Historie
Město Uh. Brod je situováno ve Zlínském kraji při toku řeky Olšavy, přibližně 30 km od slovenských hranic. Jeho poloha při řece poblíž významných obchodních stezek předurčila toto město již v dávné minulosti k úloze obchodního centra a opevněného strážního bodu na hranicích jihovýchodní Moravy.
Trvalé a téměř nepřetržité osídlení této lokality a jejího okolí dodnes dokládají četné archeologické nálezy. První písemná zmínka o vsi a celní stanici zvané Na brodě pochází však až z roku 1131 z listiny olomouckého biskupa Jindřicha Zdíka (1126 – 1150). V roce 1272 král Přemysl II. Otakar uděluje této osadě právo nuceného skladu a potvrzuje právní normy užívané městem Hlubčice, čímž je ukončen přerod dosavadní osady v plnoprávné královské město. Uh. Brod, podporovaný v průběhu 13. a 14. století českými panovníky i moravskými markrabaty, získal celou řadu privilegií zaručujících rozvoj obchodu a řemesel. V období husitských válek se město roku 1428 vzdává bez vážnějšího odporu vojskům táboritů a sirotků, v jejichž držení bylo až do roku 1435. V druhé polovině 15. století je opět postiženo válečnými útrapami v důsledku bojů mezi českým králem Jiřím z Poděbrad a uherským králem Matyášem Korvínem. Po jeho smrti v roce 1490 přechází do majetku českého krále Vladislava II., který jej odkázal v roce 1506 do trvalého dědictví Janovi z Kunovic.
Vláda pánů z Kunovic (1506 – 1611) přinesla Uh. Brodu nejen náboženskou toleranci, ale i hospodářský rozkvět. Základní složku městského obyvatelstva tvořili obchodníci a řemeslníci. Značnou podporu mezi nimi získala církev Jednota bratrská, z jejíchž řad pocházel i zdejší rodák, pozdější významný pedagog a teolog Jan Amos Komenský (1592 – 1670). Roku 1611 získává Uh. Brod rod Kouniců, který město vlastní až do roku 1848. I přes krátké období prosperity v letech 1699 – 1738 (doba primátora Pavla Hájka a městského písaře Františka Václava Letochy) za jejich vlády město pozvolna upadá a ztrácí na svém významu. Od roku 1850 se Uh. Brod stává součástí kraje hradišťského a sídlem okresního hejtmanství. V roce 1860, kdy je zvolen starostou města lékárník Matěj Pecháček, dochází k průlomu v moci německého úřednictva a nastává obroda města nesená v duchu českého národního obrození. Tento slibný vývoj je však přerušen první světovou válkou.
Dvacet let trvání Československé republiky znamená pro Uh. Brod především nový impulz v rozvoji strojního (vznik České zbrojovky r. 1936) a potravinářského průmyslu. V nastoupeném trendu se pokračuje i po druhé světové válce (vznik Slováckých strojíren r. 1956).
V roce 1960 byl zrušen Uherskobrodský okres, avšak město je dodnes považováno za významné středisko kulturního i společenského dění na Moravském Slovácku. V 70. letech 20. stol. jsou k městu připojeny obce Těšov, Ujezdec u Luhačovic a Havřice, původní centrum města je obklopeno novou sídlištní zástavbou vybudovanou v 60. – 80. letech 20. stol. (sídliště Pod Vinohrady, Na výsluní a Olšava), Zatím poslední rozsáhlé rekonstrukce a opravy historického jádra Uh. Brodu proběhly na přelomu 80. a 90. let 20. stol. v souvislosti s přípravami oslav 400. výročí narození J. A. Komenského. Nezapomíná se však ani na kulturně-výchovnou činnost a mimopracovní aktivity obyvatel města. V tomto ohledu mají nezanedbatelný význam zejména Základní umělecká škola, Dům dětí a mládeže, Dům kultury nebo Muzeum J. A. Komenského. I díky těmto institucím tak mohou rozvíjet svoji činnost a zde také vystupovat taneční a pěvecké soubory Olšava, Olšavěnka, smíšený pěvecký sbor Dvořák nebo dětský pěvecký sbor Comenius.
