Odkaz Dračích jezdců

Poobědvali v rušné vesnici jménem Fasaloft. Bylo to okouzlující místo, postavené na svahu, ze kterého se nabízel překrásný výhled na jezero. Když jedli ve společenské místnosti noclehárny, Eragon soustředěně naslouchal klepům a pocítil úlevu, že nezaslechl žádné zvěsti o sobě ani o Safiře.

Cesta, která se v těchto místech rozšiřovala v silnici, se během posledních dvou dní postupně zhoršovala. Kola povozů spolu s podkovami rozbrázdily zemi, takže mnoho úseků bylo neprůjezdných. Protože přibývalo pocestných, Safira se musela během dne skrývat a v noci pak Broma s Eragonem dohánět.

Několik dní pak pokračovali na jih po dlouhém pobřeží jezera Leona. Eragon už začal uvažovat, zda ho vůbec někdy objedou. Proto ho povzbudilo, když potkali lidi, kteří jim řekli, že Dras-Leona už je sotva den jízdy před nimi.



Eragon vstal příštího rána časně. Prsty si nedočkavě pohrával při pomyšlení, že konečně najdou ra’zaky. Vy dva musíte být velmi opatrní, řekla Safira. Ra’zakové by mohli mít špehy vyhlížející pocestné, kteří odpovídají vašemu popisu.

Uděláme vše pro to, abychom nevzbudili podezření, ujistil ji. Neboj se, dobře to s Bromem promyslíme.

Sklonila hlavu tak nízko, až se jejich oči setkaly Možná, ale uvědom si, že tě nebudu moci chránit tak jako před urgaly. Budu příliš daleko, než abych ti mohla přijít na pomoc, a v těch úzkých uličkách, které máte vy lidé tak rádi, bych ani dlouho nevydržela. Při téhle štvanici dělej to, co řekne Brom; on je moudrý.

Já vím, řekl zasmušile.

Pojedeš s Bromem k Vardenům? Jakmile budou ra’zakové mrtví, bude tě k nim chtít vzít. A protože Galbatorix bude kvůli smrti ra’zaků zuřit, mohlo by to pro nás být to nejbezpečnější řešení.

Eragon se poškrábal na paži. Nechci pořád jen bojovat s Královstvím tak jako Vardenové. Život je přece víc než jen neustálá válka. Ještě budu mít čas to zvážit, až zničíme ra’zaky.

Tím bych si nebyla tak jistá, varovala ho a pak se odletěla schovat, dokud zas nebude noc.

Silnice byla ucpaná sedláky, kteří vezli své zboží na trh do Dras-Leony. Brom s Eragonem museli zpomalit a čekat, až jim farmářské vozy uvolní cestu.

I když v dálce viděli kouř už před polednem, ujeli ještě několik mil, než bylo město jasně vidět. Na rozdíl od Teirmu, postaveného plánovitě a s rozmyslem, představovala Dras-Leona spletitý chaos, který se rozprostíral na břehu jezera Leona. Polorozpadlé budovy stály v křivolakých ulicích a střed města byl obehnaný špinavou, světle žlutou zdí pomazanou blátem.

Několik mil na východ se jako ponurá loď ze zlého snu tyčila do nebe holá skála s věžičkami a sloupy. Strmé, skoro kolmé stěny vyrůstaly ze země jako členitý výstupek zemské kostry.

Brom ukázal tím směrem. „Tohle je Helgrind. To je důvod, proč Dras-Leona vyrostla zrovna tady. Lidé jsou jím okouzlení, i když je to nebezpečná a zlovolná věc.“ Mávl rukou k budovám uvnitř městských hradeb. „Nejdřív bychom se měli jet podívat do středu města.“

Jak se vlekli po silnici do Dras-Leony, Eragon si všiml, že nejvyšší budovou za hradbami města je katedrála. Nápadně se podobala Helgrindu, zvláště když na její klenby a zdobené věže dopadalo sluneční světlo. „Koho tady uctívají?“ zeptal se.

