8. Díl
,,Dýchejte, maminko, jen dýchejte, to je ono, jde vám to velmi dobře!“ Porodním sálem se rozléhal příjemný měkký hlas porodní asistentky spojený s dýcháním mladé ženy, která právě s vypětím všech sil pomáhala na svět svému prvnímu potomkovi. Po jejím pravém boku seděl její manžel, držíc ji pěvně za ruku. ,,Co když to malý opravdu nebude v pořádku?" stíhala si ještě dělat obavy. ,,Klid, miláčku, na to teď nemysli. Teď se snaž soustředit na porod,“ uklidňoval jí, avšak i v něm hlodal červík pochybnosti a strachu. Od chvíle, kdy jim na gynekologii po vyšetření plodové vody sdělili, že se u jejich dítěte s velmi vysokou pravděpodobností vyskytne Downův syndrom, měli velký strach, přesto se postavili proti návrhu na interrupci a rozhodli se, že dítě na svět dostanou, odhodlaní nést veškeré následky s tím spojené. ,,Už je vidět hlavička, maminko,“ chválila ženu asistentka. Žena se naposledy sevřela. ,,No a máte ho na světě!“ podávala asistentka drobné tělíčko ženě do náruče. ,,Máte chlapečka. Gratuluji,“ usmívala se na manžele vrchní sestra porodnice Šubrtová, která byla celému porodu také přítomna. Jenže když žena pohlédla do obličejíčku toho malého stvoření, bylo jí jasné, že není něco v pořádku. Chlapeček měl drobné šikmé oči, drobounkou pusinku a pleť měl zabarvenou místo do růžova do žluta. Ručičky měl krátké a široké s neobvykle malými prstíky. ,,Pane a paní Pěnkavovi,“ dětský lékař, který ihned po porodu jejich dítě prohlížel, se tvářil vážně a v jeho hlase bylo možné číst obavy, jak informaci, kterou jim právě sdělí, přijmou, ,,je mi to líto, ale váš chlapeček se narodil s Downovým syndromem." Manželé na něj ustaraně pohlédli. ,,Je to genetická porucha, kdy se v buňce vytvoří místo dvou 21. chromozomů tři, takže postižený člověk má místo obvyklých 46 chromozomů 47. Váš gynekolog vás o tom již jistě informoval v rámci výsledků odběru plodové vody, který tu paní Pěnkavová v sedmém měsíci těhotenství absolvovala." ,,To sice ano, ale řekl nám, že to není stoprocentní,“ paní Pěnkavové vyděšením přeskakoval hlas. Lékař se snažil mladou maminku uklidnit. ,,Ale jinak je váš syn pořádku a života schopný, jen bude potřebovat váš neustálý dohled. Tyto děti se totiž častěji než jejich vrstevníci potýkají se srdečními vadami, mají často problémy se štítnou žlázou a imunitou, zrakem, sluchem a dýcháním. Ale jinak jejich vývoj probíhá vcelku normálně, ale mnohem zdlouhavěji, poněvadž je nejčastěji přítomna i lehká mentální retardace." ,,Uděláme všechno, co bude v našich silách, pane doktore. Na ničem jiném nám nezáleží tolik jako na tom, aby naše dítě bylo šťastné,“ zjíhla paní Pěnkavová při pohledu na malé stvoření poklidně spící v jejím náručí. ,,Věřím, že vy to zvládnete,“ usmál se vlídně lékař a opustil pokoj. Nikdo zatím netušil, že se mladým manželům do cesty postaví mnohem závažnější překážka. Ráno se paní Pěnkavová chtěla na svého malého podívat, ale v jeho postýlce na novorozeneckém oddělení byla jen prázdná peřinka. Mladá žena zbledla a zapotácela se. ,,Sestři! Sestři!“ ozvalo se oddělením a v příští vteřině do pokoje vrazila vrchní sestra. ,,Copak se děje, paní Pěnkavová?“ vlídně ženu vzala kolem ramen. ,,Petříček...Petříček...je pryč!