Odkaz Dračích jezdců

Safira se snesla na mýtinu, přistála na hřebeni kopce a položila roztažená křídla na zem. Eragon cítil, jak se pod ním třese. Byli jen pár mil od Gil’eadu.

Sněžný blesk s Tornakem, kteří stáli uvázaní na pasece, při Safiřině příletu neklidně odfrkávali. Eragon sklouzl na zem a okamžitě se věnoval Safiřiným zraněním, kdežto Murtagh šel chystat koně.

Protože ve tmě nebylo nic vidět, Eragon se rukama opatrně dotýkal Safiřiných křídel. Našel tři místa, kde jí šípy propíchly tenkou membránu a zanechaly po sobě krvácející otvory široké jako jeho palec. Také měla utržený malý kousek na zadním okraji levého křídla. Chvěla se, když prsty nahmátl její poranění. Přestože byl velice zemdlený, použil slova ze starověkého jazyka a vyhojil jí rány. Pak přešel k šípu, který jí uvízl v jednom z velkých svalů na křídle. Jeho hrot vyčuhoval ze spodní strany svalu a kapala z něj teplá krev.

Eragon zavolal Murtagha a dal mu pokyny: „Přidržuj jí křídlo dole. Musím ten šíp vytáhnout.“ Ukázal mu, kde ji má chytit. Tohle bude bolet, upozornil Safiru, ale bude to rychle venku. Zkus se nehýbat - jinak nám ublížíš.

Natáhla krk a popadla zahnutými zuby malý stromek. Trhnutím hlavy ho vyškubla ze země a pevně ho stiskla čelistmi. Jsem připravená.

Dobrá, řekl Eragon. „Pořádně drž,“ zašeptal pak Murtaghovi, odlomil hrot šípu a zbytek rázně vytáhl. Jakmile byl ze svalu venku, Safira zvrátila hlavu dozadu a mocně zaskučela. Mimoděk trhla křídlem, takže praštila Murtagha zespoda do brady a srazila ho k zemi.

Potom ještě zavrčela, zatřásla stromem, až je oba pokropila hlínou, a nakonec ho odhodila. Když Eragon zacelil ránu, pomohl Murtaghovi na nohy. „Zaskočila mě,“ připustil Murtagh a opatrně se dotkl odřené čelisti.

Promiň.

„Nechtěla tě uhodit,“ ujistil ho Eragon. Pak se podíval na elfku, která byla stále v bezvědomí. Budeš ji muset dál nést na hřbetu, řekl Safiře. Kdybychom ji vezli na koních, nemohli bychom jet dost rychle. Když je ten šíp venku, mělo by se ti teď letět líp.

Safira sklopila hlavu. Dobře.

Děkuji, řekl Eragon a dojatě ji objal. To, cos dokázala, bylo neuvěřitelné; nikdy na to nezapomenu.

Pohled jí zjihl. Už poletím. Ustoupil, aby se mohla vznést. Jak mávla křídly, zvedla takový vítr, až elfce vlály vlasy na zádech. Za pár okamžiků byly pryč. Eragon pospíchal ke Sněžnému bleskovi, vytáhl se do sedla a s Murtaghem vyrazili na cestu.

Za jízdy se Eragon pokoušel vzpomenout si, co ví o elfech. Žijí dlouho - to se tradovalo -, i když nevěděl, jak dlouho. Mluví starověkým jazykem a mnozí z nich umějí kouzlit. Po pádu Jezdců odešli do ústraní. Od té doby žádného elfa v Království nikdo neviděl. Tak proč je jedna z nich zrovna tady a teď? A jak se Království podařilo ji zajmout? Pokud umí kouzlit, patrně je omámená drogou, jako jsem byl já.

Cestovali přes noc a nezastavovali, ani když je začala brzdit únava a vyčerpání. Pokračovali dál, přestože je pálily oči a zdřevěněly jim údy. Kdesi za nimi už po jejich stopách kolem Gil’eadu slídily řady jezdců s pochodněmi.

