Gustav Skála Režisér, Tanečník a Choreograf

Gustav Skála -  *11.7.1964 Liberec

Režisér, tanečník a choreograf

Rodokmen

Kolem roku 1620, žil v Čechách zemanský rod Skálů. Milovníci literární historie si jistě vzpomenou na Pavla Skálu ze Zhoře, autora "Historie církevní",přímého příbuzného Gustava Skály z otcovy strany. Babička Gustava Skály byla ruská šlechtična. Jméno Gustav však není ani české ani ruské. Pochází z dob, kdy byla nucena emigrovat do Švédska. Maminka ani tatínek s divadlem neměli nic společného. 

Dětství

Gustav Skála se narodil v Liberci. Otec ho vedl k technickým dovednostem a ke sportu, avšak bez valného úspěchu. Syna bavilo malování a knížky, hlavně historické. Zajímaly ho především dějiny divadla, dějiny opery a dějiny hudby. Už od útlého věku navštěvoval představení v libereckém divadle. Na prvním stupni základní školy se horlivě zajímal téměř o všechny druhy divadelního umění. Školní docházku ukončil v Liberci. Poté začal studovat na otcovo přání gymnázium. Vydržel však pouze jeden rok. Přestože rodiče nesouhlasili, odešel studovat herectví na konzervatoř do Prahy. Bydlel u strýčka v pražských Dejvicích. Jeho sousedé byli například Vlastimil Brodský, Jana Brejchová, režisér a scénárista Melíšek, manželé Kirschnerovi, Eduard Hrubeš s manželkou a básník Vilém Závada, což ho fascinovalo a přitahovalo.

Studium na konzervatoři

Talentové zkoušky zvládl napoprvé. Díky velkému talentu a vzhledu k absolvování prvního ročníku gymnázia byl přijat rovnou do druhého ročníku. V průběhu studia ho uchvátila výuka pohybu a tance. Lidové tance ho učila Míla Urbanová, jevištní pohyb Pavel Šmok a Zdena Kratochvílová. Při návštěvě Smetanova divadla (Státní opery Praha) viděl poprvé balet Louskáček. Byl tak okouzlen, že se balet rozhodl studovat. Začal intenzivně cvičit a s pomocí svého profesora se během tří měsíců připravil na přijímací zkoušky. Zašel za ředitelkou Zorou Erbanovou a na taneční oddělení přestoupil tajně, bez vědomí rodičů. Na konci čtvrtého ročníku měl Gustav Skála velký kázeňský malér. Jeden z profesorů neprávem osočil jeho spolužáka a on se ho zastal. Pana profesora z toho rozčílení postihly vážné zdravotní potíže. Ředitelka zakázala Skálovi veřejné absolvování. Takže i když byl jedním z nejlepších žáků v ročníku a maturoval nejlépe ze třídy, absolvoval pouze interně pánskými variacemi Acteona, Grand pas classique a variací z baletu Slavnost květin v Genzanu.

Angažmá v Národním divadle a studium v Moskvě

Po maturitě se Gustav Skála stal novým členem baletu Národního divadla . Při otevírání Národního divadla po rekonstrukci v roce 1982 tančil roli pacholete v baletu Zlatý kolovrat. Následovaly další menší role v Louskáčkovi, Labutím jezeře... Měl však stále pocit, že se musí vzdělávat dále. Proto se pokusil domluvit s šéfem baletu Jiřím Němečkem o možnosti stáže v zahraničí. Po dvou letech čekání se ujal iniciativy sám. Udělal příjmací zkoušky na Státní Taneční Učiliště v Sovětském svazu v Moskvě (MACHU - "MOSKOVSKOJE AKADEMIČESKOJE CHOREOGRAFIČESKOJE UČILIŠČE"). Dle vyjádření Gustava Skály to byl jeho pracovně i profesně nejproduktivnější rok. V Rusku navštěvoval metodické semináře, vykonal zkoušky z dějin divadla a historie umění. V té době existovalo v Moskvě 23 divadel, která hrála každý den. Po roku studia Gustava Skála absolvoval několika scénami z baletu Giselle v roli Alberta. Seznámil se se známými tanečníky z Německa a Ruska. Poznal například José Udaeta, který učil špaňelské tance v Palucca Schule, nebo Sergejeva a Dudinskou, velké osobnosti klasického baletu. Ovlivnila ho i paní Irina Nikolajevna Žemčužina - profesorka na vysoké škole, která učila metodiku klasického tance a byla poslední žákyní Agrippiny Vaganovové - zakladatelky klasické baletní školy v Saint Petersburgu (v Petrohradě).

