Souboj Davida s Goliášem aneb Austria versus. Red Bull
7. 10. 2023
Fanouškům Austrie nezbylo nic jiného, než si klub znovu založit a prokousat se s ním ze sedmé ligy až na dohled profesionálního fotbalu. Vítám všechny u dalšího blogu. Dnes o tom, jak díky fanouškům přežila Austria Salcburk vlastní smrt.
Fotbal
Angličtina má pro ně poetický výraz – Phoenix Clubs – tj. kluby, které jako bájný pták fénix shoří, aby pak opět povstaly z vlastního popela. K známým příkladům na ostrovech patří např. AFC Wimbledon ,který založili fanoušci Wimbledonu FC jako reakci na přestěhování klubu, či lépe řečeno ligové licence, v roce 2002 do 90 km vzdáleného Miltonu Keynesu. Poté, co jim anglická Fotbalová federace nepovolila založit nástupnický klub stejného jména, uchýlili se k obměněnému názvu AFC Wimbledon. Jak ukazuje příklad Wimbledonu, není rozhodně na místě fanouškovské iniciativy podceňovat. Svým způsobem se dají označit za poslední fázi protestu proti těm majitelům, kteří v klubech vidí pouhou zobchodovatelnou položku pro generování zisku. Tradiční fanoušci se tak ocitají na rozcestí – nebaží po tom stát se poslušnými konzumenty, kteří za trochu pozlátka bez reptání přispívají majitelům na nákladný provoz jejich cirkusu – pardon klubu. Chtějí si podržet nezávislost a sdílet vášeň pro klubové barvy s těmi, pro které je věrnost klubu a jeho hodnotám na prvním místě. Své o tom ví i v Manchesteru United, kde převzetí klubu americkým multimilionářem Malcolmem Glazerem v roce 2005 vedlo k založení protestního fanouškovského uskupení FC United of Manchester. Pod otřepané, že peníze nejsou vše, se s chutí podepíší také fanoušci Austrie Salcburk, kteří za finanční „dobrodiní“ Red Bullu zaplatili svého času cenu nejvyšší.
Přitom na začátku vše vypadalo tak idylicky. Začátkem nového tisíciletí se Austria ocitla ve finančních problémech. Klub založený 1933 s tradiční fialovo bílou kombinací dresů zažíval vrchol v polovině 90. let, kdy patřil k rakouské ligové špičce. Třikrát vyhrál titul (1994, 1995 a 1997), ve stejných letech i rakouský superpohár a vše korunoval účastí ve finále poháru UEFA (dnes EL) v roce 1994, kdy po srdnatém boji podlehl dvakrát 1:0 Interu Milán. Domácí odvetu hrál na stadioně ve vídeňském Prátru, který byl tehdy v Rakousku schopný kapacitou jako jediný uspokojit enormní zájem fanoušků Austrie. Nakonec se jich vtěsnalo do ochozů na 48 tis. Tři sta kilometrů od domovského Salcburku tak Austria vystoupala na fotbalová nebesa. Dodnes se toto finále řadí k vrcholům rakouských fotbalových devadesátek – bez rozdílu klubové příslušnosti.
Jak to ale tak bývá, po vrcholu přišel o to tvrdší pád. Peníze z pohárů a hráčských prodejů se brzy rozkutálely a Austria začala vykazovat červená čísla. Situace došla tak daleko, že na domácích zápasech pozdravil prezident klubu podáním ruky každého fanouška, který přišel, aby vzápětí přítomní úředníci finanční správy zkasírovaly vybrané vstupné. Austria stála nad propastí. V hodině nejtěžší se objevil pohádkový princ – ne na bílém koni, nýbrž na dvou červených býcích – a nezištně nabídl Austrii pomoc. Nadšení fanoušků neznalo mezí. I když byl Red Bull již tehdy globální značkou, měl své kořeny na Salcbursku. Se sportovními investicemi měl své zkušenosti, takže jeho převzetí Austrie vzbuzovalo u fanoušků velká očekávání do budoucna. Růžové brýle se jim ale brzy svezly z nosu a nadšení vystřídalo čiré zděšení. Red Bull změnil naprosto vše – název, logo i barvu dresů. Se změnou názvu by se fanoušci ještě dokázali smířit – ostatně jméno hlavního sponzora se objevuje v názvu rakouských klubů naprosto běžně. Ale smířit se s vymazáním veškeré klubové identity? To bylo pro většinu z nich naprosto neakceptovatelné. Red Bull se s tím nepáral. Datum převzetí Austrie – 6. dubna 2005 povýšil na datum založení nového klubu – Red Bull Salcburk. Vše ještě podtrhl prohlášením, ve kterém suše popsalo aktuální stav: „Jedná se o nový tým, o nový klub. Neexistuje tradice, historie ani archiv.“ Red Bull dosáhl svého, získal tím žádanou ligovou licenci a obratem se zbavil nežádoucího přívažku ve formě původního klubu. Fanoušci si to nenechali líbit. Sdružili se do iniciativy „Fialovo-bílí“ a snažili se u Red Bullu dosáhnout ústupků. Výsledek? Red Bull jim nabídl, že ve fialové barvě se na domácích dresech objeví logo dodavatele sportovního vybavení – Adidasu, kapitánská páska bude ve fialovém provedení, stejně tak brankářské štulpny a dres – nic víc. Tehdy fanoušci pochopili, že nemají jinou volbu, než založit klub znovu a navázat na tradici tam, kde jí Red Bull svévolně ukončil.
