Valíčkův memoriál – 56. ročník
Sobota 24.10.2015, cvičák KK Brno – Rybníček. Prestižní závod domácího klubu … tomu jsme se s Darem nemohli vyhnout, i kdybychom hodně chtěli…
Letos byly otevřeny 4 kategorie – dvě podle NZŘ (kategorie ZZO bez speciálních cviků a nová kategorie ZZO1) a dvě dle MZŘ (IPO1 a IPO3). Nejvíce účastníků zlákala právě kategorie, kterou jsem si vybrala i já … ZZO1. Bylo v ní celkem 13 účastníků, 6 z nich hovawarti. Našich hovíků bylo na závodě celkem 8, jeden i na ZZO, jeden na IPO1. Kdosi úsměvně pravil, že tento závod by mohl být otevřeným mistrovstvím hovawartů… S výjimkou kategorie ZZO byl závod zároveň možností pro složení a zapsání příslušné zkoušky, což bylo další velké lákadlo.
Spolu s námi byla v kategorii ZZO1 Eva s oběma svými fenkami, Kristýna (také s dvěma hovíky) a Lenka s Kenym. Po zahájení závodu slavnostním nástupem a vylosováním čísel odjeli účastníci kategorií MZŘ s rozhodčím p. R. Klepáčem na stopy a na place začala soutěžit kategorie ZZO. Brzy po půl desáté přišla řada na naši kategorii, v níž byl rozhodčím p. Mnich. Eva si pro Elišku vylosovala v rámci kategorie č. 2, tak nastupovala na poslušnost již 10 minut po úvodním účastníkovi. I když se Eva před závodem hodně bála, co si zase ty její holky vymyslí, Eliška zabojovala a po velmi pěkném výkonu si odnesla 88 bodů, což jí v konečném účtování stačilo na krásné 5. místo. Keny s číslem 6 šel bezprostředně před námi (já nám vylosovala sedmičku) a podal obvyklý spolehlivý výkon, oceněný 90 body. Moc jsem z něj ale nemohla vidět – musela jsem mezitím vyvést Dara z odkládačky a aspoň trošku ho připravit na „ostrou“ poslušnost. A když nás po chvíli volali na plac, kromě obvyklé nervozity jsem již skutečně trnula – Dar totiž objevil na trávníku zase jakési „úžasné“ pachy a nějaký závod ho ale vůbec nezajímal… V přetahované s Darem o zvednutí hlavy a jití u nohy k p. rozhodčímu na podání hlášení jsem úplně zapomněla odložit aport z vesty k ostatním, na což jsem přišla až později, ale stačila to ještě napravit … Aspoň že krabičku s odměnou jsem neopomněla předat jedné z kamarádek chvilku před hlášením – to už by byl vážný malér.
Podali jsme hlášení, postavili se na výchozí bod a začali zkoušku přivoláním (za pochodu k noze). Dar odběhl docela ochotně a hned využil volno k pročichání kousku placu… to čichání bylo jaksi delší, než by se p. rozhodčímu líbilo, tak jsme dostali za cvik jen 7 bodů. Následná „execírka“ kupodivu celkem ušla, Dar měl část disciplíny naprosto přesnou, ale za tu druhou část ztratil také 3 body – ale 7 bodů je u nás pouze „horší standard“. S-L-V … povel vstaň jsem překvapivě musela zopakovat 2x (Dar nějak nedoslýchal), takže zase 2 body dole. Při odložení za pochodu mi Dar názorně ukázal, co si dnes o poslušnosti na place myslí: „ukázkově“ (a otráveně) „zadaunoval“ (s položenou hlavou) a když jsem přicházela, začal si nenápadně čichat – ovšem ne tak nenápadně, aby p. rozhodčí neviděl – a další bodík dole 5. disciplína - štěkání. Dar (tedy když se na mne po pár vteřinách konečně podíval) předvedl štěkání zcela ukázkově, takže konečně první desítka. Žel – aport byl pak náš obvyklý tady na cvičáku … nula. Dar sice k aportu docela nadšeně vyběhl, ale povel „aport“ pro něj zjevně znamenal možnost pro čichání si kolem činky a svoji oblíbenou činnost ukončil až na můj značně nevlídný povel k přivolání… Čekaly nás poslední 4 cviky, které jsou zároveň našimi „tutovkami“ a bodovými žněmi. Metrová bariéra skočená jako vždy krásně a jistě, jenže okamžitě po doskoku za ní zase čichání. Můj povel „zpět“ zřejmě zanikl v rachotu právě kolem jedoucího vlaku, tak jsem už z plných plic, abych vlak překřičela, zařvala „ke mně“, na což Dar už reagoval okamžitě a po čistém skoku zpět cvik i rychle a přesně dokončil. Áčko bylo konečně obvykle bezvadné, ale na kladině další bod dole – Dar se uprostřed kladiny na okamžik zastavil a koukal, jak dva psi přicházejí brankou na cvičák. Odložení na závěr našeho vystoupení už bylo v pořádku, i když i tady jsem docela nezvykle trnula: Dar si totiž zase stačil pročichat prostor kolem sebe, pokoukat po ovčákovi, jdoucím jen kousek dál za plotem, ale naštěstí se nikam z místa neposunul, takže i za tento cvik jsme dostali obvyklou desítku. Sečteno, podtrženo … výsledných 78 bodů stačilo až na 9. místo, ale aspoň zkouška byla splněna, byť pouze na „uspokojivě“ … což mne při tom, jak máme jednotlivé disciplíny zvládnuté, skutečně uspokojovat nemohlo. Ovšem na druhé straně: při tom, jak „solidně“ si Dar stačil během zkoušky pročuchat plac, ty body asi byly docela obdivuhodné… Dar ze svých odměn nakonec větší část dostal (od aportu už byl výkon na zkoušce slušný), zbytek jsem rozdělila mezi Elišku a Arwen, když byly obě tak „šikovné holky“. Arwen nastupovala s č. 11 a po velice pěkném výkonu obdržela 90 bodů, s nimiž se dělila o 3. místo s Kenym a o pořadí musel mezi nimi nakonec rozhodnout los. Eva měla šťastnější ruku, tak s Arwen obsadila stupínek vítězů.
Nakonec celá naše kategorie byla velmi kvalitní (ale nejen ona!) – jen 2 psi nedosáhli na zkouškové body, vítěz získal obdivuhodných 97 bodů. A krásné výkony předvedli na place i účastníci kategorií MZŘ – nejprve při poslušnosti a pak i při obranách, kde byl rozhodčím p. Hammer a figuroval Mirek Valentin.
A že „chybu“ nemělo ani skutečně dobře „objednané“ počasí, kdy se z chladného rána vyklubal jasný, slunečný den, závod jsme si všichni velmi pěkně užili – v přátelské a přející atmosféře, pochutnáním si na skvělých žebrech či cigárách z místního grilu a při sledování pěkných výkonů soutěžících, kteří se sešli opravdu v utěšeném počtu.
Gratuluji úspěšným závodníkům a děkuji všem těm skvělým, obětavým lidem, kteří se na zdárném průběhu závodu podíleli. A i když jsem si ověřila, že poslušnost určitě není Darovou nejsilnější disciplínou a mám prostě stopaře, což zvláště tady na Rybníčku při každé příležitosti názorně dokazuje, určitě jsme tu nezávodili naposled. Tak na shledanou na dalším ročníku – těšíme se...