Po roce mimo republiku si uvědomil, že jeho vztah k Praze je velmi silný, a tudíž se musí vrátit domů. Jak sám řekl: "Nedovedu si vůbec představit, bych se do Prahy nevrátil". Byl tedy rozhodnut. Po návratu do vlasti nastoupil Gustav Skála znovu do baletu Národního divadla.Chtěl zůstat v Praze u divadla, jenže mu to komplikoval pan Jiří Němeček, který ho proti své vůli musel pustit na stáž do Ruska a teď mu to z pozice šéfa dával notně najevo. Doporučil mu dokonce i emigraci. To bylo důvodem proč se Skála rozhodl opustit Národní divadlo. Východisko viděl ve studiu na DAMU. Hodně kreslil a měl pocit, že by jednou mohl dělat scénografa (později si některé kostýmy a scény navrhoval sám). Vyzvedl si tedy přihlášku na scénografii a zašel ukázat svoje obrázky profesorce Jarmile Konečné. Ta mu poradila ať hodně kreslí a příjde příští rok. Skála však čekat nechtěl. Proto zašel na DAMU o patro níže a vyzvedl si přihlášku na režii. Při přijímacím řízení ho komise, v níž zasedali profesor Jaroslav Vostrý, profesor František Štěpánek a profesor Jan Císař, zařadila mezi přijáté v prvním kole.

Studium režie na DAMU

Tak pro Gustava začala další epizoda života. Na studiích byl rád, že se mohl potkat například s profesorem J.Vostrým, který učil teorii divadla. I když Gustav Skála chodil pravidelně na přednášky, sám říká: "Pořád jsem nechápal a nějak mi věci nedávali smysl. Až jednou pan profesor položil několik otázek a všechno se mi spojilo. Od té doby nemám problém s analýzou textu, nebo rozborem hry". Dodnes spolu báječně vycházejí. Možná i díky tomu, že Gustav asistoval profesoru Františku Laurinovi, který v divadle Na Vinohradech režíroval hru Tovaryšstvo Ježíšovo od Šotoly v dramatizaci právě Jaroslava Vostrého. Bylo to v době těsně před listopadovou revolucí 1989 a uvést tuto hru vyžadovalo velkou odvahu, ale František Laurin, v té době ředitel Divadla Na Vinohradech, si to díky svému postavení a stykům mohl dovolit. (Po několika letech, kdy se Gustav Skála sám stal ředitelem Východočeského divadla Pardubice, angažoval Františka Laurina jako režiséra. Své role si tak trochu prohodili a pro bývalého asistenta režie - nyní ředitele divadla to bylo velice užitečné. Profesor Laurin byl totiž bývalým ředitelem činoherního souboru v Národním divadle a  osm let působil jako ředitel. A za dob jeho ředitelování tato divadla fungovala báječně)

V roce 1989 - po dvou letech studia na DAMU - přišla revoluce. Ve škole nastalo období, kdy si každý mohl zvolit profesora, který ho bude učit a také svůj individuální studijní plán. Gustav Skála toho okamžitě využil a apralelně se studiem režie začal studovat dramaturgii a hostovat jako režisér a choreograf v divadlech po celé republice. Studoval čtvrtý a pátý ročník současně. V té době založil se studenty herectví studio AMFITRYON. Studium zakončil absolutoriem v inscenaci Moliérovy hry Amfitryon v již zmíněném studiu. Po ukončení studií se studio Amfitryon přestěhovalo do divadla Pod Palmovkou.

Divadlo Pod Palmovkou - Praha a Divadlo F.X.Šaldy -

V divadle Pod Palmovkou pokračoval v divadelní tvorbě s kolektivem, který se zformoval během studií na DAMU (studio Amfitryion tvorba - Vržda na Uhelném trhu, Bremská svoboda).

Po třičtvrtě roku odešli všichni herci z tohoto studia do Divadla F.X.Šaldy v Liberci, kde pokračovali v úspěšné tvůrčí spolupráci v inscenacích: Vražda na Uhelném trhu, Láska čtyř plukovníků, Čertův mlýn, Romeo a Julie, Slaměný klobouk.

