21. týden
Pondělí 21. ledna
Ráno bylo tradičně pondělní s kalendářem, službami, písničkou, ranním dopisem (ten nám dnes četla Verunka) a deníčky.
Nejdříve jsme se věnovali českému jazyku - četli jsme další úkol na čtení s porozuměním. Luštili jsme, s jakými zvířátky budeme tento týden pracovat. Některé šifry byly snadné, jiné náročnější. Nejvíc zabrat nám dal "eojknr" - rejnok. Dnešním živočichem ale bylo prase - zase :-) a tak jsme zkoumali obrázek a přemýšleli, co všechno asi znamená (po dočtení příběhu jsme pak zjistili, že jsme se moc netrefili). Natrénovali jsme čtení slov a kdo chtěl, mohl už dnes číst s paní učitelkou. Po splnění úkolů jsme ve dvojici rozhodovali o tom, které slovo patří do věty - tedy jestli je bota spadlá do potoka mokrá nebo zmoklá a chleba od tatínka namazaný nebo umazaný :-).
Před přestávkou jsme ještě stihli úkol v učebnici - přiřazování obrázků ke slovům a jejich přepis. Dnes jsme všichni psali moc hezky a vysloužili si jedničky.
Po přestávce už na nás čekal Autobus. Nejdříve jsme si povídali o velkém obrázku, který měla připravený paní učitelka a který nám teď zdobí zeď nad umyvadlem. A pak už začali chystat naši hru. Připravili jsme autobus (velkou krabici, kterou budeme při výtvarce zdobit), cestující (i ty budeme ještě dodělávat) a pak už nám chyběly jen zastávky. Paní učitelka vždycky řekla, kde bude, a my jsme vymýšleli její název. O jednotlivých návrzích jsme tajně hlasovali a tak teď máme čtyři originální zastávky - Učitelský stůl, Myčka, U kytky a U polštáře (na konci hodiny jsme pro ně začali vyrábět cedule). Na každou zastávku postavila paní učitelka několik cestujících a hra mohla začít. Na nástupní zastávku "Učitelský stůl" přijel prázdný autobus. Otevřely se dveře a nastoupil jeden cestující (paní učitelka zvedla figurku stojící na zastávce nad hlavu a pak položila do krabice). Dveře se zavřely (takže jsme po celou dobu do autobusu neviděli) a autobus pokračoval na zastávku "Myčka" (to všechno paní učitelka doprovázela opravdu zajímavými zvuky). Tam zastavil, nastoupil jeden cestující (zase byla figurka ve vzduchu a teprve pak přistála v autobusu) a ještě jeden cestující (proces se opakoval), dveře se zavřely a autobus jel dál na zastávku "U kytky". Tam nejdříve jeden cestující vystoupil (zase figurka nad hlavu a pak na zastávku) a potom jeden cestující nastoupil. Autobus pokračoval na zastávku "U polštáře", což byla konečná a tady se nás paní učitelka zeptala, kolik cestujících z autobusu vystoupí. My jsme si vzali smazávací tabulky a napsali na ně své tipy (v rozpětí od jednoho do osmi cestujících). Pro paní učitelku bylo zajímavé pozorovat, jak někdo jen tak bez myšlení napíše nějaké číslo a někdo zase naopak v duchu a s pohledem postupně upřeným na jednotlivé zastávky přehrává celý děj a vzpomíná, co se na nich dělo. Pak paní učitelka postupně jednotlivé cestující nechala vystoupit a my, co jsme si tipli tři, jsme jásali. Zahráli jsme si to ještě jednou s jiným počtem nastupujících a vystupujících cestujících a tady už bylo vidět, jak někteří využili smazávací tabulku k tomu, aby si v průběhu cestování dělali poznámky. To je na začátku velký úspěch! Nakonec nám paní učitelka slíbila, že budeme hrát Autobus v průběhu celého týdne a postupně se budeme střídat v roli těch, kdo jsou na zastávkách a rozhodují o tom, kolik lidí do autobusu nastoupí a kolik vystoupí.
Před přestávkou jsme se ještě vrátili k mostům u ledních medvědů, které jsme řešili minulý pátek. Tentokrát už samostatně jsme zkoušeli vyhledávat zadané cesty a na smazávací tabulku si zapisovali, kolik variant existuje. Pak jsme si naše nálezy kreslili na interaktivní tabuli a měli radost, když jsme našli všechny možnosti. Kdo chce, může si jako dobrovolný domácí úkol dokončit poslední dva barevné programy.