“ vzlykala paní Pěnkavová a ukazovala na prázdnou postýlku. Sestra se podívala a vyděsila se. ,,Klid, klid“, snažila se Pěnkavovou utěšit a už se v kapse modrobílé uniformy sháněla po svém mobilu a vytáčela 156. ,,Paní vrchní,“ sestra, která zrovna sloužila, přiběhla udýchaná na pokoj, ,,kontrolovala jsem kartotéku a zmizela složka tady paní Pěnkavové. Vy jste ji uklízela někam jinam?" Vrchní rychle odmítavě zavrtěla hlavou. ,,Městská policie. Dobrý den, jak vám mohu pomoci?" ozvalo se na druhé straně. ,,Dobrý den, tady vrchní sestra porodnice. Prosím vás, v noci zmizel z oddělení novorozenců novorozenec s číslem 70 a z kartotéky složka s dokumenty jeho matky. V kterou hodinu bohužel nevím,“ hlásila. Levou rukou musela podpírat nešťastnou Pěnkavovou, o kterou se pokoušely mdloby. ,,Dobře, jedeme tam a rovnou informujeme kolegy z kriminální policie,“ ozvalo se na druhém konci sluchátka. ,,Děkuji, Nashledanou,“ stačila se ještě sestra rozloučit. Pak vytočila číslo pana Pěnkavy, aby ho o celé situaci informovala. Rychle strčila telefon do kapsy a běžela na ošetřovnu pro sáček ledu, aby Pěnkavovou už bezvládně ležící na zemi vzkřísila. ,,Sakra, kdo to mohl být?" klela. Ve stejnou dobu se ke kontejnerům blížila žena obývající přilehlé sídliště ověšená několika pytli s odpadky. Shodila je na zem, otevřela poklop prvního kontejneru a začala do něj házet pytle. Najednou uslyšela dětský pláč. Rychle poslouchala, odkud vycházel. Když uslyšela, že místo určení je vedlejší kontejner, rychle otevřela jeho poklop a navzdory slušnému vychování do něj vlezla, začala se přehrabovat v nelibě páchnoucí hromadě a vyhazovat ven jednotlivé pytle. Bylo jí jedno, že na ní kolemjdoucí zírají se směsí pobavení a odporu. Najednou narazila na hýbající se uzlíček. Rychle se pro něj natáhla a rozvázala ho. Jaké bylo její překvapení, když vytáhla ubrečeného chlapečka. ,,Panebože, některý lidi by vůbec neměli počít!“ zakřičela a sklonila se nad miminko. ,, Co ti to ta mamina udělala, chudinko malá?“ vzala jej opatrně do náručí a něžně jej pohladila po malinké hlavičce. Vytáhla z kapsy svých džínů mobil a vytočila 156. ,,Dobrý den, městská policie. Přejete si?" ,,Dobrý den, tady Konopásková. Já bydlím na sídlišti u nemocnice, teď jsem šla vynést smetí a v kontejneru jsem našla miminko..." Hlas operační důstojnice v telefonu ji okamžitě přerušil: ,,Z porodnice asi kolem 8. hodiny volali, že postrádají novorozence s číslem 70. Už tam jsou kolegové i vyšetřovatelé. Běžte do nemocnice na novorozenecké za ním i s tím dítětem. Myslím, že vás i to dítě rádi uvidí." Žena poslechla. Protože zdejší nemocnici znala jako své boty a moc dobře věděla, kde se nachází jaké oddělení, šla najisto. Zazvonila. Otevřela jí sestra Valentová, která měla tu noc společně s doktorem Hlaváčkem, který se už také dostavil, službu, a byli tudíž hlavními podezřelými. Dostavil se i pan Pěnkava, kterého celá situace rozčílila. Všichni se tísnili kolem podplukovníka Pejchala z městské policie, který vše sepisoval do protokolu. ,,Dobrý den, promiňte, tohohle jsem našla tady v kontejneru. Prý tady postrádáte nějaké dítě. Je to...", ale to už k ní paní Pěnkavová přiskočila, vytrhla jí človíčka z ruky a samým štěstím ho k sobě tiskla. ,,V kontejneru? Která zrůda může dítě vyhodit do kontejneru? A jak se sem vůbec v noci dostala?" vrchní sestra zlostí zčervenala a obrátila se na sestru Valentovou. ,,Paní vrchní, já už vám několikrát říkám, že jsem si ničeho nevšimla!" ,,Musel