Úsvit 10. kapitola
X. VELKÁ RODINA
Alicin pohled:
Líbal mě velice něžně, ale mě se to strašně líbilo, nechtěla jsem, aby tato chvíle skončila. Chtěla jsem tu být s ním takhle napořád.
Ani nevím, jak dlouho jsme takto byli, potom se ale Jasper ode mě odtáhl, což se mi popravdě moc nelíbilo. Ale pořád byl ke mně skloněný a měl své čelo opřené o mé.
I když jsme to nepotřebovali, tak jsme oba těžce oddechovali. Ucítila jsem znovu jeho rty na svém čele, tohle mi tak chybělo. Byla jsem neskutečně šťastná, měla jsem ho konečně u sebe a vypadalo to, že už se nikdy nerozdělíme. Pořád mě pevně svíral v náručí a já jsem měla ruce zplihle položené na jeho hrudníku, kam jsem si o chvilku později opřela i hlavu. Přitiskl si mě ještě pevněji a začal mě hladit na zádech. Nemuseli jsme ani mluvit a přesto jsme věděli, co si ten druhý myslí. Tento okamžik byl opravdu nádherný. Toužila jsem po něm od té doby, co jsem viděla Jaspera znovu s námi. Pak mi to došlo, tohle byla ta vize, kterou jsem měla před dvěma roky.
Stáli jsme tam ještě další chvíli, než jsme se od sebe odtáhli, ale než se tak stalo, pohladil mě po tváři, pokračoval po krku a zastavil se na přívěsku, který mi právě dal.
„Teď už budu pořád s tebou,“ poklepal mi na polovinu srdíčka s jeho monogramem. V tomhle měl pravdu, teoreticky ho budu mít u sebe pořád, ale já ho chci i prakticky, chci se ho dotýkat a přitisknout se k němu.
Najednou jsem si uvědomila, že on nemá svou polovinu. Podívala jsem se, kde je, abych mu ji mohla také připnout, jako on to udělal mě, jenže Jazz už si ji zapínal na krk.
Pousmál se na mě, když mě viděl, jak se na něj nesouhlasně koukám. Také jsem mu chtěla ji připnout.
Ale on to nehodlal řešit asi, protože přešel ke mně a chytil mne za ruku. Přešli jsme k jeho čtenářskému křeslu, on se do něj posadil a mě si dal na klín. Stulila jsem se v jeho náručí a vdechovala jeho omamnou vůni.
Jasperův pohled:
Líbal jsem ji jako snad nikdy v životě, do toho polibku jsem dal svou lásku, kterou k ní cítím, a proto se náš polibek stával stále něžnějším a něžnějším. Cítil jsem z ní čiré štěstí a radost. Byla šťastná a já s ní.
Po nějaké době jsem se od ní odtáhl, což se jí popravdě moc nelíbilo.
Opřel jsem si čelo o její a snažil se uklidnit svůj dech. Když se mi to podařilo, políbil jsem ji na čelo, ucítil jsem, jak se pousmála. Své rty jsem pořád měl přitisknuté na jejím čele, ucítil jsem na hrudníku její ruce, kterých jsem si předtím ani nevšiml. Opřela si svou hlavu o můj hrudník a já jsem jí začal znovu hladit po zádech. Byl jsem neskutečně šťastný, konečně jsem jí svíral v náručí po tak dlouhé době.
Ještě chvíli jsme tak setrvali a potom jsme se od sebe odtáhli. Pohladil jsem jí po tváři, pokračoval jsem přes její krk a skončil na jejím přívěsku s mým monogramem.
„Teď už budu pořád s tebou,“ poklepal jsem jí lehce na něj, krásně se na mě usmála a najednou se zarazila. Já jsem si mezitím šel nandat druhou polovinu srdce tentokrát s jejím monogramem. Podíval jsem se na Alici, která vypadala, jako kdyby něco hledala. Potom se podívala na mě, tedy přesně řečena na mou polovinu srdce, kterou jsem si právě zapínal na krk. Nesouhlasně se na mě podívala, teď už jsem chápal, ona chtěla něco dělat s mou polovinou.
Pousmál jsem se na ni a přešel ten její pohled. Uchopil jsem ji za její jemnou ručku a přešel ke svému čtenářskému křeslu a sednul si do něj. Alici jsem si posadil na klín a ona se mi stulila v náručí. Zabořil jsem hlavu do jejích krásně vonících vlasů a dýchal tu její nádhernou vůni.
Alicin pohled:
Seděla jsem mu pořád stulená na klíně a užívala si jeho přítomnost. Chtěla jsem takhle strávit celou věčnost, ale to by nás nesměl zas vyrušit Emmett.
Já ho jednou vážně zabiju, s Jazzem jsem po čtyřech letech jednou sama a to jenom chvilku a on nás musí zase rušit, pomyslela jsem si. Hned na to se ozval ze zdola Edwardův smích. Ten mě také s tím svým darem štve, někdy mám chuť říct Belle, aby mi chránila myšlenky a měla bych od něj pokoj.
„Ehm, omlouvám se, že vás ruším, ale nechtěli byste na chvíli jít zas dolů, já jen, že si vás chtějí užít i ostatní, hlavně tebe, Jazzi, a jste tu navíc už zalezlí šest hodin,“ řekl Emmett důležitě.
Cože? Už šest hodin tu jsme, pomyslela jsem si a překvapeně se podívala na Jazze, který vypadal stejně překvapeně jako já.
„Neboj, Emmette, přijdeme dolů jen, co to tu trochu poklidíme, ano?“ odpověděl mu Jasper.
