Již koncem 16. a začátkem 17. stol. trpěla Jižní Morava boji knížat. Hajduci, spojenci Turků dělali nájezdy do kraje. V roce 1599 bylo v Mikulově a Hustopečích odvedeno 2000 moravských jezdců, kteří byli po 4 týdny ubytováni v okolních vesnicích. V polovině července táhl hrabě Thunn s 1000 jezdci zemí a zůstal 2 noci ve většině obcí panství Mikulov. V roce 1601 to bylo dokonce 5000 českých jezdců, kteří "tiše leželi" na mikulovském panství, dále 1000 jezdců, kteří přišli z Maďarska (boj proti Turkům). V roce 1605 vtrhli sedmihradští hajduci, spojenci Turků, do země a dostali se až k Hustopečím a do okolních vesnic. Denně bylo vidět 15 - 20 požárů.
Císař Rudolf II., jako král Čech a markrabí moravský se o osudy své země vůbec nestaral. Jeho bratr Matyáš táhl proto s armádou sestávající z Maďarů a Rakušanů přes Moravu na Prahu a donutil Rudolfa, aby mu postoupil Maďarsko, Rakousko a Moravu. V letech 1607 - 1608 knihy moravských bratří mikulovského panstva zaznamenávají velké potíže s domácími výdaji ve spojitosti s válečníky. Císař Rudolf II. jako král Český poskytuje všeobecnou volnost náboženského myšlení a českým stavům volné vykonávání náboženství. Tyto volnosti žádají moravské stavy také po králi Matyášovi. Tomu se brání především kardinál František z Ditrichštejna, majitel mikulovského panství. Přes ujištění náboženských svobod se nedovolují evangelické bohoslužby občanům Brna a Olomouce. Spory mezi katolíky a protestanty se stupňují, spory mezi šlechtou přibývají a vedou k válce.
V roce 1612 pobýval císař Maxmilián na své cestě do Prahy v Mikulově. Kardinál František z Ditrichštejna potvrzuje v roce 1613 volnost a právo Mušovským. V roce 1611 po smrti svého bratra Maxmiliána dědí kardinál František z Ditrichštejna, knížecí biskup z Olomouce, panství Mikulov se všemi tomu patřícími obcemi, mezi nimi také Mušov. Mušovským šlo o to, aby nový pán znovu potvrdil všechna práva, která obdrželi především od jeho otce, Adama z Ditrichštejna, zakoupené a potvrzené, ale také svá prastará práva a volnosti, zvyklosti apod. Dne 15.dubna 1613 se objevuje tedy starosta, soudce, přísežní a nejstarší obce Mušov na zámku v Mikulově před jejich novým pánem s prosbou potvrdit jim svá práva a svobody. Laurentius Zwettler předložil kardinálovi příslušnou listinu k podpisu. Její návrh se dosud nalézá ve sbírce listin obce Mušov a její opravy, doplňky a škrtání ukazují, že kardinál listinu dobře prostudoval, než ji podepsal. Pro své poddané má jen dobrou vůli, případně pohrůžky a tresty. Proto tlustý škrt mušovskými navrženého protipráva, které dávají jako zástavu pro dodržení jejich starých práv a svobod ze strany panstva a upuštění od povinnosti odvodu úroků, nemají však až do vypracování listiny žádnými tvrdými prostředky ze strany pána být k něčemu nuceni. Listina je velice poučná.
1. Stará privilegia jsou potvrzena a uznána.
2. Obecní řád starých zvyklostí zůstává zachován, resp. obnoven.
3. Z vinohradů musí zůstat zachovány úroky, nemají být nikdy zvýšeny. Podle starého horního práva se má panstvu odevzdávat mošt, což zůstává v plném rozsahu zachováno. Osvobozeny jsou jen vinice Tobiase Rosstauschera von Streithofen.
4. Když panstvo dovolí založit nové vinice, vyhrazuje si pán právo pro sebe a své potomky disponovat s nimi podle své vůle.
5. Poplatek za dřevo odvádět i nadále mušovským dědicům.
6. Vinný poplatek 35 zl. ročně zůstává.
7. Obchod se solí se dává ve prospěch obce, může sůl nakupovat i prodávat, odevzdává poplatek jednou za rok na panství.
8. Sirotčí pokladna zůstává mušovským, podle zemských zvyklostí 6%, sirotci obdrží jen 5 tolarů ze 100 ročně, 6 tolarů a úroky z úroků připadají obci. Obecní radní jsou povinni řádně peníze spravovat a vyúčtovávat.
