Paulo Coelho: Záhir
Až vypluješ k Ithace,
přej si, aby tvá cesta byla dlouhá,
plná dobrodružství a poznání.
Neboj se Laistrygonů ani Kyklópů.
neboj se Poseidonova hněvu,
nikdy se s nimi cestou nesetkáš,
zachováš-li si čestnou mysl.
Nestkáš se s laistrygony ani s Kyklópy,
nesetkáš se s litým poseidonem,
když na ně nepomyslíš v skrytu duše,
nevystoupí-li z tvého nitra.
Přej si, aby tvá cesta byla dlouhá.
Kéž jsou hojná ta letní jitra,
kdy s požitkem a radostí
vpluješ do neznámých přístavů,
vstoupíš na fénická tržiště
a nakoupíš tam vzácné zboží,
perleť a korály, jantar i eben,
všemožné opojné tresti a masti,
co jich jen stačíš unést,
když navštívíš egyptská města
a poznáš v nich dávnou moudrost.
Stále však mysli na ithaku.
Je tvůj souzený cíl.
a nespěchej,
nechť tvá cesta trvá mnoho let.
Ve stáří dorazíš k ostrovu
s bohatstvím nabytým cestou,
už lhostejný k pokladů Ithaky.
Tu krásnou cestu dlužíš Ithace.
nebýt jí, nikdy bys nevyplul,
víc ti už nemůže dát.
Shledáš-li Ithaku chudou, nebudeš přesto zklamán.
Jsi teď moudrý, získal jsi zkušenost
a víš teď co je Ithaka.