V sezóně 2006/07 začala nově založená Austria svoji pouť na výsluní v sedmé lize. Fanoušci se vše učili za pochodu, první roky rozhodně nebyly snadné – jednání se sponzory, městem, vyjednávání o výjezdech s policií apod. Naštěstí to hlavní zůstalo – fantastická fanouškovská podpora, která se na vesnických hřištích v rámci regionu starala hráčům o vpravdě prvoligové podmínky (viz video s choreem a pyrošou z nedávného poháru proti Red Bullu). Následovaly čtyři postupy v řadě vždy z prvního místa až do třetí ligy – dodnes regionální rekord. Nakonec Austria splnila svůj cíl a dotáhla to až do druhé ligy, která je v Rakousku první profesionální soutěží. Přišel ale opět pád následovaný insolvencí – klub nebyl na postup připravený po stránce infrastruktury a dodatečné výdaje ho položily na lopatky. Následoval sestup do čtvrté ligy. Naštěstí klubu z krize pomohl místní podnikatel Claus Salzmann, který jako prezident ozdravil klubové finance a přiměl Austrii myslet více na budoucnost. Kromě jiného se postupně profesionalizovaly klubové struktury – pro kvalitní vedení klubu pouhé fanouškovské nadšení nestačí. V důsledku toho vznikla vlastní mládežnická akademie a v současnosti klub vyjednává s městem o stavbě nového stadionu, protože stávající od sezóny 2024/25 uvolní místo plánované bytové výstavbě. Jak již jednou v minulosti Austrie i teď se objevil nečekaný dobrodinec, Max Aicher, bavorský stavební magnát, který je ochoten postavit nový stadion a refinancovat ho výstavbou přilehlých bytů. Asi nepřekvapí, že logo jeho firmy zdobí nově klubové dresy. Jeho snahu zatím brzdí negativní postol salcburské radnice.
Přes všechny aktuální problémy klepe Austria po letech ústrků a zklamání důrazně na bránu profesionálního fotbalu. Má jasný cíl – hrát atraktivní fotbal a být stabilní základnou pro regionální talenty. Nedávno stylově oslavila devadesátku, když v soutěžním zápase proti Rot Weiß Rankweilu vstřelila devátou branku v devadesáte minutě. Ať již postoupí či nikoliv, zástupy jejích věrných fanoušků pevně věří, že již nikdy nezanikne, ale přežije nás všechny! O Red Bullu nemluvě.
Přitom na začátku vše vypadalo tak idylicky. Začátkem nového tisíciletí se Austria ocitla ve finančních problémech. Klub založený 1933 s tradiční fialovo bílou kombinací dresů zažíval vrchol v polovině 90. let, kdy patřil k rakouské ligové špičce. Třikrát vyhrál titul (1994, 1995 a 1997), ve stejných letech i rakouský superpohár a vše korunoval účastí ve finále poháru UEFA (dnes EL) v roce 1994, kdy po srdnatém boji podlehl dvakrát 1:0 Interu Milán. Domácí odvetu hrál na stadioně ve vídeňském Prátru, který byl tehdy v Rakousku schopný kapacitou jako jediný uspokojit enormní zájem fanoušků Austrie. Nakonec se jich vtěsnalo do ochozů na 48 tis. Tři sta kilometrů od domovského Salcburku tak Austria vystoupala na fotbalová nebesa. Dodnes se toto finále řadí k vrcholům rakouských fotbalových devadesátek – bez rozdílu klubové příslušnosti.
