Tajemná Olomouc, aneb Olomouc, jak ji neznáte.
Když jsem před rokem při návštěvě rodičů v roztržitosti šáhl po knize a vybaloval ji z tašky až v Praze, zjistil jsem, že se mi dostala do rukou knížka od autora velmi fundovaného, neboť kdo by mohl mít lepší přehled o zákoutích staré Olomouce, než člověk shlédající na město s výšin věže chrámu svatého Mořice. Ne, nejedná se o zvoníka od Matky Boží, ale o "papá" Schindlera, varhaníka, violistu, zakládajícího člena Moravské Filharmonie, ale hlavně pro mě o otce mého spolužáka a šéfa kůru u sv. Mořice.
Z prvotního nápadu knižně zpracovat a archivovat sérii Rozhovorů s A. Schindlerem pro Kdy-kde-co (olomoucký kulturní měsíčník) redaktorky Votobie Mgr. Evy Pogodové vznikla unikátní procházka historickou Olomoucí. Autor za svůj dlouhý život shromáždil spoustu zajímavostí o městě. Je snad více méně samozřejmé, že odrazem pro jeho toulky po Olomouci jsou kostely. Vždyť jsou logickou dominantou všech našich měst. Nejde však o nudný popis sakrálních staveb, ale všímá si detailů, které běžnému chodci či pozorovateli snadno uniknou. A že je se na co dívat. Ne náhodou věnuje jednu samostatnou kapitolu Englerovým varhanám postaveným v letech 1740 - 1745. Velmi zajímavá je kapitola o olomouckém věžném - což byl hudebník, trubač ve službách města. Bydlel přímo ve věži, kde také vyučoval na různé hudební nástroje ....
Na první díl z roku 1998 navázal díl druhý (ten "kradený" v rodičovských sbírkách), rozšiřující pohled na historickou Olomouc o pojednání o Kačalandě, Olomouckých masných krámech, divadle na Dolním náměstí a jiných kuriozitách starobylého města z roku 2001..
Po úspěchu prvních dvou dílů bylo zcela na místě, že se světla světa dočkal v roce 2003 díl třetí, volně navazující na předchozí díly a dále doplňující mozaiku zajímavostí o další zvláštnosti města Olomouce. Na řadu přicházejí další, tentokrát již zaniklé dominanty města, jako je kostel sv. Blažeje, P. Marie na Předhradí, dostáváme se i kmladší historii v pojednání o Jihoslovanském mauzoleu v Sadech Petra Bezruče, po domácku zvaných Výpad, které nás již jako děti lákalo svou tajemností, aniž bychom kdy tušili, co se skrývá uvnitř. Letmý dotyk se současností se objeví v kapitole Arionova kašna, která byla slavnostně uvedena do provozu v roce 2002 za účasti autora Ivana Theimera. Zajímavé ovšem je, že první zmínka o zbudování Arionovy kašny na západní straně Horního náměstí pochází již z roku 1751. Malé odbočení z Olomouce jsou dvě kapitoly o hradě Sovinci, který ale v poválečných dobách spjal s Olomoucí jeho tehdejší správce - Moravská filharmonie.
Prozatím poslední - čtvrtý - díl Tajemné Olomouce se vrací zpět k Schindlerově veliké lásce a neváhám říci i osudu, ke kostelu svatého Mořice, varhanám, které pocítily dotek jeho rukou (rekonstrukce varhan v kostele P. Marie Sněžné podle litografie Adolfa Kašpara), vzpomíná na počátky Moravské filharmonie, její dirigenty, které já znám již jen z vyprávění, kteří vybudovali těleso světové úrovně. (František Stupka, Miloš Konvalinka a další). Na přetřes se dostane i filharmonická historka z padesátých let, která s tála několik lidí "hlavy", tedy spíš existenci, v kapitole nazvané O cause Jeseník. Tato událost patří již k legendám o Moravské filharmonii.
Shrnuto a podtrženo. "Papá" Schindler vytvořil Tajemnou Olomoucí tetralogii nesmírně čtivou, oplývající zajímavostmi průběhu staletí, které zanechávaly stopy v duši hanácké metropole. Kniha zaujme nejen domácího čtenáře, který se mnohdy podiví, okolo čeho že to tolik let nevšímavě kráčí, nahodilého návštěvníka, nebo i lovce historických senzací. Přesto že sikniha nehraje na vědecké pojednání, přesto jsou všechna uvedená fakta pečlivě ověřována ve starých městských análech. Kdo chce při návštěvě města Olomouce proniknout do její duše, odhalit ono tajemné genius loci a odnášet si naprosto nevšední a unikátní zážitky, nechť se vybaví onou knihou jakožto průvodcem městem. Fundovanějšího nad ni a jejího autora není.