LVT Švábov 2013
LVT Švábov 13. – 20.7. 2013
Tak, jako už loni, jsme se opět zúčastnili letního výcvikového tábora hovawartklubu v hotelu Harmonie ve Švábově na Českomoravské vysočině. Hodně jsme se těšili, byl to jediný týden naší společné dovolené s manželem a Darem. Já s Darem měla program na cvičáku, manžel si užíval dovolené a na vyjížďkách na kole poznával okolí.
Ten týden byl velmi příjemný, potkali jsme se opět po roce s pár známými a trochu si zacvičili, i když méně, než loni - musela jsem Darovi (možná i kvůli krásnému letnímu počasí a s ním spojeném horku) trochu cvičení ubírat a dva dny zcela vynechat i stopy. Při první ranní stopě s Mirkem Pospíšilem v neděli jsem Darovi nachystala stopu asi 150 kroků do „L“ se 4 předměty a zkusila jít takřka „zkouškově“ několik metrů za Darem. Dar šel po stopě dost ledabyle a nepřesně, lom chvíli hodně hledal, nicméně aspoň předměty našel postupně všechny a ukázkově je označil zalehnutím. Moc jsem spokojená nebyla, ale říkala si, že jsme stopu pár týdnů necvičili, tak to jistě bude další den lepší… Jenže to bylo žel docela naopak. Další den to u Dara už stopu moc nepřipomínalo a třetí den Dar ignoroval jak moji stopu, tak předměty – zkrátka to bylo úplně "o ničem"… Na zkoušku ZPU 1, na niž jsme byli přihlášeni ve čtvrtek, jsem musela narychlo cvičit ve volitelné disciplíně hlídání předmětu, protože stopa by byla naprostý propadák bez bodu.
Jako figuranta a cvičitele obran jsme měli stejně jako loni policejního psovoda a cvičitele Jana Sagnera. Hned na poprvé ještě v sobotu navečer po příjezdu jsme si šli zacvičit na rukáv a Dara to docela bavilo, takže jsem s ním byla vcelku spokojená. Dar se už přece jen víc věnoval „lovení“ rukávu, než co kde kolem běhá či lítá… Od pondělí jsme ale místo „kousání“ začali zkoušet hlídání předmětu.
Jako předmět na hlídání se může použít jakýkoliv předmět psovoda (nesmí pouze jít o hračky a výstroj psa nebo jídlo), obvyklý je batoh s věcmi na cvičák, který pes dobře zná a mívá jej spojený s něčím pro něj velmi příjemným (hračky, pamlsky). Jenže já nosívám pamlsky v kapse, tak jsem musela vymyslet něco jiného. Nakonec jsem vybrala jako předmět svůj starý mobil, se kterým jsem Dara cvičila jako svého „asistenčního psa“ – Dar mi ho doma nosil a podával a moc ho to bavilo, mobil měl spojený s mou pochvalou a pamlsky, takže nic lepšího se asi v našem případě nedalo použít. První pokus „hlídačky“ nevypadal vůbec nadějně… Dar evidentně nevěděl, co se od něj čeká, a tak když se „darebák“ figurant natáhl pro mobil, který měl hlídat, Dar od předmětu utekl… Vrátila jsem ho zpátky a zůstala stát u něj a na další pokus Dara povzbuzovala k hlídání. Brzy pochopil, co od něj chci, a po několika zkouškách bezpečně „zloděje“ odehnal. V předvečer zkoušky jsme zkusili hlídání naposledy přímo na prostranství, kde další den bude zkouška probíhat, a „zloděj“ byl v civilu. První pokus ukázal, že Dar měl hlídání spojené s osobou „v pracovním“, ale pak rychle pochopil, že má bránit můj mobil i vůči „zloději“ v civilním.
Na zkoušku jsme „pilovali“ i poslušnost a každý večer jsme si zašli na zkouškové hřiště si chvíli individuálně pocvičit a pak spolu s dalšími účastnicemi zkoušky ZPU 1 (s Darem byly přihlášené na zkoušku 4 fenky) si zacvičit ve skupince na 2. část zkoušky.(cviky skupinové a speciální).
Ve středu byl po ranních stopách naplánován odpočinkový den, odpoledne vyplněný „srandazávodem“. Proběhnout tunel, pak krátký slalom, přivolání psa bez „klasického“ povelu (písknutím po snězení sušenky) do kruhu opodál, hod piškotem (3x po jednom) do psí tlamy, hod činkou do vymezeného kruhu a nakonec poznání svého psa se zavázanýma očima mezi dvěma jedinci… Účast byla skoro „povinná“, ale já musela s Darem odříci. Dar totiž začal po konci dopoledních obran (resp. cvičení v hlídání předmětu) kulhat na přední packu, tu stejnou, na niž kulhal několik týdnů na jaře, a po odpoledním odpočinku v pokoji už na ni sotva došlápl, takže jsem měla ohledně zkoušek další den vážné starosti a účasti v závodě jsme se ovšemže museli vzdát… I když se to nemá, dala jsem Darovi půlku svého Ibuprofenu, druhou na noc, navíc jsem mu namazala bolavé místo Ibalginem a léky naštěstí zabraly – ráno už byl Dar zase v pořádku.
Ve čtvrtek dopoledne probíhaly kromě naší ZPU 1 i další zkoušky dle řádů KJ Brno (předtím v úterý byly zkoušky dle mezinárodních zkušebních řádů). Ráno se začínalo na zkoušky ZPU 1 a ZPU 2 stopami, pak následovala poslušnost – nejdříve účastníků zkoušek ZOP, pak naše ZPU 1 a ukončovaly 2 účastnice zkouškou ZPU 2.