9. Dědičné právo zůstává jak bylo, zemře-li někdo bez potomků, připadá jeho majetek panstvu.
10. Na připomínku této knížecí dobrotivosti jsou poddaní žádáni k denní motlitbě a slavnosti sv. Františka s obětmi a slavnostní mší při velkém zvonění za plné účasti obce a jejích představitelů.
11. Při svévůli a nevěře poddaných se stává tento dopis neplatným. Všichni (vyjmenovány funkce obecních činitelů) jsou povinni tento dopis schraňovat a bránit.
Císař Rudolf II., jako král Čech a markrabí moravský se o osudy své země vůbec nestaral. Jeho bratr Matyáš táhl proto s armádou sestávající z Maďarů a Rakušanů přes Moravu na Prahu a donutil Rudolfa, aby mu postoupil Maďarsko, Rakousko a Moravu. V letech 1607 - 1608 knihy moravských bratří mikulovského panstva zaznamenávají velké potíže s domácími výdaji ve spojitosti s válečníky. Císař Rudolf II. jako král Český poskytuje všeobecnou volnost náboženského myšlení a českým stavům volné vykonávání náboženství. Tyto volnosti žádají moravské stavy také po králi Matyášovi. Tomu se brání především kardinál František z Ditrichštejna, majitel mikulovského panství. Přes ujištění náboženských svobod se nedovolují evangelické bohoslužby občanům Brna a Olomouce. Spory mezi katolíky a protestanty se stupňují, spory mezi šlechtou přibývají a vedou k válce.
V roce 1612 pobýval císař Maxmilián na své cestě do Prahy v Mikulově. Kardinál František z Ditrichštejna potvrzuje v roce 1613 volnost a právo Mušovským. V roce 1611 po smrti svého bratra Maxmiliána dědí kardinál František z Ditrichštejna, knížecí biskup z Olomouce, panství Mikulov se všemi tomu patřícími obcemi, mezi nimi také Mušov. Mušovským šlo o to, aby nový pán znovu potvrdil všechna práva, která obdrželi především od jeho otce, Adama z Ditrichštejna, zakoupené a potvrzené, ale také svá prastará práva a volnosti, zvyklosti apod. Dne 15.dubna 1613 se objevuje tedy starosta, soudce, přísežní a nejstarší obce Mušov na zámku v Mikulově před jejich novým pánem s prosbou potvrdit jim svá práva a svobody. Laurentius Zwettler předložil kardinálovi příslušnou listinu k podpisu. Její návrh se dosud nalézá ve sbírce listin obce Mušov a její opravy, doplňky a škrtání ukazují, že kardinál listinu dobře prostudoval, než ji podepsal. Pro své poddané má jen dobrou vůli, případně pohrůžky a tresty. Proto tlustý škrt mušovskými navrženého protipráva, které dávají jako zástavu pro dodržení jejich starých práv a svobod ze strany panstva a upuštění od povinnosti odvodu úroků, nemají však až do vypracování listiny žádnými tvrdými prostředky ze strany pána být k něčemu nuceni. Listina je velice poučná.
1. Stará privilegia jsou potvrzena a uznána.
2. Obecní řád starých zvyklostí zůstává zachován, resp. obnoven.
3. Z vinohradů musí zůstat zachovány úroky, nemají být nikdy zvýšeny. Podle starého horního práva se má panstvu odevzdávat mošt, což zůstává v plném rozsahu zachováno. Osvobozeny jsou jen vinice Tobiase Rosstauschera von Streithofen.
4. Když panstvo dovolí založit nové vinice, vyhrazuje si pán právo pro sebe a své potomky disponovat s nimi podle své vůle.
5. Poplatek za dřevo odvádět i nadále mušovským dědicům.
6. Vinný poplatek 35 zl. ročně zůstává.
7. Obchod se solí se dává ve prospěch obce, může sůl nakupovat i prodávat, odevzdává poplatek jednou za rok na panství.
8. Sirotčí pokladna zůstává mušovským, podle zemských zvyklostí 6%, sirotci obdrží jen 5 tolarů ze 100 ročně, 6 tolarů a úroky z úroků připadají obci. Obecní radní jsou povinni řádně peníze spravovat a vyúčtovávat.
9. Dědičné právo zůstává jak bylo, zemře-li někdo bez potomků, připadá jeho majetek panstvu.
10. Na připomínku této knížecí dobrotivosti jsou poddaní žádáni k denní motlitbě a slavnosti sv. Františka s obětmi a slavnostní mší při velkém zvonění za plné účasti obce a jejích představitelů.
11. Při svévůli a nevěře poddaných se stává tento dopis neplatným. Všichni (vyjmenovány funkce obecních činitelů) jsou povinni tento dopis schraňovat a bránit.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář