Zkouška ZPS-1
V neděli 2.11.2014 jsme s manželem a Darem po půl roce opět zajeli na cvičák VFU Brno. Čekal nás stopařský speciál dle NZŘ, dvojstupňová zkouška psa stopaře 1. stupně.
Na zkoušky nás bylo jen velmi málo, i s námi 5 účastníků, tři z nich na ZZO a 1 na ZVV1, tak jsme měli zahájení až v 9.00 hodin. Rozhodčím byl p. S. Bořuta.
Počasí bylo na zkoušky (aspoň pro nás) přímo ideální – chladno, zataženo a bezvětří. Přijeli jsme o trochu dříve, abych mohla Dara seznámit s cvičákem, kde bychom pak měli odcvičit oddíl B zkoušky. Dar byl zase jako z divokých vajec – překážky, které jsem mu chtěla dát jen očichat, rovnou překonával, s rozkoší se válel v mokré trávě a k mému nemalému zděšení objevil cosi pachově neskutečně lákavého v prostoru kolem kladiny. No, tohle asi bude zase „veselé“… Vůbec mne pak nepotěšilo ani sdělení, že naše stopa bude na hlíně – na ní jsme s Darem čichali naposledy před pár týdny, pak začalo narůstat osení a nebo jsme šli na trávu. Kolem cvičáku bylo přitom několik polí s osením či luk, ale ta byla zamítnuta kvůli malé výměře souvislého porostu. Tak jsem Dara vzala na pár minut na nejbližší hlínu, aby si alespoň osvěžil její pach v paměti, a pak už jen čekal v autě, až bude čas jít pracovat naši stopu, jejíž minimální stáří muselo být 2 hodiny. Já zatím mohla sledovat aspoň část poslušnosti účastníků ZZO a pak i stopu ZVV1. Co jsem (byť z dálky) viděla a pak slyšela bodové hodnocení, trošku ve mně zatrnulo – pan rozhodčí byl docela přísný. … Tak jen aby ta naše stopa nebyla s ostudou!
Pak následovaly speciální cviky ZZO a poslušnost ZVV1. Díky tvaru cvičáku do „L“ jsme z ní mnoho neviděli, ale zato jsme se skoro všichni lekli, když se poprvé střílelo při cviku odložení za pochodu (poslušnost ZVV1) – byla to totiž pořádná šupa, srovnatelná tak s dělbuchem do 30m od nás. Cosi podobného jsem slyšela naposledy před lety s Argem v Psárech (tehdy to byl poplašňák na holuby a psovodi se lekli tak, že půlka z nich málem sedla na pozadí a dva docela). Manžel, čekající v té chvíli s Darem v autě, ale neslyšel nic.
Chvíli času po poslušnosti ZVV1 využil p. rozhodčí na občerstvení a pak obranami zakončili zkoušku – úspěšně. Ještě pár minut a odjížděli jsme „zvednout“ naši stopu. Byla až za kopcem a k mé radosti nakonec na osení. Již předtím mne čekalo milé překvapení – stopu nám totiž kladl stejný pán, jako neúspěšnou FPr2 v květnu na Rybníčku. Věděla jsem, že i když pán sám byl lehoučký „jako pytel peří“, stopu šlapal velmi citlivě a dle regulí. Říkal, že vybraná hlína byla v části s hlubokou orbou, ve druhé části zase čerstvě pohnojená, takže stopa se tam udělat nedala. Osení že je řídké, místy holé pásy, ale na to byl Dar zvyklý od nás z pole, takže takový terén mi nevadil.
Jen jsme dojeli na místo, Dar mne odtáhl za p. rozhodčím a kladečem k nášlapu (cestou se snažil si načítat stopy jich obou) a o žádném venčení již nechtěl ani slyšet. Vyndala jsem z kapsy krabičku s odměnou za stopu, ukázala ji Darovi se slibem, že bude „za šikovného psa“, zapnula Dara na stopovačku a šli jsme ke hlášení. P. rozhodčí se podivoval, že jsem si nevzala krabičku sebou, že to smím, ale já si tímhle nebyla naprosto jistá, tak jsem ji raději nechala tam, kde jsem ji i s vodítkem odložila. Však Dar už tohle znal. Podali jsme hlášení a pak už šli k nášlapu. Dar jako obvykle nabral stopu již před ním a klidně jej prošel, aby pokračoval naprosto pravidelným tempem přesně po stopě až k 1. lomu. Ten vypracoval velmi slušně, jen se zastavením a pak pokračováním po stopě na 2. úseku, takže jsem ho mohla (po dojití k lomu) pochválit za výbornou práci. Na 2. lomu (opět pravoúhlém) byl největší problém celé stopy – Dar zřejmě trošku zalajdal, šel nejprve po lomu s hledáním stopy na druhou stranu (na „U“, asi si myslel, zda nejdeme zase zpět), ale pak se opravil a 3. úsek byl opět velmi pěkný a čistý – bez ohledu na krtince i myší díry, které přecházel. Předmět, ležící na tomto úseku, označil hned a slušně, jen s malým navalením na stehno, 3. lom – ostrý pak také vypracoval vcelku slušně, i když stopu vedoucí šikmo přes osení v prvních metrech šel pomalu a s korekcí směru. Ovšem jakmile se utvrdil v tom, že stopa vede traversem, šel už zase pravidelně a čistě. Však jsem jej také (na délku šňůry za lomem) uznale pochválila. Poslední lom byl opět pravoúhlý a další travers zpět směrem k nášlapu. Tady bylo jen malé Darovo ověření lomu a pak naprosto jistý poslední úsek. Ovšem předmět Dar zase zalehl tím svým lajdáckým způsobem, který mne docela „vytáčí“ – předmět měl sice přesně mezi packami, to ano, ale zadek si hodil pořádně šikmo, takže p. rozhodčí musel něco strhnout. No, nebyla to zrovna „úžasná“ stopa, ale p. rozhodčímu se líbila přesná a plynulá práce na úsecích s nízkým nosem, takže naši stopu ohodnotil 91 body (72 + 19). To byl výborný příslib…! Nu – a od páníčka, který se zatím chopil krabičky, pochvala a „mňamková“ odměna.
