19. týden
Pondělí 7. ledna
Po písničce jsme si rozdělili služby na nový týden, holky doplnily kalendář, kluci otevřeli krabičku s ranním dopisem a pak ho všem (poprvé) přečetla místo paní učitelky Eliška.
Každý, kdo splnil domácí úkol a měl v deníčku zapsaný víkendový zážitek, jej přečetl a získal tak bodíky do námořnické soutěže. Za větu jeden bod, za obrázek druhý. A ještě jeden bodík navíc, pokud jsme včas (tedy před začátkem vyučování) odevzdali dlouhodobý čtecí úkol.
Čtenářskou rozcvičkou bylo čtení slov z tabule a následné vyhledávání a kroužkování dvojhlásek AU a OU. O možnost jít k tabuli jsme se hlásili o sto šest.
Paní učitelka nám pak dala slovní hádanku - postupně jsem jednotlivá slova vylučovali, až nám zbyla jen jedna správná možnost, a tou bylo slovo autíčko. O tom totiž byla slovní úloha, kterou jsme měli za úkol vyřešit. Společně jsme četli zadání a přemýšleli nad řešeními. Stávalo se nám často, že jsme se neshodli a to pak po nás paní učitelka chtěla, abychom vymysleli, jak dokázat, které řešení je to správné. Nejčastěji jsme k tomu využívali krokování a vždy jsme na správnou odpověď nakonec přišli. Anička a Kuba pak dokázali vymyslet další otázky k této slovní úloze a zase společně jsme je vyřešili.
Při druhé slovní hádance jsme odhalili slovo koule a s kuličkami jsme pak pracovali na smazávacích tabulkách. Nakreslili jsme si kruh a podle zadání od paní učitelky jsme po jeho obvodu umisťovali různé počty koulí. Nakonec jsme v učebnici pospojovali různá kruhová uspořádání s daným počtem prvků. U posledního úkolu jsme dávali návrhy na to, jak by se nám líbilo obrázky uspořádat lépe, než je na obrázku.
Po svačince na nás čekala první velká samostatná práce! Každý dostal pracovní list se zadáním (celkem čtyři úkoly) a bylo jeho úkolem je úplně samostatně splnit. Museli jsme si tedy všechno sami přečíst. První úkol byl snadný - zněl: Podepiš se. Ten jsme zvládli všichni. Druhým úkolem bylo přečíst si devět slov v rámečku. Třetí úkol byl nejtěžší. Paní učitelka nám slovní hádanky, které doteď jen povídala, napsala. My jsme si je četli, odpovědi vybírali ze slov v rámečku a pak je zapisovali na připravené řádky. Čtvrtý úkol byl také lehký - odnést hotovou práci paní učitelce. Za to dostal obálku se sčítacími trojúhelníky, které řešil, dokud neuplynulo stanovených dvacet minut na práci. Téměř všichni jsme úkol zvládli na jedničku, jen někteří se nechali nachytat, opisovali správné řešení od souseda a nevšimli si, že paní učitelka hádanky přeházela a že tedy např. NEDĚLE není správnou odpovědí na hádanku "HOŘÍ A HŘEJE" . Třeba si příště dáme pozor. Komu se práce nepovedla vůbec, nemusí být smutný, zvládne ji s paní učitelkou ve čtvrtek při doučování.
Abychom si od čtení odpočinuli, připravila pro nás paní učitelka hru z učebnice matematiky. Eliška, která byla hotová jako první, vybrala jednoho z kluků, ten zase jednu holku a ta ještě jednoho kluka. Tato čtveřice dostala od paní učitelky dlouhý provázek a měla za úkol vytvořit z něj obrazec podle obrázku v učebnici (šipku). Když se to ani po delší době nedařilo, zjednodušila jim paní učitelka práci tím, že provázek nastříhala na čtyři části. Pak už to šlo lépe, skupince stačily tři provázky a obrázek vytvořila. Pak přišla řada na ostatní. Odpovídali jsme na otázky paní učitelky: Ke komu vede jen jedna úsečka, ke komu dvě, ke komu tři, zda je z provázku vytvořený nějaký trojúhelník a z kterých úseček. Ačkoliv jsme pojem úsečka slyšeli poprvé (tedy většina určitě), vůbec nikdo ho nepotřeboval vysvětlovat, hned jsme věděli, o čem paní učitelka mluví. Postupně jsme se na tvorbě obrázku z provázku vystřídali všichni, poslední skupina ho měla vytvořený už za chviličku.
