Taxíkem za svobodou
(Ne)ortodoxní frajeři! Dnes o tom, že svoboda není samozřejmostí a že sny se plní těm, co pro ně nejvíce riskují.
Začátkem listopadu 1983 zamíří berlínské Dynamo k pohárovému utkání do Bělehradu. V rámci PMEZ se má 2.11 utkat s místním Partizanem. Výpravu Dynama doprovází početná skupinka pracovníků východoněmecké státní bezpečnosti – Stasi, která má zajistit, že se výprava opět v pořádku vrátí do Berlína. Jugoslávie tehdy sice „vyznává“ státní socialismus podobně jako DDR, ale zachovává v zahraniční politice neutralitu mezi oběma soupeřícími bloky, proto panuje nebezpečí možného útěku členů výpravy na západ. Erich Mielke, ministr vnitra a šéf Stasi, který BFC Dynamo velkoryse podporuje a hýčká, nesnáší jednu věc – zradu. Varovné memento představuje pro možné následovníky případ Lutze Eigendorfa, který se v roce 1979 po přátelském zápase v Kaiserslauternu rozhodne emigrovat a o pár let později zemře za dosud nevyjasněných okolností. Některé indicie jeho skonu dávají tušit, že v něm mohla být aktivně zapletena Stasi. To vše si uvědomují i Falko Götz a Dirk Schlegel, když využívají dopoledního rozchodu týmu k nákupům a prohlídce města pro svůj dlouho plánovaný útěk. Na chvíli si jich nikdo z doprovodu nevšímá, tak rychle vklouznou do blízkého obchodu s hudbou, aby ho opustili zadním vchodem. Přivolaný taxík je okamžitě odváží na západoněmeckou ambasádu v centru Bělehradu. Oběma je jasné, že není návratu. Buď se útěk podaří, nebo je čeká společenská dehonestace a vězení. Jsou ale pevně rozhodnuti dosáhnout svého vysněného cíle – hrát bundesligu a dát navždy vale ubíjejícím podmínkám pomalu zahnívající diktatury.
Oba pocházejí z rodin, které mají příbuzné v Západním Německu. Fotbalový talent jim sice zajistí místo v reprezentanty nadupaném kádru Dynama, jejich žádost o studium na sportovní škole nadřízené orgány ale zamítnou. Osud nemají ve svých rukou. Rozhodují o nich jiní, kdy se vše okolo Dynama řídí přáním a vizemi „taťky“ Mielkeho. Falko Götz mezítím vyrůstá v jednu z útočných nadějí východoněmeckého fotbalu, pravidelně nastupuje za mládežnické reprezentace. Později vzpomíná: „Můj plán byl, neodejít jako mladý a nezkušený hráč v osmnácti letech, ale vybudovat si v DDR nejdříve renomé.“ Schlegel se oproti tomu profiluje jako nadějný krajní obránce, který se roku 1978 s Götzem podílí na ligovém titulu juniorů Dynama. S prvním týmem Dynama pak oba získají tři ligové tituly. Na útěk se systematicky připravují. První příležitost, kdy Dynamo v prvním kole PMEZ zavítá na půdu lucemburského mistra Jeunesse Esche, zůstane nevyužita. Spoluhráč, který jim měl s útěkem pomoci, nedostane vízum. Volba tedy padne na zápas v Bělehradě.
Po příjezdu na ambasádu SRN je pracovníci velvyslanectví převezou na generální konzulát do Záhřebu – blíže hranicím s Rakouskem. Je jim nabídnuta možnost vycestovat za několik dní s diplomatickým transportem. Odmítají, bojí se prozrazení svého úkrytu a možné reakce jugoslávských úřadů. Nechávají se převézt do Lublaně a s dočasnými pasy nastupují do nočního rychlíku do Mnichova. Když překročí jugoslávsko-rakouskou hranici obejmou se a za okamžik oba vyčerpáním usnou. Mezitím státní tisková agentura DDR referuje o jejich podlé zradě. Dynamo v Bělehradu podlehne 1:0 a na pozápasové konferenci trenér Jürgen Bogs reaguje na dotěrné dotazy jugoslavských novinářů, kteří se ptají na absenci obou členů základní sestavy, tím, že mlčky vstane a odejde z místnosti. Oběma uprchlíkům začíná nová etapa jejich kariéry. Mnichov, kam vlakem dojedou, představuje pro ně pouze přestupní stanici do uprchlického tábora v Gießenu. Naštěstí o šikovného útočníka a krajního obránce je mezi bundesligovými týmy enormní zájem. Vše kalí skutečnost, že jim FIFA na žádost východoněmeckého svazu pozastaví na rok činnost. Mezitím se oba upíší Leverkusenu. Do doby, než budou moci hrát, si je pod svá křídla bere emigrant a trenér tehdy druholigového Kasselu Jörg Bergen – dopoledne trénují a odpoledne pracují v obchodním domě. Mezitím absolvují jejich blízcí nekonečné výslechy na služebnách Stasi. Jak se oba po pádu režimu dozví z archivních dokumentů, bedlivému dohledu Stasi neunikli ani po svém útěku. Nadále je díky agentům v jejich okolí pečlivě sledovala, dokonce zvažovala jejich únos zpět do DDR. Nakonec k tomu nedošlo.
První zápas za Leverkusen odehrají přesně rok po svém útěku, kdy oba zasáhnou do zápasu s Arminií Bielefeld. Götz se v Leverkusenu odrazí ke skvělé kariéře, kterou ozdobí vítězstvím v poháru UEFA v roce 1988, dvěma tituly vicemistra s 1. FC Kolín nebo „doublem“ s Galatasaray Istanbul v roce 1993. Po skončení kariéry se opět potkávají v Herthě, kde společně trénují a rozvíjejí mládežnické týmy. Nakonec oba „zakotví“ v pozicích skautů. Götz v Leverkusenu a Schlegel v Kielu. Zůstávají doživotními přáteli a při příležitosti letošního 40. výročí jejich útěku vzpomínají – dnes již s nadhledem – na nejdramatičtější události svého života. Falko Götz k tomu dodává: „Dnes jen žasnu nad naší tehdejší lehkovážností – nebo odvahou. Oba jsme se dostali do bodu, že jsme chtěli pryč. Jsem šťastný, že jsme to dokázali.“