Vzpomínky na Gran Canaria, část pátá
Za okny sníh, zima jako v Čeljabinsku, jaro v nedohlednu, sousedovic pes si ani nevyštěkává odpolední procházku a smířil se s balkonem. To už o něčem svědčí.
Meteorologům už nevěřím ani dobrý den a ty jejich žáby lituji, podle mého se musely v těch pětilitrovkách od okurek se žebríčkem už snad zbláznit, alespoň soudíc podle těch předpovědí.
A tak jako na podzim loňského roku, kdy mě pražská, ale i celá česká kotlina otrávila život hnusným počasím, tak i nyní mi jako jediný únik zbývá můj notebook a složka "GC". Budu z ní teď několik týdnů vybírat a snažit se (nejen sobě) zlepšt náladu. Tak mi držte palce.
Ti, kdo sledují můj blog pravidelněji, tak ví, že wigwam jsem rozbil v Maspalomas. Mám tak možnost v rámci zdravého životního stylu často chodit k moři. Vzdálenost kolem 3 kilometrů rozhodně není nepřekonatelná. Většinou chodím po pláži, po dunách, někdy rád sedím, pozoruji vše kolem sebe, jen tak, a dívám se na lidi. A je jedno jestli v dunách nebo na promenádě kolem majáku či na konci pláže. Jsem fotograf amatér, odmítající jakékoliv fotoshopy a vyumělkovávání fotografií, rád ale fotím s teleobjektivem a snažím se zachytit realistickou jedinečnost vteřin našeho života.
Tak snad se mi pár fotek povedlo. Kdo chce vidět všechny, může kliknout ZDE.
