Smetiště

5. 2. Houby (Fungi)

Jsou to eukaryotické, nezelené, heterotrofní organismy. Mají znaky rostlin i živočichů. Studiem hub se zabývá mykologie.

Základní stavební jednotkou je houbové vlákno (hyfa). Hyfy nižších hub jsou bez přehrádek, mnohojaderné. Hyfy organizovanějších hub mají přehrádky, které rozdělují hyfy na jednotlivé buňky, které mohou být jedno-, dvou- i mnohojaderné.

Shluky hyf vytváří podhoubí (mycelium). Za vhodných podmínek se u některých hub tvoří plodnice. Jsou tvořeny nepravými pletivy = shluky srostlých hyf:

·   pseudoparenchym – rod holubinka

·   plektenchym – rod hřib

·   Výživa hub

Houby mohou být saprofytické, parazitické, mohou žít v symbióze se sinicemi, zelenými řasami (lišejníky) nebo s cévnatými rostlinami (mykorhiza).

Taxonomicky se houby člení na 4 hlavní vývojové linie (oddělení):

5. 2. 1. Oddělení Hlenky (Myxomycota)

Od ostatních hub se liší přítomností plazmodia = slizovitá mnohojaderná plazmatická hmota, která se zvolna pohybuje. V pozdější fázi se na plazmódiu tvoří plodničky. Jsou to saprofyti.

·   Výskyt

Vyskytují se na vlhkých tmavých místech, hlavně v lesích.

·   Zástupci

Vlčí mléko (Lycogala epidendron) – na trouchlivých pařezech

Nádorovka kapustová (Plasmodiophora brassicea) – způsobuje nádory na kořenech brukvovitých rostlin.

5. 2. 2. Oddělení Chytridiomycety (Chytridiomyceta)

Starobylá skupina. Charakteristickým znakem je přítomnost jednobičíkatých zoospor i gamet. Podhoubí je bez přihrádek. Žijí paraziticky nebo saprofyticky.

·   Výskyt

V sladké vodě a v půdě.

·   Zástupci

Rakovinec bramborový (Pynchitrium endobioticum) – v kyselých půdách vlhkých oblastí. Na povrchu hlíz se objevují nápadné nádory. Houba napadá všechny rody lilkovitých. V půdě přežívá až 10 let à nutná karanténní opatření.

5. 2. 3. Oddělení Řasovky (Comycety)

Mají bohatě rozvětvené podhoubí. Vytváří zoospory se dvěma bičíky.

·   Zástupci

Plíseň bramborová – parazituje na listech a hlízách brambor

Vřetenatka révová (Plasmopara viticola) – napadá listy, květy i bobule vinné révy.

5. 2. 4. Oddělení Houby pravé (Eumycota)

Jsou to suchozemské houby, výtrusy jsou vždy nepohyblivé.

5. 2. 4. 1. Třída Houby spájivé (Zygomycety)

Mají bohatě rozvětvené nepřehrádkované podhoubí. Jsou to saprofyti nebo paraziti u hmyzu.

·   Rozmnožování

-    pohlavní rozmnožování: spojeno s tvorbou zygospor

-    nepohlavní rozmnožování: pomocí sporangiospor

·   Zástupci

Plíseň hlavičková (Mucor mucedo) – na nesprávně skladovaných potravinách. Vytváří bělavé podhoubí. Kolmo se zvedají houbová vlákna (sporangiofory). Na jejich konci jsou tmavé výtrusnice (sporangia), v nich nepohlavní sporangiospory. Pohlavní rozmnožování se nazývá spájení (konjugace). Pohlavně fyziologicky odlišené hyfy + a -  vytváří kopulační výběžky. V každém výběžku vzniká přepážka, která oddělí mnohojaderné gametangium. Plazma gametangií se smísí, nastává párování jader. Vytvoří se tlustostěnná zygospora, jádra jsou diploidní. Ze zygospory vyrůstá po předchozím redukčním dělení sporangiofor s výtrusnicí – v ní se nachází fyziologicky odlišené + a – výtrusy.

5. 2. 4. 2. Třída Vřeckovýtrusé houby (Ascomycota)

Nejpočetnější skupina hub. S výjimkou kvasinek mají dobře vyvinuté článkované podhoubí s příčnými přehrádkami. Charakteristickým znakem vřeckovýtrusých hub je tvorba sporangií kyjovitého tvaru = vřecek. Vřecko (ascus) obsahuje osm výtrusů (ascospor).

U vývojově starších forem vznikají vřecka na konci hyf, u pokročilejších jsou uspořádané do výtrusorodé vrstvy na povrchu nebo uvnitř plodnic.

·   Rozmnožování

Nejčastěji nepohlavními výtrusy (konidiemi). Některé jsou známé jen v konidiové formě – vřecka netvoří.

·   Zástupci

Štětičkovec (Penicillium) – výroba antibiotik                                           

Kropidlák (Aspergillus) – sýrařský průmysl

Kvasinky (Sacharomycetaceae) – někdy také jako samostatná třída. jsou to saprofytické houby žijící na povrchu i uvnitř různých druhů živočichů a rostlin. jejich stélka je většinou jednobuněčná. Rozmnožují se pučením = nepohlavní rozmnožování, zvláštní způsob mitózy. Tvoří řetízkovité kolonie.

