Stopa 18.4.2014
Přestože nás již za týden čekají zkoušky ZM, pokračujeme ve stopách na vyšší stopařské zkoušky.
Aby Dar vylepšil přesnost práce, hned následující den po té první tříhodinové stopě jsem si našla chvilku uprostřed dopoledne a vyběhla šlápnout Darovi stopu před dům. Šli jsme jako (zde ) obvykle na krátkém vodítku, po třičtvrtě hodině od nášlapu. Na stropu jsem položila jen. 2 předměty, 10 lomů (z nich 2 ostré, vzájemně spojené do obvyklého „Z“), vysoký oblouk velmi malého poloměru (vlastně „U na pětníku“) a stopu pro Dara zatraktivnila asi 5 Froliky, většinou dělenými. Na Dara jsem tentokrát při stopě hodně mluvila, nabádala jsem ho k naprosto přesnému sledování stopy a povedlo se! Dar šel krásně, úplně úžasně vystřihl i to "Z" ve zcela neobvyklé části trávníku, vypracoval i vysoký „U“ oblouk a oba předměty zalehl s následným navalením se na stehno, ale jen v zadní části těla, jinak zcela rovně. Stopa byla opravdu moc pěkně provedená.
Na větší stopu jsme opět vyrazili na osení na „naše pole“ dnes ráno. Bylo krásně, rosa, ale rychle začínalo být teplo. Dara jsem vzala rovnou sebou a odložila jej u kraje pole, než našlápnu stopu. Zvolila jsem opět stopu velmi podobnou té úterní, ale o kus delší, celkem téměř 1100 (mírně prodloužených) kroků. Na nášlap jsem dala dvě půlky Froliku, aby měl Dar důvod jej pořádně pročichat, a po stopě rozložila několik dalších, jeden i na vrchol 4. lomu, ostatní většinou pár kroků za lomy, jako jakýsi „bonus“ pro Dara, když lom vypracuje dobře. Lomy jsem si tentokrát zase označila plastovými čtverečky, vždy nejméně metr vedle lomu, a abych je vůbec našla, tak jsem je s výjimkou prvního lomu umisťovala na místa v poli s nízkých porostem popř. zcela vyholená, takže i polohu lomů a ovšemže i délku jednotlivých úseků jsem kvůli tomu musela přizpůsobit. Na stopu jsem dala opět 4 předměty, které jsem ale v minulých dnech „odpachovala“ a dala si je do kapsy až 40 minut před nášlapem. Jako 1. předmět bylo dřevo (Gappay), pak látka, filc a poslední opět předmět z Gappay – kůže. Jen pro svoji zvědavost jsem přidala starý dřevěný kolíček na prádlo, napachovaný jen jako ty ostatní předměty. Stopu jsem měla hotovou za 12 minut.
Dar na mne zatím spořádaně čekal, kde jsem ho odložila. Počkala jsem ještě pár chvil a půl hodiny po nášlapu vzala Dara na vypracování stopy. Dnes byla pro něj mnohem lehčí, než v úterý, byla nejen s mnohem kratší prodlevou po položení, ale i za bezvětří. Dar by si s ní měl určitě dobře poradit.
Dnes jsem se ovšem rozhodla (přestože jsem šla za Darem opět až na konci čtyřmetrové stopovačky) si co nejvíce hlídat Darovu přesnost – jak na lomech, tak na rovných úsecích, takže jsem Dara "buzerovala" za všechny nepřesnosti. Dar byl z toho nejprve trochu zmatený, to bylo zase z mé strany něco nového, ale ke konci stopy začínal chápat, co chci a šel velice pěkně. Jen víc zvedal hlavu v kumulaci vyježděných kolejí po traktoru, ale tam jsem mu to nekomentovala – Dar při tom vypadal hodně unavený, muselo tam být pořád cítit palivo a tím zvednutím hlavy si mohl aspoň trošku z těch nepříjemných pachů ulevit. Ale jak zase dal čumák mezi osení, o to víc jsem ho nadšeně pochválila.
První lom Dar po pěkném úseku vypracoval dobře (ale přesto jsem značku, zapadlou do osení, v rychlosti nenašla), první předmět také zalehl bez váhání (ovšem s rozvalením na stehno), další lom maličko přešel, což jsem ale zjistila až podle značky, neboť Dar se napojil na odchozí 3. úsek naprosto hladce se skoro neznatelným obloučkem, a na tomhle úseku přešel ten kolíček na prádlo – zřejmě ale k němu čichnul, nějaké delší zkoumající čichnutí ve stopě jsem viděla, jenže mu nepřipadal jako předmět a já kolíček ve slehlém osení přehlédla. Tyhle atypické předměty budeme muset po zkouškách s Darem ještě pořádně nacvičit. Následný lom byl první, kde Dar zřejmě uviděl (nebo možná ucítil) plastový čtvereček vedle a já musela Dara upozornit ostrým "Ne", aby k němu nechodil a věnoval se průběhu stopy. To „Ne“ ho hodně překvapilo, Dar znejistěl a na lomu si udělal otočku s rychlým ověřováním, proč říkám "ne!", co se mi nelíbí… Jak ale našel stopu 4. úseku, zase se rychle srovnal a po pár desítkách krocích označil 2. předmět (zase s rozvalením a teď dokonce i trošku šikmo). Dostal odměnu, až když se srovnal, jak měl. Zbytek úseku (nejdelšího dnešní stopy) byl jen s jedním menším vybočením (Dar neodolal čichnutí si k pelechu zajíce vedle stopy, za což si ovšem vysloužil další ostré „Ne!“ a pak pochvalu po rychlém vrácení se na stopu) a úsek ukončující 4.lom byl dnes ze všech nejhorší. Dar opět čichal na druhou stranu (nevím, zda hledal čtvereček) a na další mé „Ne!“ začal skoro panikařit, otočky na lomu byly s malým popojitím za mnou dokonce hned dvě (při tom si vyslechl můj komentář: "kde máš stopu?"), ale jak stopu konečně našel a po mé okamžité radostné pochvale za to měl Dar asi jasno a oba ostré lomy a pak i ten závěrečný pravoúhlý, umístěný mezi dvojicí vyjetých kolejí, byly velmi slušné. I rychlost na delších úsecích po zvládnutí toho problematického 4. lomu byla znatelně vyšší (šla jsem za Darem středně rychle) a bez zastávek – zřejmě ho už nezdržovala ta čichání mimo stopu po „něčem zajímavém“…. Spolehlivě označil i oba zbylé předměty a jedinou „vadou na kráse“ bylo obvyklé Darovo rozvalení se na kyčel… které srovnal až na moji „výslovnou žádost“. I čas byl velmi dobrý – pracovali jsme 26 minut.
A tak jsem byla dnes se stopou opravdu velmi spokojená.