Na zkoušce jsme žel „rupli“. Na téhle zkoušce už bylo třeba získat nejméně 70% bodů v každé z obou částí, tedy 70 bodů na individuální a 35 na skupinové části. Nepovedla se nám úvodní individuální část, na níž jsme získali jen 62 bodů, i když jsme měli asi i trochu smůly a ztrátu způsobila i má chyba. Šli jsme na poslušnost ZPU 1 s Darem jako první, Aimie Black Prim ve dvojici s námi začínala zároveň odložením. Přivolání na začátku zkoušky bylo „naše standardní" - na podruhé za 6 bodů, (což bylo vcelku očekávané), ale chůze bez vodítka (před polednem na plném slunku) jen za jediný bod... Dar totiž, jak se dostal ze stínu na slunce, strašně zvadl, plouhal se za mnou až metr, stačil mi jen na pomalou (resp. doslova loudavou) chůzi a ten 1 bod mu p. rozhodčí, ing. Luděk Novák, dal za to, že prý vůbec došel... Velká škoda té ztráty, umíme to kolem 8 až 9 bodů i při dost přísném posuzování. Následné „sedni-lehni-vstaň“ a obraty na místě byly dobré za 8 bodů, měli jsme srážky jen za mírné předsednutí. Ale pak aport, který také umíme za plný počet 10 bodů, … a pohroma. Nevěděla jsem, že u ZPU 1 nesmím psa oslovit před aportem jménem s ukázáním aportu (jako na ZZO) a p. Novák mi hned řekl, že by nás za to mohl vyhodit naprosto bez bodu, ale dal 2. pokus. Dar krásně vyběhl, chtěl vzít aport a v té chvíli mu těsně kolem oka letěla moucha, další sedla na nos a v příští vteřině ho otravovaly hned 4 mouchy najednou. Dar po nich začal chňapat, aport samozřejmě nechal být, tak jsem musela vyplácat další povel, na který už aport donesl a odevzdal naprosto ukázkově. Bohužel, byly z toho jen 2 body. Drobná srážka 2 bodů za štěkání (Darovi se nepovedlo hned štěknout, měl horkem trochu přischlý jazyk) a zbytek (skok přes metrovou bariéru, šplh přes „áčko“ a odložení) již po 10 bodech. Pořád jsme měli šanci, ale potřebovali jsme získat vysoké body (min. 15) za hlídání předmětu Před „hlídačkou“ ale jsme šli na skupinové a speciální cviky. Dara jsme stačili mezitím namočit v rybníku, bezprostředně před tím, než jsme šli „na plac“, jsem mu ještě polila vodou hlavu a hřbet, takže mi na slunku pár minut vydržel a skupinovku jsme zvládli za 46 (z 50) bodů – z Dara byl prostě „oživlý“ pes. Bohužel u hlídání předmětu sice razantně odehnal figuranta, jenže si ho pak nechal sebrat rozhodčím, a získaných 7 bodů bylo málo. P. Novák říkal, že to hlídání v Darovi je, jen to potřebuje docvičit i na jiné osoby. Mimo nás zkoušku neudělala na velké překvapení ani Aimie, cvičící do té doby naprosto ukázkově – také jí nevyšla ta první část. Své zřejmě i u ní sehrálo horko a možná i únava po několika dnech tábora..
V posledních dvou dnech pobytu jsme se opět ráno vrátili ke stopě a během dne k obranám, při nichž jsme si ještě jednou zkusili „hlídačku“, tentokrát mimo výcvikáte i s další osobou. Dar získal novou zkušenost a výsledkem bylo uhlídání mého mobilu proti oběma, za což jsem jej samozřejmě velice pochválila a odměnila hrstí pamlsků. Se stopou to ale ani teď moc dobré nebylo – stopy po háravé fence, zapomenuté pamlsky na cizí stopě a zřejmě i stopy po zvěři byly pro Dara mnohem zajímavější, než stopa jeho paničky…
Při cvičení se Dar občas dokázal i dobře bavit. Malý příklad Darovy rošťácké improvizace. Od závodu byl na trávě roztažený agiliťácký tunel. Využila jsem ho a zkusila aport se skokem přes překážku a zpět (4m dlouhý tunel, přes který skákal uprostřed, byl k tomu ideální, Darovi se ho nechtělo obíhat). Poprvé byl aport hračky parádní. I podruhé. Ale na třetí pokus při návratu z vycházky mi Dar skočil přes tunel jen tam, sebral aport, doběhl si k začátku tunelu, proběhl tunelem a pak mi aport donesl a ukázkově odevzdal, očička rozzářená a evidentně spokojený sám se sebou. Musela jsem se zasmát a pochválit ho (byť s komentářem) za konec cviku...
Ten týden na táboře jsme si přesto hezky užili, i když naše cvičení a hlavně výsledky mohly být lepší. I když se to nezdálo, Dara ta naše dovolená hodně unavila - po návratu domů byl celý den zalezlý a spal, ani se mu nechtělo do žrádla a vzal si jen pár kousků pečeného masa, když mu máma nabídla...
V srpnu jedeme (jen já s Darem) ještě na jeden týden LVT, tentokrát s naším výcvikářem obran Mirkem Valentinem, tak snad to s naším cvičením bude lepší…
Fotografie z tábora vloženy na: http://dariva.rajce.idnes.cz