Darův prodloužený stopařský týden 2.8. - 10.8.2014
Terény na stopy nám díky krásnému letnímu počasí s dostatkem srážek začínají odrůstat až příliš rychle, tak jsem využila „mírně okurkové“ pracovní sezóny a udělala si s Darem aspoň jeden ostřejší pracovní týden – především z hlediska stop.
Stopa 2.8.2014
V tohle sobotní ráno jsme vyjeli s manželem opět na louku za Nebovidy, kde jsem Darovi našlápla relativně kratší a jednodušší stopu s 5 předměty. Díky rychle rostoucímu teplu (předpověď počasí slibovala na víkend „prádelnu“) jsem stopu nechala odležet sotva 25 minut. Dar sice vypadal, že se na stopu těší, jenže evidentně ne na tu moji… Na nášlapu chvíli trvalo, než sklonil ke stopě hlavu, a úvodní úsek byl doslova úděsný. Nejraději bych ho byla s pořádným vyhubováníím stáhla ze stopy zpět, ale nechtěla jsem přijít o všechny ty položené předměty. Dar si po chvíli přece jen dal říci a od 2. úseku byla stopa docela pěkná. Našli jsme i všechny předměty a já i jeden navíc – byl to jeden z těch, který jsme tu ztratili posledně… Na zpáteční cestě k autu, kterou jsem opět pojala jako dodatečný závěrečný úsek, mi Dar po přesném sledování mé stopy označil i plastový sáček se značkami na lomy, který jsem jen tak pohodila jako nouzový závěrečný předmět.
Stopa 3.8.2014
Na další stopu, a tentokrát opět „pořádnou“, jsme vyrazili hned následující den v nedělní ráno. Večer jsme se předtím domluvily s Evou, tak jsem šlapala stopy pro oba naše stopaře. Nejprve pro Dara, pak Arwen.
Když Eva dojela, šla jsem nejprve s ní vypracovat stopu Arwen, aby Eva „náhodou někde nezabloudila“. Stopu měla dlouhou kolem 750 kroků s 8 pravoúhlými lomy a 5 předměty, pracovala ji hodinu a pár minut po nášlapu. Arwen šla stopu pěkně a Eva mohla být spokojená.
Dar zatím ležel uvázaný u sloupu VN a (žel na slunci) spořádaně čekal, až půjdeme vypracovat naši stopu. Rozloučila jsem se s Evou a Arwen a pak už jsem zavedla Dara k nášlapu.
Byla to ta nejdelší stopa, co jsme zatím šli, 1650 kroků, střídavě hustý porost nízké řepky a hlína, po 2 hodinách a s vlastním přešlapem asi půl hodiny před začátkem práce šikmo přes 1. a 2. úsek ... nepopírám, že začínám opatrně pošilhávat po IPO-FH. Ovšem na začátku stopy jsem skoro propadala depresi… První úsek byl zase příšerný, pár kroků od nášlapu se Dar na stopě doslova motal, čichal jinam, než měl, těch úvodních 100 kroků jsme šli 5 minut !! Největší problém udělal Darovi ten můj vlastní přešlap stopy – ten byl doslova tragický. Dar nechápal (i když celkem logicky), proč by měl jít po mé staré stopě, když má přes ni mnohem čerstvější také moje křížení, tvrdohlavě mi odbočoval na novou stopu jak na 1. úseku, tak pak i na druhém, že jsem už na něho křičela a hádala se s ním (na 2. křížení jsem ho už i plácla po zadku), než si Dar dal konečně říci a šel dál po původní stopě. Ovšem 1. lom mi přešel o 2m (asi byl tím mým požadavkem ignorovat mou čerstvou stopu dost rozhozený) a 1. předmět na 2. úseku, položený asi dost těsně za 2. křížením, jsme nenašli ani jeden z nás (dřevo Gap). Ale konec 2. úseku už byl vcelku dobrý, i lom, Dar se