1. Nádech krvavé mlhy
1. Nádech krvavé mlhy
Byla půlnoc a měsíc v úplňku svítil vysoko na obloze, byl to jediný světelný zdroj v temné noci. Za to byli vděční, aspoň něco poskytovalo pocit většího bezpečí. Nedaleko hustého smíšeného lesa plápolal oheň, bylo u něj osm mužů. Jejich koně stáli přivázaní o kousek dál, poklidně se pásli, nehrozilo žádné nebezpečí, dokud nezačaly koně mlátit kopyty do země, někteří se vzpínaly na zadní a bylo vidět jejich bělmo, něco je vyděsilo.
Dva muži se zvedly a šli se podívat, co se děje, ostatní dál seděli okolo ohně a zahřívali se zmrzlé prsty. Jejich skupina byla složená ze tří lučištníků a pěti rytířů v brnění. Lučištníci měli černé haleny s černými teplými plášti a k tomu měli kožené černé kalhoty. Nosily vysoké boty, v nich měl každý dýku k sebeobraně, oni nezabíjeli bezdůvodně, jen když se snažili zachránit holý život. Nebyli obyčejní lidé, byli lidé se zvláštními schopnostmi. Léčili, chránili lidi, nesnášeli bolest, měli za úkol využívat svou moc k dobru a pomoci ostatním, ochránci. Posílali si okolo ohně leskle stříbrnou dýku, rukojeť byla vytvarovaná do tvaru dračí hlavy, oči draka zdobily dva granáty a zbytek rukojeti byl ozdoben diamanty, byla nádherná a působila tak vznešeně.
,,Hezký kousek, kde jsi ho nabral, Bravegu?“
,,Dal mi ho otec, nevím, kde ho vzal.“ vzal si dýku zpátky a zastrčil si ji do boty.
,,S tvým vzhledem a krásou by ses mohl nazvat synem dračího krále.“ uchechtl se obtloustlejší muž věkem okolo třicítky. Měl tmavě hnědé vlasy rozházené po cel hlavě, oči měl leskle černé a v ústech mu chyběli zuby, některé měl i zkažené, na tváři měl vrásky a celkově měl strhaný obličej. Byl zavalitý, ale hodně vysoký s obrovskými rozšířenými rameny, byl to vůdce jejich skupiny mužů.
,,Hele, ti dva se nevrací, co se tam děje?“ Jejich vůdce začínal být neklidný, ale pořád se usmíval.
,,Asi tam umrzli, když se šli vychcat.“ promluvil muž vedle Bravega, mladý ochránce se však zvedl a poodešel blíže k místu, kde se ještě plašily koně, šmátral očima ve tmě, něco mu tady nehrálo, něco zde bylo. Jeho světle modrozelené oči se zahleděly do tmy a pátral po dvou přátelích nebo čemkoliv jiném.
,,Bravegu, děje se něco?“
,,Cítíte to taky?“
,,A co?“
,,Já nevím, je to jako...krev.“ Bravegovi oči se rozšířily hrůzou, okamžitě chytil svůj luk a přiložil k němu šíp, zaujal bojový postoj a čekal na útok.
,,Všichni připravit na útok!“ zakřičel na ostatní, muži ihned poslechli, posbírali svoje zbraně ze země a jeden druhému kryli záda. Braveg stál po pravici svého kapitána, ten tasil jeden a půl ruční meč. Koně se vzpínaly, až se utrhly a zmizely v přibližující se mlze. Ta postupně pohltila vše před sebou a oni nic nemohli vidět, oči mladého ochránce však byly bystré jako jestřábí, viděl nějaké rychlé stíny, přibližovaly se k nim.
,,Rychle se blíží.“
,,Kdo to je? Proč jsou tady?“ kapitán mužů se podíval na svého nejspolehlivějšího muže, Braveg upřel ještě pozorněji zrak do mlhy, pak sebou zděšením málem praštil o zem.
,,Omerkiné, mají zbraně a válečné koně, jdou si pro nás.“ potichu zašeptal, ale to stačilo k tomu, aby se dech všem mužům zatajil, jasně to pochopili. Omerkiné je přišli zabít a oni to udělají, takže půjdou jako ovce na porážku ani nebudou mít možnost se ubránit proti jejich síle a počtu, bude to masakr.
,,Neútočte, dokud nezaútočí oni!“ rozkázal kapitán. Mlha se přiblížila na dotek bot od nich, nikdo se však nepohnul. Z osmi mužů jich bylo šest a když přišlo zasvištění moci Omerkinů, dva z mužů ochránců padli na zem bez známky života, bylo to smrtící kouzlo staré a mocné rasy jako byly právě Omerkiné. Pak se ozval dusot kopyt a před nimi se objevily černě lesklý koně. Na sobě měli stejně černou zbroj jako oni sami, každý kůň měl na hlavě nad nozdrami jinak zahnuté brnění. Někteří koně měli připravené ostny na hlavě, vypadalo to jako roh jednorožce, jiní zase měli jeden malý hrot téměř nad nozdrami, některým se táhly dva hroty od koutku tlam dopředu před sebe, aby mohli srazit nepřítele k zemi a probodnout ho. Na kopytech měli stejně ostré hroty jako na hlavách, sloužily k zadupáním a roztrhání muže pod sebou, bolestivá smrt. Jakmile je ochránci spatřili, vystřelili šípy, mířili na jejich nohy, ale ty měli koně dobře chráněné, a tak se hnaly dál, pak už byli u nich a všude panoval zmatek. Kapitán si jen všímal svých mužů, jak jeden za druhým umírali. Zbyl už jen Braveg a kapitánův syn Cenry, který měl probodnutou nohu kopím, stehno mu silně krvácelo, dlouho nevydrží. Jeho krev se řítila po zemi, nějaký mladý Omerkin mu skočil po hrdle, chtěl ho rozsápat na kusy, ale něčí hlas ho zastavil, proto tedy přestal a ustoupil stranou se skloněnou hlavou na důkaz pokory a poslušnosti.