Vrátili jsme se na cvičák, Dar stále plný energie (však aby nebyl po tak krátké stopě), tak jsme „nezdržovali“, Dar si párkrát lízl vody a šli jsme na plac dokončit zkoušku poslušností. Tady jsem už Darovi věřila, že zkoušku uděláme – na Rybníčku dokázal tuhle poslušnost ( i když bez střelby, ale s ní nikdy problémy neměl) takřka bezchybně s většinou disciplín za plný počet bodů, tak jsem doufala, že body na celkovou známku VD padnou. Podali jsme hlášení a „šli na to“.
No … Dar mi opět připomněl, že je prostě hovík…! Při poslušnosti byl nepřekonatelně kreativní a já občas nestačila zírat, co vymyslel… Úvodní přivolání bylo ještě jakž-takž, i když jsem jej zavolala od čehosi „voňavého“, že poslechl až po dobře 3 vteřinách a přiběhl mi k noze jakýmsi zajímavým esíčkem. Poslušnost na vodítku se mi zdála vcelku slušná, jen při obratech na místě se kamsi zakoukal a reagoval později a navíc s lehce křivým sednutím po jednom z obratů. Lehni – vstaň – sedni u nohy … Dar se tak začenichal do vzduchu k té vůni od kladiny, že úplně přeslechl, že po něm chci „vstaň“ a místo toho si sedl. Požadovanou polohu provedl až na 2. povel – což nás pochopitelně stálo další body. A pak přišla 4. disciplína – odložení za pochodu vleže, kterou Dar zvládá výborně. I dnes hned a krásně lehl, zatímco jsem odešla na požadovanou vzdálenost, jenže když jsem se otočila k němu, zazněl výstřel. Rána, s jakou se Dar ještě nesetkal, jej polekala, Dar vystřelil z lehu, ale naštěstí se zarazil již po dvou krocích, podíval se kolem, co se děje, odkud to bylo, pak na mne, ale to již mi p. rozhodčí velel návrat ke psu. Odložení jsme celé zopakovali, teď bez střelby, a na Darovi už nebylo nijak znát, že se před okamžikem střílelo. Ovšem cvik byl za nula. Následné štěkání, při němž byl Dar už zase nepozorný a koukal na cosi na silnici, takže si uvědomil můj povel až za nějaké dvě tři vteřinky, znamenalo další 2 body dolu. Aport volný byl slušný – tedy až na zvědavé čichnutí si do trávy i s aportem a pohozením si s ním při (krásném) předsednutí… Ovšem Darovo „vrcholné číslo“ přišlo na metrové bariéře. Bariéra byla postavená skoro až u kladiny, Dar ji na můj povel krásně přeskočil, jenže pak místo skoku zpět popoběhl si počichat po čemsi v trávě. Byl docela slušný, na to čichnutí mu stačily tak dvě vteřiny, ale stál úplně bokem za překážkou, takže když zvedl hlavu a podíval se na mne, měl bariéru dobře metr stranou. V té chvíli si vzpomněl, že jsem křičela po přeskoku překážky „zpět“ a tak skočil šikmo přes bariéru zpátky, Ale ne, aby obloukem přišel, byť šikmo, přede mne – zůstal stát mezi mnou a bariérou a koukal. Už jsem chtěla zachránit situaci povelem „ke mně“, když se Dar rozhodl vše napravit – otočil se a skočil přes bariéru ještě jednou… A hned čumák k zemi, aby si dočichal, co předtím nestihl. Tak jsem křikla alternativní povel „ke mně“ a Dar rychlostí blesku skočil bariéru zpět aspoň s 20cm rezervou a naprosto ukázkově zakončil cvik. Ovšem já byla „na ručník“. Dar ale od té chvíle už byl naprosté „zlatíčko“ a áčko i kladinu překonal naprosto přesně a při závěrečném odložení nejen že nevěnoval nejmenší pozornost povelům p. rozhodčího, ale už s ním nehnul ani druhý výstřel, takže tyto disciplíny byly všechny za plný počet bodů. Nicméně i tak se nám jich sešlo jen 77, což sice na splnění zkoušky stačilo, ale celkem jen na „dobře“ – což při Darových možnostech a schopnostech je … přece jen trochu málo. Škoda. Ale, jak říkal p. rozhodčí – zkouška se může klidně zopakovat…
Děkuji tímto KK VFU za příležitost si na jejich cvičáku zkoušku složit, p. kladeči za našlápnutou stopu a v neposlední řadě i panu rozhodčímu za laskavé velení i komentáře.