Po přestávce nás čekal poslední čtenářský úkol. Paní učitelka pro nás připravila na tabuli sloupečky slov, kde bylo samé "b", "d" a "p". My jsme tato písmena vyhledávali, vybarvovali a slova četli. To samé pak máme procvičovat v naší učebnici českého jazyka za dommácí úkol, hodně z nás se přihásilo, že se jim tato písmena pletou.
Úterý 22. ledna
Dnešek byl velmi pracovní. Ráno jsme dostali od paní učitelky text nové písničky o ročních obdobích, abychom ji mohli zpívat dohromady. Někteří z nás hned po prvních slovech radostně zjistili, že písničku znají ze školky, a zpívali o sto šest.
Pak už byl na řadě kalendář a hned po něm čtecí úkol. Dnes to bylo o obrovském psovi a malé holčičce Kátě. Přemýšleli jsme, co je malé a co velké, hledali další slova, která velikost vyjadřují, a také přemýšleli, jak jinak se řekne slovo "legrační". Vymysleli jsme "srandovní", "vtipný", "směšný" a "hustý" :-). Po tréninku čtení slov nám paní učitelka četla příběh a kdo chtěl, četl s ní. Přemýšleli jsme, co všechno je na příběhu legračního a dali jsme dohromady hodně nápadů. Po zakroužkování správných odpovědí u tří otázek jsme řešili jazykový úkol. Na řádce pěti slov jsme vyhledávali a kroužkovali dvě stejná slova. Stejný úkol jsme pak řešili i u dalších řádků, které nám připravila paní učitelka.
Od čtení jsme si odpočinuli při hraní Autobusu. Dnes poprvé jsme se stali průvodčími na trase. Paní učitelka dělala řidiče a tři z nás se postavili na jednotlivé zastávky, kde určovali, kolik lidí vystoupí a kolik nastoupí. Dařilo se nám výborně dodržovat pravidla, aby se nejdříve vystupovalo a pak teprve nastupovalo. Také jsme zvládli zdvihnout cestujícího nad hlavu, aby ho všichni viděli a vše doprovázet potřebnými informacemi včetně zvuků otvírajících a zavírajících se dveří. Již více z nás si v průběhu jízdy dělalo poznámky a tak jsme se většinou i trefili do počtu cestujících, kteří mají na konečné vystoupit.
Posledním matematickým úkolem byla slovní úloha o cestujících na zastávce, kterou jsme zkoušeli vždycky nejdříve sami a pak teprve společně.
Po přestávce jsme si zazpívali roční období a pustili se do velké prvoukové práce. Po přečtení zadání prvního úkolu jsme bez potíží dokázali pochopit, že pro jeho splnění se musíme nejdříve rozdělit do skupin. Pak už stačila jen pobídka paní učitelky, že máme jít na chodbu. Úplně bez problémů jsme si každý našli lísteček se svým jménem a pochopili, že stejné barvy písma patří k sobě. Složili a nalepili jsme obrázek zvláštního člověka z houslemi, ale zatím jsme se příliš nezajímali o to, kdo to je, a plnili úkol - domlouvali jsme se a zapisovali, co je to kalendář a k čemu slouží. To jsme si také společně pověděli a pak četli krátký text o přírodě v jednotlivých ročních obdobích.
S tímto textem jsme pak dál pracovali jako umělci. Nejdříve jsme byli malíři a kreslili jsme podle informací z textu vylosované roční období. Nebylo to úplně jednoduché. Nesměli jsme na nic zapomenout, ale ani jsme nesměli nic přidat, muselo to být barevné a navíc jsme na práci měli jen dvacet minut. A zvládli jsme to výborně! Pak jsme se proměnili v básníky a to už byl těžší oříšek. Rýmy nám zatím pořád nic moc neříkají, ale s vydatnou pomocí paní učitelky jsme nakonec něco málo vymysleli. Posuďte sami:
Na jaře se vrací
z teplých krajů ptáci.
Když je léto, zrají plody,
v lese dobré jahody.
Na podzim listy padají,
zvířata si potravu hledají.
Když začíná zima,
srnka není líná.
Ježek má štěstí,
je zahrabaný v listí.