Po dlouhých nočních hodinách konečně nastávalo svítání. Eragon s Murtaghem v tiché shodě zastavili koně. „Měli bychom se utábořit,“ řekl znaveně Eragon. „Potřebuji se vyspat - ať už nás chytí nebo ne.“

„Souhlasím,“ zívl Murtagh a promnul si oči. „Ať Safira někde přistane. Sejdeme se tam s ní.“

Drželi se Safiřiných pokynů a našli ji, jak pije z potoka při úpatí malé skály. Elfka stále ležela zkroucená na jejím hřbetu. Když Eragon sesedl z koně, Safira je přivítala tlumeným zatroubením.

S Murtaghem odpoutali elfku ze Safiřina sedla a snesli ji na zem. Pak se opřeli o skalní stěnu a těžce oddechovali. Safira si elfku zvědavě prohlížela. Zajímalo by mě, proč se ještě neprobrala. Už je to několik hodin, co jsme odletěli z Gil’eadu.

Kdo ví, co jí udělali? řekl zamračeně Eragon.

Murtagh se k nim přidal. „Pokud vím, ona je první elf, kterého král zajal. Od té doby, co se skrývají, po nich neúspěšně pátral - až donedávna. Takže buď našel jejich úkryt, nebo ji zajali náhodou. Řekl bych ale, že to byla náhoda. Kdyby našel útočiště elfů, vyhlásil by válku a poslal na ně svou armádu. A jelikož se tak nestalo, otázka zní: Dokázali z ní už Galbatorixovi muži dostat, kde elfové sídlí?“

„To se nedozvíme, dokud nenabude vědomí. Řekni mi, co se dělo poté, co mě zajali. Jak jsem se najednou ocitl v Gil’eadu?“

„Urgalové pracují pro Království,“ pravil Murtagh stručně a odhrnul si vlasy z čela. „A Stín podle všeho také. Viděli jsme se Safirou, jak tě urgalové předávali jemu - v té době jsem ale ještě nevěděl, kdo to je - a skupině vojáků. To oni tě odvlekli do Gil’eadu.“

Je to pravda, potvrdila Safira, která se schoulila vedle nich.

Eragonovi bleskla hlavou vzpomínka na to, jak mluvil u Teirmu s urgaly a oni se zmínili o svém pánovi. Měli na mysli krále! Urazil jsem nejmocnějšího muže v Alagaësii! uvědomil si s hrůzou. Pak si vzpomněl na otřesnou likvidaci vesničanů v Yazuaku. Pocítil prudkou nevolnost a vztek. Urgalové jsou pod Galbatorixovým velením! Proč páchá taková zvěrstva na svých vlastních poddaných?

Protože je zlý, prohlásila kategoricky Safira.

Eragon nasupeně vykřikl: „Tohle znamená válku! Jakmile se o tom lidé v Království dozvědí, vzbouří se a podpoří Vardeny.“

Murtagh si podpíral bradu. „I když se dozvědí o téhle ukrutnosti, málokdo se přidá na stranu Vardenů. S urgaly pod svým velením má král dost válečníků na to, aby uzavřel hranice Království a udržel se u moci, ať se budou lidé bouřit sebevíc. Když zavládne takový teror, prosadí si v Království, cokoli si zamane. A přestože ho lid nenávidí, mohl by je získat ke spolupráci, pokud budou mít společného nepřítele.“

„A tím by byl kdo?“ zeptal se zmateně Eragon.

„Elfové spolu s Vardeny. Pomocí fám je může vykreslit jako ty největší vyvrhele v Alagaësii - jako zloduchy, kteří vyčkávají, aby se zmocnili jejich země a majetku. Království by mohlo dokonce tvrdit, že urgalové zůstávali celou dobu nepochopeni a že to jsou ve skutečnosti přátelé a spojenci lidu proti tak hroznému nepříteli. Jenom by mě zajímalo, co jim král slíbil na oplátku za jejich služby.“

„To by nefungovalo,“ potřásl hlavou Eragon. „Nikdo by se nenechal tak snadno oklamat povídačkami o Galbatorixovi a urgalech. Navíc proč by to dělal? Svou moc už má.“

„Ale jeho autoritu zpochybňují Vardenové, jimž jsou lidé nakloněni. Je tu také Surda, která se mu vzepřela a odtrhla se od Království. Galbatorix je silný uvnitř Království, ale za hranice jeho ruka nedosáhne. A nemyslím si, že lidé snadno prokouknou jeho podvody - podle mě uvěří čemukoli, co jim předloží. Už se to několikrát stalo.“ Murtagh ztichl a podrážděně se zahleděl do dálky.