srovnal, zrychlil a pracoval velice dobře, lomy byly s minimálním přejitím a některé i úplně čistě, držel stopu, jiná křížení stop většinou nechával zcela bez povšimnutí, zbylé 4 předměty zalehl (na kyčel), jeden malinko šikmo, ostatní úplně rovně (po zpětném narovnání na předpisový leh). Dokonce i ostré lomy byly dnes velmi pěkné a na dlouhých úsecích podél brázd šel občas rychleji, než já!! Pustila jsem stopovačku a Dar mi poodešel až na nějakých 15m. Už jsem skoro začínala jásat, protože i čas po tom zoufalém úvodu byl (na nás) hodně slušný, když přišlo zase to Darovo obvyklé zalajdání před koncem. Docházeli jsme ke sloupu, kde obvykle končíme (a kde mívám Dara odloženého, když jdu s Evou) a Dar si také asi myslel, že tady bude konec stopy, a tak si klidně z ní sešel čichat po čemsi křížícím… Stopu pak nemohl najít a pořád mi chodil opakovaně po tom "zajímavějším". Nakonec mi nezbylo, než Dara převést dvě šlápoty za to křížení a strčit mu do nich nos, aby pochopil, že stopa ještě nekončí. Strašný hajdalák!! Ale jak pochopil, že dnes se jde dál, zase naprosto čistě pracoval zbytek stopy a poslední lom „vystřihl“ přímo exkluzivně! Když pak Dar zalehl poslední předmět a slupl pamlsky, tak, sotva jsem mu dala volno, udělal něco neuvěřitelného: žádné odpočívání po náročné stopě, ale zaběhl si na stopu Arwen a dopracoval na ní kousek závěrečného úseku... Já jen kroutila hlavou. Stopu jsem dnes šlapala 22 minut a s Darem jsme ji pracovali 37 minut.
Opravdu jsem nevěděla, co si mám o Darových stopách myslet... Evidentně již udýchá i dlouhé a náročné stopy (tedy když není moc horko), ale začátky a také konce stop jsou naprosté propadáky. Možná bych ho měla nechat jít po příchozí stopě k nášlapu déle, aby si ji líp načichal. Nějak Dara držet přímo na nášlapu už jsem také zkoušela., ale nemělo to smysl, Dar pak neměl snahu vůbec jít z nášlapu po stopě dál.
A dělat vlastní přešlap stopy jen s časovým odstupem - to je u nás zřejmě také spíš na škodu. O přešlap budu muset vždy požádat někoho jiného. A konce stopy - asi budu muset končívat někde úplně jinde, než v blízkosti nášlapu, aby Dar nemohl konec nikdy předem odhadnout a tak se třeba podaří odstranit i u tréninkových vlastních stop to jeho závěrečné lajdání…
V pondělí jsme měli díky několika lijákům od stop nucený klid a v úterý ráno jsme si zaběhli jen před dům na trávník na „stopu pro radost“. Odpoledne, když se zase trochu vyčasilo, jsme měli domluvené na Rybníčku obrany.
V podvečer již bylo na obrany docela příjemně a tak práce Dara zase bavila. Zapomněli jsme sice doma náš rukáv, ale Darovi se Mirkem vybraný jiný rukáv také líbil a zvláště druhé kolo bylo velice slušné. Mirek mi sebral pamlskovou krabičku, Dara si sám dirigoval a pro závěrečná hladká zadržení už nenabízel Darovi rukáv k zákusu, ale naopak mu vždy těsně před dostižením udělal malý obrat a donutil tak Dara pořádně zrychlit běh a snažit se. Dar na tu novinku reagoval nazlobeným štěknutím a v příštích vteřinách rukáv nekompromisně popadl. Mirek spokojeně konstatoval, že Dar byl … prostě naštvaný … a zase jednou opravdu kousat chtěl.