Před námi byla zase těžší práce - psaní do písanky. Psali jsme poloviny srdíček a většina z nás se opravdu moc snažila. Dokončit poslední dva řádky jsme dostali za domácí úkol.
Konec hodiny jsme opět věnovali matematice. Nejdříve společně na koberci s kostkami jsme uspořádávali počty kostek po dvou a po třech a pak jsme to samé dělali i samostatně s ořechy do učebnice. Kdo byl hotov dříve, počítal příklady a přepisoval je do krokování.
Po hrací přestávce byl čas na čtení dlouhodobého čtecího úkolu. Všichni, kteří četli, si zasloužili jedničku. Společně jsme si zkontrolovali správnost odpovědí na otázky a pak už nám paní učitelka rozdala nové čtení - pohádku Kozel a vlk a také nové týdenní plány.
Než jsme se rozloučili, zhodnotili jsme své chování za dnešní den.
Úterý 8. ledna
Dnešní den jsme po tradiční písničce a kalendáři zahájili matematikou. Nejdříve se nás paní učitelka ptala, jak máme staré sourozence (tedy museli jsme si nejdříve vysvětlit pojem sourozenec, ale zvládli jsme to sami), kdo je starší, kdo mladší. Také jsme si pověděli, jak se anglicky řekne bratr a sestra, pro většinu to bylo jen připomenutí, slovíčka jsme znali. Někteří z nás věk svých sourozenců uváděli i anglicky. Po tomto úvodu už byla na řadě slovní úloha. Prohlédli jsme si obrázek a popisovali ho. Pak jsme si společně přečetli první řádek a podle informací z něj jsme měli určit, kdo je kdo na obrázku. To jsme zvládli skvěle. Pokračovali jsme v otázkách a společně s tabulí na ně zapisovali odpovědi. U otázky "O kolik roků je kdo mladší" jsme se zase neshodli na výsledku a museli navrhnout způsob ověření. Bruno navrhl krokovací pás, Kuba kostky. Oba úspěšně našli správný výsledek. Paní učitelka nakonec přidala ještě jednu otázku: "Za kolik let bude Pavla stejně stará jako Milan?" a my měli své odpovědi napsat na smazávací tabulky. Správně odpověděl Bruno s Nicolkou, tedy že nikdy. Bruno to dovedl ostatním i pěkně vysvětlit.
Dalším úkolem bylo odnést k tabuli všechny naše bačkory a bez nich se posadit do zpátky lavice. To nás dost překvapilo i pobavilo. Pak jsme museli "usnout" na lavicích a jen jsme slyšeli nějaký hluk. Paní učitelka totiž některé bačkory dala na koberec a my, když jsme se "probudili", jsme měli na prstech ukázat, kolik dětí je podle bačkor na koberci. Tento úkol jsme zopakovali 3x a nakonec už bylo všem jasné, jak je potřeba počítat.
Od hry s bačkorami jsme se vrátili k učebnici a také k sešitu. Naším úkolem bylo tentokrát už samostatně přepsat příklady ve dvou sloupečcích z učebnice do sešitu a vypočítat je. Skoro všichni máme jedničky, i když to ještě nevíme :-) . Kdo byl hotov, mohl pokračovat na dalších úkolech z učebnice.
