50 největších mýtů populární psychologie: Opravník obecně oblíbených omylů o lidském chování

4. 7. 2011

Prakticky každý den nás novinové zpravodajství, televizní pořady, filmy a internet bombardují nejrůznějšími tvrzeními ohledně celé řady módních psychologických témat. Mnohdy jsou však plné nesmyslů a obecně rozšířených mylných psychologických „faktů“, která nemají ve vědě žádnou oporu. Kniha 50 největších mýtů populární psychologie pomůže běžným čtenářům i studentům, aby se zorientovali v džungli omylů a polopravd.

Vydala Euromedia Group k.s., Universum

Koupíte u každého dobrého knihkupce a na www.bux.cz

Z předmluvy:

Psychologie nás obklopuje na každém kroku. Mládí a stáří, zapomínání a vzpomínání, spánek a snění, láska a nenávist, štěstí a smutek, duševní choroby a psychoterapie, to všechno jsou témata všedního života v dobrém i zlém, často v obojím. Téměř každý den nás média, televizní pořady, filmy a internet bombardují názory na řadu psychologických témat – fungování mozku, jasnovidci, mimotělní prožitky, obnovené vzpomínky, testování na detektoru lži, milostné vztahy, rodičovství, sexuální zneužívání dětí, duševní poruchy, skutečné zločiny a psychoterapie, což je jen pár z nich. I během krátké prohlídky knihkupectví objevíme nejméně desítky, ale častěji stovky svépomocných knih o vztazích, uzdravení a závislosti, které poskytují hojné rady, jak kráčet po trnité cestě životem. Na internetu samozřejmě existuje nekonečná zásoba doporučení pro ty, kdo upřednostňují bezplatné psychologické rady. Průmysl populární psychologie utváří scenérii světa na počátku 21. století nesčetnými způsoby.

V překvapivém rozsahu však velká část toho, co si myslíme, že je psychologickou pravdou, jí ve skutečnosti není. Přestože v knihkupectví a přes internet z pohodlí domova je spousta zdrojů populární psychologie pohotově dostupná, jsou plné mýtů a mylných představ. V dnešním rychlém světě informačního přetížení jsou dezinformace o psychologii rozšířené minimálně stejně jako informace přesné. Bohužel existuje jen velmi málo knih, které nám pomohou náročný úkol rozlišit fakta od fikce v populární psychologii zvládnout. V důsledku toho často zjistíme, že jsme vydáni napospas svépomocným guru, moderátorům televizních diskusních pořadů a samozvaným odborníkům na duševní zdraví v rozhlase, z nichž řada rozdává psychologické rady poskládané z matoucí směsi pravd, polopravd a vyložených nepravdivostí. Bez spolehlivého průvodce k rozlišení psychologických mýtů od reality riskujeme, že se v džungli mylných představ ztratíme.

Nejenže nám řada velkých mýtů populární psychologie poskytuje o lidské povaze zavádějící informace, ale rovněž nás může svádět k nemoudrým rozhodnutím v běžném životě. Ti z nás, kdo se nesprávně domnívají, že vzpomínky na bolestivé události lidé obvykle potlačují (viz mýtus č. 13), mohou strávit značnou část svého života marnou snahou oprášit vzpomínky na dětská traumata, která se nikdy nestala; ti, kdo věří, že štěstí je dáno především vnějšími okolnostmi (viz mýtus č. 24), se mohou při hledání dokonalého „návodu“ na dlouhodobou spokojenost zaměřovat výhradně na externí aspekty místo na vlastní nitro; a ti z nás, kdo si mylně myslí, že se v milostných vztazích protiklady přitahují (viz mýtus č. 27), mohou strávit léta hledáním partnera, jehož osobnost a hodnoty se výrazně liší – jen proto, aby příliš pozdě přišli na to, že takové páry spolu málokdy dobře vycházejí. Na mýtech záleží.

Autoři:

Steven Jay Lynn je profesorem psychologie a ředitelem Psychologické kliniky na Newyorské státní univerzitě v Binghamtonu. Doktor Lynn zasedá v 11 redakčních radách, vyšlo mu 270 odborných publikací včetně 16 knih. Je bývalým prezidentem Divize pro psychologickou hypnózu Americké psychologické asociace, na Newyorské státní univerzitě získal cenu rektora za vědeckou a tvořivou činnost. Je členem Americké psychologické asociace a Asociace pro psychologickou vědu, jeho výzkum je financován Národním institutem pro duševní zdraví. Mezi jeho hlavní oblasti výzkumu patří hypnóza, paměť, fantazie a disociace.

Zesnulý Barry L. Beyerstein byl profesorem psychologie na Univerzitě Simona Frasera a předsedou Společnosti skeptiků v Britské Kolumbii. Byl spoluredaktorem knihy The Write Stuff (1992), přidruženým redaktorem časopisu Scientific Review of Alternative Medicine a spoluautorem mnoha článků v časopise Skeptical Inquirer a v dalších odborných periodikách. Doktor Beyerstein byl členem Poradního sboru Nadace pro drogovou politiku (ve Washingtonu) a zakládajícím členem Kanadské nadace pro drogovou politiku (v Ottawě).

Scott O. Lilienfeld je profesorem psychologie na univerzitě Emory University v Atlantě. Napsal přes 200 článků, kapitol a knih, v roce 1998 obdržel cenu Davida Shakowa za významný přínos klinické psychologii v kategorii mladých psychologů od 12. divize (Společnost pro klinickou psychologii) Americké psychologické asociace. Je bývalým prezidentem Společnosti pro vědeckou klinickou psychologii a členem Asociace pro psychologickou vědu. Je redaktorem časopisu Scientific Review of Mental Health Practice. Mezi hlavní oblasti výzkumu doktora Lilienfelda patří poruchy osobnosti, psychiatrická klasifikace a diagnózy, pseudověda v oblasti duševního zdraví a výuka psychologie.

John Ruscio je docentem psychologie na Vysoké škole v New Jersey. Mezi jeho vědecké zájmy patří kvantitativní metody psychologického výzkumu a charakteristiky pseudovědy, jež rozlišují, které předměty do psychologické vědy patří a které jsou již za jejími hranicemi. Vyšlo mu více než 50 článků, kapitol a knih včetně Critical Thinking in Psychology: Separating Sense from Nonsense (Kritické myšlení v psychologii: rozlišení rozumných věcí od nesmyslů), zasedá v redakčních radách časopisů Journal of Abnormal Psychology a Psychological Assessment, je redaktorem časopisu Scientific Review of Mental Health Practice.