Konec pohádek v Čechách a na Moravě
LYRICKO-EPICKO-NÁBOŽENSKO-POLITICKÁ ÚVAHA ANEB KONEC POHÁDEK V ČECHÁCH A NA MORAVĚ
Tak, tož čím dřív začít. Málo kdo věří na pohádky a představa toho, jak dobro v lítém boji poráží zlo a dobrý král Miroslav (král nebo ministr financí, vždyť je to vlastně jedno) vládne moudře a spravedlivě, asi zůstane navždy uvězněna na stránkách dětských knížek. Jednou volíme mezi rozklepaným starcem a arogantním tlučhubou, pak se zase nemůžeme shodnout, jestli křivdu našich předků nenapravit či ji pro změnu napravit křivdou novou, restituční. S Unií jsme bez pomazánkového másla, ale bez ní zase ekonomicky nekonkurenceschopní. No a pak zase brojíme proti vyšším daním, ale taky nechceme platit u doktora. Zatímco antičtí filozofové ve svých rozvahách hledali pravdu, nás okolnosti nutí hledat pouze menší zlo. Lze se ale vůbec z této bezútěšné situace nějakým způsobem vymanit?
Ani v nejmenším si netroufám pochybovat, že jako národ expertů na všechny společenskovědní disciplíny, zejména tedy ekonomii a politickou teorii, jsme jak na příčinu, tak i lék našich mučivých občanských těžkostí neomylně přišli a řešení nalezli na dně nejedné sklenice. V srdci ale chovám upřímnou obavu, že tento vznešený boj proti rozkladu společenské morálky a bezvýchodnosti, které kvůli dilematu menšího zla denně čelíme, pouze odráží kvalitu naší občanské společnosti, která si libuje v šedi vlastní průměrnosti a odjakživa slyší na heslo „nikdo vám nemůže dát tolik, kolik my vám můžeme slíbit.“ Ach, zle vede se zemi! Leč nesmutněte, lidé dobří, neboť kde jinde na věčné dilema dvou zel hledat lék, než v Písmu svatém. Svatý Matouš totiž ve svém evangeliu moudře prohlašuje, že nejen chlebem člověk bude živ. Jak z duchovního, tak také čistě z fyziologického hlediska má skutečně pravdu a jako bašta křesťanského vyznání naší milované republiky se toho tedy držme. A pijme! Tož tak.
Tomáš Lovecký