Uprostřed noci (Rady mladému muži) - Iva Hercíková
Uprostřed noci (Rady mladému muži)
Iva Hercíková
Chtěla bych ti napsat dopis, ve kterém bych ti řekla, že svět je pro mne krásný, protože po něm chodíš ty. Řekla bych ti, zalykám se tebou, jsem celá tebou, se vším všudy, i když jsem odešla, odešla jsem, protože tě mám ráda, příliš ráda, než abych s tebou byla, jestli tě to činí nešťastným. Řekla bych ti, že nemohu být příčinou tvého smutku. Řekla bych ti, že tvá láska je to nejkrásnější, co jsem v životě poznala, a že jsem se s tebou stala lepší. (Lepší, ale stále ještě příliš špatná. Všechno bylo málo: málo péče, málo pozornosti, málo úzkostlivosti, málo chvění, málo úcty, ale i málo radosti a lásky.) Řekla bych ti, že chci být tvůj klid a tvá útěcha i vzpoura, tvá pýcha, tvá něha, tvá sladkost, tvé světlo.
…
Náhle se vynořuje vzpomínka, jak sedíš vedle mne na dřevěné lavici ve vlaku, nevím, kam jedeme, ale ty držíš v ruce tenkou knížku, jsou to paměti jakéhosi automobilového závodníka, a čteš mi z ní, člověk může všechno, říká ten závodník, všeho dosáhne, je-li schopen se pro to vzdát všeho ostatního, naučí se třeba i chodit po vodě, bude-li si to přát dost silně a obětuje-li tomu všechno, říká.
(HERCÍKOVÁ, Iva: Uprostřed noci (Rady mladému muži). Praha: Motto, 1996.ISBN 80-85872-34-X.)