Úsvit 8. kapitola
VIII. POJĎ S NÁMI
Alicin pohled:
Zbytek dne jsme se pořádně poznávali, byla jsem ráda, že jsem je poznala. S Lily jsem měla hodně společného. Obě jsme rády nakupovaly, obě jsme byli o dost menší než naše lásky, což mě dost udivovalo, protože Jasper byl vysoký a ona malá. Lily mi to vysvětlila, prý je malá po své babičce, prý je celá ona. Tomu jsem se musela i trochu smát, nemůže být celá ona, protože je upír a její babička ne.
Dnes jsme měli jet do nákupního centra v Houstonu. Docela jsem se těšila, jak by ne. Bude tam se mnou i Jasper. Ale ten se tam moc netěšil, protože podle něj je Lily nakupovací maniak. Když jsem to slyšela, musela jsem se smát, věděla jsem totiž, že se budeme skvěle doplňovat. Bella se s námi trochu zdráhala jít, ne že by si s Lily nerozuměla, ale neměla takový vztah k nákupům jako my.
Měli jsme vyjet hned ráno, Lily už skoro nadskakovala, jak se těšila. Docela ji chápu, já jsem se také těšila, až s Rose poprvé půjdu nakupovat, poprvé šla s někým než Lucasem nebo Jazzem.
Jeli jsme tam dvěma auty, Jasperovým, ve kterém jsem byla já, Bella, Edward a Jasper, a Lilyiným, ve kterém byla Lily a Lucas.
V autě bylo ticho, ale ne moc dlouho, přerušil ho Jasper.
„Edwarde, v centru půjdeš se mnou a Lucasem nebo půjdeš s Alicí, Lily a Bellou?“
„Půjdu s vámi, myslím, že si budete víc rozumět bez nás,“ podíval se na mě a Bellu, která seděla vedle něj vzadu.
„Myslím, že je to dobrý nápad, alespoň se víc poznáme s Lily, co myslíš, Alice?“ měla pravdu, ale já jsem nechtěla teď opouštět Jazze, zrovna teď když jsme se znovu po čtyřech letech shledali. Ale stejně jsem jí na to kývla. Třeba se nám podaří přesvědčit Lily, aby šla s námi, a Edwardovi se podaří přesvědčit Lucase a Jaspera. Edward se na mě podíval v reakci na mé myšlenky.
Pokus se o to alespoň prosím, prosila jsem ho v myšlenkách. Přikývl mi na to. Tiše jsem mu naznačila díky.
Jasperův pohled:
Zbytek dne a noci jsme si povídali. Zjistili jsme, že si Alice a Lily jsou velice podobné. Obě rády nakupují a obě jsou o dost menší než já a Lucas. Lily to má po naší babičce. Matka říkávala, že je celá naše babička, kterou jsme ale nikdy nepoznali, protože zemřela krátce po mém narození.
Dnes jsme měli jet do nákupního střediska v Houstonu. Ale moc jsem se netěšil, protože to je sebevražda. Lily se nedokáže zastavit. Jeli jsme dvěma auty, mým a sestřiným.
Během cesty v autě bylo ticho, ale ne na dlouho, protože jsem ho přerušil svou otázkou mířenou na Edwarda.
„Edwarde, v centru půjdeš se mnou a Lucasem nebo půjdeš s Alicí, Lily a Bellou?“
„Půjdu s vámi, myslím, že si budete víc rozumět bez nás,“ podíval se na Alici, která seděla vedle mě, a Bellu, která seděla vedle něj vzadu.
„Myslím, že je to dobrý nápad, alespoň se víc poznáme s Lily, co myslíš, Alice?“ podívala se Bella na Alici a ta jí přikývla, moc se mi ten pohled nelíbil, ale nechal jsem to plavat, ale něco mi nedalo. Alice byla velice zamyšlená, a když se na ní Edward významně podíval, došlo mi, že myslela na něco hodně důležitého. Také jsem si nemohl nevšimnout, že mu něco říká v mysli, protože jí na to přikývnul. Teď bych tady docela potřeboval Lucase, on by mi mohl říct, na co ti dva myslí, jenže on je v autě za námi. Tohle se mi moc nelíbilo, co když mě chtějí opravdu získat zpátky a odtrhnout mě od mé nové rodiny? To by snad neudělali, ale stejně, radši budu opatrnější, už teď jsem porušil slib, který jsem Alici před čtyřmi roky dal.