„Na to bude čas pak, ne?“ odporoval mu Em.
„Chci si ještě vybalit, dej nám čas, ano?“ řekl mu nekompromisně Jasper. Emmett jen pokrčil rameny a zmizel. Jazz se potutelně usmíval, až teď mi došlo, že on si nechce vybalovat a ani tu uklízet, jen chtěl získat ještě trochu času, abychom mohli být ještě chvíli spolu sami dva.
Znovu jsem se k němu přitulila a vdechovala jeho vůni, jenže nic netrvá věčně, protože k nám znovu přiběhnul Emmett, rozrazil dveře zrovna v okamžiku, kdy jsem vstávala z Jasperova klína, hned spustil na celý dům: „PREJ CHTĚJÍ UKLÍZET, ALE MÍSTO TOHO SE TU MUCHLUJÍ!“
Vražedně jsem se na něj podívala a už jsem mu chtěla něco říct, když jsem uslyšela tiché vrčení vycházející z Jazzovi hrudi. Už se zvedal, že se na něj vrhne, ale já jsem se postavila před něj a položila mu ruce na hruď, překvapeně se na mě podíval a já jsem zavrtěla hlavou na znamení, že nemá cenu se na něj vrhat, protože by mu dal, co chtěl. Jasper se začal pod mým dotykem uklidňovat, ale Emmett to nenechal jen tak.
„Podpantofláku!“ začal se mu posmívat.
On si prostě nedá pokoj, pomyslela jsem si. Všimla jsem si, že s Jazzem to ani nehlo, jen se na něj podíval a řekl mu klidně: „No a, alespoň nejsem takový podpantoflák, že sebou nechám mávat jen proto, abych mohl strávit se svou ženou noc, jako to, že Emmette?“
Tak tohle se mu povedlo, viděla jsem na Emmettovi, že Jazz tnul do živého. Věděla jsem, že Rose, když něco Emmett udělá, ho nepustí do jejich ložnice.
Tohle Emmetta umlčelo a on uraženě odkráčel, přičemž nezapomněl třísknout dveřmi, které to málem nevydržely.
„Ty dveře mají kliku, Emmette,“ křikl za ním ještě Jasper. Hned na to dostal odpověď v podobě zavrčení. Tomu se Jasper začal smát, jeho někdy opravdu bavilo provokovat Emmetta, nebo spíš mu oplácet jeho vtípky.
Ale tohle se mu opravdu povedlo, za tu dobu, co tu jsme, se mu něco takového nepovedlo. Musela jsem se k němu s tím smíchem přidat.
Konečně to začíná být jako dřív.
Jasperův pohled:
Seděl jsem a ve svém náručí jsem svíral svého malého andílka, bylo nám tak krásně, nechtěl jsem už se od ní nikdy oddělit, jenže tohle přání nebylo asi moc vyslyšeno, protože sem vlítnul Emmett.
Proboha, to si nikdy nedá pokoj, sotva jsem se vrátil a už musí otravovat, pomyslel jsem si. Hned na to jsem uslyšel ze zdola Edwardův smích, tohle mi taky tak chybělo, sice jsem na čtení myšlenek byl zvyklý i Lucase, ale ten aspoň nedával tak najevo, že ho mé myšlenky pobavily.
„Ehm, omlouvám se, že vás ruším, ale nechtěli byste na chvíli jít zas dolů, já jen, že si vás chtějí užít i ostatní, hlavně tebe, Jazzi, a jste tu navíc už zalezlí šest hodin,“ řekl Emmett důležitě. Jasně, takže překlad zní: Jaspere, pojď, chci se s tebou znovu porvat. To určitě.
Ale překvapilo mě, že jsem tu a Alicí už šest hodin, mě to připadalo jako malá chvilka. Alice se na mě překvapeně podívala. Na očích jsem jí viděl, že se jí ještě nikam nechce. Proto jsem se rozhodnul malou lží získat ještě trochu času.
„Neboj, Emmette, přijdeme dolů jen, co to tu trochu poklidíme, ano?“
„Na to bude čas pak, ne?“ odporoval mi.
„Chci si ještě vybalit, dej nám čas, ano?“ řekl jsem mu nekompromisně. Asi to konečně pochopil a nechal nás být. Alice se na mě hned podívala a zářivě se usmívala. Hned na to se mi znovu stulila do náruče. Byli jsme takhle ještě chvíli, než znovu přiběhnul Emmett. Alice se zrovna ze mě zvedala, když vrazil do dveří a začal na celý barák řvát: „PREJ CHTĚJÍ UKLÍZET, ALE MÍSTO TOHO SE TU MUCHLUJÍ!“
Tak tohle přehnal, zavrčel jsem na něj a Alice se na mě hned podívala a dala mi ruce na hrudník. Nechápavě jsem se na ní podíval, proč se mě snaží zastavit. Jen zavrtěla hlavou na znamení, že se nemám nechat vytočit. Dal bych mu jen to, co chtěl. Pod jejím dotykem jsem se začal pomalu uklidňovat.
Emmett si toho hned a vystartoval na mě s další provokací.
„Podpantofláku!“ začal se mi posmívat. Měl jsem co dělat, abych se po něm nevrhnul, ale vydržel jsem to a nedal na sobě nic znát. Jen jsem mu na to odpověděl klidně: „No a, alespoň nejsem takový podpantoflák, že sebou nechám mávat jen proto, abych mohl strávit se svou ženou noc, jako to, že Emmette?“
Uviděl jsem na něm, že jsem tnul do živého. Nic na to neřekl, jen se uraženě otočil a vypochodoval ze studovny, přičemž nezapomněl třísknout dveřmi.
