Poprask v Táboře
Před dávnými časy, když se ještě věřilo na bludičky, došlo v Táboře husitů k tragédii. Poslové přijížděli ze všech stran, že přijíždějí křižácká vojska, a v Táboře nebylo zrnko střelného prachu.Byl tedy vyhlášen stav nouze a svolána městská rada.
Pokud chcete vědět, jak probíhal tento sněm v patnáctém století, tak si představte sněm v dnešní době. Dlouhé stoly a státní nebo městské představitele. Ale tenkrát nebylo násilí jen slovní, ale leckdy došlo i na krev. Zrovna ve chvíli, kdy kněz Koranda omlátil Prokůpkovi Bibli o hlavu se slovy:
,, Nenecháš v kaši bližního svého!"
vstoupil bratr Žižka. Při pohledu na ostříléného Kuneše, který se nezalekl ani početné armády, a který se teď raději schovával pod stolem. A na Korandu, jak mlátí Prokůpka, se mírně zděsil. Došlo mu, že takhle to dál nejde. Žižka tedy vydal několik rozkazů a pak mohutným, velitelským hlasem řekl:
,,Bratři naklesejme na mysli! Sváry nás ohrozí víc než nedostetek střeliva," odmlčel se. ,,Vyšleme lehkou jízdní jednotku, aby prozkoumala okolí!"
Stalo se dle Žižkova rozkazu. Velitelem jednotky byl nezámožný zeman Štěpánek z Holic. Jednotka už několik hodin bloudila a nic nenacházeli. Už se chtěli vzdát, když proti nim vyrazila skupinka podivných lidí se šikmýma očima. Husité se nejdřív vyděsili, ale pak k nim jeden přišel a na něco se jich zeptal podivným jazykem. Štěpánek nejdřív nevěděl co říct. Pak zvedl ruku a zkoušel napodobovat zvuk střelby. Ostatní husité se nejprve prohýbali smíchy, ale to jen do chvíle, kdy pochopili, že se velitel snaží získat prach. A samozřejmě jako dobří bratři v Kristu mu s tím začali aktivně pomáhat. Po určité době a po několika vcelku komických situacích, žlutí obchodníci pochopili co se po nich chce. Na místě jim až za podezřele lacino prodali několik sudů s prachem.
Za pár dní opravdu přitáhli křižáci. Husité tedy nabili děla, ale jako na potvoru, nic nestřílelo.
,,Asi zvlhl prach,"vyjádřil své mínění kdosi.
Žižka obešel všechna děla a nedůvěřivě si prohlédl prach. Pak vstal a zeptal se Štěpánka:
,,Nekoupili jste tohle náhodou na Dálném východě?"
,,Ne, u Ústí,"odpověděl Štěpánek. Žižka pokýval hlavou.
,,Tohle jsem viděl při tažení proti řádu Německých rytířů. Vozí se to z Číny a říká se tomu čokoláda."
A bratře Jene, lze s tím střílet?" zeptal se šťoural Koranda.
,,Ne," řekl Žižka.,,Ale mám nápad."
Žižka nechal rozdělat čokoládový prášek s mlékem. Pak nařídil Táborským ženám, aby tam nalily jakousi tajnou příměs.
O něco později už lili směs dolů na křižáky.Čokoláda pomalu tuhla a křižákům bránila v pohybu natolik, že se brzy nemohli ani hnout. V té chvíli vyrazili husité z hradeb a svázali je do kozelce. Žižka se pak hluboce zamyslel co s nimi. Dlouho do noci seděl u stolu a ráno předal dopis Štěpánkovi z Holic se slovy:
,,Doruč dopis a křižáky Zrzkovi."
Štěpánek neváhal a rozkaz vyplnil. Vše Zikmundovi doručil a spěšně se vrátil domů. Ještě dlouho poté vyprávěl, jak se Zikmund tvářil, když četl dopis:
Milý lišáku Zrzku,
i my husitští bratři v Čechách víme,
kdy máš narozeniny. Neradi bysme se
nepřipojili ke gratulantům a posíláme
ti alespoň dort.snad ti přijde k chuti.
Jan Žižka
správce a hejtman
polních vojsk husitských
P.S. Těšíme se, až vám zase namlátíme a pořádně
vám nakopem! Co třeba na Vítkově u Prahy?
J.Ž.