Po matematice byla na řadě prvouka. Paní učitelka nám rozdala pracovní listy a my jsme si přečetli první úkol - aktivitu Čtyři rohy. Procházeli jsme se po třídě, četli si jednotlivé otázky o ptáčcích a krmítku, přemýšleli nad nimi a zapisovali své odpovědi. Poté je paní učitelka z lavic vzala a četla nám, co všechno si zatím myslíme. Protože jsme si v zadání druhého úkolu společně přečetli, že budeme dál pracovat ve dvojicích, bylo potřeba se do nich rozdělit. K tomu sloužily rozstříhané barevné obrázky ptáčků. Jakmile jsme si je vylosovali, našli jsme svou dvojici, obrázek složili a nalepili na papír. Dnes už nám nikdo nemusel říkat, kam si máme dojít pro papír a kdo má přinést lepidlo :-) .
Nasvačili jsme se a pokračovali v práci dál. Během přestávky nám paní učitelka připevnila jak čtyři otázky s našimi odpověďmi, tak i nalepené ptáčky na tabuli, a zeptala se nás, jestli některého z nich poznáme. Podařilo se nám pojmenovat správně tři z osmi - strakapouda, sýkoru a kosa. U ostatních nám paní učitelka slíbila, že se jejich jména dozvíme do konce hodiny. Každá dvojice (a jedna trojice, ten lichý počet je hrozně nevýhodný :-( ) dostala své pracovní listy a poté, co jsme si vysvětlili význam slova rozhovor, se pustila do čtení. Paní učitelka chodila mezi námi a kde bylo potřeba, tam pomohla nebo poradila. Téměř všechny dvojice pracovaly po celou dobu (a že to nebyla žádná hračka) úžasně. Jen u dvou přišly ke slovu hádky a opisování od sousedů, které se ale vůbec nevyplatilo, protože sousedé měly jiné texty. Největší pochvalu si po skončení práce od paní učitelky vyslechla Eliška Křížová, která pracovala s Lucinkou Thao a veice zodpovědně se postarala, aby obě všechno přečetly a všechno napsaly a nakresliy; a pak Edík s Vašíkem, kteří sice nepatří mezi super rychlé čtenáře, ale ani jednou se nepohádali, nevztekali, a práci nejenže nevzdali, ale skoro celou dokončili! Kromě čtení rozhovorů mezi ptáčky jsme totiž museli ještě odpovídat na otázky, které se k textu vztahovaly.
Nakonec jsme se vrátili k obrázkům ptáčků na tabuli a skutečně jsme dokázali všechny pojmenovat, jak nám paní učitelka slíbila. Ve čtvrtek budeme s prací pokračovat, abychom dali dohromady informace z rozdílných textů.
Po hrací přestávce jsme se dnes velice rychle dokázali vypravit do sokolovny, takže jsme v ní stihli všechno, co bylo v plánu. Po rozběhání a rozcvičce jsme si zahráli matematické běhání. Rozdělili jsme se do týmů, paní učitelka nám řekla příklad, my jsme se domluvili na správném výsledku a ten, kdo byl na řadě, pro něj doběhl. Bod získal tým ne podle rychlosti, ale podle správnosti. Jakmile jsme měli všechna čísla, uspořádali jsme je nejdříve od nejmenšího k největšímu a potom tvořili dvojice tak, aby nám vznikaly součty 10. Dokonce jsme přišli i na to, že abychom mohli vytvořit ještě jeden součet, potřebujeme ještě jednu pětku :-) .
A pak už bylo na řadě nářadí. Nejdříve jsme trénovali kotouly pozadu na kruzích a zvládli jsme je všichni. Někteří dokonce úplně sami (tedy s jištěním od paní učitelky, což se těm nejobratnějším moc nelíbilo :-) ). Potom skoky na trampolínce a nakonec jsme vše spojili do opičí dráhy. Už začíná mít hodně stanovišť. Velice rychle jsme dokázali uklidit!
Středa 9. ledna
První část vyučování jsme věnovali čtení a ještě štěstí, že paní učitelka naplánovala čtení společné. Protože jako jednotlivci bychom se dneska vůbec neslyšeli. Naštěstí rachot od bourání na stavbě jídelny trval právě jen první vyučovací blok. Zopakovali jsme čtení slov z textu z učebnice, pak si rozdělili role a rozhovor četli. Vždycky čtyři jsme byli Šimon a čtyři paní učitelka. Mnoho z nás četlo moc pěkně nahlas a většinou se nám dařilo se navzájem poslouchat a přizpůsobovat tempo většině.
