Historie plemene
Za vlády krále Jiřího III. (1760 - 1820) choval vévoda Hamilton na svém panství Stafordšír řadu plemen. Především buldogy, teriéry, psi parforsní i daviče.
Vévoda Hamilton byl ve své době uznávaný kynolog a všichni chtěli mít právě psa od něj.
Nebyl jediný, který křížil buldogy s teriéry, ale jako jediný postupoval systematicky a zkoušel vzdálené i příbuzenské křížení. Výsledkem toho je pes, kterého známe dnes.
Toto plemeno získalo v hrabství Stafordšír velkou oblibu a chovali je všechny společenské třídy. Poté ovšem v roce 1862 Hinks vyšlechtil bílé bulteriéry, kteří vytlačili barevné stafbuly na okraj společnosti. Chovali je již jen horníci a oceláři, kteří je využívali k rychlému zisku peněz v ilegálních bojích mezi sebou. Také je využívali pro lov jezevců a lišek a ve městě k dávení krys.
V Londýně se psí zápasy těšili velké oblibě a lidé se tam chodili bavit.
Stafbul se vyskytoval ve třech typech. Jemný typ byl nejspíše ovlivněný přílivem krve vipetů, které používali na psí dostihy. Druhý typ jasně vykazoval teriérský původ a třetí typ byl jasně ovlivněn buldogem - krátký čenich, mohutná stavba, výrazné osvalení. Tato kombinace působila dojem houževnatosti. Ještě v dnešní době jsou patrné tyto rozdíly v plemeni, pode toho, z jaké linie pochází.
Na přelomu 18. a 19. století se stali velice oblíbenými společenskými psy. Chovali je především rodiny v prostředí plné dětí a lidí. Právě toto prostředí ovlivnilo povahu plemene nejvíce - pes, který jednou zavrčel a nebo se ohnal, byl bez milosti utracen. Stali se jejich miláčky.
A i to přispělo k stále častějším protestům veřejnosti proti psím zápasům. V roce 1835 byli psí zápasy v Anglii zakázány. I potom pokračovali, ale kvůli stíhání policií a vysokým pokutám bylo téměř vymíceno.
Roku 1845 postihlo Irsko hladomor a lidé se začali stěhovat do Anglie, především do okolí hrabství Stafordšír. Přivezli si sebou své pitteriéry, kteří se vmísili do místní populace psů.
Popularita stafordširského bulteriéra přetrvala v 19. století díky lidem v uhelném kraji.
Své jméno plemeno zdědilo podle hrabství Stafirdšír. Do doby než bylo plemeno oficiálně uznáno, tak si majitelé pečlivě zapisovali rodokmeny svých psů a do nich uváděli i označení plemenného typu.
Od počátku 20. století se stále častěji sílily ohlasy pro oficiální uznání plemene. Ovšem někteří chovatelé se báli, že se ze statečných a houževnatých psů stanou jen čistě výstavní psi a ztratí tak své typické vlastnosti. Toto plemeno chovali tvrdí lidé, kteří do chovu používali pouze psy, kteří prošli ringem. Nehleděli na barvu či vzhled. Byla důležitá povaha.
Lidé ovšem v roce 1934 založili klub chovatelů stafbulů a v roce 1935 sepsali standart plemene. Ještě téhož roku bylo plemeno oficiálně uznáno.
Plemeno se začalo objevovat ve výstavních kruzích, ale stále častěji bylo využíváno i k lovu divokých prasat a jezevců.
informace čerpány z knihy Bulteriéři, autor Martin Říha