MR hw stopařů 17.10.2015 Defurovy Lažany
Bylo to Darovo 2. MR stopařů, letos jen ze stopy FH2. Doplňkovou disciplínou byla stopa FPr3. My, co jsme to měli na závod dál, jsme se sešli již v pátek večer v hotelu Prácheň v Horažďovicích. Povečeřeli jsme při velmi příjemném popovídání si s dalšími účastníky, s nimiž jsme se znali z jiných podniků klubu, a ráno jsme společně odjížděli do asi 10km vzdálených Defurových Lažan na místní cvičák.
Cvičák bychom byli sami jen ztěží našli … tak dobře byl „ukryt“ kus dál od silnice na polní cestě. Ale místní byli velice přátelští a poskytli nám pro MR skvělé zázemí.
Na kategorii FPr3 se sešlo všech 6 nahlášených účastníků včetně jednoho startujícího ze Slovenska (byla jím Jasmíne KS s páníčky), na FH2 jsme nakonec nastoupili jen 4, když jeden z přihlášených účastníků nedorazil. Rozhodčím byl p. T. Krajčí.
Po zahájení závodu nástupem účastníků po kategoriích a kontrole tetovacích čísel či čipů s losováním startovních čísel jsme se stačili sotva trochu rozkoukat a již jsme odjížděli o kousek dál, kde již čekaly na vypracování stopy FPr3. Nikdo nezůstal na cvičáku – všichni jsme se jeli podívat a držet palce těm, kdo právě soutěžili.
Oproti původnímu předpokladu, že by stopy měly být na osení, byla po deštích v posledních dnech jako terén nakonec zvolena tráva. Byla jsem tomu velice ráda – po neblahé zkušenosti z minulé neděle jsem se obávala možných „pachově aktivních“ kolejí po zemědělské technice a tato (pro Dara velice nepříjemná) komplikace na trávě nehrozila. Bylo chladno, pod mrakem, vysoká vlhkost i ve vzduchu, prakticky bezvětří, takže pro stopaře ideální podmínky. I tráva vypadala pěkně, sem tam nějaký ojedinělý vyšší stvol … jenže „zdání klamalo“. Pro stopy FPr3 byla tráva docela silně narušená myšími dírami a o kus dál, pro stopy FH2, myši vystřídali divočáci, kteří v loukách (a poli) vyryli četné a slušně velké rýhy i lavory… o trusu nemluvě.
Účastníci stop FPr3 se představili v tom nejlepším světle – pouze jediný stopu nedokončil, všichni ostatní byli ve zkouškových bodech a trojice „na bedně“ - 3. Bria VB, 2. Jasmíne a vítězka Blackie AS přesáhly hranici 90 bodů. Skutečně krásné výkony!
Na stopy naší kategorie jsme popojeli ještě o kousek dál – ovšem tady to nebyla travnatá louka, ale pro většinu stop sklizené pole s jetelinou i dalším zeleným (zřejmě neplánovaným) porostem... Než přišel čas ke zvednutí první stopy, opět tu bylo losování … teď o číslo stopy. Už když jsem sahala pro los, měla jsem velmi neblahé tušení, že opět „sáhnu vedle“. Vytáhla jsem si stopu č. 3 … a měla pocit, že jsem „vedle“ skutečně sáhla. Ovšem jsem netušila, jaké bude nakonec tahle naše disciplína vpravdě „Waterloo“…
První stopu si vylosovala pro svoji Blacky Tea a na stopu vyrazila v 10.30, Blacky šla velmi pěkně, zvedla velkou část stopy, ale nakonec ji zastavily nevábné pozůstatky po řádění prasat… Cindy na 2. stopě byla i v těchto podmínkách precizní – jako vždy a p. rozhodčí musel být skutečně velice přísný, aby jí mohl sebrat aspoň nějaký bodík. Byla řada na Darovi.