Jeho slona Eragonovi dělala starosti. Safira se ho dotkla v myšlenkách: Kam Galbatorix posílá urgaly?

Cože?

V Carvahallu i v Teirmu jsi slyšel, že urgalové opouštějí území a táhnou na jihovýchod, jako by se chtěli vydat přes poušť Hadarak. Pokud je král skutečně řídí, proč je posílá zrovna tím směrem? Možná shromažďuje urgalskou armádu pro své tajné účely nebo staví urgalské město.

Eragon se při tom pomyšlení zachvěl. Jsem příliš unavený, než abych nad tím teď dumal. Ať jsou Galbatorixovy plány jakékoli, nepochybně nám způsobí jen potíže. Kdybychom tak věděli, kde jsou Vardenové. Právě tam bychom měli zamířit, ale bez Dormnada jsme ztraceni. Je jedno, co uděláme, Království si nás najde.

Nevzdávej se, řekla povzbudivě a pak suše dodala: I když máš asi pravdu.

Děkuji. Pohlédl na Murtagha. „Riskoval jsi vlastní život, abys mě zachránil; jsem tvým dlužníkem. Samotný bych nedokázal uniknout.“ Přesto v tom bylo ještě něco víc. Teď už je spojovalo silné pouto, stmelené bratrstvím v bitvě a poznamenané oddaností, kterou Murtagh prokázal.

„Jsem rád, že jsem mohl být prospěšný. To...“ Murtagh zaváhal a otřel si tvář. „Teď mám hlavně starost, jak budeme moci cestovat dál s tolika muži v patách. Vojáci z Gil’eadu nás zítra budou pronásledovat. Jakmile najdou stopy koní, pochopí, že jsi neuletěl se Safirou.“

Eragon zamračeně souhlasil. „Jak se ti podařilo vniknout do hradu?“

Murtagh se potichu zasmál. „Dal jsem pořádný úplatek a prolezl jsem odpadovou šachtou. Ale celý plán by byl k ničemu bez Safiry. Díky ní,“ zarazil se a pohlédl při těch slovech na dračici, „to jenom díky tobě jsme se odtamtud dostali živí.“

Eragon jí vděčně položil ruku na šupinatý krk. Spokojeně zabručela, zatímco on okouzleně hleděl do elfčiny tváře. Neochotně vstal. „Měli bychom jí připravit nějaké lůžko.“

Murtagh vyskočil na nohy a roztáhl pro elfku přikrývku. Když ji na ni pokládali, manžeta rukávu se jí roztrhla o větev. Eragon se chystal roztržené části látky přiložit k sobě, ale najednou mu cosi vyrazilo dech.

Paže elfky byla posetá množstvím modřin a ran; některé byly napůl zhojené, zatímco jiné byly čerstvé a ještě krvácely. Eragon zavrtěl zlostně hlavou a vyhrnul jí rukáv výš. Zranění pokračovala i na rameni. Roztřesenými prsty jí odhrnul halenu na zádech a děsil se, co uvidí.

Když kožený oděv sklouzl dolů, Murtagh zaklel. Elfčina záda byla silná a svalnatá, ale pokrytá strupy, kvůli kterým její kůže vypadala jako vyschlé, popraskané bláto. Museli ji nemilosrdně bičovat a cejchovali ji rozžhaveným železem ve tvaru drápu. Tam, kde neměla jizvy ani čerstvé rány, jí kůže od častého bití zfialověla až zčernala. Na levém rameni měla indigově modré tetování. Byl to stejný symbol, jako měl Brom na safírovém prstenu. Eragon v duchu přísahal, že zabije toho, kdo je zodpovědný za její mučení.