Pak nám paní učitelka ukázala, jak se čtou slova se skupinami písmen BĚ, PĚ, VĚ a v následující pohádce Mráz, s kterou jsme pracovali společně, jsme si to hned vyzkoušeli.
Do velké písanky jsme si vyzkoušeli, jak nám po čtyřech měsících cviků jdou "zuby pily", které jsme poprvé zkoušeli v září.
Druhý blok zahájily baletky ve slovní úloze. Prohlédli jsme si obrázek, popsali ho a pak vybrali stejný počet baletek (tedy čtyři) k tabuli. Ostatní jsme přečetli první větu ze zadání a hned jsme se začali rozčilovat. Jak to, že se v učebnici píše, že jich je v místnosti devět, když na obrázku (a i u nás u tabule) jsou jenom čtyři. Hned nato jsme ale začali přicházet s nápady. Vašíka napadlo, že ty další mohou být schované v kabinkách, Klárku, že za rohem, který není vidět a Bruno je všechny poslal na toalety :-) .
Když jsme si přečetli otázku, na kterou máme odpovědět, zjistili jsme, že Vaší měl pravdu, že ostatní baletky jsou opravdu za závěsem. Ale kolik jich tam je? Na to se odpovědi lišily. Spočítali jsme, že 4, 5, 7, 9, 13. Abychom si ověřili, která odpověď je pravdivá, začali jsme před tabuli volat další baletky a při tom jsme zjišťovali, zda teď už jich je požadovaných devět. Tak jsme přišli na správný výsledek a ti, kteří se netrefili, nám většinou dovedli vysvětlit, kde udělali chybu. Jsme prostě pašáci!
U baletek jsme ještě chvilku zůstali a řešili jsme, kolik jich je na obrázku s roztaženýma rukama, kde asi stojí víc baletek za sebou. Návrhy byly různé a tak jsme si zase vše ověřili na skutečných dětech. Poslední část matematiky jsme věnovali samostatné práci a řešili jsme úlohy v samostatně zvoleném pořadí, podle toho, které nám více vyhovují.
A pak už byla na řadě angličtina. Nejdříve nám paní učitelka vyprávěla pohádku (anglicky) o opičkách a abychom ji pochopili, měla pro nás připravené obrázky a ještě vše názorně předváděla. Pak nám ji pustila na videu jako písničku a to nás dost bavilo, chtěli jsme ještě, ještě :-) . Seznámili jsme se se slovíčky k tématu rodina a pak jsme si opičky znovu pustili.
Po hrací přestávce jsme si vystříhali kartičky se slovní zásobou, zahráli si hru "Je pravda, není pravda" a s kartičkami pak ve dvojicích pexeso. Pracovali jsme velmi zodpovědně, když jsme si nemohli vzpomenout, jak se které slovíčko řekne, hlásili jsme se, aby nám paní učitelka mohla přijít poradit, a nikdo jsme hru neodbývali.
Nakonec už jsme jen zhodnotili své chování, zařádili si naposledy u opiček a připomněli domácí úkol(y).
Čtvrtek 10. ledna
Dnes nebyla na programu jako první čtenářská rozcvička, ale rozcvička matematická. Poprvé jsme se seznámili s "čísly neposedy". Paní učitelka měla připravené karty s příklady, ale přišli jsme na to, že všechny sice mají + a = a výsledek, ale všechna ostatní čísla v nich chybí. To byli právě ti "neposedové", kteří se ze zápisů příkladů rozutíkali pryč. Naštěstí se je podařilo paní učitelce pochytat a tak jsme se je společnými silami pokusili vrátit na správná místa. Jenže. Dva příklady před koncem jsme zjistili, že zbývající neposedové už se do nich nehodí. Co s tím? S nápadem a potřebnou dávkou odvahy na to přišel Bruno. "Rozbil" už jeden hotový příklad, vytvořil nový a už to fungovalo! Doplnění posledních dvou příkladů byla najednou hračka :-).