Alicin pohled:
Další kus cesty proběhl opět v tichosti. Zdálo se mi, že Jasper už není tak uvolněný jako předtím. Zdálo se, že už není tak otevřený jako předtím a odtahuje se od nás.
Koukala jsem se z okna a pozorovala, jak nám cesta ubíhá, když jsem ucítila na sobě pohled. Ani jsem se nemusela koukat, kdo to byl. Byl to samozřejmě Jasper, i po čtyřech letech jsem ten pohled poznala. Otočila jsem se a podívala na něj. Samozřejmě, že se hned začal věnovat řízení, ale předtím než to udělal, pohlédl mi do očí. V jeho očích vždy byla láska a něha, která v tomto okamžiku nebyla tak zřetelná, spíše tam převládaly obavy, ale proč? Z čeho má strach?
Dál jsem nad tím přemýšlela a hned mi cesta uběhla. Přijeli jsme a akorát otvírali. Načasovali jsme si to skvěle. Jazz mi otevřel dveře, vystoupila jsem a přidala se k Belle a Lily, které už odcházely do nejbližšího obchodu s oblečením. Lily se nemohla už dočkat, byla jak malé dítě na Vánoce. Ale nechaly jsme ji v tom, ať si ty první nákupy s někým jiným než s Jasperem a Lucasem užije.
Už jsem se nemohla dočkat, až budeme chodit nakupovat i s Rose. Bude z nás dobrý tým. Při tom pomyšlení jsem se vrhla bezhlavě do nakupování s přání, aby se Edwardovi podařilo přemluvit Jaspera a Lucase, aby šli s námi a mě aby se podařilo přemluvit Lily. Nejdřív jsme s Bellou dotlačily do kabinky Lily a podávaly ji pořád a pořád nové oblečení.
Během toho mezi námi proběhl jen jeden rozhovor.
„Myslíš, že s námi půjdou?“ zeptala se mě Bella opatrně.
„To netuším, nechce se mi dívat se do budoucnosti. Ale doufám, že ano. Pokud ne Lily a Lucas, tak doufám, že s námi půjde alespoň Jazz,“ pokrčila jsem rameny.
„Já doufám, že půjdou všichni, Lily je dobrá holka a byla by i skvělá sestra. A uvědom si také, že je na ní Jasper trochu fixován. Ona ho dostala depresí a pomohla mu postavit se na nohy, bojím se, že jestli nepůjde Lily, tak by nemusel jít ani Jasper,“ tak tímhle mě fakt dostala. Doufám, že s tímhle nemá pravdu, Jazz by byl dřív pro mě udělal první a poslední, ale co když má teď Bella pravdu a Jasper tu bude chtít zůstat.
„Přinejhorším tu zůstanu s ním,“ vysypala jsem ze sebe pomalu.
„Alice nemůžeš myslet vážně!“ okřikla mě Bella. Hned na to vyšla Lily z kabinky.
„Holky, co se děje? Proč se hádáte?“ zeptala se šokovaně.
„Hádali jsme se o Alicině budoucnosti,“ odpověděla jí neurčitě Bella a odešla do kabinky s oblečením, které jsme teď spolu vybraly.
„Lily, chceme, abyste šli s námi,“ řekla jsem jí opatrně.
Všechny věci, které držela, jí spadly. Byla asi pár sekund v šoku a potom se probrala.
„Alice, promiň, ale já s vámi nepůjdu, nevím, jak Jasper, ale já ne,“ řekla po chvilce.
Jasperův pohled:
Jeli jsme potom opět v tichosti. Alice koukala z okna a pozorovala ubíhající krajinu. Neubránil jsem se a pohlédl na ni. Ona to samozřejmě vycítila. Na okamžik se naše pohledy střetly a já jsem znovu pocítil obavy z odloučení. Ale co se naše pohledy střetly, uhnul jsem a začal se opět věnovat řízení.
Dojeli jsme a zrovna otvírali. Zajeli jsme do podzemní garáže, vystoupil a otevřel dveře Alici, jak jsem si navykl vždy, když jsme spolu někam jeli. Hned potom jsem se připojil k Edwardovi a Lucasovi. Šli jsme nejdříve do jednoho z knihkupectví, kterých tu bylo požehnaně. Strávili jsme v něm asi hodinu. Každý jsme si koupili pět knížek a to jsme byli jen v jednom knihkupectví. Prošli jsme jich ještě asi pět.