Už když jsem šla ke stopě, jsem si všimla, že část louky, kde byla naše stopa, je poježděna kolejemi aut, jak se snažili přejet ke svým chatám v protějším lese jejich majitelé. Byly tam čtvery či patery na dálku (ke stopě jsme šli z kopce) velmi zřetelné koleje, které od sebe vzájemně dělilo od asi 10 do 30m. Ale nevěnovala jsem tomu moc pozornost … doufala jsem, že déšť veškerý pach motorů či gum dostatečně smyl (jak se ukázalo, k naší smůle nikoliv). Podala jsem hlášení a uvedla Dara k nášlapu. První „zrada“ čekala hned těsně u něj – stopa bezprostředně míjela pelech srny a ten pach se Darovi zřejmě natolik přimíchal ke stopě, již měl sledovat, že po prozkoumání pelechu se musel vrátil maličko zpět, aby si pach kladeče znovu bezpečně nasál… Další desítky metrů stopy byly naprosto přesné a pěkně označený (lehnutím s lehkým navalením „na kýtu“) byl i 1. předmět. Ovšem brzy poté přišla první komplikace – Dar poodešel asi krok nejprve na jednu stranu od stopy, pak na druhou, a pár vteřin hledal stopu, než po ní opět pokračoval … jen pár kroků. Myslela jsem, že ho třeba zmýlili divočáci, i když jsme mezitím již nejen minuli, ale i přešli pár rigolů z jejich činnosti (těsně vedle stopy byl i pořádný lavor velikosti dětské vaničky!), aniž by jim Dar vůbec věnoval pozornost. A teď zase nepochopitelné opuštění stopy a hledání kolem ní s nosem nahoře. Dar jakoby byl dezorientový a dokonce snížil rameno, takže jsem jen tak-tak stačila povelem „stopa!“ zabránit tomu, aby se začal válet! Pomohlo to, Dar zase chytil stopu a sledoval ji dál a já vzápětí pochopila: právě jsme překonali 1. a 2. koleje v trávě. Musely Darovi pěkně smrdět, když takhle vyváděl … a tím válením, které jsem mu zarazila, si chtěl odreagovat stres z nasátého nepříjemného pachu… Samozřejmě jsem Dara hned v povzbuzení pochválila a zdálo se, že teď již to půjde. Dar označil 2. předmět, tentokrát o poznání pomaleji, ale hned poté další ztráta stopy … 3. koleje. Zkoušel ještě hledat stopu, ale 4. koleje ho definitivně zastavily. Zvedl hlavu a již odmítl ji vůbec sklonit znovu k trávě, takže p. rozhodčí naši stopu ukončil. Náš bodový zisk byl pochopitelně velmi hubený a smutný … pouhé 2 body za sledování stopy a 5 bodů za předměty… Dara jsem opravdu nemohla pochválit, natož odměnit, řekla jsem mu, že to byla ošklivá a „fuj stopa“ a i když jsem cítila, že mu asi křivdím, přece jsem byla z toho, že to Dar takhle brzy „zabalil“, docela rozladěná. Dar toho ale měl skutečně dost - když jsme pak šli nějakých 150m zpátky, vůbec nesklonil čumák k trávě!! Samozřejmě, ani od páníčka nemohl nic dostat a také to sám věděl, tak byl zřetelně skleslý. P. rozhodčí pak říkal, že tam určitě nic nemohlo jet nejmíň týden, ale kdo ví – s auty mohli jet přes louku právě kvůli rozbřednutí cesty kolem lesa a každý řidič raději svojí stopou. V tom vlhku se mohl pach z aut držet v navlhlé trávě skutečně dlouho a Dar prostě „neměl šanci“.
Abnormální terén nakonec předčasně zadržel i poslední soutěžící, tak jedinou, která prošla celou svoji stopu, byla Cindy. Pro Cindy a také pro Blacky, která obsadila 2. místo, to byl poslední závod a loučení s bohatými a velmi úspěšnými závodními kariérami. Angie GY obsadila 3. místo, na nás zbylo 4. Vlastně jsme si proti loňsku v pořadí polepšili, ale to bylo asi tak jediné, co nás mohlo na závodě těšit…
Po výtečném obědě byl závod zakončen slavnostním vyhlášením pořadí a vítězů obou kategorií a předáním bohatých cen všem zúčastněným.
Srdečně gratuluji všem úspěšným účastníkům mistrovství a nám, co se zrovna moc nepovedlo, přeji pro příště aspoň o trochu víc štěstí – všichni jsme poctivě trénovali a právě jen ten kus štěstíčka nám k úspěchu chyběl. Děkuji našim obětavým organizátorkám Tereze a Hance, p. rozhodčímu, kladečům i členům místního cvičáku a sponzorům za jejich podíl na zdaru akce. Byla perfektně připravená a zvládnutá. Velké uznání a díky!!!
Na viděnou příští rok!