Za další umělecké odvětví, které přišlo na řadu po hrací přestávce, - hudební skladatele - už jsme se neproměnili. Toho jsme si totiž už na začátku práce složili. Na obrázku, kterým jsme se rozdělovali do skupin, byl italský hudební skladatel Antonio Vivaldi, o kterém jsme se na pracovním listu dočetli, že žil před 300 lety a složil houslový koncert Čtvero ročních dob. A právě ukázky z něj nám paní učitelka pouštěla a my jsme se snažili uhodnout, o kterém ročním odbobí právě housle hrají. Jaro jsme trefili všichni :-). Při ukázce správného řešení jsme si navíc povídali, co asi hudba právě představuje. Možná by z nás ti hudební skladatelé přece jen časem mohli být :-).
V každém případě jsme se proměnili v žáky učící se hrát na flétnu. Nejdříve jsme si zopakovali písničku "Krtek leze" z minulé hodiny, pak cvičili dechové cvičení "List ve větru" a nakonec pracovali s básničkou o žluté hrušce. Vyhledávali jsme v ní rýmy, tleskali a dupali její rytmus a pak ji hráli. Prvně společně, pak po skupinkách, zatímco ostatní vyhledávali a vybarvovali na pracovním listu s písničkou o ročních obdobích "b", "d", "p".
Poslední část vyučování byla dnes věnována oslavě Lucinčiných narozenin. Zazpívali jsme jí, obkreslili a napsali spoustu krásných přáníček.
Nakonec jsme si zadali domácí úkol povinný i dobrovolný, uklidili a šli do šatny.
Středa 23. ledna
Ráno bylo sice ještě tradiční - písnička a kalendář, ale potom už bylo všechno jinak. Paní učitelka nám pověděla, jaká výprava nás čeká. Nejdříve jsme se dověděli, že nepůjdeme sami, ale půjde s námi i přírodovědný odborník, pan učitel Vrtiška, u kterého někteří pohotově odhalili, že to bude paní učitelky manžel. Pak jsme si pověděli, jak se v šatně obléci, co všechno nezapomenout, také že pojedeme vlakem do Komořan a odtud pak pěšky do Modřan, a že si každý ponese své pracovní listy do kterých bude během výpravy pracovat (první technická poznámka od paní učitelky - prosím při další terénní výpravě o batůžky, do kterých se vejde pevná podložka formátu A4).
Oblékání jsme zvládli na jedničku, kontrolou u paní učitelky prošli všichni. Čekat jsme na sebe ale museli venku, protože bychom se jinak uvařili. Došli jsme na nádraží a při pozorném poslechu pochopili, kterým vlakem pojedeme. V Komořanech jsme vystoupili, došli k Vltavě a pustili se do práce. Nejdříve jsme si s panem učitelem povídali o tom, jaké ptáky můžeme na řece vidět, dozvěděli se o nich různé zajímavosti a také provedli první krmení. Kdo měl staré suché pečivo, podělil se kamarádsky s tím, kdo neměl žádné, nebo měl nevhodné (tedy čerstvé). Abychom se po první chvilce bez pohybu zahřáli, zahráli jsme si "šátkovanou". Každý dostal svůj ocásek, zastrčil si ho za kalhoty nebo do kapsy tak, aby mu při běhání vlál, a pak už bylo na naší šikovnosti, abychom o svůj nepřišli, ale naopak o něj obrali co nejvíc soupeřů. Poté jsme se rozdělili na dvojice nebo trojice, vznikly nám tak skupinky Labutě, Kormoráni, Ledňáčci, Lysky, Kachny a Rackové. Naším úkolem bylo pátrat po "ptačích informacích" a zapisovat si je do svých pracovních listů. Nebylo to jen tak, v zimě venku psát, není nic jednoduchého, ale my jsme jedničky (druhá technická - na zimní akce dávat dětem rukavice látkové prstové i nepromokavé palčáky, aby mohly jak psát, tak mít ruce na sněhu a mrazu v teple; třetí technická - zejména holčičkám prosím dávat dlouhá trička, nebo alespoň košilky, které se dají zastrčit do kalhot. Některé holky měly stále holá záda, ať jsem se snažila zastrkávat podolky sebevíc.). Zároveň jsme se nasvačili (velká pochvala - všichni, kdo měli termosku, si s ní poradiili) a pak vyrazili husím pochodem na cestu kolem řeky směr Modřany. Na soutoku Berounky a Vltavy jsme dalekohledem půjčeným od pana učitele postupně všichni pozorovali kormorána sedícího na "mezi břehu". Měl pěkně velký zobák. Dozvěděli jsme se, že se živí rybami, pro které se potápí pod vodu. Při tom se mu ale promáčí peří (protože nemá mazovou žlázu, ale to jen pro rodiče, tím jsme děti nezatěžovali), takže si pak musí vyletět na strom, roztáhnout křídla a sušit se jako prádlo na šňůrách.