„Ty dveře mají kliku, Emmette,“ křikl jsem za ním, hned na to jsem dostal odpověď v podobě vrčení. Tomu jsem se musel začít smát, Alice se po chvilce ke mně přidala. Tohle se mi líbilo. Oba jsme byli šťastní.
Alicin pohled:
Od našeho návratu už uplynulo skoro čtrnáct dní. S Jasperem prožíváme strašně krásné období, skoro pořád spolu trávíme čas, hlavně tedy mimo dům, abychom mohli být sami, hlavně daleko od Emmetta. Jasper už se stačil s ním poprat, protože ho strašně vytočil, sice jsem se ho snažila uklidnit, ale Jasper mě jen s omluvným pohledem odstrčil a vrhnul se na Emmetta, samozřejmě, že Jasper vyhrál a Emmett byl pěkně naštvaný. Od té doby Emmett začal otravovat ještě více, hlavně když Jasper byl zavřený ve své studovně a přemýšlel. Ale Jasper se tím nenechal vytočit, prostě začal více chodit sám ven. Našel si jedno místo, které ho uklidňuje a může tam v klidu přemýšlet. Několikrát mě tam vzal, ale většinou tam trávil čas sám, my dva jsme si našli místo asi o deset mil na jih od jeho místa. Tam také pořád chodíme.
Dnes máme naplánovaný společný lov, potom chci jet s Rose nakupovat, když si vzpomenu, jak jsme nakupovaly s Lily, tak se mi po ní začíná stýskat. Na Jasperovi vidím, že se mu po ní a Lucasovi také moc stýská, více než mě. To je asi logické, když vezmeme v úvahu, že s nimi strávil poslední dva roky a já s nimi strávila pouze pár dní, ale i tak mi přirostli k srdci.
Seděla jsem v pokoji a pořád nad tím přemýšlela, než mě vytrhl příchod mé lásky.
„Alice, Rose už nás vyhání, abychom šli na ten lov, jinak prý nestihnete otevírací dobu a všechno vám tam ostatní vykoupí, to ti mám od ní vyřídit,“ pousmál se na mě. Podívala jsem se na hodiny a zjistila, že už je pět hodin ráno. Rose měla pravdu, měli bychom už vyrazit na lov, jestli chceme stihnout otevírací dobu včas.
„Dobře, tak jdeme, ne?“ vyskočila jsem nadšeně, už jsem se těch nákupů nemohla dočkat. Jasper jenom s úsměvem zakroutil hlavou.
„Co se děje?“ zeptala jsem se zmateně.
„Takhle jsi mi připomněla Lily, ta také vždy byla takhle nedočkavá, co se týkalo nákupů,“ pousmál se. Teď potichu konečně přiznal, že se mu po ní stýská, nikdy mi to nechtěl říci nahlas, ale teď mi to konečně řekl.
„Stýská se ti, že ano?“ podívala jsem se mu do očí a položila mu ruku na tvář.
„To nepopírám, ale jsem rád, že jsem tu s tebou,“ přiznal.
„Promiň,“ omlouvala jsem se mu, vzal mou tvář do dlaní a přinutil mě se podívat mu znovu do očí.
„Alice, neobviňuj se pořád, ty za nic nemůžeš, je to má volba, ano?“ už jsem chtěla něco namítnout, ale nenechal mě. Přejel mi prstem po rtech a zašeptal něžně: „Pššt, teď nemluv.“
A políbil mě. Užívala jsem si ten polibek, jako kdyby byl náš poslední. Ruce jsem opět měla položené na hrudi a hladila jsem ho přitom tam. Zatoužila jsem po něčem více, než byl polibek, poznala jsem na Jasperovi, že je na tom stejně, ale vypadalo to, že se chce odtáhnout, že se prostě drží zkrátka. Ač jsem nechtěla, odtáhla jsem se, potřebovala jsem se dozvědět, proč se tak chová.
Celá zadýchaná jsem se od něj odtáhla, podívala jsem se mu do očí, ve kterých byla vidět touha, něha a láska.
„Nechtěla jsi jít ještě před chvilkou na lov a pak na nákupy s Rose?“ zeptal se mě zadýchaně, ale s úsměvem. S tímhle měl pravdu. Nákupy s Rose jsme už plánovaly před týdnem, ale až teď jsme se k tomu dostaly. A teď bychom to už asi neměly odkládat. Uvědomila jsem si, že mi Jasper dává prostor, abych mohla být i s někým jiným než s ním. Pousmála jsem se a až teď si uvědomila, že mám tričko shrnuté z ramenou, podívala jsem se na Jazze, který měl rozepnuté některé knoflíčky na košili. Ani jsem si nevšimla, že jsme tohle všechno udělali. Narovnala jsem si tričko a počkala na Jazze až si zapne košili, potom jsme vyrazili na lov.
Já jsem si dala nějakého losa a Jasper si trochu pohrál s ledním medvědem. Po vydatném lovu jsme se vydali zpátky domů, kde na nás už čekali. Teda spíš na mě čekala Rose. Zašla jsem se převléknout a šly jsme společně s Rose do mého Porsche, kterým jsme vyjeli na nákupy.