,,Cenry, uteč...běž, rychle.“ Braveg na něj zavolal, ale nemohl se vydat svému příteli na pomoc, neboť ho za paže pevně svírali dva Omerkiné, museli být pravou rukou jejich vůdce, který přijel na svém koni. Byl to obrovský kůň, temně krásný, ale byl to zabiják. Viděl, jak tenhle kůň přispěl na zabití jejich tří mužů a vlastním tělem bránil svého jezdce, svého pána. Vůdce Omerkinů sesedl z koně a zamířil k Cenrymu, který byl ještě při vědomí, ale pomalu omdléval z rány na stehně, ztratil hodně krve. Omerkin vzal nůž a chladně podřezal ochránci hrdlo, krev mu zašpinila přilbu ve tvaru hadí hlavy s vytaženým jazykem. Kapitán Bravega se zuřivě vrhl na vraha svého syna, sekal mečem, bodal, otáčel jím na všechny strany tak, aby zasáhl svého nepřítele. Omerkin jen ladně uhýbal ani nemusel vytáhnout zbraň, pak se nečekaně objevil za zády rozzuřeného ochránce a prorazil ruku skrz jeho záda. Bravegovi se udělalo mdlo, dlaň Omerkina svírala srdce, když silou prorazil jeho tělo. Krev vystříkla a jeho kapitán se zkácel k zemi, přesto ještě žil.
,,Kapitáne...kapitáne!!“ Braveg vzdoroval, chtěl ho zachránit, ale nějaký jiný Omerkin mu probodl lebku kopím.
,,Víš, co ti přikázal náš král? Tak to příště splň a nehraj si, můžeš mít problém.“ muž sesedl z koně, on byl bez helmy, na pohled byl pohledný, ale to každý z Omerkinů. Měl krátké černé vlasy a čokoládově hnědé oči, byl to válečník, dobře vycvičený bojovník, jak usoudil Braveg. Vůdce Omerkinů si sundal helmu, ochránce mohl jen překvapeně koukat, na nic jiného se nezmohl, ale aspoň se snažil, aby to nevypadalo, že je mírně rozhozený. Jejich vůdcem byla žena, mladá dívka, mohlo jí být tak okolo šestnácti let, byla přitažlivá, ale taky nebyla jen obyčejný Omerkin. Měla dlouhé do půlky zad mírně zvlněné vlasy tmavě hnědé barvy, ale to mohla dělat ta tma. Její oči svítily červenooranžovou barvou s místy i do nádechu žluté, tohle nebyla její pravá barva očí, dělal to ten pach krve a masa. Byla o hlavu menší než on sám, ale přesto působila odhodlaně a jako krutá válečnice.
,,Jeden nám zůstal stále živí...co s ní asi uděláme?“ přišla na jeden metr k poslednímu ochránci. K dívce přišel muž, který s ní předtím mluvil.
,,Nezapomeň, co nám řekli...nevypadá jako oni. Nechci pak o tebe přijít, jsi moje parťačka a kryješ mi záda.“
,,Já vím, Jeiko, ale raději zavolej mou sestru.“ rozkázala a její přítel poslechl. Za chvíli došla další žena, ta měla světlé vlasy, skoro svítily do bíla, její oči byli chladně modré, ale jevila se jako veselá a oproti její tmavovlasé sestře opatrnější a rozvážnější.
,,Stalys, proč si ho nezabila?“ její sestra se postavila po jejím boku a pak hvízdla.
,,Už asi chápu, je nádherný...na ochránce, až moc pohledný mladý muž.“ provokativně se usmála na svou sestru, ta si jen odfrkla a vzdálila se.
,,Asi nemá cenu se tě ptát, jak se jmenuješ, takže nedáváš mi jinou možnost, než-“ Stalys pokývla na Jeika, který udeřil ochránce silně přes tvář a on tak upadl do bezvědomí, u spánku mu stékala krev.
,,Ilrio, co to děláš?“ Stalys se podívala na svou sestru, která utírala ochráncovu krev, olízla ji z prstu a odkryla mu vlasy z tváře, bedlivě si ho prohlížela.
,,Škoda ho...je prostě krásný, vezměte ho sebou!“ pokrčila rameny a odešla ke svému koni.
Komentáře
Přehled komentářů
Ehm hodně zajímaví začátek, a hodně krvavý. tohle by jsme od tebe nečekali že dokážeš psát takhle o krvi. nám je z toho trošku šoufl. al letíme na další dílek vypadá to hodně zajímavě.
Re: O_O e~?
(En, 5. 7. 2014 18:14)Děkuji holky, jsem ráda že se líbí a doufám, že se bude líbit i dál...a moc mě potěšilo, že se Vám líbí i můj začátek, protože ty jsou u mě nejhorší :D
...
(Bai :3, 6. 3. 2014 20:23)kde jsou moje komentáře!! já nejsem blbá, vím, že sem to četla a řekněme si to upřímně, ach ty neslavné začátky, co? No počkám si na další díleček, zatím to vypadá zajímavě, doufám, že s ním něco provedou ;) xDDD
Re: :)
(En, 20. 1. 2014 10:39)Díky, Terko, jsem ráda, že se ti to líbí a snad si přečteš i další dílečky a vydržíš se mnou a tímhle příběhem až do konce :D
O_O e~?
(Kate &Flow, 5. 7. 2014 9:45)