Jak to ale tak bývá, po vrcholu přišel o to tvrdší pád. Peníze z pohárů a hráčských prodejů se brzy rozkutálely a Austria začala vykazovat červená čísla. Situace došla tak daleko, že na domácích zápasech pozdravil prezident klubu podáním ruky každého fanouška, který přišel, aby vzápětí přítomní úředníci finanční správy zkasírovaly vybrané vstupné. Austria stála nad propastí. V hodině nejtěžší se objevil pohádkový princ – ne na bílém koni, nýbrž na dvou červených býcích – a nezištně nabídl Austrii pomoc. Nadšení fanoušků neznalo mezí. I když byl Red Bull již tehdy globální značkou, měl své kořeny na Salcbursku. Se sportovními investicemi měl své zkušenosti, takže jeho převzetí Austrie vzbuzovalo u fanoušků velká očekávání do budoucna. Růžové brýle se jim ale brzy svezly z nosu a nadšení vystřídalo čiré zděšení. Red Bull změnil naprosto vše – název, logo i barvu dresů. Se změnou názvu by se fanoušci ještě dokázali smířit – ostatně jméno hlavního sponzora se objevuje v názvu rakouských klubů naprosto běžně. Ale smířit se s vymazáním veškeré klubové identity? To bylo pro většinu z nich naprosto neakceptovatelné. Red Bull se s tím nepáral. Datum převzetí Austrie – 6. dubna 2005 povýšil na datum založení nového klubu – Red Bull Salcburk. Vše ještě podtrhl prohlášením, ve kterém suše popsalo aktuální stav: „Jedná se o nový tým, o nový klub. Neexistuje tradice, historie ani archiv.“ Red Bull dosáhl svého, získal tím žádanou ligovou licenci a obratem se zbavil nežádoucího přívažku ve formě původního klubu. Fanoušci si to nenechali líbit. Sdružili se do iniciativy „Fialovo-bílí“ a snažili se u Red Bullu dosáhnout ústupků. Výsledek? Red Bull jim nabídl, že ve fialové barvě se na domácích dresech objeví logo dodavatele sportovního vybavení – Adidasu, kapitánská páska bude ve fialovém provedení, stejně tak brankářské štulpny a dres – nic víc. Tehdy fanoušci pochopili, že nemají jinou volbu, než založit klub znovu a navázat na tradici tam, kde jí Red Bull svévolně ukončil.
V sezóně 2006/07 začala nově založená Austria svoji pouť na výsluní v sedmé lize. Fanoušci se vše učili za pochodu, první roky rozhodně nebyly snadné – jednání se sponzory, městem, vyjednávání o výjezdech s policií apod. Naštěstí to hlavní zůstalo – fantastická fanouškovská podpora, která se na vesnických hřištích v rámci regionu starala hráčům o vpravdě prvoligové podmínky (viz video s choreem a pyrošou z nedávného poháru proti Red Bullu). Následovaly čtyři postupy v řadě vždy z prvního místa až do třetí ligy – dodnes regionální rekord. Nakonec Austria splnila svůj cíl a dotáhla to až do druhé ligy, která je v Rakousku první profesionální soutěží. Přišel ale opět pád následovaný insolvencí – klub nebyl na postup připravený po stránce infrastruktury a dodatečné výdaje ho položily na lopatky. Následoval sestup do čtvrté ligy. Naštěstí klubu z krize pomohl místní podnikatel Claus Salzmann, který jako prezident ozdravil klubové finance a přiměl Austrii myslet více na budoucnost. Kromě jiného se postupně profesionalizovaly klubové struktury – pro kvalitní vedení klubu pouhé fanouškovské nadšení nestačí. V důsledku toho vznikla vlastní mládežnická akademie a v současnosti klub vyjednává s městem o stavbě nového stadionu, protože stávající od sezóny 2024/25 uvolní místo plánované bytové výstavbě. Jak již jednou v minulosti Austrie i teď se objevil nečekaný dobrodinec, Max Aicher, bavorský stavební magnát, který je ochoten postavit nový stadion a refinancovat ho výstavbou přilehlých bytů. Asi nepřekvapí, že logo jeho firmy zdobí nově klubové dresy. Jeho snahu zatím brzdí negativní postol salcburské radnice.
Přes všechny aktuální problémy klepe Austria po letech ústrků a zklamání důrazně na bránu profesionálního fotbalu. Má jasný cíl – hrát atraktivní fotbal a být stabilní základnou pro regionální talenty. Nedávno stylově oslavila devadesátku, když v soutěžním zápase proti Rot Weiß Rankweilu vstřelila devátou branku v devadesáte minutě. Ať již postoupí či nikoliv, zástupy jejích věrných fanoušků pevně věří, že již nikdy nezanikne, ale přežije nás všechny! O Red Bullu nemluvě.
Václav Prokůpek