Přijeli jsme tak akorát na otevírací dobu. Všimla jsem si, že asi pět míst od nás zaparkovalo červené Porsche Turbo 911 Cabriolet, přesně takové auto měla Lily, problesklo mi hlavou. Dívala jsem se ještě chvíli na něj a z něho vylezla drobná upírka s blonďatými vlasy a zlatými oči. Nevypadala, že by si nás všimla, proto jsem na ni zavolala: „Lily!“
Jmenovaná se otočila a zdálo se, že nemůže uvěřit svým očím, hned se ke mně vrhla a objala mě.
„Alice!“ vykřikla radostně.
„Lily, co tu děláš? Já myslela, že jsi v Texasu, a kde máš Lucase?“ chrlila jsem ze sebe jednu otázku za druhou. Chudák Rose nevěděla, která bije.
„Strašně se mi po vás stýskalo, proto jsme vás chtěli navštívit a popřípadě u vás zůstat, jestli teda vaše nabídka platí,“ sklopila hlavu a čekala, co řeknu.
„Samozřejmě, že to platí, Jasper bude mít velikou radost. A ještě jsi mi neřekla, kde jsi nechala Lucase,“ zeptala jsem se radostně.
„Lucas si zašel na lov. Má mě vyzvednout za čtyři hodiny,“ odpověděla mi. Potom se podívala na Rose, přešla k ní a představila se: „Ty musíš být Rose, já jsem Lilian, Jasperova sestra.“
Nabídla jí ruku. Rose ruku přijala se slovy: „Těší mě.“
„Když se tedy stěhujete k nám, tak můžeš jít s námi nakupovat, co ty na to, Rose?“ zeptala jsem se své sestry.
Rose se na mě nedůvěřivě podívala, moc Lily nevěřila, ale nakonec přikývla.
S Lily jsme začaly nakupovat jako posledně v Texasu, po chvíli se k nám přidala i Rose. Viděla jsem na ní, že jí Lily začíná přirůstat k srdci. Už nebyla tak odtažitá, ale chovala se, jako kdyby Lily byla její sestra už dlouho.
Po čtyřech hodinách jsme se vydaly k autům do garáží, kde měl Lucas čekat na Lily. Došli jsme tam a na nás tam čekal i někdo jiný než Lucas, byl tam i Jasper. Spolu se opírali o Lucasovo auto a povídali si. Hned, jak jsme se k nim přiblížily, Lily se rozběhla a skočila Jasperovi rovnou do nachystané náruče. Rose opět koukala jako vyoraná myš, do očí ji totiž bila podoba mezi Jasperem a Lily.
Lily si mezitím šla dát tašky do svého auta a já jsem se mezitím přivítala s Lucasem, podali jsme si ruce a pozdravili se, také jsme mu s Jazzem představili Rose a naopak. Nastoupili jsme do našich aut a rozjeli se domů. Jasper jel tentokrát s Lily.
Cesta nám uběhla poměrně rychle, už jsem se nemohla dočkat, jak se budou tvářit ostatní, až k domu přijedou místo jednoho auta rovnou tři. Doufám, že Edward nezkazí překvapení.
Jasperův pohled:
Uplynuly skoro dva týdny, co jsem se vrátil ke Cullenům, od té doby se toho moc změnilo, s Alicí zažíváme krásné období, které jsem už dlouho nezažívali. Trávíme spolu skoro každou volnou chvíli. Snažíme se vždy být, co nedál od Emmetta, se kterým jsem se stačil už poprat. Vyprovokoval mě jednou k nepříčetnosti, pořád se nás snažil načapat a já už jsem toho měl právě dost. Alice se mě snažila zastavit, ale já jsem jí jen odstrčil a skočil jsem na Emmetta. Od té doby mě otravuje ještě víc. Někdy, když mě zastihne stesk, uchýlím se do své studovny a vzpomínám na své dva roky v Texasu s Lily a Lucasem. Před Alicí to nepřiznám, ale stýská se mi po nich. Po našem trénování darů anebo lovech. Teď mě Emmett ruší i tady, když jsem sám, proto jsem si našel místo, kam chodím vzpomínat a přemýšlet. Na toto místo jsem vzal pouze Alici, i když sem jen párkrát, většinou trávíme naše společné chvilky na jiném místě, které je od tohoto místa asi deset mil na jih.
Dnes máme s Alicí naplánovaný společný lov a potom jede s Rose nakupovat. Chtěl jsem jít ještě na chvíli do své studovny, když si mě odchytila Rose.
„Jazzi, slyšela jsem, že chcete jít s Alicí na lov, jestli ano, měli byste už vyrazit, jinak nestihneme s Alicí otevírací dobu a ostatní nám tam všechno vykoupí, to jí, prosím tě, vyřiď,“ řekla a odešla do své ložnice, povzdechl jsem si a šel do mé a Aliciny ložnice, abych jí vyřídil vzkaz od Rose.
Vešel jsem do pokoje a našel ji, jak přemýšlí. Opět. To dělá poslední dobou pořád. Když jsem vešel, všimla si mě a usmála se na mě.
„Alice, Rose už nás vyhání, abychom šli na ten lov, jinak prý nestihnete otevírací dobu a všechno vám tam ostatní vykoupí, to ti mám od ní vyřídit,“ pousmál jsem se na ní.
„Dobře, tak jdeme, ne?“ vyskočila nadšeně, čímž mi strašně připomněla Lily, když měla jít nakupovat. Pobaveně jsem se usmál a zakroutil nad tím hlavou.
„Co se děje?“ zeptala se zmateně.
„Takhle jsi mi připomněla Lily, ta také vždy byla takhle nedočkavá, co se týkalo nákupů,“ přiznal jsem jí. Přešla ke mně a položila mi ruku na tvář se slovy: „Stýská se ti, že ano?“
„To nepopírám, ale jsem rád, že jsem tu s tebou,“ přiznal jsem potichu. Ucítil jsem z ní lítost.