Kvasinka vinná – vyvolává alkoholové kvašení cukerných šťáv

Kvasinka pivní – lisuje se s příměsí mouky na pekařské droždí. Užití v pivovarech nebo v lihovarech při výrobě lihu z brambor. Výroba mléčných výrobků atd.

rod Candida – způsobuje kožní onemocnění

Padlí – parazitické, bělavé plísňové povlaky na různých částech rostlin (stonky, listy, květy, plody)

Padlí jabloňové

Padlí révové

Tvrdohouby

Paličkovice nachová (Claviceps purpurea) – cizopasí na žitě. Podhoubí žije paraziticky v semeníku, který se změní na tmavý, rohovitý útvar – námel. Z klasů vypadne na zem, kde přezimuje. Na jaře z něj vyrůstá paličkovitý útvar s plodničkami. Námel obsahuje prudce jedovatý alkaloid, který má uplatnění v lékařství à pěstuje se uměle.

Hlízenka ovocná – způsobuje rychlé zahnívání ovoce (moniliózu). Na plodech se nachází kupky konidií v soustředných kruzích.

Smrž, Ucháč – tvoří velké plodnice

Lanýž – tvoří podzemní plodnici, je to lahůdková houba. Při hledání se používá cvičených vepřů. Výtrusorodé rouško se vytváří na povrchu plodnic.

Jiné vřeckovýtrusé houby jsou původci rakoviny ovocných stromů, šedého plesnivění jahod, strupovitosti jablek a hrušek atd.

5. 2. 4. 3. Třída Stopkovýtrusé houby (Basidiomycota)

Jsou nejvyvinutější, mají článkované mycélium. Mnohé tvoří plodnice. Na spodní straně klobouku se nachází výtrusorodé rouško. To je buď trubicovité (hřib) nebo lupenité (muchomůrka).

·   Pohlavní rozmnožování

Z pohlavně rozlišených výtrusů vyklíčí primární podhoubí, které je jednojaderné. Dvě vlákna se k sobě přiblíží, vzniká dvojjaderné sekundární podhoubí. Dochází ke splétání hyf a z nich se vytváří plodnice. Koncové buňky kyjovitě zduří a vznikají bazidie. V bazidii splývají dvě pohlavně rozlišená jádra. Ve vzniklé zygotě probíhá meióza, vznikají 4 haploidní jádra. Na bazidiích se vytváří 4 stopečky, kterými putují jádra do vznikajících výtrusů (bazidiospor). V době zralosti se bazidiospory odlupují. Soubor bazidií vytváří výtrusorodé rouško (hyménium).

·   Zástupci

Houby lupenaté – druhově nejpočetnější skupina stopkovýtrusých hub.

Bedla

Žampion

Muchomůrka

Holubinka

Houby rourkaté – hyménium je uspořádáno v podobě rourek.

Hřib hnědý

Hřib smrkový

Kozák březový

Křemenáč osikový

Břichatkovité houby – mají uzavřené plodnice

Pýchavky, Hvězdovky

Smrtelně jedovaté houby

Muchomůrka zelená – podobná žampionu ovčímu

Muchomůrka tygrovaná – zaměňována za muchomůrku růžovku

Čirůvka májovka – zaměňována za závojenku olovovou

Dřevokazné houby – rozkládají dřevo

Choroše – rostou na živých i odumřelých dřevinách.

Václavka – dřevokazná parazitická houba

Dřevomorka domácí – způsobuje rozklad podlah a stropů budov

Sněti a rzi – parazitické houby. Netvoří plodnice.

Rzi mají článkované mycelium, rozvětvené v pletivu hostitele. V napadených pletivech vznikají různé typy výtrusů, často nápadně zbarvené.

Rez travní – střídá dva hostitele – dřišťál a zástupce čeledi lipnicovité.

Rez travní obilná – způsobuje ztráty na úrodě obilí

Sněti nejčastěji napadají semeníky. Sněti rozlišujeme na prašné a mazlavé.

Prašná sněť pšeničná – přeměňuje obilky v hnědočerný prach výtrusů.

Mazlavá sněť pšeničná – mění obilky v páchnoucí mazlavou hmotu.

U stopkovýtrusých hub je známa mykorhýza projevující se výskytem některých hub jen v blízkosti určitých dřevin (např. Kozák březový – bříza). Některé jedlé houby jsou tržní, jiné lze pěstovat.

5. 2. 5. Lišejníky (Lichenes)

Jsou to podvojné organismy tvořené heterotrofní houbou a autotrofní složkou – zelenou řasou nebo sinicí. Lišejníky bývají řazeny do systému hub jako lichenizované houby. Houbová složka patří většinou k vřeckovýtrusým houbám. Řasa vytváří fotosyntézou organické látky, houba získává vodu a minerální látky.

5. 2. 5. 1. Typy lišejníkové stélky

·   Korovitá – celou spodní stranou pevně přirůstá k podkladu.

Lišejník zeměpisný – výskyt na skalách

·   Lupenitá – volné okraje jsou nepravidelně laločnaté

Terčovka bublinatá – výskyt na větvích stromů

Terčník zední – výskyt na zdech, borce stromů

·   Keříčkovitá – upevnění k podkladu v jednom místě

Dutohlávky – výskyt v půdách borových lesů

5. 2. 5. 2. Výskyt

Lišejníky jsou rozšířené i na extrémních stanovištích (pouště, vysoké hory…). Rostou velmi pomalu, několik desetin mm za rok. Spolu se sinicemi a řasami jsou průkopníky života na skalách. Rozrušují je, tvoří humus a umožňují tak pozdější růst vyšších rostlin. Jsou velmi citlivé na znečištění ovzduší (hlavně SO₂). Jsou považovány za bioindikátory.

5. 2. 5. 3. Rozmnožování

Rozpadem stélky. Každý fragment dorůstá v novou stélku.

sortidie = rozmnožovací útvary. Shluk řas obalený houbovou složkou. Šíří se jako prach větrem.