Stopa 6.8.2014
Po deštích v pondělí a trošku i v úterý stačilo pole, kde teď stopujeme, aspoň trochu obeschnout, tak jsem hned brzy ráno vyrazila opět šlapat stopy. Večer jsme se předtím opět domluvily s Evou, tak jsem šlapala stopy pro oba naše stopaře. Nejprve od 6.20 pro Dara, pak od 6.42 pro Arwen. Darovi jsem udělala zcela stejnou, jako v neděli, vlastně i na tomtéž místě, pro Arwen jsem vytvořila delší a těžší verzi nedělní stopy se 12 pravoúhlými lomy.(a část z nich již bez výraznějšího prošlápnutí). Eva dojela s malým zpožděním a když zjistila, co má Arwen nachystáno, jen polkla a to prý Arwen nemůže zvládnout. Stopa o délce 900 až tisíc kroků, 12 pravoúhlých lomů, 5 předmětů a stáří stopy hodina a půl. Já naopak byla optimista a Arwen jsem věřila. Eva mi pak nejprve udělala přešlap Darovy stopy a pak šla s Arwen pracovat. Ovšem ještě než došly spolu k nášlapu, viděly jsme, jak si dvě srnky vesele uhánějí právě přes stopu Arwen… To bude zajímavé…! Nakonec právě ty srnky byly jediná komplikace na celé stopě a když se Arwen vypořádala s loveckým vzrušením a zabrala, po chvíli ji stopa začala bavit a Arwen ji zvládla náramně! Přesně projité úseky, parádní lomy a krásně zalehnuté předměty. Eva byla konečně moc a moc spokojená a já jí to ovšem moc přála.
Když Eva odjížděla, zavedla jsem Dara k nášlapu.naší stopy a podívala se na hodinky – uplynulo právě dvě a půl hodiny od nášlapu. Dar vypadal, že se už na stopu těší, pěkně vypracoval první kroky stopy od nášlapu … a zase problémy. Již v půlce 1. úseku vypadal najednou neskutečně unavený, sotva se vlekl, každých pár kroků frkal, jakoby si nabral něco nepříjemného do nosu, a pak mi dokonce chtěl jít po Evině přešlapu. Dnes byl úděsný nejen první úsek a lom, ale i velká část 2. úseku. Tak úděsná, že jsem měla chuť ukončit stopu … a neudělala jsem to zase jen kvůli položeným předmětům. Nevím, co se s Darem dělo, jestli třeba čekal na slunci příliš dlouho a nebo „něco bylo“ přímo na tom úseku pole, ale trochu se vzpamatoval až na 3. úseku, s délkou 300 kroků nejdelším na stopě. Než jsme se dostali na tenhle úsek ukončující 3. lom, pracovali jsme již více než 25 minut… Foukal docela nepříjemně silný vítr, který mi dokonce odvál hned dvě značky na lomu, a žel také způsobil, že jeden z těch dvou neoznačených lomů Dar přešel a další část stopy jsme vůbec nemohli najít. Stopa k lomu vedla v koleji po traktoru a my se po ní pár minut prošli tam a zpět, než Dar po chvilkovém ulehnutí větru přestoupil do vedlejší koleje a pak konečně ten hledaný další úsek stopy našel… A od té chvíle šel spolehlivě a s minimálními chybičkami, i když poměrně pomalu. Našel a označil všechny předměty a nakonec i ten závěrečný. Stopu jsme dokončili, ovšem ve smutně rekordním čase – 57 minut…!! Jedním z mála pozitiv dnešní stopy bylo, že Dar vydržel soustavně pracovat bezmála hodinu bez toho, že by měl sebemenší snahu práci prostě „zabalit“. A tak aspoň za to a samozřejmě i za druhou část stopy jsem ho nakonec pochválila i odměnila. A po kratičkém odpočinku jsem Dara odvedla ještě jednou na nášlap. Po tom zoufalém prvním a druhém úseku stopy, zejména kolem Evina přešlapu, jsem se rozhodla projít tento kritický kus stopy ještě jednou a upozornit Dara na chyby, které na stopě udělal. Vím, nemá se to, ale Dar je zvláštní nátura a občas u něj skvěle fungují naprosto netradiční postupy… A tak jsem si jej vzala jen úplně nakrátko a z nášlapu šla skoro vedle něj. Naše společná stopa už zatím také dost zavadla, byla přes hodinu stará, tak jsem věřila, že by to mohlo zafungovat. Začátek stopy již šel Dar docela dobře, když chtěl čichnout vedle, tak jsem mu to nedovolila, tak Dar sledoval stopu už spolehlivě. Ovšem jen než jsme opět došli k Evinu přešlapu. Ten Dara zase zlákal, ale moje „Ne!! Kde máš stopu?!!“ bylo zcela dostačující. Stejnou chybu Dar zopakoval ještě i na druhém přešlapu přes 2. úsek, tak se mu dostalo ode mne stejného vysvětlení, co nemá dělat. Když už pak pěkně sledoval stopu u poloviny 2. úseku, mohla jsem lekci zdárně ukončit – udělala jsem to pohozením předmětu pár kroků před nás na stopu, aby jej Dar mohl označit a zakončil tak úspěšně (s mojí pochvalou a polaskáním) i tuhle dnešní „nadstavbu“.