„Promiň,“ omlouvala se a já ani nevěděl za co.
„Alice, neobviňuj se pořád, ty za nic nemůžeš, je to má volba, ano?“ chtěla už něco namítnout, ale umlčel jsem ji něžně. A potom jsem jí políbil.
Líbali jsme se a já jsem ucítil její ruce na svém hrudníku, na kterém mě hladila. Potom ale jsem z ní ucítil touhu, která spalovala i mě. Dal jsem jí ruce na ramena a shrnul z nich její tričko. Ona mi mezitím stihla rozepnout pár knoflíčků na košili. Ale teď jsem si uvědomil, že tohle nemůžeme teď dělat, protože máme jít na lov a potom má jít Alice s Rose na nákupy. A kdyby nepřišla, myslím, že nám sem Rose vlítla a to by nemuselo být moc příjemné, jak pro nás tak pro ni. Proto jsem přestal reagovat na její dotyky a brzy se ode mě celá udýchaná a zmatená odtáhla.
„Nechtěla jsi jít ještě před chvilkou na lov a pak na nákupy s Rose?“ zeptal jsem se jí zadýchaně. Pousmála se, v rychlosti si narovnala tričko a já zapnul košili. Vyrazili jsem na lov, Alice se spokojila s losem, ale já jsem si trochu pohrál s ledním medvědem.
Doprovodil jsem svého andílka domů a potom jsem znovu odešel na místo, kde jsem trávil některé chvíle. Ležel jsem tam a vzpomínal. Znovu.
Najednou jsem uslyšel něčí kroky a ucítil něčí vůni, kterou jsem znal až moc dobře. Zvedl jsem se, otočil na zdroj kroků a vůně. Byl jím Lucas, který vypadal dost vykuleně. No, myslím, že jsem na tom nebyl o moc lépe.
„Jaspere,“ řekl překvapeně.
„Lucasi, co tu děláš?“ optal jsem se ho překvapeně.
„Lily se už po tobě strašně stýskalo, proto mě přemluvila, abychom vás jeli alespoň navštívit, nebo jestli prý platí Alicina nabídka, tak u vás zůstat,“ přiznal.
„Budeme rádi, když u nás zůstanete,“ usmál jsem se radostně na něj.
„Kde je vůbec Lily?“
„Jeli jsme okolo nákupního centra, takže ti ani nemusím popisovat, jak jí zářily oči, když jsme jeli kolem,“ pousmál se, „mám se pro ní za chvíli stavit, pojeď se mnou, bude mít radost.“
„Dobře, myslím, že pokud jela sem blízko, potká Alici a Rose,“ zamyslel jsem se nad tím.
„Takže můžeme počítat s tím, že vykoupily celé obchodní centrum. Když si vzpomenu na nákupy Alice a Lily v Texasu, no nevím, jestli tam něco zbude,“ zamyslel se pobaveně, ale měl naprostou pravdu. A navíc, když se k nim přidá ještě Rose.
Doběhli jsme k autu a vyjeli do města. Přijeli jsme o trochu dřív a tak jsme na ní museli čekat. Zaparkovali jsme v podzemní garáži a já si všiml červeného porsche a o pár míst dál žlutého. Takže je tu i Alice a Rose. Přemýšlel jsem, jestli mám tu čekat jen na Lily nebo i na Alici s Rose.
Pak jsem ale dostal odpověď jinou, protože všechny tři přišly společně. Alice se na mě překvapeně podívala, ale to už Lily ke mně běžela. Objal jsem jí, byl jsem rád, že je tu konečně.
Rose se zdála vykulená. Představil jsem jí Lucase a Lily mezitím šla si dát věci do auta. Rozjeli jsme se domů, sedl jsem si za volant Lilyina auta a vyjeli jsme. Alice s Rose jeli hned za mnou a Lucas jel jako poslední. Jsem zvědavý, jak se budou ostatní tvářit, když Alice odjela sama s Rose a teď se tam objevím s nimi já a ještě k tomu má sestra a její přítel.
Alicin pohled:
Dojeli jsme domů, ale nikdo tu nebyl. Bylo to zvláštní, vždy tu někdo byl. Ale co, je to tak lepší. Jasper mezitím ukázal Lily a Lucasovi pokoje a oni si vybrali, pokoj pro hosty hned vedle nás. Rose byla celou dobu s Jazzem a ostatními, já už jsem slyšela, jak začínají plánovat, jak to tam bude všechno vypadat a kde bude co. Tohle jsem si nemohla nechat ujít a šla jsem za nimi. Cestou jsem potkala Jazze a Lucase, jak jdou do Jasperovi studovny.
„Vyklízíme vám pole,“ řekl mi Lucas, když jsem kolem něj procházela. Zašla jsem do jejich nového pokoje a začala plánovat spolu s holkami. Po půl hodině jsme se domluvily, ale museli jsme to ještě zařídit. Rozhodly jsme se, že ještě jednou zajedeme do toho nákupního centra, ale tentokrát pro nábytek.
Šly jsme to říct Lucasovi a Jazzovi. Zaklepala jsem na dveře Jazzovy studovny a po vyzvání jsem společně s holkami vešla dovnitř.
„Pojedeme ještě koupit nějaký nábytek,“ oznámila jim Rose.
„Dobře,“ přikývl Lucas.
„Lucasi, ale ty bys měl jet taky, protože je to i tvůj pokoj,“ řekla Lily opatrně. Lucas nepatrně zaúpěl a Jasper se mu začal smát.