Čtecí rozcvička nás ale neminula. Nacvičili jsme totiž čtení slov, která měla následovat v samostatné čtenářské práci. Také jsme si při tom nacvičili poslední úskalí českého jazyka - čtení skupiny MĚ. Zároveň jsme si dokázali navzájem vysvětlit význam některých slov a pak už jsme byli připravení pustit se do práce.
Každý si svým tempem četl zadání a plnil úkoly k textu. Všichni jsme si vysloužili pochvalu za výborně odvedenou práci. Eliška navíc za pomoc Lucince a Edík s Tomáškem za dokončení minulé práce, která je původně dost potrápila.
Po svačince jsme se plni sil pustili do krmítek. Každý tuší a pak vodovkami maloval krmítko podle vlastní fantazie a všichni společně (tedy vlastně postupně) jsme se vystřídali na výrobě krmítka skutečného. Řezali jsme dříví, jen se z nás kouřilo :-). Bavilo to všechny. Největšími řezači byli bezesporu Edík s Brunem a hned pak všichni kluci. Ale ani holky se nenechaly zahanbit! V tuto chvíli máme nařezáno na podložku, střšíku, "mantinely" a dva sloupky :-).
Počkejte na konci týdne, až uvidíte fotky.
Kdo byl hotov se vším dřív, pracoval ještě na matematice, ale víc práce už jsme opravdu dnes nestihli.
Pátek 11. ledna
Po písničce a kalendáři nám paní učitelka pověděla, že dokončením 1. dílu učebnice českého jazyka jsme skončili s velkými písmeny a v pondělí na nás čeká 2. díl, kde se začneme učit číst písmena malá. Jenže to my jsme nechtěli. My jsme chtěli 2. díl hned a teď a okamžitě. A tak jsme paní učitelku prostě "ukecali". Vyndala ze skříně celý nový velký balík, každému nám učebnici podepsala a rozdala. My jsme si je hned obalili obaly ze staré knížky a pak s námi nebyla deset minut řeč, protože jsme listovali a prohlíželi a četli a komentovali a .... Ale paní učitelce to nevadilo (paní učitelka totiž byla tak překvapená a hlavně ráda, protože s takovým nadšením z nové knížky určené k učení čtení se ještě nesetkala).
Když jsme se dost naprohlíželi, uklidili jsme si novinku do tašek a pustili se do matematiky. Naším úkolem bylo postavit stavbu z kostek podle Petrova návodu v učebnici. Postupně jsme návod četli, přidávali jednotlivé kostky a vybarvovali stavbu. Jen jednou jsme měli spor o umístění kostky, který jsme ale dokázali sami vysvětlit a vyřešit.
Druhým matematickým úkolem bylo nacvičit řešení slovní úlohy do sešitu. Paní učitelka psala slovní úlohu na tabuli, my jsme ji četli, a přemýšleli nad příkladem, kterým ji vyřešíme. Ten jsme pak společně zapsali do sešitu a spojenými silami vymysleli i odpověď. I tu jsme zapsali. Ke konci hodiny nám paní učitelka rozdala notýsky (hned jsme se pustili do počítání jedniček) a my jsme si nalepili dopisy pro rodiče.
Druhý blok jsme dnes věnovali nejdříve Cecílii. Povídali jsme si (podle fotek) o tom, jak bydlí, co všechno má doma, jak vypadá její dům, a pak jsme to porovnávali se sebou. Říkali jsme si, co máme na našem pokojíčku rádi, co nám na něm vadí a také jsme každý vyslovil přání, co bychom v něm chtěli mít, kdyby to mohlo být cokoliv. Někdo chtěl počítač, další telefon, objevily se i hračky, kruhy na houpání a také větší prostor.
Druhá část byla o Zeleném ostrovu. Zkoumali jsme semínka, přemýšleli nad tím, jak se rozšiřují (to jsme zkoumali na skutečných vzorcích, které nám paní učitelka přinesla) a pak vymýšleli, jak semínka člověk využívá.