16. Žít ?
První volba je zde,“ řekl Merlin a mávnul rukou. Za Harrym se objevily bílé dveře.
„Když jimi projdeš, připojíš se k ostatním mrtvým a už se nikdy mezi živé nevrátíš,“ řekl Merlin. Tentokrát mávnul rukou jiný kouzelník a objevily se modré dveře.
„Když projdeš těmito dveřmi, vrátíš se mezi živé, ale zaplatíš životem svého dítěte, nicméně ti bude odebrána tvá vlastní magie,“ pronesl kouzelník a Harry se otřásl při představě, že by měl obětovat život někoho jiného a navíc ještě jeho potomka. Jeho potomka? Až nyní si uvědomil význam těchto slov.
„Chcete tím říci, že Eleonora čeká dítě?“ optal se Harry a v jeho očích bylo čisté překvapení.
„Ano, ale nyní je čas na další volbu,“ pronesl Merlin, kývnul hlavou a Voldemort mávnul rukou. Objevily se třetí dveře a ty měly rudou barvu, ale než dostal vůbec nějaké vysvětlení, vydal se směrem k bílým dveřím.
„Tyhle dveře vedou zpátky z životu. Budeš mít všechnu magii, ale při tvém návratu zemře tvá přítelkyně i s dítětem a tři další přátelé, kteří jsou ti nejbližší,“ pronesl s úsměvem Voldemort. Harry se zastavil a změřil si ho pohledem.
„O tom značně pochybuji, že bych dostal svojí magii i za takovouto cenu. Tome, dobře víš, že jsem jiný než ty, protože tohle je přesně to, co by jsi ty zvolil, ale ty vlastně přátele nemáš a nikdy mít nebudeš, ne pokud nepochopíš co je to láska,“ pronesl Harry, podíval se na každého kouzelníka v Radě a Merlinovi se uklonil. Otočil se k bílým dveřím a proběhl jimi jak nejrychleji mohl. Chtěl totiž vidět svoji mrtvou rodinu a přátele.
„Merline, ty jsi už od začátku věděl, jakou cestu si zvolí, proto si donutil Radu, aby právě tuhla cesta byla ta pravá a otevřela mu další dveře k životu. Podvedl jsi nás,“ zasyčel na něj Voldemort.
„Nikoho jsem nepodvedl, všichni ví, proč jsme tak volili. Ty jsi tu jediný, který je zaslepen svojí dokonalostí, teda značnou nedokonalostí,“ odpověděl mu Merlin.
„Navíc mohl volit jak chtěl a volil by vrácení své magie v plné síle, ale protože v něm nezbylo ani kousek temné síly, která ho ovládla, volil tak jak volil,“ dodala čarodějka, která vystoupila ze stínu.
„Holá pravda, Helgo,“ odpověděl Merlin.
„Mladý Potter byl velice napnutý a trochu asi váhal, kterou se vydat, ale jakmile se dozvěděl o svém dítěti, naplnila ho jistota a začala z něj vyzařovat taková síla, že mě to až překvapilo. Stále se divím, jak po tom všem je schopen lásky. Bylo moudré, poslat jej dál,“ pronesl Godrik Nebelvír a rukou přejel Merlinovi po zádech.
Harry proběhnul dveřmi a objevil se úplně na stejném místě, jako v momentě, když se ho Voldemort pokusil zabít.
„To je zvláštní, nikdy by mě nenapadlo, že se dostanu na tohle místo znovu. Znamená to, že mám zase moc nad vlastní smrtí?“ optal se Harry sám sebe, ale slyšelo ho i několik dalších uší.
„Máš pravdu, synku. Zase máš volbu před sebou a je to jen na tobě, jestli si zvolíš život nebo smrt,“ ozval se mužský hlas Jamese Pottera. Harry se bleskově otočil a oči se mu rozzářily naprostým štěstím.
„Mami, tati,“ sotva to Harry vyslovil, už byl v jejich objetí.
„Harry, drahoušku, konečně si můžeme volně promluvit,“ oslovila jej jemně matka a hladila ho po vlasech. Sice už nebyl malý kluk, byl z něj muž, ale pro tento okamžik byl zase tím malým klukem, který poprvé uviděl své rodiče v zrcadle z Erisedu.
„Nechci rušit, ale tvůj kmotr je jen vzduch?“ ozval se Siriusův hlas. Harry se podíval mezi rodiči a spatřil svého kmotra, který mu v nejtěžší době byl otcem i přítelem. Harry se k němu rozběhnul, ale metr před ním se zastavil. Nikdo to nečekal, ale Harry se uklonil a Sirius vypadal docela překvapeně.
„Omlouvám se. Omlouvám se, že jsem podlehnul Voldemortovým nástrahám a ty jsi kvůli mně zemřel,“ pronesl Harry. Siriusovi se rozzářila tvář a objal Harryho.
„Nemusíš se omlouvat, dobře víš, že jsem tam šel dobrovolně a bylo by mi jedno, jestli bych tam šel sám, nebo s ostatními. Bylo to prostě moje poslední dobrodružství mezi živými,“ odpověděl Sirius. Harry si pomyslel, že by se právě hodila nějaká sedačka nebo křesla se stolečkem, jaké kdysi využívat ve společenské místnosti.
„Kde se to tady vzalo?“ byla Siriusova první reakce na nově objevený nábytek.
„To já. Pomyslel jsem, že by se tu něco takového hodilo a ono se to tu objevilo,“ odpověděl Harry.
„Hej, myslíš, že bys dokázal přivolat i další lidi, stejně jako nás?“ optal se Sirius. Harry pokrčil rameny a pomyslel hned na několik lidí zároveň. Sirius najednou radostně zavýsknul a když se podíval po zdroji jeho radosti, spatřil Lupina, Tonksovou a George.
„Hoj, jak se vede? Harry, díky za ten ohňostroj na mém pohřbu, byl úžasný, lépe bych to ani já sám nevymyslel,“ řekl George a přátelsky se objali.
„Kde to jsme?“ optal se Lupin, vyvedený z míry.
„Vítejte na mém vlakovém nástupišti v Bradavicích. Tohle je místo, kde se objevím, pokud si mohu zvolit mezi smrtí a životem,“ odpověděl mu Harry.
„Takže se vrátíš mezi živé a nakopeš všem Smrtijedům prdel, jak se patří?“ optal se smíchem Sirius.
„Nechci se vrátit, když to tu můžu změnit k obrazu svému. Mohli bychom tu všichni žít společně a nic by nám nechybělo. Jsem si jistý, že bych tu dokázal vybudovat celý svět pro mrtvé kouzelníky, kteří by zde žili v klidu a míru.
Jenže i přes to, co bych tu mohl změnit, musím se vrátit. Ne kvůli sobě, ale kvůli dítěti, kterému budu za nějakou dobu otcem. Nechci aby to dítě vyrůstalo bez otce a nedej bohu i bez matky, vím jak je to těžké, ale budu žít s očekáváním na den, kdy přijde můj pravý čas a já se tu k vám zase připojím. Pak bude času na všechno dost, protože to bude celá věčnost, po kterou se k nám budou přidávat generace našich rodin,“ pronesl Harry a objal své rodiče.
„Harry, přál bych si, abychom měli více času pro sebe, ale čas je neústupný a na nikoho nepočká. Musíš se vrátit tak, kam patříš, ať už je to místo kdekoliv mezi živými,“ řekl James a pořádně ho objal. Vše kolem zmizelo a všichni stáli v bílé prázdnotě. Najednou se za Harrym objevil obrys bílých dveří, které se každým okamžikem zvětšovaly, jako by jej chtěly vcucnout.
„Harry, doufám, že když se něco stane, postaráš se o našeho syna,“ řekla Tonksová, když objímala Lupina kolem pasu.
„Jistě, jsem přeci jeho kmotr, nebo ne?“ mrkl na ní Harry. „Tati, žije ještě někdo z rodiny Potterů?“ optal se otce, když si všiml rychle se přibližujících dveří, ale James jen zakroutil hlavou, že ne.
„Aha, takže je to na mě, abych rodinu Potterů znovu obnovil a to do její plné síly,“ pronesl Harry rozhodně a Sirius s Jamesem se zasmáli.
„Hochu, ty máš teda elánu,“ podivil se Sirius.
„Zlatíčko, nezapomeň, že jsme všichni stále s tebou a to v tvém srdci a v tvých vzpomínkách,“ pronesla Lily, rukou se ho dotkla na hrudi u srdce a zatlačila do něj. Harry se najednou rozletěl pryč, pryč od nich a když proletěl bílými dveřmi, neviděl nic jiného než záři bílého světla.
„Nezapomenu,“ řekl poslední slovo a v další chvíli stále na Grimmauldově náměstí. Na sobě měl bílý hábit s kapuci. Stál tam trochu zmateně, ale při pohledu na svůj dům pochopil, proč je zrovna zde.