„Nebo víte co? Pojedete oba,“ rozhodla Rose. Jasper se hned přestal smát, vypadal vykuleně, začínala jsem ho litovat.
„Dobře, ale pojedeme mým a Lucasovým autem, vejde se tam toho víc,“ přikývl Jasper. V tomhle měl samozřejmě pravdu, jeho a hlavně Lucasovo auto bylo dost velké, aby se tam dal dát nějaký menší nábytek. Lucas a Jasper se zvedli a šli do svých aut, sedla jsem si na místo spolujezdce v Jasperově autě, Rose si sedla na zadní sedadlo a Jasper automaticky na místo řidiče, vyjeli jsme jako první, ale hned v závěsu za námi jeli Lucas a Lily. Dojeli jsme tam asi za pět minut a hned, jak jsme zaparkovali, rychle jsme vyšly a už jsme se hrnuly k obchodu s nábytkem. Lucas a Jasper šli pomalu za námi.
Asi po dvou hodinách jsme už měli nakoupeno a jeli jsme domů. Kluci už se vyloženě nemohli dočkat, zase si chtěli zalézt do Jazzovi studovny a probírat tam jejich záležitosti. V obchodě jsme se ještě dohodli, že nám veškerý nábytek přivezou do dvou hodin, ale chtělo to je trochu pošoupnout penězi, ale stálo to za to, Lily a Lucas budou mít pokoj hotový ještě dnes. Ostatní se vrátí až zítra, podle vizí jsem zjistila, že jsou na lovu spolu s Denaliovými. Ani mi nevadilo, že s nimi nejsem, protože máme teď dům celý pro sebe a můžeme si v něm prakticky, co chceme. Doma jsme se všichni vyhrnuli z auta a hned se rozešli do pokojů. Já, Rose a Lily jsme šli do mého a Jasperova pokoje a Lucas s Jazzem šli do Jasperovy studovny. S Lily jsme si celou dobu, co jsme čekaly v pokoji, než nám přivezou nábytek, povídaly o jejím lidském životě. Hlavně Rose chtěla o ní něco vědět, přece jenom ji neznala tak jako já.
Ty dvě hodiny utekly jako voda. Takže než jsme se nadály, byl tu už kamion s naším nábytkem. Stěhováci nám chtěli pomoc, ale kluci je vyhnali, že to prý zvládnou sami. Jen jak ti stěhováci odjeli, Lucas s Jasperem vzali první skříň a už ji nesli do pokoje Lily a Lucase. Chtěli jsme také pomoc nosit, ale oni nás odbyli s tím, že jim máme říkat, kam mají ten dotyčný nábytek dávat. Sice jsme ze začátku s Lily a Rose protestovaly, ale nakonec jsme se k tomu svolily. Po hodině jsme už měli všechen nábytek naskládaný přesně, jak jsme chtěli. Lucas s Jazzem ještě skočili pro kufry, které si s sebou přivezli Lily a Lucas. Postavili nám je do šatny a nechali nás je vybalit, potom jsme tam ještě přidali věci, které jsme nakoupili dnes při prvním nákupu. Během chvilky jsme to měli hotové, Lucas s Jazzem se už zase někam vypařili, vycítila jsem, že jsou v Jazzově studovně, podle mě tam teď budou asi trávit dost času. S holkami jsme se rozhodly, že si uděláme zkrášlovací chvilku, pro Lily to byla novinka, proto se na to těšila. Sedly jsme si do obývacího pokoje a tam jsem strávily několik příštích hodin, všechny jsme si to užívaly, ale čekalo nás také vyrušení. Přišli totiž za námi Lucas s Jasperem.
„Nejdeme nevhod?“ zeptal se Lucas překvapeně, když nás viděl, jak si lakujeme navzájem nehty na rukou.
„Nejdete, pokud se chcete k nám přidat,“ řekla mu ze srandy Rose, tomu jsem se musela smát. Lucas se pousmál a odpověděl jí: „Děkuji za velice lákovou nabídku, ale musíme odmítnout, protože jdeme zase zpátky do studovny:“
Lucas se otočil k odchodu, ale Jasper sešel dolů a posadil se do křesla.
„Copak, bráško, ty chceš nalakovat nehty?“ zeptala se ho pobaveně Lily.
„Sestřičko, nechci, ale děkuji za nabídku,“ usmál se pobaveně Jazz.
„Tyhle výměny názorů máte často?“ zeptala se pobaveně Rose.
„Ne, jen občas,“ odpověděla jí Lily, Jasper se jen pousmál, jako kdyby to nebyla pravda.
„Mají je docela často, někdy se to nedalo ani vydržet, ale zvykneš si, Rose,“ připojil se do debaty Lucas.
„Jak často?“ zeptala jsem se.
„Několikrát do týdne, někdy ji měli i každý den,“ připustil Lucas.
„Každý den ne, ale ob den jsme je měli,“ ozval se Jazz.
„Práskači,“ ulevila si Lily. Hned potom se Lucas s Jazzem rozesmáli. Začala jsem se smát taky, protože to nešlo, nakonec se k nám přidaly i Rose a Lily. Tak to vypadá, že si užijeme docela dost legrace, hlavně, když se ještě připojí Emmett.
Náhle jsem ale dostala vizi. Viděla jsem, jak se ostatní vrací už za pět minut. Takže přece jenom nebudeme mít celou noc dům jenom pro sebe.