Brom se znechuceně ušklíbl. „Modlí se k Helgrindu. To, co tu vyznávají, je kruté náboženství. Pijí lidskou krev a obětují lidské maso. Jejich kněžím často chybí různé části těla, protože věří, že čím víc kostí a šlach se vzdáš, tím méně jsi svázaný se světem smrtelníků. Tráví spoustu času hádkami, který ze tří helgrindských vrcholků je nejvyšší a nejvýznamnější a jestli by měli ten čtvrtý - a nejnižší - také uctívat.“

„To je strašné,“ řekl Eragon a zachvěl se.

„Ano,“ řekl zarputile Brom. „Ale nikdy to neříkej těm, kdo tomu věří. V rámci ‘pokání’ bys raz dva přišel o ruku.“

U mohutných bran Dras-Leony vedli koně tlačenicí lidí. Po obou stranách brány bylo postaveno deset vojáků, kteří lhostejně hleděli do davu. Eragon s Bromem prošli do města bez problémů.

Domy uvnitř městských hradeb byly vysoké a úzké, aby si tak vynahradily nedostatek prostoru. Ty, které stály u hradeb, se o ně opíraly. Většina střech přečnívala nad úzkými, klikatými uličkami a zakrývala nebe, takže bylo těžké rozeznat, zda je noc, nebo den. Skoro všechny budovy byly vystavěné z hnědého neopracovaného dřeva, které naplňovalo město ještě větší temnotou. Vzduch zapáchal kanály, ulice byly špinavé.

Mezi domy pobíhala skupina otrhaných dětí a prala se o zbytky chleba. Znetvoření žebráci se hrbili u vstupních bran a žadonili o peníze. Jejich zoufalé prosby zněly jako sbor zatracenců. Eragon na to zíral s očima dokořán. Takhle nezacházíme ani se zvířaty, pomyslel si rozzlobeně. „Tady bych nechtěl bydlet,“ řekl a při pohledu na tu bídu se v něm všechno bouřilo.

„Dál ve městě to bude lepší,“ uklidňoval ho Brom. „Teď potřebujeme najít hostinec a naplánovat si taktiku. Dras-Leona může být nebezpečná i pro ty nejobezřetnější poutníky. Nechci zůstávat na ulici déle, než bude nutné.“

Pronikali hloub do Dras-Leony a zanechali nehezký vstup do města daleko za sebou. Když vešli do bohatších čtvrtí, Eragon se podivil: Jak mohou tito lidé žít v pohodlí, když je utrpení kolem nich tak očividné?

Ubytování našli u Zlaté koule, která byla levná, ale nijak zjevně sešlá. Ke zdi pokoje byla přimáčknutá úzká postel a vedle ní stál rozviklaný stůl s umyvadlem. Eragon letmo pohlédl na slamník a řekl: „Budu spát na zemi. V tom slamníku je nejspíš dost štěnic na to, aby mě sežraly zaživa.“

„No, nerad bych je připravil o potravu,“ poznamenal Brom a shodil svá zavazadla na postel. Eragon odložil své vaky na podlahu a vytáhl z nich luk.

„Co teď?“ zeptal se.

„Dáme si nějaké jídlo a pivo. Potom půjdeme spát. Zítra můžeme začít hledat ra’zaky.“ Než odešli z pokoje, Brom ho upozornil: „Ať se stane cokoli, dávej si pozor na jazyk. Pokud budeme prozrazeni, musíme okamžitě odjet.“

Jídlo v hostinci nebylo sice nic moc, ale pivo bylo výborné. Když se potáceli zpátky do pokoje, Eragonovi už pěkně hučelo v hlavě. Rozložil na podlaze přikrývky a vklouzl do nich, zatímco Brom se svalil na postel.

Těsně před usnutím se Eragon spojil se Safirou: Zůstaneme tady pár dní, ale ne tak dlouho jako v Teirmu. Až vypátráme, kde jsou ra‘zakové, možná bys nám mohla pomoct je dostat. Promluvíme si ráno. Teď mi to tak jasně nemyslí.

Jsi opilý, odpověděla mu vyčítavým tónem. Eragon nad tím chvíli uvažoval a pak jí musel dát zcela za pravdu. Její nesouhlas byl zřejmý, ale řekla jenom: To ráno ti nezávidím.

Ty nemusíš, zamumlal. Ale Brom bude. Vypil toho dvakrát víc než já.