Z nejstarších památek raného a vrcholného středověku se do dnešní doby ve městě zachovala jen nepatrná část připomínající někdejší významné postavení Uherského Brodu. Jsou to především zbytky městského opevnění z 2. poloviny 13. století v jeho jižní a severní části a jedna ze čtyř městských bran v severní části historického centra města (dnes součást vstupního areálu Muzea J. A. Komenského).
Jednou z nejstarších architektonických památek je rovněž nynější chrám Mistra Jana Husa (do roku 1784 farní chrám sv. Jana Křtitele). Původně románský kostelík byl později přestavěn v gotickém slohu. Jeho gotický presbytář je dílem Pavla Sekaného z roku 1494. Novou věž kostela vybudoval v roce 1589 stavitel Mikuláš Lorek. Barokní přestavba pak byla provedena v roce 1667 za děkana Václava Polontia. V roce 1920 zde byly odkryty vzácné fresky ze 14. a 15. století zobrazující apoštoly sv. Matouše a sv. Pavla.
Další sakrální stavbou, jejíž založení má úzkou souvislost se vznikem města, je klášterní kostel Nanebevzetí Panny Marie, jehož původ je kladen do 60. let 13. století. Zpočátku gotický klášter, který založili bratři řádu sv. Dominika, byl v období husitských válek zcela zničen. Po roce 1435 řád opět založil menší kostel, který byli dominikáni nuceni opustit v období sílící reformace na přelomu let 1545 – 1546. Kolem roku 1630 se však řád již natrvalo navrací do Uherského Brodu. Nynější barokní kostel vznikl přestavbou menšího kostela v letech 1660 – 1675. Současná výzdoba jeho interiérů pochází ze 40. – 70. let 18. stol. od sochařů Antonína Winterhaldera a Benedikta Telčíka.
Dominantou města je farní chrám Neposkvrněného početí Panny Marie na nynějším Masarykově náměstí. Stavba vznikla v období stavebního rozkvětu města v letech 1717 – 1733. Autorem projektu je italský architekt Domenico Martinelli. Věž kostela byla však postavena až v letech 1879 – 1881 podle návrhu arcibiskupského stavitele Gustava Meretty.
Rovněž budova radnice, umístěná proti farnímu kostelu, pochází z období stavebního rozkvětu města. Byla vystavěna v letech 1703 – 1715 na místě gotického domu náležejícího postupně písaři Pavlu Makovcovi, Kunovicům, Kokorským z Kokor a Kounicům. Původní hodiny na věži radnice byly prací místního hodináře Františka Langa, který je doplnil roku 1723 soškou Černého Janka, která upomíná na obležení města kuruci v roce 1704.
Střed náměstí pak zdobí barokní kašna se sochou sv. Floriána pocházející z dílny Antonína Winterhaldera. Byla vybudována v roce 1756 na místě starší renesanční budovy radnice zbourané roku 1717.
Neméně významnou je renesančně-barokní stavba Panského domu vedle nynější radnice. Původně pozdněgotický měšťanský dům, renesančně přestavěný v letech 1512 – 1520 Janem z Kunovic a po roce 1690 barokně upravený pro Dominika Ondřeje z Kounic podle plánů italského architekta Domenica Martinelliho, sloužil jako sídlo někdejší vrchnosti. V současnosti obě křídla budovy využívá místní galerie, městská knihovna a Základní umělecká škola.
Nejrozsáhlejší komplex historických budov vlastní od roku 1927 Muzeum J. A. Komenského. Bylo založeno v roce 1898 jako muzeum vlastivědné s názvem Jubilejní krajinské muzeum. Součástí celého komplexu je někdejší barokní sloupový sál, nazývaný Baraník, vybudovaný podle stavebního projektu Domenica Martinelliho, rozsáhlé přístavby kolem bývalého městského opevnění z 13. – 16. století včetně dvou bašt (tzv. Vítkovské a Bílé) a Zámecké brány, která nyní tvoří vstup do výstavních sálů muzea.
Památky připomínající pobyt slavného rodáka města J. A. Komenského jsou zastoupeny jeho pomníkem od Vincence Makovského, umístěným od roku 1956 před vstupním prostorem do expozic muzea, a obeliskem odhaleným v roce 1992 na Masarykově náměstí k 400. výročí narození tohoto myslitele a pedagoga od Yvana Theimera. Na průčelí domu č. p. 201, rovněž na Masarykově náměstí, lze pak spatřit pamětní desku upozorňující na místo, kde původně stával dům Komenského rodičů.