O nás
OD HISTORIE K SOUČASNOSTI
První zmínka o existenci našeho sboru se datuje již k roku 1876, tedy pouhých 12 let po Velvarech. Ovšem až v roce 1919 byly výnosem Zemské správy politické uznány první Stanovy sboru, čímž jsme byli uznáni členem hasičské Župy Podřipské – Michálkovy.
Vzhledem k výjimečné, smutné roli města Terezín za 2. světové války se nedochovaly téměř žádné dokumenty o činnosti sboru. Členové, kteří v roce 1992 začali pátrat po naší historii, získávali pouze kusé zprávy v podobě zápisů v Archivu SDH v Roudnici n/L. Například v roce 1886 byla zaznamenána účast delegace SDH Terezín na 1. valné hromadě Župy hasičské jednoty podřipské, v roce 1894 jsme měli své zástupce na sjezdu Župy hasičské jednoty podřipské v Brozanech. Takto zachovalá data nám dávají alespoň nějaký náznak v počáteční činnosti.
K dalšímu putování za historií posloužily dochované knihy zápisů ze schůzí sboru, které obsahují léta 1926-1942. Tehdy byla sborová činnost přerušena. Záznamy hovoří o častých strážích při filmových a divadelních představeních a jiných společenských akcích, což svědčí o bohatém kulturním životě ve městě. Zápisy potvrzují častá cvičení a nácviky za hojné účasti.
V roce 1942 byla činnost sboru násilně přerušena a v bývalém koncentračním táboře Terezín-město byl zřízen hasičský sbor pod velením Leo Holzera. Ten byl po celou dobu svého pobytu v koncentračním táboře (4.1241 – 15.8.45) vedoucím hasičstva a protiletecké obrany. Bylo zapotřebí neustále školit nové mužstvo a udržovat žádoucí pohotovost. Tento úkol byl splněn s nevšední energií a obětavostí.
Po druhé světové válce, v roce 1947, žádal sbor o přidělení domu čp. 153 do národní správy. Svoji činnost obnovil 1. valnou hromadou 16.3.1947 v hostinci „U slunce“. Dům čp.153 byl v roce 1949 oblastní úřadovnou a fondem národní obrany v Praze přidělen do vlastnictví města pro účely hasičského sboru. Byl zařazen do stavební obnovy. Výstavba a úpravy byly započaty v roce 1951. Trvala podle plánu do roku 1959 a v roce 1961 se dokončily odborné práce.
V tomto roce se také výrazně zlepšila vnitřní činnost sboru. Postupně se rozrůstala i členská základna, začalo pracovat i družstvo školáků, které bylo připravováno pod vedením pana Josefa Stříbrného. Již v roce 1965 čítala členská základna 43 členů, v roce 1969 dokonce 61.
V 70. letech byl také zaznamenán technický růst a pokrok, bez něhož si neumíme představit současnou práci hasičů. Byly pořízeny nové stroje, agregáty a požární technika. Byly vychovány celé řady mladých, kteří po vzoru svých otců a strýců postupovali do řad hasičů. Místní požární jednotka prováděla nábor pravidelně, čímž byl zajištěn potřebný stav ve všech profesích požární služby. V podzimních měsících byly prováděny preventivní protipožární prohlídky ve městě.
V letech 80. se sbor podílel na zajištění připravenosti, akceschopnosti techniky, na proškolování svých členů jak přednáškami, tak i praktickou činností a nácvikem pohotovosti.
V roce 1984 se ve Zbrojnici vybudovala společenská místnost, garáž a sklad, sprchový kout a WC. Z celkového počtu 1403 odpracovaných hodin je patrno, že členové umí vzít za práci a dokáží se plně vyrovnat s požadovanými úkoly.
Tak je tomu i dnes. Úpravy zbrojnice pokračovaly i v 90. letech a mnohý z pamětníků by to tu dnes již nepoznal. Vzrostla i vybavenost sboru technikou a hasičskými prostředky.
I dnes má sbor dobrovolných hasičů jistou váhu u našich spoluobčanů. Naši členové se podílí na pořádání společenských akcí, plníme Dohodu uzavřenou mezi naší organizací a MěÚ, a připomeneme-li si ještě jednou rozsáhlé povodně 2002, i zde měli členové našeho sboru lví podíl na likvidaci škod a na obnově města.