„Umíš to vyléčit?“ zeptal se Murtagh.

„Já - nevím,“ řekl Eragon. Přepadla ho náhlá nevolnost. „Je toho hodně.“

Eragone! řekla zostra Safira. Tohle je elf. Nemůžeme ji nechat zemřít. I kdyby ses cítil sebeunavenější a sebehladovější musíš ji zachránit. Spojíme svoje síly, ale ty musíš provést to kouzlo.

Ano... máš pravdu, zamumlal, neschopen od elfky odtrhnout oči. Odhodlaně si stáhl rukavice a řekl Murtaghovi: „Tohle bude nějakou dobu trvat. Nesehnal bys pro mě něco k jídlu? A taky vyvař hadříky na obvazy; nedokážu vyléčit všechny její rány.“

„Kdybychom zapálili oheň, uvidí nás,“ namítl Murtagh. „Musíš použít nevyvařené obvazy a jídlo bude studené.“ Eragon se ušklíbl, ale musel mu dát za pravdu. Když elfce zlehka položil ruku na záda, Safira se usadila vedle něj a upřela na ni třpytivé oči. Zhluboka se nadechl, pak se dotkl kouzelných sil a dal se do práce.

Vyslovil starověká slova: „Waíse heill!“ Popálenina se mu pod dlaní zachvěla a přes ni se utvořila nová neporušená kůže, která srostla, aniž by zanechala jizvu. Nevěnoval se modřinám a ránám, které nebyly smrtelně nebezpečné - kdyby je léčil všechny, spotřeboval by energii potřebnou pro zahojení vážnějších zranění. Jak ji Eragon uzdravoval, musel žasnout, že je ještě naživu. Museli ji opakovaně mučit až na pokraj smrti s takovou důmyslností, že mu z ní běhal mráz po zádech.

I když se snažil zachovat zdrženlivý odstup, nemohl si nevšimnout, že pod všemi těmi ohavnými ranami je elfčino tělo mimořádně krásné. Byl vyčerpaný a moc nad tím nepřemítal - i když mu občas zčervenaly uši a vroucně doufal, že Safira neví, na co myslí.

Ještě pracoval, když svítalo, a dělal jen krátké přestávky, aby se najedl a napil a mohl tak znovu nabrat energii po dlouhém půstu, dramatickém útěku i tomto léčení. Safira mu seděla po boku a propůjčovala mu své síly, kdykoli to bylo možné. Slunce už stálo vysoko na obloze, když se konečně postavil a se zasténáním si protáhl ztuhlé svaly. Ruce měl zsinalé a v očích cítil sucho a písek. Dopotácel se k brašnám a pořádně se napil z měchu s vínem. „Hotovo?“ zeptal se Murtagh.

Eragon roztřeseně přikývl. Nebyl ani s to promluvit. Tábořiště se kolem něj točilo; téměř omdlel. Odvedl jsi dobrou práci, řekla Safira konejšivě.

„Bude žít?“

„Já - já nevím,“ řekl vyčerpaně. „Elfové jsou silní, ale ani oni nemohou vydržet takovéhle týrání bez následků. Kdybych věděl o léčení víc, možná bych ji dokázal oživit, ale...“ Bezmocně rozhodil paže. Ruka se mu tak třásla, že část vína vylil. Další hlt mu však dodal trochu síly. „Raději bychom měli zase vyrazit.“

„Ne! Teď se musíš vyspat,“ protestoval Murtagh.

„Já... můžu spát v sedle. Tady přece nemůžeme zůstat, když nám jsou v patách všichni ti vojáci.“

Murtagh neochotně souhlasil. „V tom případě povedu Sněžného bleska a ty zatím budeš odpočívat.“ Osedlali koně, připoutali elfku k Safiře a opustili tábor. Eragon se za jízdy ještě najedl, aby doplnil vyčerpanou energii, a pak se opřel o Sněžného bleska a zavřel oči.