Dopis
Milá Zoe,
Nejprve bych Ti chtěla moc poděkovat za Tvůj pohled z dovolené. Moc mě potěšil. Doufám, že jste si pořádně odpočinuli a že se Vám v Řecku líbilo.
Ani my jsme nestrávili celé prázdniny doma, ale vypravili jsme se spolu s rodiči a sestrou do slunné Brazílie. To bylo vždy mým snem, ale to Ty jistě dobře víš. Musela jsem však letět letadlem, což pro mě byla nová zkušenost. Hned na začátku letu se však projevila moje smůla. Vedle mě se uvelebila korpulentní dáma staršího věku, která projevila velký zájem se mnou mluvit. Jak jsem se zanedlouho dozvěděla, letěla taky poprvé, avšak za dcerou, která se do Brazílie před několika měsíci přestěhovala. Po celou dobu letu se mi paní svěřovala se svými postřehy a přestala snad až při přistávání letadla. Na svůj první let tedy vzpomínám spíše s humorem, i když v tu chvíli mi moc do smíchu nebylo.
Mnohem raději si připomínám chvíle strávené na nesčetných místech v Brazílii. Nejvíce mě uchvátily vodopády Iguazú, a to jak svými rozměry, tak i krásou okolí. Hluboké strži, kam se řítí vodopád, se říká Ďáblovo hrdlo. Podle indiánských legend je stvořil bůh řeky, když se rozzlobil na své poddané. Navštívili jsme i proslulé Rio de Janiero, ve kterém každoročně probíhá světoznámý karneval. V době našeho pobytu se tu však konalo jen pár kulturních vystoupení, ale na co jsem se velice těšila, byla Socha Krista Spasitele na vrcholu Corcovado, tyčícím se právě nad tímto městem. Nikdy bych neřekla, jakých honosných staveb jsou lidé schopni.
Nic však netrvá věčně a proto jsme se i my po dvou týdnech strávených v zemi divů vraceli domů. Zůstala mi spousta krásných vzpomínek a moc se těším, až se společně zase uvidíme a budeš mi i Ty vyprávět své zážitky.
Měj se moc krásně, zdraví Tě Tvá Domča