Ranní stopou ovšem ve středu Darova práce ještě nekončila a s Evou a Arwen jsme se sešli ještě k večerní lekci poslušnosti na Rybníčku. Dar si přes den pospal a byl zase čilý, již opět trochu dusný večer mu pomohlo zmírnit namočení v řece před cvičením a Dar zvládl nejprve individuální pocvičení s revíry před oficiální lekcí, ale pak i dobře hodinu vlastního cvičení. S ostatními jsme cvičili jen v samém úvodu lekce – bylo nás docela hodně, tak jsem byla spolu s Evou požádána, abychom si s našimi již velmi poslušnými psy vystačily samy. A tak jsme si „zabraly“ zadní ohrazený plac, který jsme měly zcela pro sebe, a vyzkoušely si zase po čase všechny překážky … většina z nich je určena pro záchranářský výcvik. Arwen i Dar už takřka všechny pěkně zvládají, Dar už se lepší i na slalomu pro agility, a tak nám zbývá na zvládnutí už jen nízká lávka s přístupem žebříky.
Stopa 7.8.2014
Přes pernou středu s náročnou ranní stopou i večerním cvičením poslušnosti na Rybníčku jsem nemínila nechat Dara následující den odpočívat. Rozhodla jsem se zkusit jak by dokázal zvládnout dvě těžké a dlouhé stopy ve dvou dnech po sobě a tak jsem vyrazila na pole našlápnout stopu i ve čtvrtek ráno.
A konečně jsem byla po delší době zase velice spokojená. Dara jsem nijak nešetřila - stopu jsem začala šlapat v 6.00 ráno, šla jsem ji poměrně rychle 22 minut a stopa byla podobná, jako předchozí den, jen s pár odlišnostmi - trochu jsem stopu prodloužila (1740 kroků), stopa měla jen 4 předměty (teoreticky jich sice bylo 6, ale jeden - látku, jsem ztratila při tahání jiných předmětů z kapsy, asi odlétl úplně mimo stopu, a náhradou jsem pokusně dala textilní sponku z vlasů), ale hlavní změna byla v tom, že jsem stopu úplně otočila, takže jsem dostala 1. úsek rovnoběžně s příjezdovou cestou a 2. úsek pod sloup, kde uvazuji Dara. Šla jsem tak oproti předchozím stopám jakoby od konce na začátek. Pracovat jsme šli po 3 hodinách (+ 2 minuty). Když jsem ráno kladla stopu, bylo bezvětří a maličko bláto, na vypracování jsem už pak mohla jít jen v botaskách. Zato ale občas foukalo, dost silně, a vítr se točil.