Kolem modřanských tůní jsme pokračovali dál a když nám dal pan učitel na výběr lehčí x těžší cestu, rozhodli jsme se, že chceme náročnější variantu. Což znamenalo šplhání po prudkém kopečku od řeky na cyklostezku a samozřejmě dostatek zábavy (snad i rodiče přežijí zamazané kalhoty). Ještě že před koncem výstupu na nás vždycy čekala pomocná ruka :-). Obešli jsme po stezce neprůchodnou část řeky a zase se k ní vrátili. Někdo po cestě, jiní po klouzačce po zadečku. Před modřanskou zastávkou jsme podruhé krmili a to nejen ptactvo (kromě kachen a labutí tu bylo i dost lysek a racků), ale i jednu věčně hladovou nutrii. Na řadě bylo také další kolo ptačích informací a na vlakové zastávce běhací štafety ve sněhu.
Po návratu do školy jsme se převlékli do suchého (poslední technická - náhradní suché ponožky prosím do sáčku, jinak už jako náhradní neposlouží) a šli do družiny.
Ušli jsme dnes celé DVA kilometry.
Čtvrtek 24. ledna
Dnešní den byl ve znamení "pidi třídy". Sešlo se nás totiž pouhopouhých jedenáct. Zazpívali jsme si (refrén už nám jde báječně), služba nám pověděla jaké je datum, a už bylo na řadě čtení. Nejdříve jsme museli luštit. Naštěstí jsme si ale mohli přečíst návod, takže to pak byla hračka. Ještě, že umíme číst :-). Vyšlo nám slovo moře. A tak jsme zapisovali, jaké mořské živočichy známe. Jakmile jsme si je pověděli, měli jsme za úkol zakroužkovat ty, které jsme viděli na vlastní oči jinde, než jen v televizi nebo na obrázku. I o tom jsme si popovídali společně a pak už nás čekal poslední úkol před čtením - měli jsme si napsat vše, co v tuto chvíli víme o rejnokovi. Navzájem jsme se se svými myšlenkami seznámili (a nebylo jich málo) a pak už nám paní učitelka četla text o rejnokovi. Pozorně jsme poslouchali, abychom si zapamatovali co nejvíce informací. Dost se nám to povedlo. Splnili jsme úkoly k porozumění textu a vrátili se k první straně pracovního listu, kde jsme si dělali poznámky o rejnokovi před čtením. Vybírali jsme informace, které byly stejné s textem, hledali, jestli jsme se v něčem lišili a zapisovali si jednu novou informaci o rejnokovi.
Rozdělili jsme se do tří týmů a hráli pátrací hru na koberci. Pamatovali jsme si ji, když jsme četli velká písmena, teď jsme to samé zkusili se slovy psanými malými písmeny.
Další čtecí úkol byl samostatný v učebnici českého jazyka. Vyhledávali jsme skupiny písmen bě, pě, vě, mě a barevně je vyznačovali. Za domácí úkol máme tato slova přepsat. Pak jsme ještě hádali slovní hádanky od paní učitelky a i je sami vymýšleli.
Před přestávkou jsme si ještě stihli zahrát Autobus (vystřídali jsme se v rolí průvodčího a daleko více už se nám dařilo odhalit, kolik cestujících vystoupí na konečné "U polštáře") a pracovat samostatně na matematickém pracovním listu. Paní učitelka musela totiž na chvíli do ředitelny a pak přišla s maminkou, kterou neznáme, aby nám pověděla, že od druhého pololetí s námi bude chodit do třídy nová holčička. A protože máme málo Elišek, jmenuje se Eliška :-) .
Po svačince jsme v kroužku na koberci sledovali instruktáž pro další část kašírování našich cestujících a pak se pustili do práce sami. K tomu nám paní učitelka pustila další operky od Svěráka s Uhlířem - Dvanáct měsíčků (to když máme ta roční období) a pak ještě Červenou Karkulku a nakonec našeho známého Budulínka.
Poslední část vyučování jsme si rozdělili úkoly na zdobení autobusové krabice a stříhali a kreslili okýnka, poznávací značku, světla, kola, dveře, ...