„Ostatní se rozhodli, že se vrátí, jsou tu ta pět minut,“ oznámila jsem jim, Lily se zatvářila trochu nervózně, Jasper s Lucasem se na sebe podívali, hned na to se Lily uklidnila a přešla k Lucasovi. Ten jí vzal kolem pasu, všichni jsme se otočili a čekali na nově příchozí.
A skutečně do pěti minut tu všichni byli, Emmett, Carlisle a Esme koukali na nás velice překvapeně, Bella s Edwardem už moc ne.
„Lily, Lucasi, co tu děláte?“ zeptala se Bells. Nikdo z těch dvou se neměl k odpovědi.
„Budou tu s námi teď bydlet. Jak asi víte, Lily je má sestra a Lucas její přítel, doufám, že to nikomu vadit nebude,“ ujal se slova Jazz.
„Samozřejmě, že to nevadí, Lily, Lucasi, vítejte mezi námi,“ přivítal je Carlisle.
„Super, takže máme novou sestřičku a brášku,“ zasmál se Emmett a vesele se mu zablesklo v očích, ani jsem nemusela mít Edwardův dar a věděla jsem, že chce prověřit Lucase po bojové stránce.
Jasper si toho také všiml.
„Ani na to nemysli Emmett, Lucas je lepší bojovník než já, takže nevyhraješ,“ řekl mu.
„To říkal kdo?“ zeptal se ho naštvaně Emmett, „Ty, Lucasi, dáš si se mnou souboj venku?“
Lucas je pokrčil rameny, zvedl se a šel za Emmettem. Venku se hned do sebe pustili, samozřejmě, že Lucas vyhrál a Emmett byl za to pěkně naštvaný. Chtěl znovu, ale hned, jak se vrhnul na Lucase, zastavil ho Lilyin štít.
„Co to zase sakra je?“ zeptal se naštvaně Emmett.
„Emmette, já ti asi neřekl, že Lily má jako dar fyzický štít,“ pousmál se na něj Jazz.
„Jo, na to jsi nějak zapomněl,“ zavrčel Emmett na něj a chtěl se alespoň vrhnout na něj. Ale Rose to vytušila a hned mu pohrozila: „Emmette, jestli to uděláš, dnes v noci nikam nepůjdeme.“
Emmett se zatvářil zmučeně a hned přestal. Lucas s Jasperem a Edwardem se začali smát, Emmett na ně zlostně zavrčel, ale nic neudělal.
Jasperův pohled:
Dojeli jsme domů a čekali, kdo tu bude, ale nikdo tu nebyl. Asi to tak je lepší, máme čas nějak zařídit Lucasovi a Lily bez toho, aniž by někdo tu pořád chodil. Ukázal jsem Lily a Lucasovi nějaké pokoje a oni si vybrali ten pokoj vedle našeho. Lily a Rose už začaly plánovat, jak to tam bude vypadat. Radši jsme s Lucasem šli do mé studovny, cestou tam jsme potkali Alici, jak jde do Lilyina a Lucasova pokoje.
„Vyklízíme vám pole,“ řekl Lucas Alici a hned jsme zašli do studovny.
„Teda ty to tady máš větší než v Texasu,“ řekl překvapeně.
„Ale to je jen pár knížek,“ mávl jsem rukou na celou stěnou pokrytou knížkami a sedl si do svého křesla.
„Pár?“ zasmál se Lucas a posadil se do křesla před stolem, chtěl se ještě na něco zeptat, ale někdo zaťukal na dveře studovny a po vyzvání hned vešel. Byly to holky.
„Pojedeme ještě koupit nějaký nábytek,“ oznámila nám Rose.
„Dobře,“ přikývl Lucas.
„Lucasi, ale ty bys měl jet taky, protože je to i tvůj pokoj,“ řekla Lily opatrně. Lucas nepatrně polkl a já jsem se tomu musel začít smát, ale smích mě hned přešel.
„Nebo víte co? Pojedete oba,“ řekla Rose s úsměvem a smích mě hned přešel.
„Dobře, ale pojedeme mým a Lucasovým autem, vejde se tam toho víc,“ přikývl jsem, hned na to jsme se s Lucasem zvedli a šli do svých aut. Sedl jsem si do svého auta a čekal jsem, až nastoupí i ostatní. Vyjeli jsme a po deseti minutách jsme už parkovali v nákupním centru. Holky hned vystoupily a hrnuly se do prvního obchodu s nábytkem. Po hodině jsme měli všechno nakoupeno, nakonec jsme ale naše auta nevyužili, protože holky podplatily nějaké lidi a ti nám ten nábytek přivezou do dvou hodin.
Doma jsme se znovu rozdělili, já jsem s Lucasem šel do své studovny. Jen, co jsme zašli, začal se mě Lucas ptát.
„Jazzi, mohu se na něco zeptat?“
„Jistě, o co jde.“
„Jde o Lily.“
„No tak se ptej.“
„Já bych chtěl vědět, jaká byla jako člověk. Ona o svém lidském životě vůbec nemluví. Ani nevím kolik ji bylo, když byla přeměněna. Nevím, proč to nechce říct. A když jsme se měli milovat poprvé, byla velice vyděšená a já nevím proč. Bolí mě, když se mi nechce svěřit.“
„Lucasi, neřeknu ti o ní všechno, ale něco ano. Lily se narodila o tři roky později než já. A byla přeměněna o rok později než já. Takže jí je osmnáct. A co se týče její povahy, tak byla pořád stejná jako teď, byla mi oporou.“
„Jaké měla vlastně oči?“
„Měla je smaragdově zelené. Tuhle věc jsme měli stejnou,“ pousmál jsem se.
