D U C H O V N Í   P R O G R A M

SENOHRABY  -  (kaple sv. Vojtěcha)                           Modlitební setkání Čt - 18 h.

                                                                                       Mše sv.: čtvrtý Čt 18 h.

 Do farnosti Hrusice patří: Hrusice, Hrušov, Lensedly, Mirošovice, Senohraby, Třemblat a Turkovice.

Ostatní: dle dohody s knězem po mši svaté nebo na adrese:

Římskokatol. farnost Kostelní 1, 251 64 Mnichovice, tel:323 640 737

Případné změny sledujte na vývěsce kostela nebo www.farnost-mnichovice

Slovo duchovního otce

SVATOST

   1. 11. jsme slavili slavnost Všech svatých.

   Svatý je ten, kdo je v milosti posvěcující. Proto mluvíme o společenství svatých: na zemi, v očistci a v nebi. Církev bojující, trpící a vítězná. 1. 11. myslíme hlavně na církev vítěznou.

   Svatí v nebi, to nejsou jenom ti, které církev za svaté nebo blahoslavené prohlásila (jako např. 14 františkánských mučedníků v Praze). Kolik je to neznámých svatých, mezi nimi i ti, kteří patřili do našich rodů či do naší farnosti.

   Jejich příklad je pro nás povzbuzením, abychom také žili svatě, i když každý z nás trochu jinak, podle toho k čemu nás Bůh povolal. Jiná je svatost matky mnoha dětí, jiná kněze apod.

   Pro všechny však patří stejná zásada: Plnit Boží vůli. To je cesta do nebe, to je cesta ke svatosti.

                                                                       P. Ivan

Ze života farností

    Dušičkový maraton - překvapivě bylo dost lidí na hřbitově v Hradových Střímelicích (25). Je to krásně položený hřbitov, kam by se hodila kaplička, v ní mše sv. jednou za rok, jinak modlitby jako v Senohrabech. Letos byl dušičkový maraton trochu jinak, Někdo si pochvaloval, že to bylo v návaznosti na mši sv. s přesunem autem, pěšky či dokonce na kole. Lepší ale byl systém 3 neděl po 4 hřbitovech. Tak asi Kostelní Střímelice zůstanou v sobotu v 11 hod. (je více světla, než odpoledne v 15 hod. po změně času).

   Pohled do duše kněze - z rozjímání na otázku: Jakou jste dnes prožili radost?

   Radost na úrovni kněze je radost z Boha. „Radost z Boha je naše síla.“ Ale mohli bychom říci, že každý křesťan takovou radost trochu má mít. Druhá radost, to je radost z nalezení ztracené ovce, to je ta andělská radost, protože v nebi je větší radost nad jedním hříšníkem, který se obrátí než z 99, které obrácení nepotřebují nebo kteří se neztratili. Radost, když přijde někdo ke sv. zpovědi po mnoha letech. Bůh a duše. Radovat se z Boha a usilovat o spásu duší, To je tedy náplň kněžského života. Někdy to přináší bolest, jindy radost…

   Letos připadl svátek sv. Martina na neděli. V zimním období to je druhá neděle v měsíci, nejsou mše sv. ve Strančicích. Z toho důvodu byla poutní mše sv. vyjímečně odpoledne v 15 hod. v Kostelních

Střímelicích, kde je kostel zasvěcený sv. Martinu, i když to narušilo dušičkový maraton, na který jsme byli po léta zvyklí.

   Bylo větší šero než při dopolední mši sv., ale nakonec to bylo dobré. Sešlo se na 50 lidí, což byla hezká účast. Na elektronické varhany hrál opět pan Mašlaň, u oltáře bylo 8 ministrantů, v kostele i dost dětí. Tak snad jsme udělali radost sv. Martinovi a hlavně Pánu Ježíši. Mše sv. byla obětovaná za ty, kdo mají svátek a za pí. Samsonovou u příležitosti jejích 90 narozenin. Po mši sv. byla pobožnost za duše v očistci na hřbitově, která kvůli dešti byla zkrácená. Cestou z kostela jsme zpívali Blíž k Tobě Bože můj, ministranti se střídali v přímluvách a pobožnost byla ukončena písní: Matičko Kristova.

   Kostel má v jednom místě spadlý strop, tak se jej návštěvníci z našich farností snaží opravit. Je to tam jak na staveništi, ale dobrovolníci se snažili prostor dát aspoň trochu do pořádku, aby mše sv. mohla být. Patří jim veliký dík!