Otočením směru stopy jsem si hlavně chtěla ověřit, zda ty mizerné úvodní. úseky posledních stop (tady na poli), které jsem šla vždycky ve stejném pruhu směrem dál od cesty, nebyly spojené hlavně s tímhle pruhem pole - hlavně včera mi tam Dar co chvíli frkal. Dnes jsem si Dara vzala pro první úsek raději jen na krátko, šla jsem mu skoro za zadkem, abych mohla okamžitě reagovat na jeho případnou chybu, ale ani to nebylo moc potřeba. Hned na nášlapu jsem Darovi nechtě „nadělila“ špek, když jsem šla do pravého úhlu vzhledem k příchozí stopě, ale Dar to hned zjistil, nenechal se zmást a šel sice pomalu, ale přesně (v husté řepce byla stopa ještě díky malé rose dobře patrná) a "na naše poměry" to zase až tak pomalu nebylo - spíš "rozvážně". Musela jsem sice Dara napomenout hned na tom 1. úseku, když tam zkoumal nějaké psí stopy přes naši stopu, ale upozornění stačilo a Dar se hned vrátil k práci. První lom vcelku ušel, i když byl s otočkou, a následné úseky v podstatě na hlíně byly prakticky bezchybné. I když začalo foukat, tak to kupodivu nějak zvlášť nevadilo. Jen 2. předmět mi Dar v bočním větru zalehl z boku, tam jsem si Dara opravila a nechala ho lehnout ještě jednou a pořádně. To už jsme se dostali zase do řepky, ale trochu řidší, a stopa byla občas v rose zase vidět. Dar šel tyhle úseky výborně, i lomy měl velice dobré (v setrvačnosti čichnutí za lom, kde měla být další šlápota, okamžité zastavení, otočení se do správného směru, čichnutí na stopu a šlo se dál), velmi pěkně vypracoval i oba ostré lomy. Jen mne trošku mrzelo, že jsme nenašli ani tu sponku (možná ji odfoukl vítr, přestože jsme šli skutečně přesně, na stopě nebyla), ani tu vytroušenou látku. Dara pak trochu rozhodila až kolej od traktoru, do které jsem dala lom (a značka zase byla pryč), tam stopu chvíli hledal a já mu "napovídala", kam by se měl podívat (totiž aby se vrátil zpátky, kde stopa ještě byla, a čichal pořádně). Pak to bylo v husté řepce zase pěkné a přesné, i když lomy s čichnutím rovně, vpravo, vlevo ... á, tady je ta stopa...! ale aspoň žádné otočky a tanečky na nich a motání se. Když pak Dar žuchl u 3. (předposledního) předmětu, měl toho už asi docela dost (také už na slunci začínalo být docela teplo). I když to tenhle úsek Dar docela hnal, přece po pochvale a odměně za předmět jen čekal na pokyn, aby pokračoval a odpočívat nechtěl. Byli jsme se stopou v jakési brázdě a Dar už zřejmě chvilkami relaxoval, tak mi poprvé za celou dnešní stopu pořádně přešel lom. Myslím, že na to přišel zároveň se mnou (já viděla jednak vpravo vedle sebe značku, jednak vlevo v rose stopu), tak na můj obvyklý dotaz: "Kde máš stopu?!!" se Dar hned vrátil, jednou čichl a šel správně...! Poslední dva úseky i lom na nich byly naprosto bezvadné (zašla jsem až těsně za sloup, na tu stranu pole, kde mívá stopu Arwen, takže jsem se tím vyhnula tomu problematickému pásu) a stopu ukončující poslední předmět byl také zalehnutý (Darovým obvyklým způsobem - zepředu s převalením na stehno, ale už jsem ho ani nerovnala). Koukla jsem na hodinky - velmi dobrý čas 37 minut. Byla jsem opravdu moc s Darem spokojená, myslím, že takhle nadšeně a upřímně jsem ho za stopu snad ještě nechválila. Také mi připadalo, že si Dar byl vědom, že byl opravdu dobrý. Jen si vybral odměny a dostal "volno", odběhl ... si ještě maličko počichat.
Tak ... a teď mám ohledně Darových stop docela zamotanou hlavu. Vypadá to totiž, že čím víc dám Darovi do těla, tím je další stopa lepší!! Dneska mi to skoro připadalo, jako by už tušil, že ho čeká pořádná nálož, a možná i to, že bude čím dál víc horko, tak se nezdržoval ani na začátku blbostmi (tedy až na ty psí stopy křížící naši stopu hned v úvodu) a soustředil se plně na práci, aby ji měl brzy v pořádku za sebou. I když jistě také hodně pomohlo, že na stopě jsem pohodila asi 8 pamlsků, odměňovala z krabičky od 2. předmětu a hlavně první úseky jsem Dara hodně chválila.
Pátek byl pro Dara odpočinkovým dnem. Ovšem celé ráno na mne koukal a čekal, jestli zase bude stopa, proč nikam nejdu - vypadal, že by šel na stopu hned... Tak si dal aspoň večer před večeří pár zákusů na rukáv s páníčkem…
Stopa 9.8.2014
Stejně, jako již v týdnu, jsem po večerní domluvě s Evou vyrazila ráno na pole připravit stopy pro oba naše stopaře. Je sobota, tak o maličko později. Nejprve od 6.30 jsem šlapala stopu pro Dara, pak hned vedle pro Arwen. Prostor pro stopy jsem tentokrát prohodila, Darovi jsem stopu našlápla na části pole s hustší řepkou, Arwen dostala pokusně těžší část, kde hustý porost řepky střídaly takřka holiny s ojedinělou rostlinkou. Řepka za poslední dva dny zase znatelně poporostla, tak jsem musela použít kromě obvyklých značek na lomy (plastové čtverečky a zahrádkářské cedulky) i dlouhé dřevěné špejle, které jsem si před pár dny koupila k rostlinám.
Darovi jsem našlápla stopu v délce 1700 kroků se 14 lomy, pěti předměty a pár kousky pamlsků (šlapala jsem ji 22 minut), Arwen podobnou stopu, jako ve středu s 12 pravoúhlými lomy, ale delší (1150 kroků) rovněž s 5 předměty a několika pamlsky. Nechala jsem stopy chladnout a vrátila se na pole k jejich vypracování o hodinu později. Dnes jen sama, Dara jsem zatím nechala doma – až skončíme stopu s Arwen, manžel mi jej tam přivede, aby Dar nemusel zase čekat někde uvázaný. Měla jsem totiž dojem, že stopa, na niž Dara přivedu k práci bez delšího čekání, je mnohem lepší – a to hlavně již na začátku.
Arwen začala vypracovávat svoji stopu hodinu a čtvrt po nášlapu. Šla rychle, jistě, s výjimkou jediného lomu byly všechny ostatní velmi pěkně a přesně vypracované, přestože jsem dnes šla lomy stejně jako pro Dara – bez nějakého zvláštního zvýrazňování. Arwen se pak dobře vypořádala i se změnou terénů. Byla veliká škoda, že našla jen 3 předměty, a hlavně si neodpustila jít asi po třetině stopy někam úplně jinam… Ale jen ji Eva okřikla, kde má stopu, hned věděla, co provedla, a zbytek stopy byl skutečně … parádní. Práce na stopě Arwen trvala jen tak dlouho, jako mně – sotva čtvrthodinu.
Když Arwen skončila, Dar již na nás chvilku čekal opodál s manželem. Eva ale musela nejprve ještě rychle zvládnout dodatečný přešlap Darovy stopy, na který jsme žel předtím zapomněly… Dvě a čtvrt hodiny po nášlapu naší stopy jsem začala s Darem pracovat.
Tenhle začátek byl mnohem lepší, než ty předchozí. Možná pomohl i pamlsek pár desítek kroků po nášlapu. Dar šel sice „tradičně rozvážně“, ale přece jen o poznání rychleji než chodil úvodní úseky v poslední době, minul bez povšimnutí Evin první přešlap a stopa vypadala velice dobře … jenže jen na 1. lom. Tam najednou zafoukal silně vítr, Dar lom přešel, zkusmo pár okamžiků hledal stopu napravo, nalevo, pak zvedl hlavu a místo další snahy hledat stopu nejprve koukal po páníčkovi, který nás zůstal chvíli sledovat opodál, pak po Evě, která na stopě Arwen hledala 1. přešlý předmět, a nakonec jen tak nasál do vzduchu… Nemohla jsem se zdržet „nátlaku na psa“, pořádně jsem mu vynadala, po čem to kouká a čichá, kde má stopu, ale i tak ještě chvilinku trvalo, než Dar konečně sklonil zase čumák k zemi a stopu na 2. úsek poté rychle našel. Byla to první dnešní velká chyba, ale zároveň i poslední. Od té chvíle šel Dar velmi poctivě, na většině lomů sice měl drobné chyby v podobě přejití lomu o délku psa (zadní packy mu obvykle zůstaly stát na lomu, než si nosem prověřil, že stopa už dál rovně nevede), většinou se pak trefil na správnou stranu hned na první pokus a na dlouhých zpětných úsecích to docela hnal, že jsem musela pořádně přidat do kroku, abych mu stačila. Naopak já udělala na stopě hned 2x pořádnou chybu, když jsem si spletla směr stopy za lomem (zapomněla jsem i na oblouk) a než jsem vylovila z kapsy plánek, abych se podívala, jak jsem stopu vedla, jsem Dara přesvědčovala, že jde špatně… Dar ale si věřil a je už natolik sebejistý, že při prvním mém konstatování, že má pravdu, že „je šikovný pes a panička to spletla“, se hned zase plně soustředil na stopu, po níž šel… Vypracoval postupně i dvě sotva metrové výsmyčky, kdy jsem přestoupila do hladší brázdy, kde se lépe šlo, našel a označil všechny předměty (s tím následným rozvalením se na stehno u nich zřejmě opravdu nic neudělám) a těsně před 4. předmětem jaksi neplánovaně zalehl i u pamlsku, aby si jej v klidu schroupal a pár vteřin si zároveň odpočinul… Kdyby mi v samém závěru, již zřejmě v chvilkové relaxaci, nešel pár kroků skoro metr od stopy, tak tahle stopa byla (ovšem až na ten 1. lom) … prostě velice dobrá. A já byla s Darem opět moc a moc spokojená. Po pochvale a odměně na závěrečním předmětu jsem koukla na hodinky … a nevěřila, tak jsem se raději podívala ještě dvakrát. Dnešní stopu jsme totiž pracovali necelých 31 minut!! A to na slunci, v rychle nastupujícím horku! Dar byl dneska opravdu výborný a zase jednou mi udělal radost.