to být někdo, kdo to tady dobře zná a má přístup ke klíčům na jednotlivá oddělení. Teď ještě musíme najít tu složku,“ řekl kapitán Kamil Trojánek, jeden z kriminálních policistů, a obrátil se k nálezkyni dítěte: ,,Mohla byste nám prosím ukázat, kde jste to dítě nalezla?" ,,S radostí,“ kývla žena a vedla skupinu ke kontejneru. ,,Tady,“ odklopila dvířka. ,,Díky,“ Kamil s kapitánkou Zuzanou Hanušovou, která mu pomáhala, si nasadili rukavice a bez váhání začali prohrabávat obsah kontejneru. ,,Myslíte, že je možné, aby ji ten dotyčný vyhodil do té stejné popelnice jako to dítě?" zeptala se vrchní sestra Kamila. ,,Ano, je,“ odvětil stále se prohrabávajíce odpadky. ,,Ale je také možné, že se jí zbavil jinak, například je spálil." Téměř na dně konečně narazil na zmuchlané špinavé desky chybějící v porodnické kartotéce. Vynořil se a uložil je do plastikového sáčku. ,,Počkejte..ty patří nám!" chtěla se po nich vrchní sestra natáhnout. ,,Teď budou soužit jako důkazní materiál, musíme z nich sejmout otisky prstů pachatele. Téměř jistě je to ten samý, co sem odhodil to dítě,“ vysvětlil Kamil. Odnesl sáček s deskami do auta. ,,Nastupte si. Všichni,“ pokynul rukou do otevřeného auta. Všichni se po něm překvapeně podívali. ,,Nebojte se ničeho, pojedete jenom na základnu k výslechu,“ uklidnil je. ,,Se všemi si jednotlivě promluvíme a sepíšeme to." Všichni si nastoupili do kapitánova auta: zdravotní sestra Valentová, doktor Hlaváček, paní Pěnkavová ve své noční košili, papučích a županu, pan Pěnkava, vrchní sestra v modrobílém mundúru a paní Konopásková v nelibě páchnoucím vytahaném triku, teplákách a ,,crocskách". Na základně kriminální policie si sepsaný protokol i svědky převzala plukovnice Veronika Křížová. Protokol dvakrát zkopírovala a originál vrátila Kamilovi. Jednu kopii předala majorovi Michalovi Královi, který se právě objevil ve dveřích vedle ní. ,,Dobrý den,“ usmál se na skupinu. Všichni mu odpověděli kývnutím. ,,Já jsem major Michal Král a budu vás vyslýchat, abychom zjistili, kdo se dítěte i dokumentů jeho matky snažil zbavit. Nemějte strach, půjde to rychle." Poté po všech pátravě přelétl zrakem, zamnul si ruce a řekl: ,,Dobře, nejprve vyslechneme nálezkyni novorozence." ,,To jsem já,“ špitla nesměle Konopásková. ,,Dobře. Pojďte se mnou,“ pokynul major do otevřených dveří výslechové místnosti. Paní Konopásková opatrně vstoupila za Michalem. ,,Dobrý den,“ třásl se jí hlas. ,,Já jsem Konopásková, volala jsem ráno na policii." ,,Dobrý den, paní Konopásková,“ usmál se vlídně Michal. ,,Zavřete za sebou dveře a posaďte se, prosím,“ pokynul pravicí na jednu z židlí a paní Konopásková poslechla. Major zapnul připravený diktafon a dokumentaristka byla připravena vše zapisovat. ,,Takže vy jste to dítě nalezla? Kde přesně? A v kolik hodin přibližně?" otázal se major. ,,V jednom kontejneru u zadního východu z nemocnice, asi kolem osmé. Byla jsem se smetím a uslyšela jsem ho, jak brečí, tak jsem se k němu snažila dohrabat,“ popisovala. ,,Pak jsem volala na policii a tam mi řekli, že v nemocnici na novorozeneckým taky hledají dítě a že už jsou tam, ať tam za nima přijdu." ,,A co se týče té složky, tu našel tedy až kolega?" ,,Ano. A sahal na ni jen on, a v rukavicích." ,,Dobře, děkuji. To mi stačí. Teď vám ještě sejmeme pro jistotu otisky prstů pro porovnání s těmi na té složce,“ řekl a nastavil ji biometrický snímač. ,,Pořádně tady otřete palec,“ vybídl ji a sebral několik digitálních pásů s obrazy otisku. ,,Tak a je to hotové. Můžete jít,“ pokynul major pravicí do dveří a vypnul diktafon. Poté vstal a vyšel z pracovny. ,,Teď bych rád mluvil s hlavními podezřelými, tedy lékařem a sestrou, kteří měli v noci službu." Doktor a sestra vstali najednou. ,,Tak pojďte vy, slečno,“ ukázal na zdravotní sestru. Poslechla, vstoupila s majorem do výslechové místnosti a zavřela dveře. ,,Já jsem Valentová, zdravotní sestra,“ opatrně se představila. ,,Těší mě, paní Valentová. Posaďte se, prosím,“ odpověděl jí Michal. Sotva uposlechla, opět spustil diktafon a zeptal se: ,,Vy jste měla noční službu, je to tak?" ,,Ano, pane majore,“ souhlasně kývla sestra. ,,Jak je tedy možné, že jste si vážně ničeho nevšimla?" ,,Já jsem celou dobu byla na sesterně a občas jsem šla zkontrolovat pokoje. Kdyby někdo šel po chodbě, slyšela bych ho. Ráno v sedm hodin jsem normálně odešla domů,“ popisovala mladá zdravotní sestra. Michal pokýval hlavou. ,,Ale otisky prstů vám sejmeme. Na té složce se nějaké našly a my bychom je chtěli porovnat. Tady si pořádně otřete palec,“ ukázal na snímač. Poslechla. ,,Tak můžete jít. Děkuji za informace,“ usmál se na ni a vyšel s ní z pracovny. ,,Teď vy, pane doktore,“ odvedl si lékaře Hlaváčka do pracovny. Doktor se posadil. ,,Vy jste také nic zvláštního nezaregistroval, pane doktore?" zeptal se major. ,,Ne. Já jsem byl v pracovně a také jsem si ničeho zvláštního nevšiml. Do nemocnice jsem přišel v sedm večer a ze služby odešel v sedm ráno, úplně normálně. Já bych si ničím takovým postavení neohrozil." ,,Dobře. Sejmeme vám ještě otisky prstů, abychom je mohli porovnat s těmi, co se našly na té složce." Lékař otřel palec o snímač, zvedl se a vyšel z pracovny. Za ním vyšel major a obrátil se na Pěnkavovou: ,,Vy jste maminka toho dítěte? Pojďte prosím se mnou,“ vyzval ji a zavřel se s ní do pracovny. ,,Myslíte, že bychom já nebo můj muž nebo někdo z našich rodin byli schopný něco takovýho udělat svýmu dítěti? A že bych já se v noci tajně vloupala do kartotéky a vyhodila svý dokumenty?" ženin hlas zněl zoufale. ,,Dobře, paní Pěnkavová. Jen klid. Potřebuji od vás jen nějaké informace. Jak jste se dozvěděla, že vaše dítě a dokumenty zmizely?" ,,Já jsem to zjistila ráno, když jsem šla Petříčka zkontrolovat." ,,Kolik asi bylo hodin?" ,,Asi kolem osmé. Hned jsem volala sestru, přišla vrchní a pak ještě jedna, která říkala, že kontrolovala kartotéku a že moje dokumenty v ní nejsou. Paní vrchní volala na policii a pak i manželovi, pak jsem na chvíli zkolabovala, a když jsem se probrala, tak už tam všichni byli, a chvilku po tom tam přišla ta paní s Petříčkem a říkala, že ho našla. Pak jsme šli k těm kontejnerům a kapitán s kapitánkou tam začali hledat tu složku, a když jí našli, tak pak nás odvezli sem. Víc nevím." Nechala si vzít otisky a bez dalších řečí opustila pracovnu. Michalův pohled přistál na panu Pěnkavovi. ,,Já o tom nic nevím, já bych nic takovýho neudělal,“ hájil se Pěnkava. Michal mu však rukou pokynul, aby ho následoval. ,,Vaše manželka říkala, že vás o celé události telefonicky informovala vrchní sestra." ,,Ano. Hned jsem tam jel a byl jsem dost naštvanej, že to tady nedokážou uhlídat." ,,Kolik bylo asi tak hodin?" ,,Já nevím, asi něco kolem