   Z promluvy při mši sv.:

   Svatý Martin - svatomartinská husa, Martin přijíždí na bílém koni… Tak asi zná svět sv. Martina. Prožíváme rok víry, rok evangelizace. S tímto pohledem pročítejme jeden ze životopisů sv. Martina:

   Narodil se v pohanské rodině na území dnešního Maďarska. Po čase se rodina přestěhovala do severní Itálie. Začal tam tajně chodit do shromáždění čekatelů sv. křtu, tedy mezi katechumeny.

   Sv. Martin byl dán otcem k jízdnímu pluku - otec voják, jej chtěl mít také vojákem. Známe scénu, jak Martin usekne půlku pláště pro polonahého žebráka. Ve snu v noci mu Pán Ježíš děkuje, že jej oblékl, i když ještě nebyl pokřtěn.

   I my obdivujeme lidi nepokřtěné, kteří jsou takovými anonymními křesťany, jednají křesťansky, zatímco mnozí křesťané zpohanštěli.

   Martin a samota s Bohem, Martin biskup zakládající venkovské farnosti… To by byly samostatné promluvy.

   Martin touží obrátit i své nevěřící rodiče. Cestuje z dnešní Francie do Maďarska. Přepadnou jej lupiči a svážou. Jeden z nich jej hlídá a ptá se, zda se bojí. Martin mu říká, že ne, ale že by se měl bát on. Následuje propuštění a kajícnost lupiče. Opět svou odvahou evangelizoval.

   Kéž máme odvahu hlásit se k víře a přivádět druhé ke Kristu.

   Příklad evangelizace z dneška:

   Jeden věřící žák přivedl na náboženství dva své spolužáky = dětská evangelizace! Zdá se, že jeden vydrží, protože je pokřtěn i když tatínek je proti. Druhý, nepokřtěný se zřejmě zmínil doma, a i když se mu tady

líbilo, není jisté, zda bude pokračovat nebo mu to rodiče zakážou.

   Kéž i my máme odvahu hlásit se k víře a přivádět druhé ke Kristu, jako sv. Martin.

   Městský úřad nechal prořezat stromy na hřbitově v Mnichovicích. Přitom se objevilo, že kněžské hroby jsou poškozené - rámy rozestoupené, náhrobky nakloněné. Kvůli nebezpečí spadnutí byla potřeba rychlá oprava. Nyní je již vše hotovo, rámy jsou sesazené, očištěné, pomníky správně osazené. Oprava stála 20 000 Kč.   

   Procházíme hřbitovy a přitom můžeme myslet na poslední věci člověka (eschatologie). Každého čeká smrt, Boží soud a buď nebe, nebo peklo. Asi největší skupina je v očistci.

   Děti na náboženství si namalovaly třípatrový dům: dole peklo, nad ním očistec a nahoře nebe. Z očistce jede výtah nahoru do nebe, jinam nejezdí.

   Při sbírce na misie 20. 10. a 21. 10. se v mnichovické farnosti vybralo 12 980 Kč a v hrusické farnosti 4 975 Kč.

   25. 10. jsme se rozloučili v ondřejovském kostele s paní Vlastou Letfusovou.

   27. 10. byla v Ondřejově v 18,30 hod. poutní mše sv., při které byly uděleny 3 svátosti Pomazání nemocných.

   Sbírka na charitu byla 3. a 4. 11. V mnichovické farnosti se vybralo 3 541 Kč, v v hrusické farnosti 2 625 Kč.

   13. 11. to je už 23 let, co byla svatořečena sv. Anežka Česká. Co od ní tehdy lidé čekali? Hmotný blahobyt?

   Princezna Anežka na první pohled byl hloupá - taková nabídka sňatku a ona s                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                 ní pohrdla! Mohla být královnou, císařovnou pozemského království, které by se ještě víc rozrůstalo. Místo toho dala přednost Božímu království ve svém srdci. Království pozemské zde všichni králové nechají, ale království ve svém srdci si ponesou na věčnost. Sv. Anežka tak nebyla hloupá, ale moudrá.

   Kéž i my pochopíme tajemství chudoby pro Boží království.

   Blíží se Vánoce, kdy se lidé snaží sehnat co nejvíce hmotných darů a těmi si zaplní byt i srdce, takže už pak nezůstává místo pro Pána Ježíše.