Poslední stopa tohoto pracovního týdne nás čeká zítra - opět s Evou a Arwen.
Stopa 10.8.2014
Pokud jsem si snad myslela, že Dar bude po celém tom týdnu již unavený a na stopu se mu moc nebude chtít, tak jsem se opravdu šeredně zmýlila… Uprostřed noci přišel spát domů a pak, jen co se začalo rozednívat, do mne drbal čumákem a budil mne každých deset minut, abych už vstávala. Eva se pak smála, že prý jsem Darovi špatně rozuměla, že sice chtěl, abych vstala, ale určitě proto, aby dostal nějakou „mňamku“ a šli jsme si hrát.
Darovu stopu jsem nakonec šlapala od 6.45 v rekordní délce téměř 1900 kroků (1885)!! Stopa byla podobná jako včera, jen s některými prodlouženými úseky, dvěma ostrými lomy a na stejném místě. Šla jsem ji trošku rychleji (22 minut). Hned vzápětí jsem našlápla Evě stopu pro Arwen a také nejdelší a nejnáročnější, co Arwen zatím vypracovávala – stopa byla v délce 1225 kroků se 12 (víceméně) pravoúhlými lomy, 4 předměty a stejně jako v Darově případě s několika pamlsky, položenými porůznu na stopě. Také obě stopy byly položené v opačném směru (s prohozeným začátkem a koncem) oproti včerejšku
Stejně, jako včera, šla jsem na pole nejprve sama, Dara mi dovede později manžel, aby nemusel na svoji práci čekat uvázaný u kraje pole, a v roli rozhodčí i „vrchniho šlapače“ v jedné osobě jsme krátce před půl devátou začali pracovat stopu s Arwen. Ovšem předtím mi Eva ještě provedla přešlap rohu naší stopy (tentokrát na předposledním a posledním úseku). Arwen se stopa hlavně v husté řepce velmi zalíbila a šla krásně. Po přechodu z husté řepky na hlínu se sem tam nějakou rostlinkou měla drobné potíže, než se přizpůsobila novému terénu (ale na to přece nácvikové stopy jsou, aby pes i za cenu drobných váhání a třeba i chyb nabral co nejvíce zkušeností), ale rychle se s tím vyrovnala a Eva mohla jen a jen chválit jak velmi pěkné lomy, tak nádherná zalehnutí předmětů. Arwen oproti předchozím stopám práci trošku zpomalila (získala naprosto optimální rychlost práce) a byla díky tomu mnohem přesnější. Bylo zase již docela dusno a stopa byla opravdu dlouhá a těžká, tak na závěrečném úseku již toho měla „plné tlapky“. Ale nevzdala to, jen si trošku pomohla zvedáním nosu, ale našla i moji drobnou obloukovou výskočku kolem sloupu těsně před koncem. Stopu zvládla za 20 minut. Tak z ní měla Eva a s ní i já opravdu velikou radost.