osmý nebo tak nějak." Major kývl. Vzal mu otisky prstů a nechal ho jít. Vyšel s ním na chodbu a obrátil se na paní Šubrtovou: ,,Vy jste vrchní sestra?" ,,Ano, Šubrtová,“ podala majorovi ruku. ,,Prosím pojďte se mnou", pokynul jí a odvedl ji do pracovny. Sotva se usadila a major spustil diktafon, začala: ,,Pane majore, ale já jsem u toho nebyla, já přišla až ráno v sedm normálně do práce. Mě na to upozornila pacientka asi kolem osmé ráno, tak jsem sem okamžitě volala. Navíc mě kolegyně upozornila, že v kartotéce chybí složka s dokumenty matky zmizelého novorozence, tak jsem se sháněla po manželovi pacientky a také po sestře a lékaři, co v noci sloužili. Podle jejich hlášení služba byla klidná, nic mimořádného se nedělo." ,,Paní Pěnkavová říkala, že na chvíli zkolabovala. Je to pravda?" ,,Ano, to je pravda." ,,Vy jste byla u porodu toho dítěte?" zeptal se major. ,,Ano, narodilo se včera v jednu hodinu odpoledne." ,,Dobře, ještě vám sejmeme otisky. Tady otřete palec,“ přisunul snímač. ,,Rád bych ještě vyslechl lékaře, který dítě v den jeho narození ošetřoval, porodní asistentku, která dítě rodila a primáře vašeho oddělení." ,,Dobře, pokusím se je sehnat. Omluvte mě,“ vrchní sestra vyšla na chodbu a začala se telefonicky shánět po primáři, porodní asistentce i dětském lékaři. Bylo jí řečeno, že jsou oba v nemocnici. ,,Oba jsou v práci, pan primář Havlíček ve své pracovně v porodnici a dětský lékař pan Mareček má zrovna službu na pediatrii. Paní porodní asistentku se mi sehnat nepodařilo,“ oznámila. ,,Dobře, jedeme tam. Děkujeme,“ kývl Kamil, nastoupil do auta a jel k nemocnici. Nejprve zazvonil v porodnici. Otevřel mu službu konající lékař a kapitán šel rovnou k pracovně primáře. Zaklepal. ,,Ano, je otevřeno!" ozvalo se za dveřmi. Zabral tedy a kliku. ,,Dobrý den, přejete si?" primář odvrátil oči od monitoru počítače. ,,Dobrý den, kapitán Trojánek, kriminální policie,“ zasalutoval Kamil, vytáhl policejní odznak a průkaz a nastavil ho primáři. ,,Jste předvolán k výslechu ve věci ztraceného novorozence z dnešního rána. Půjdete teď se mnou,“ rozkázal Kamil. Primáři nezbylo než poslechnout. ,,O porodní asistentce paní nemáte žádné zprávy?" Primář zavrtěl hlavou. ,,Ale můžu ji zavolat,“ nabídl se a zkoušel se své kolegyni dovolat. ,,Bohužel,“ pokrčil rameny po chvilce snažení. ,,Nevadí,“ odvětil Kamil. ,,Pojďte se mnou." Primář ho poslušně následoval. Vyjeli o patro výš k dětskému oddělení a dveře jim otevřel lékař Mareček. ,,Dobrý den, kapitán Trojánek, kriminální policie,“ ukázal lékaři policejní odznak a průkaz. ,,Hledám pana doktora Marečka." ,,To jsem já,“ kývl lékař. ,,Já jsem něco provedl?" ,,Ne, ale potřebujeme vás vyslechnout, z porodnice se dnes ráno asi kolem osmé ztratil novorozenec, kterého jste prý v den jeho narození, což bylo včera, vyšetřoval, ten s Downovým syndromem." Lékaře zpráva viditelně šokovala. ,,A našli jste ho?" ,,My ne, ale jedna paní co bydlí tady na sídlišti ho našla v kontejneru. Byl tam spolu s dokumentací jeho matky. Půjdete teď na chvíli se mnou." ,,Počkejte, nahlásím se, že jdu pryč,“ zmizel na chvíli lékař v pracovně sester. ,,V pořádku, můžeme,“ kývl, když vyšel. Oba muži Kamila následovali do auta a poté i na služebnu. ,,Pan Havlíček a pan Mareček jsou zde a jsou ochotni vypovídat,“ hlásil Kamil Michalovi. ,,Dobrý den, pánové,“ kývl Michal.