OSTROV HELENY VONDRÁČKOVÉ
Můžeš zůstat, můžeš jít - Pochval strom za zelený listí - Laléňa - Provazochodci - A kapky kapou - Klášterní zvon - Jsem bůh i ďábel - Pojď jen blíž - Raděj snad pláč mi dej - Ostrovy pokladů.
Sbor a orchestr Golden Kids řídí J. Vobruba. Bob série. Deska edice pop music Gramofonového klubu a Hi-fi klubu. Supraphon stereo 1 13 0839.
Dávno tomu, co jsem se na televizní obrazovce díval do té usměvavé tváře, poslouchal zpívající Sněhurku a ve Zpěvácích bez konzervatoře uvažoval, že by měla jednou zazpívat něco takového, jako je You Don´t Know s Nancy Wilsonovou.
Ze Sněhurky je bůh i ďábel, umělecká osobnost s vysokými cíli. Jednoho z nich právě dosáhla. Stvořila Ostrov Heleny, bohatou říši barev a odstínů, jakou nepřehlédneš napoprvé ani napodruhé a můžeš o ní vydat nějaký soud teprve až vyjdeš z údivu, že něco takového udělala právě Helena Vondráčková.
O českých muzikantech se říká, že na rozdíl od ostatních zahrají stylově všechno: Beethovena, Čajkovského i Bartóka. O Vondráčkové to dokonce platí v ještě lichotivější podobě: dovede spojit to nejpodstatnější z originálu - třeba zasněnost Donovanovy Laléni nebo bohatost swingové fráze v Pochval strom - se slovanskou melodičností a s lyričností svého hlasu. Dává zahraničním skladbám vlastní tvář, aniž by je hudebbně ochuzovala. Pečlivě vypracovává každou frázi a její výrazový rejstřík je stejně široký jako její technika a hlasová dynamika.
Pro to vše mí od svého producenta Bohuslava Ondráčka ovšem připraven perfektní základ: náročnou, zajímavou dramaturgii, výtečná aranžmá a jedny z nejlepších textů, jaké lze dnes slyšet. Oba jejich autoři, Zdeněk Borovec a Zdeněk Rytíř, mají nápady a mají taky co říci. Jejich texty jsou promyšlenější a vnitřně kontrastnější než většina dnešních prací z oblasti tzv. českého šansonu.
Ostatně Vondráčková splňuje všechny běžné požadavky kladené na šansoniérku; to už je zřejmě úděl všech zpěvaček, spolupracujících s Ondráčkem, který jim předkládá úkoly, nutící je k vyšší a šířeji pojaté hudebnosti. Toto inspirační dobrodiní je, myslím, vzájemné. Ještě víc než na Ondráčkovi je to vidět na Borovcovi, jehož výkon roste takřka přímo úměrně s kvalitou zpěváka, jemuž je text určen.
Deska začíná několika silně impresionistickými takty ze závěrečné písně alba, Ostrova pokladů, jedné z nejsilnějších a nejbohatších Ondráčkových skladeb, jediné, kterou sem zařadil. První strana i neobvykle končí: Maratova melodie s mistrovsky zvukomalebným Borovcovým textem A kapky kapou je v posledních taktech tak hlasově zdeformována, že jsem se musel dvakrát zeptat, abych uvěřil, co všechno svede komediální talent Vondráčkové. Byl jsem přesvědčen, že jde o zvukařský trik...
Jediným otazníkem nad Ostrovem je pro mě výsledný dojem. Cítím při zpěvu Heleny Vondráčkové víc úcty, vzrušení nebo radosti? Úcty nejvíc, neboť nehledě k malým problémům v některých výškách, deklamačním maličkostem (viz má recenze jejích singlů) a místy nepatrném stínu hlasové únavy je to výkon svrchovaný a toho roku u nás neslýchaný. Vzrušení a radosti cítím o něco méně; ve složitém a propracovaném projevu Vondráčkové mně osobně - a nikomu jinému tento pocit nevnucuji - leckdy chybí plynulost a síla zvukové nálady, ono nepostižitelné "něco", čím vás chytí zpěvák třeba technicky průměrný, ale s hlasem od přírody vroucím, vyvolávajícím ve vás ozvěny hlubokých citů. Málokdy se přihodí, aby jedno hrdlo bylo obdařeno pěveckým mistrovstvím i touto hlasovou kvalitou zároveň, jako například americká muzikálová hvězda Barbra Streisandová. Ale jestliže hodnotím Vondráčkovou podle nejvyšších měřítek, podle nichž by stejná připomínka platila třeba Petule Clarkové nebo Julii Andrewsové, nemohu se této složité - a jistě velice osobní - záležitosti vyhnout. Zdá se mi, že nejsdělnější a nejobsažnější hlas má Vondráčková v lyrickém mezzoforte, a proto mi nejvíce vzrušení i radosti přináší v Petřinových a Rytířových Provazochodcích.
Na ostrově, žel, bývá i hvězda opuštěná. Lidé se hrnou spíš tam, kde se dávají k svátku hříbata, na pasece chytají motýlci a pouze vítr ví... Aneb podívejte se na Hity Supraphonu. Kdysi v nich Helena Vondráčková kralovala.
Já mám ale hvězdy na ostrovech rád. Budu se k nim vracet. (Zatímco tobě, Hans, žádné arrivederci. Na neshledanou!)
A rozkládací obal Lea Novotného s fotografií Oty Dlaboly (širokou modrou, ne s tou thymolínovou uvnitř) je taky krásný.
JIŘÍ ČERNÝ
(Melodie, č. 6/1971)
Komentáře
Přehled komentářů
Kdo to původně byl? A kde jsou teď?
Recenze Helena Vondráčková Ostrovy Pokladu
(Pavol, 18. 2. 2012 22:28)Táto recenzia mi vraví z duše,vždy som tvrdil,že Helenka aj prevzaté piesne zaspiev lepšie od originálov,jej vrúcny a precítený spev plný neutíchajúcej lásky je neopakovateľný a nenapodobiteľný
Golden Kids
(djk, 19. 2. 2012 12:40)