Hostování v oblastních divadlech

Kromě inscenací v Liberci, Gustav Skála také hostoval ve Východočeském divadle Pardubice (Komedie o Calandrovi). V Sezóně 1993/1994 z divadla odchází a hostuje po republice v různých divadlech. Například: Báječná neděle v Créve - Klicperovo divadlo Hradec Králové, Mam'zelle Nitouche - Městské divadlo bratří Mrštíků, Vražda na Uhelném trhu, Kočár nejsvětější svatosti - Divadlo V.Nezvala Karlovy Vary, Popelka - Městské divadlo bratří Mrštíků Brno

Angažmá v Městském divadle bratří Mrštíků Brno

V roce 1994 Gustav Skála nastoupil do angažmá v Městském divadle bratří Mrštíků Brno na půl úvazku jako dramaturg. Dramaturgicky se podílel na inscenacích West Side Story, V rámci tvorby inscenace Povídky z Vídeňského lesa byl přizván také k pohybové spolupráci. V další sezóně byl angažován i jako režisér inscenace Brouk v hlavě. Zároveň začal učit na katedře muzikálového herectví na JAMU. Učil muzikálové herectví. V rámci výuky zrealizoval jako ročníkovou práci původní český muzikál Franc Josef (ze života Habsburků) s hudbou Romana Vojtka. Inscenace byla uvedena na zkušebně divadla. V období, kdy Gustav Skála byl v angažmá v Brně zrealizoval také inscenaci Polská krev v pražském Hudebním divadle Karlín jako režisér a choreograf. V tomto období působil jako host i ve Východočeském divadle v Pardubicích.

Působení ve Východočeském divadle Pardubice

Ve Východočeském divadle Pardubice realizoval inscenace: Strakonický dudák - režie, Mistr ostrého meče - režie, Povídky v Vídeňského lesa - pohybová spolupráce, Nebezpečné vztahy - režie a scéna. V roce 1996 vyhrál Gustav Skála konkurz a nastoupil jako ředitel a umělecký šéf činoherního souboru Východočeského divadla Pardubice. Hned po nástupu upravil stávající soubor. Angažoval mladé herce a vedl je k tvůrčí herecké práci na jevištii. Netají se s názorem, že divadlo by si mělo herecký soubor vychovat. Pak může teprve dobře fungovat. Herci si zvyknou na svůj způsob práce a naučí se spoli komunikovat... Herecké partnerství je na jevišti velmi důležité. Jako ředitel svými režiemi divadlu sloužil. Tudíš si nikdy nedovolil pro sebe nasadit například Shakespera. "Je to těžký autor, jehož není možno jen tak odbýt, protože na důsledné propracování nebyl čas". Gustav Skála totiž v rámci svého působení v Pardubicích založil i taneční soubor. Našel mladé lidi , kteří chtěli tancovat zajistil jim ruského učitele Vjačeslava Ivanova a zasloužil se o vznik poloprofesionální skupiny tanečníků. Zároveň s vytvořením taneční skupiny vznikají nové taneční a muzikálové inscenace. Např: Divotvorný hrnec, Čart a Káča, Hello Dolly, Maska aneb Lásky, Louskáček, Mam'zelle, Nitouche, Taneční triptych. V této době Gustav Skála hodně spoupracoval s choreografem Vladimírem Kloubkem, protože - ač je sám choreograf - nemohl dělat vše najednou. Za svého ředitelování Gustav Skála založil v Pardubicích další dvě scény. Na pardubickém zámku vznikla tzv "dětská scéna" s názvem Bylo nebylo, zaměřená především na malé diváky. Druhý sál, který město chtělo použít pro komerční účely, Skála získal pro divadlo. Zde se profilovala studiová Scéna Hronovická, zaměřená především na současnou dramatickou tvorbu.

Tvůrčí činnost od roku 1999

Na konci třetí sezóny, tedy v roce 1999, se Gustav Skála nedohodl s radnicí na financování oprav divadla, byl odvolán z funkce a odstěhoval se do Prahy. Dostal nabídku režírovat v Národním divadle Brno operu Nápoj lásky od Gaetana Donizettiho. Po zdařilé premiéře začal Gustav Skála autorsky pracovat na historické hře pro Stellu Zázvorkovou Milá máti drahá dcero, kterou později zinscenoval v Divadle U Hasičů. V tomto divadle realizoval i inscenace Tři klobouky a také inscenaci vlastní hry Tanec mezi vejci. V Divadle F.X.Šaldy v Liberci uvedl Podzimní karneval. Není to tak dávno, co znovu zrežíroval hru Kočár nejsvětější svátosti, kterou již uvedl v Karlových Varech v roce 1994.