„Ty jsi měl zelené oči? No, nedokážu si tě s nimi teď moc představit, když tě znám jenom s červenými a zlatými. A tu věc s tím milováním mi asi neřekneš, co?“
„Promiň, ale to je Lilyino tajemství a já jsem slíbil, že ho nikomu nevyzradím.“
„Jasně, chápu. A děkuji, že jsi mi řekl alespoň něco.“
Potom jsme si už jen nezávazně povídali a vzpomínali na staré časy na jihu.
Po dvou hodinách jsme sešli dolů, abychom přestěhovali nábytek do Lilyina a Lucasova pokoje. Holky nám chtěly pomoc, ale my je odbyli tím, že nám mají říkat, kam dotyčný nábytek máme dávat. Nakonec se nechaly přemluvit a my s Lucasem jsme to pod jejich velením zvládli.
Potom jsme je opět nechali, aby si dělaly, co chtějí. Já a Lucas jsme se opět uvelebili v mé studovně, každý jsme si vzali nějakou knížku z mé knihovny a začetli se.
O pár hodin později jsme sešli dolů, abychom se podívali, co naše milé polovičky dělají.
„Nejdeme nevhod?“ zeptal se Lucas překvapeně, když jsme je uviděli, jak si lakují nehty. Tohle byl docela normální pohled, tedy pro mě, ale pro Lucase asi ne.
„Nejdete, pokud se chcete k nám přidat,“ odpověděla mu se smíchem Rose. Alice se začala smát, Lucas jí hned odpověděl: „Děkuji za velice lákovou nabídku, ale musíme odmítnout, protože jdeme zase zpátky do studovny.“
Už se otáčel k odchodu, ale já jsem sešel dolů a posadil jsem se do křesla.
„Copak, bráško, ty chceš nalakovat nehty?“ zeptala se mě pobaveně sestřička.
„Sestřičko, nechci, ale děkuji za nabídku,“ usmál jsem se na ni pobaveně.
„Tyhle výměny názorů máte často?“ zeptala se pobaveně Rose.
„Ne, jen občas,“ odbyla ji Lily, já jsem se nad tím musel pousmát, protože to nebyla pravda. Tohle kočkování jsme měli na programu skoro pořád.
„Mají je docela často, někdy se to nedalo ani vydržet, ale zvykneš si, Rose,“ připojil se do debaty Lucas.
„Jak často?“ zeptala se Alice.
„Několikrát do týdne, někdy ji měli i každý den,“ připustil Lucas.
„Každý den ne, ale ob den jsme je měli,“ ozval jsem se.
„Práskači,“ ulevila si Lily. Podíval jsem se na Lucase a hned na to jsme se rozesmáli. Alice s Rose se k nám hned přidaly, Lily se pousmála a potom se začala smát s námi. Tak tohle mi opravdu chybělo. Tohle naše kočkování.
Náhle Alice dostala vizi a potom nám oznámila: „Ostatní se rozhodli, že se vrátí, jsou tu ta pět minut.“
Lily trochu znervózněla, Lucas se na mě podíval a já jsem hned svou sestřičku uklidnil. Lily se přesunula k Lucasovi do náruče. Čekali jsme na ostatní.
Ti, když dorazili, zatvářili se velice překvapeně.
„Lily, Lucasi, co tu děláte?“ zeptala se Bella, Lily ani Lucas se neměli k odpovědi, takže jsem odpověděl za ně.
„Budou tu s námi teď bydlet. Jak asi víte, Lily je má sestra a Lucas její přítel, doufám, že to nikomu vadit nebude.“
„Samozřejmě, že to nevadí, Lily, Lucasi, vítejte mezi námi,“ přivítal je Carlisle.
„Super, takže máme novou sestřičku a brášku,“ zasmál se Emmett a vesele se mu zablesklo v očích. Hned jsem poznal na, co myslí.
„Ani na to nemysli Emmett, Lucas je lepší bojovník než já, takže nevyhraješ,“ řekl jsem mu.
„To říkal kdo?“ zeptal se mě naštvaně Emmett, „Ty, Lucasi, dáš si se mnou souboj venku?“
Lucas pokrčil rameny, vyšel hned za Emmettem, který se na něj hned vrhnul. Lucas rychle uhnul a hned se objevil za ním. Chytil ho jednou rukou pod krkem a druhou mu spoutal jeho ruce za zády.
Emmett byl pěkně naštvaný, chtěl nový zápas. Vrhnul se znovu po Lucasovi. Rychle jsem Lily naznačil, aby použila svůj štít. A skutečně Emmett se o něj rozplácl.
„Co to zase sakra je?“ zeptal se naštvaně Emmett.
„Emmette, já ti asi neřekl, že Lily má jako dar fyzický štít,“ řekl jsem jako by nic.
„Jo, na to jsi nějak zapomněl,“ zavrčel na mě Emmett a chtěl se na mě vrhnout, ale Rose mu to zkazila.
„Emmette, jestli to uděláš, dnes v noci nikam nepůjdeme,“ Em se zatvářil zmučeně a ihned toho nechal. Já, Lucas a Edward jsme se začali smát. Em na nás zavrčel, ale nechal nás být, asi se opravdu bál, že Rose nebude chtít s ním nikam jít.
Alicin a Jasperův pohled:
Jsou tu všichni, které potřebujeme k tomu, aby byli všichni šťastní, to je dobře. Emmett už nebude pořád otravovat jenom nás, ale to není jediná výhoda. Naše rodina se rozrostla o další dva členy a všichni mají radost, protože už nebude taková nuda.