Stojíme před útulkem. Z vrátek útulku právě vychází mladá dvojice s pejskem. Koukáme zvědavě na pejska a už ho poznáváme. Ano, je to on, pejsek, kterého jsme dávali do inzerce. Skvělé!!! Můžeme smazat. Jde domů!!! Až dojatě se díváme za odcházející trojicí, pejsek vzrušeně vše kolem očuchává a zatím netuší, že právě začíná nová životní etapa. Vcházíme do útulku. Vítá nás trojice pesanů, to nejsou útulkáči, ti přijeli na návštěvu. Ale dozvídáme se, že jeden z nich, krasavec Rony je bývalým obyvatelem zdejšího útulku. Když vidíme mohutného, nádherného, krásně osvaleného psa, nedovedeme si představit, že to je ten samý, kterého vidíme na obrázku na nástěnce - ubohé vychrtlé kolabující stvoření... byl odebrán z příšerných podmínek, zlomený psychicky i fyzicky... S obdivem si podáváme ruku s jeho sympatickou mladou paničkou, která dokázala Ronyho vypiplat v úžasného, přátelského psa, dokonce spolu mají na kontě i nějaké složené zkoušky. Tak za tohle naprosto neplánováné setkání v duchu moc děkujeme, to si odvážíme jako veliké povzbuzení pro naši další činnost. Do třetice všeho dobrého přichází dvě paní a chtějí vidět Žolinku, jsme svědky dalšího setkání, které vhnání slzy do očí, Žolinka v náručí nové paničky. Žolinka přišla nedávno se svým poněkud mohutnějším kamarádem rotvíkem. Právě oni jsou hlavními aktéry případu, kdy před obchoďákem tihle dva naskočili do cizího auta... No nakonec se ukázalo, že auto nebylo úplně tak cizí, ale to už patří k neveselejším příkladům toho, co někdy dokáže člověk provést svému čtyřnohému příteli. Pravda, někdy ho k řešení tímto nefér stylem přivede svízelná životní situace... Rotweiler se jmenuje Daník, je mu 10 let, na svůj věk je v dobré kondici a hlavně velmi hodný. Moc a moc přejeme tomuto přátelskému obříkovi šťastný zbytek života, jak je vidět z přiložené fotky - nebyl by proti být i přes svou velikost gaučákem. Daníka dáme do nabídky externích psů a budeme mu ve spolupráci s klatovským útulkem aktivně hledat nový domov. Slíbili jsme mu to, protože při pohledu do jeho očí nešlo jinak.   

Složili jsme koberce, deky, ručníky a další textilie, které lidé ze Sušicka pro pejsky darovali a dvě krabice pamlsků z předvánoční sbírky. Při kafíčku jsme vyslechli  i další příběhy útulkáčů, třeba jezevčíka, který přišel jako tříletý a je v útulku již 18 let. Jo, počítáte dobře, je mu tedy úctyhodných 21 let. Vydalo by to na knížku. Bylo nám fajn a ani se nám nechtělo se rozloučit, ale nechtěli jsme více paní Šeflovou zdržovat, neboť na ní leží starost o všechny ty pejsany, kterých je v současné době nějakých dvacet. Klobouk dolů, je tou správnou osobou na pravém místě. Daří se jí umísťovat pejsky, což jsme během těch dvou hodin v útulku viděli na vlastní oči, se čtyřnohými chlupatými kamarády to umí a rozumí jim. Jak se říká "zaplaťpámbu", že ji ti opuštění tvorové mají.