Uhladil si hábit na prsou a ve vnitřní kapse nahmatal hůlku. Hrábl pro ni a vytáhnul nádherně zrobenou hůlku z křišťálu, nebo to tak aspoň vypadalo. Uvnitř bylo vidět rudé péro z fénixe. Uchopil ji pořádně a pocítil jak jim projela vlna obrovské síly, která nevycházela z z jeho okolí, ani z jeho vlastního těla jako celku. Magie vycházela z jeho srdce, které bylo plné lásky. Zkusil jen pouhé přivolávací kouzlo. Žulový kamínek k němu vystřelil jak kulka a jen tak tak stihnul uhnout. Uslyšel tříštění dřeva a po otočení spatřil kmen stromu a v něm díru po kameni. Zbledl a podíval se na vlastní ruce. Bál se svoji magie s hůlkou a tak ji schoval.
Přehodil si kapuci přes hlavu a přemístil se pryč. Ještě nebyl čas, aby svět věděl o jeho návratu.
Ať se díval kam chtěl, všude vládla vánoční nálada a v každé výloze stál vánoční stromeček. Uvědomil si, že dneska je Štědrý den. Neměl u sebe žádné peníze a musel podstoupit návštěvu v kouzelnické bance, proto se přemístil do Příčné ulice.
Nikdo ho nepoznával, ale v bance takové štěstí mít už nemohl. Přešel až úplně k hlavnímu skřetovy a podal mu pergamen s přiloženým klíčem od jeho trezoru.
„Rádi vás znovu vidíme, pane ….“
„Hopkinsi,“ řekl Harry rázně.
„Pane Hopkinsi. Co si račte přát?“ optal se skřet.
„Potřeboval bych nějaké zlato ze svého sejfu,“ odpověděl Harry.
„Jak je libo. Hned vám dáme obnos zlata, který si račte přát, ale do sklepení nemůžete. Nová bezpečností pravidla,“ řekl skřet, podal pergamen s částkou peněz dalšímu skřetovi a ten na minutu zmizel. Když se objevil, držel v ruce tři vetší váčky plné zlata. Vzal si je od skřeta i s klíčem od trezoru, mírně se uklonil a zamířil si to pryč z banky.
Na Příčné ulici nakoupil plno dárků a doufal, že na nikoho blízkého nezapomněl. Na Soví poště nechal rozeslat plno dárků pomocí sov, ale pár se jich rozhodnul doručit osobně.
Přemístil se na panství Malfoyových a pomalu kráčel k jejich zdobené bráně, které se před ním pomalu otevřela, takže mohl v klidu projít na jejich pozemky. Ikdyž byla zima, na pozemcích Malfoyových bylo stále krásně a před ní proběhli dva pávi. Došel až ke dveřím obrovského sídla a když chtěl zaklepat, dveře se otevřely. Nestál v nich Draco, ale jeho otec Lucius.
„Co si přejete?“ optal se Lucius přátelským hlasem a naprosto zdvořile. Harry zašmátral v kapse a vytáhnul tři dárky. Lucius se na něj překvapeně díval, ale pod kapuci neviděl.
„Mohu vědět, od koho to je?“ optal se a vedle něj se objevila jeho žena Narcisa.
„Jsem si jistý, že vše pochopíte, až si přečtete dopis v dárku pro Draca. Doufám, že je v pořádku a má se dobře. Vyřiďte mu také, že mi docela chyběl,“ pronesl Harry, usmál se a v dalším okamžiku byl pryč. Lucius v ruce stále držel tři balíčky a až po chvíli se vzpamatoval.
„Zavolej Draca, ať se dovíme, od koho to je,“ řekl Lucius, zavřel za sebou dveře a odešel do obývacího pokoje.
Harry se objevil nedaleko Doupěte a vyrazil k němu svižným krokem. Ani jedno obranné kouzlo mu nedělalo problémy a tak nerušeně prošel až na dvorek. Všichni Weasleyovi a několik Bystrozorů a většina členů Fénixova řádu vyběhla z domu a postavila se mu do cesty. Všichni měli v ruce hůlky a byly připraveni kdykoliv zakročit. Udělal ještě pár kroků a to Bystrozorům došla trpělivost. Vypálili na něj nejsilnější kletby, které znali a ostatní se k nim přidali. Harry před sebe napřáhnu ruku a nechal všechna kouzla, aby se přiblížila jak jen to bylo možné. Pak ruku zatnul v pěst a všechny paprsky kouzel se rozplynuly v jemnou mlhu. Udělal dlaní několik pohybů a v půli cesty mezi ním a Doupětem se objevila kupa dárků.