Manžel mi zatím přivedl Dara, tak jsme těsně před 9. hodinou ranní začali pracovat. Dar šel výborně a již od začátku stopy také o poznání rychleji, než chodíval. Na začátku stopy jsem ho víc chválila, také měl hned na 1. úseku dva pamlsky, tak jsem ho nechala jít. Rovné úseky šel prakticky absolutně přesně, velmi pěkné měl tentokrát i lomy, dobře polovina z nich byla skoro obrýsovaná čumákem, když čichl za lom či vedle něj, tak jen jednou na každém z ostatních lomů. Mohla jsem jen jít za ním a občas chválit... Velmi slušně vypracoval i 1. ostrý lom a teprve až na krátkém úseku vloženého otevřeného trojúhelníku před 2. ostrým lomem mi poprvé vybočil ze stopy asi o tři čtvrtě metru, že jsem se musela zeptat, kde má stopu - vrátil se kousek ke mně, okamžik hledal a pak už šel po ní. 2. ostrý lom jen o pár kroků dál udělal Dar nádherně a naprosto čistě... Druhé malé vybočení ze stopy pak měl až na první části oblouku, ale stopu si vždycky zase sám po pár krocích našel... Takže asi nejpodstatnější „mouchy“ byly na předmětech – Dar všechny zalehával s rozvalením na kyčel a čím byl unavenější, tím víc si lehal až vedle předmětu a ignoroval veškeré moje snahy o pěknější zalehnutí. U 4. předmětu (to měl za sebou už víc, než 1600 kroků stopy) mi lehl dokonce skoro z boku - předmět sice našel včas a přímo před čumákem, jenže si popošel moc dopředu a doslova se u předmětu rozvalil šikmo ze strany. To už jsem opravdu nevydržela a po prvotní pochvale, že předmět označil, jsem ho zavolala zpátky k sobě a poslala ho označit předmět znovu a pořádně. Dar sice na podruhé hezky lehl, jenže už metr před předmětem. A když jsem na něm chtěla, aby lehl znovu až u předmětu, loupl po mně očima, vyšel, pak jen čichl k předmětu s lehkým dloubnutím do něj nosem (jako by tím říkal - koukej, tady je), a ... šel dál! Prostě zase taková ta typická Darova kulišárna... Ale už jsem to nechala být. Po padesáti krocích na konci úseku Dar poprvé pořádně přešel lom. Byl to úsek zpátky, tak si jistě díky délce stopy myslel, že už jdeme jenom rovně. Nic jsem neříkala, jestli na to přejití přijde sám, a také že ano - ale asi až možná po 2,5 metrech. Stopu za lomem našel bez nejmenšího problému a šel zase pěkně a přesně, jenže pouze na ten Evin přešlap - přešlap šel šikmo dolů, tak se Dar vůbec nerozpakoval a stříhl si to po něm... Pár kroků jsem ho nechala, ale když se sám neopravil, musela jsem na něj křiknout, kam to jde, kde má moji stopu. Tak se vrátil, naprosto bez problémů se zase napojil na moji stopu, pak opět nádherně vystřihl poslední lom a stopu došel i s označením toho posledního předmětu. Prakticky celou stopu měl hlavu u země a poctivě čichal, začal relaxovat zase až v úplném závěru, když šla stopa zpět k nášlapu a Dar si byl naprosto jistý, že se jde rovně. Druhého křížení (které šlo zpět nahoru) si ani nevšiml, proto si myslím, že předtím si na tom Evině přešlapu jednoduše zkrátil cestu. Ten vykutálený dareba už asi ví, že když si to švihne přešlapem, tak se na moji stopu zase někde napojí. Tak jsem byla i přes ty chyby (hlavně na tom předposledním úseku) se stopou opravdu moc spokojená. I čas byl výborný - 35 minut. Bylo vidět, že Dar je na tomhle terénu už krásně rozčichaný.
Dnes a nakonec i včera Darovi s Arwen ty stopy prostě sedly a náš prodloužený společný stopařský týden zakončily ty nejlepší stopy, co jsme pracovali. A my, obě paničky a psovodi, jsme mohly být s našimi stopaři náležitě spokojené.
V příštích týdnech budeme samozřejmě na stopách pokračovat, ale nejpozději od půlky srpna již na jiném poli. Konečně nám zorali a podmítli to „naše“ pole na konci ulice, kde jsme s Evou stopovaly celou zimu, tak budeme pracovat tam.