„Veselé Vánoce,“ pronesl tiše, ale dostatečně nahlas, aby ho každý slyšel. Ron se ho chtěl na něco zeptat, ale Harry byl pryč rychlostí mrknutí oka.
Nikdo se neměl k žádné reakci, až se Fred rozhodnul, že prozkoumá dárky. Všechny je prohlédl několika jednoduchými kouzly a na celé kolo se rozesmál.
„Dámy a pánové, máme tu dárky za celý váček zlata. Znáte někoho tak bohatého, aby nám nakoupil dárky?“ optal se Fred své rodiny. Ron s Hermionou se k němu přidali a pak i zbytek lidí.
„Tohle písmo je mi zatraceně povědomé. Neviděl ho už někdo z vás?“ optal se Fred. Ginny vytáhla zmuchlaný pergamen a začala porovnávat písmo.
„Pane Bože, on se vrátil,“ hlesla sotva slyšitelně a padla na kolena. Z očí se ji hrnuly slzy a radostně se smála.
„Co se děje?“ podivil se Ron. Ginny mu podala pergamen i část balícího papíru z dárku.
„Jsou stejná,“ křikl Ron. „Kdo ti to poslal?“ optal se ji ještě rychle a Ginny mu naznačila, ať pergamen otočí. To už u něj stáli úplně všichni a každý upřel svůj pohled na jméno, které se nacházelo úplně na konci textu.
„Harry,“ hlesl Ron a všichni to jméno ještě několikrát zopakovali.
„Malfoy měl pravdu. Potter se určitě vrátil, nikdo není tak mocný, aby odrazil naše kouzla, ale proč nám to neřekl rovnou?“ podivil se Aberforth.
„Pojďme, vím kde ho najdeme. Je Snape stále v Harryho domě?“ optala se Hermiona a už běžela k domu.
„Hermiono, co chceš dělat?“ optal se Ron a běžel ji v patách. Hermiona vběhla do Doupěte a to se za ní řítila i Ginny s Fredem.
„Hermiono, krbem se do Harryho domu nedostaneš. Severus jej zabezpečil, aby se tam nikdo bez hesla nedostal,“ pronesl pane Weasley, který na stůl hodil všechny dárky, které venku zbyly.
„Tak jak se tam dostaneme?“ optala se Ginny.
„Nejdříve se uklidněte, rozbalte si dárky a mezitím přemýšlejte. Proč se tu nezdržel, proč nám nic neřekl a zase zmizel? Chápete někdo proč to udělal?“ položila jim otázku paní Weasleyová. Všichni zavrtěli hlavami.
„Tak vidíte. Dejte mu čas a pokud vím, je tu ještě někdo, kdo ho potřebuje daleko více než my. Až na nás bude mít čas, dozvíme se to,“ pronesla paní Weasleyová a rozbalila si svůj dárek.
„Máš pravdu, Molly,“ řekl pan Weasley a vesele se na ni usmál, ale v dalším okamžiku mu spadla čelist, protože uviděl její dárek. Byla to jedinečná sada domácího nádobí a mezi tím i kniha se stříbrným písmem na obálce. Na každém kousku nádobí, od hrníčků přes talíře a skleničky až po hrnce na sobě nesl erb rodiny Weasleyů. Pan Weasley se vrhnul na svůj dárek a našel v něm kouzelnou sadu mudlovského nářadí, kde nechybělo vůbec nic.
„Hele, co myslíte, že jsou ty dlouhé balíčky?“ optal se Ron a opatrně přes ně přejel rukou.
„Podle toho tvaru i dílky, není pochyb,“ pronesl Fred a roztrhl papír u toho svého. V ruce držel Kulový blesk 2. Měl na sobě štítek, kde normálně býval název koštěte, ale tam bylo něco jiného. Stálo tam „Fred Weasley“
„No to mě podrž, všem nám koupil nejlepší košťata a k tomu ještě s vyrytým jménem vlastníka,“ pískl si Fred. Ron i Ginny našli ta samá košťata, jen s jejich jmény.
Hermiona rozbalila svůj dárek, kde našla knihu „Průvodce po všech knihovnách světa aneb kde co najdete.“ Hermioně se rozzářily oči a knihu otevřela. Z knihy vyletěla kartička a spadla ji k nohám. Hermiona si ji vzala a její pohled se zalil slzami štěstí. „Volný vstup do všech knihoven světa. Neomezená délka trvání,“ stálo na kartičce. Bylo tam ještě více dárků, ale ty už asi nebyly tak pozoruhodné, jako těchto pár.