Nyní jsem byl sám a prohlížel jsem si v klenotnictví jeden šperk. Bylo to srdce v půli rozlomené, a když se spojilo, dávalo dohromady jeden celek, na kterém byla vyryta spojená dvě písmena. A a J. Chtěl jsem ho koupit, ale pak jsem si uvědomil, že to by byl špatný nápad, protože až Alice odjede, odveze si s sebou i mé srdce, které jí patří napořád.
„Nemusí to tak být, Jazzi,“ ozvalo se za mnou. Otočil jsem se, za mnou stál Edward.
„Edwarde, ty sám víš, co jsem ji před čtyřmi lety slíbil, tak mi tady neříkej, že to tak být nemusí,“ podíval jsem se mu do očí.
„Ne, ty to neříkej, podívej se teď na Alici. Je šťastná, protože je s tebou, když byla bez tebe, chodila jak tělo bez duše. Všechno dělala automaticky, mnohdy ani nevěděla, co dělá. Ale podívej se na ní ty, teď září, tak jí to nekaž,“ v tomhle měl pravdu, z Alice jsem pořád cítil radost, ale když jsme se uviděli poprvé po těch čtyřech letech, cítil jsem z ní bolest.
„Jaspere, prosím tě už ji netrap, ona to bez tebe už nevydrží. Chce s tebou zas být a také se podívej, jak si rozumí s Lily. Bere ji jako sestru a to ji zná jen dva dny. Pojďte s námi.“
„Edwarde, já nevím, Lily se určitě nebude chtít stěhovat, sotva si tady zvykla, Lucas bez ní nikam nepůjde a já potřebuji alespoň trochu času, dopřej mi ho a nenaléhej na mě, o to tě teď žádám.“
Alicin pohled:
Ta odpověď mě překvapila, proč nechce jít s námi? A co znamenala ta vize před dvěma roky? Vždyť jsem viděla, že budou s námi bydlet.
„Lily, proč ne?“ dostala jsem ze sebe po chvíli.
„Alice, já jsem si tu sotva zvykla a nechci se stěhovat. Promiň,“ a odešla z obchodu.
„Lily,“ zavolala jsem na ní a lidskou rychlostí se za ní rozběhla.
Měla jsem štěstí, doběhla jsem jí. Chytila jsem jí za paži a přiměla jsem ji otočit se ke mně.
„Lily, promiň, já jsem to tak nemyslela. Já jen, že by bylo fajn, kdybyste s námi bydleli. Ale nechci tě do ničeho nutit, chtěla ti tohle jen říct,“ otočila jsem se a odešla za Bellou.
Ještě před tím jsem viděla, jak je z toho pěkně vykulená.
„Tak co, jak reagovala?“ zeptala se mě o chvíli později Bella.
„Byla hodně překvapená a pak řekla, že tu chce zůstat,“ řekla jsem jí smutně.
„A co Jasper? O tom nic nevíš? Neříkala o něm něco?“
„Říkala, že ona nepůjde, ale že neví, jak bude chtít on,“ pokrčila jsem rameny. A spolu s Bellou jsme vyšly z obchodu. U dalšího na nás čekal Edward, překvapilo mě, že je sám.
„Edwarde, kde jsou Jasper a Lucas?“ zeptala jsem se strachem.
„To nevím, Lily k nám přiběhla a někam je doslova odtáhla. Byla nějak rozrušená a pořád myslela na váš rozhovor,“ pokrčil rameny Edward.
„Mluvil jsi s nimi?“ zeptala se Bella.
„Jen s Jazzem, řekl to samé, co Lily. Lily s námi nepůjde, tím si je i on jistý a Jasper potřebuje čas na to, aby si to rozmyslel.“
Přikývla jsem a odešla jsem do dalšího obchodu s oblečením, ale cestou jsem musela minout jedno knihkupectví, ve kterém jsem uviděla Jazze, Lily a Lucase.
Vím, že to je špatné, ale rozhodla jsem se je poslouchat.
„Jazzi, Alice chtěla, abychom šli s nimi.“
„Já vím, mluvil jsem o tom s Edwardem.“
„Jazzi, já jsem si tu sotva zvykla a nechci se znovu stěhovat a ty víš, jak špatně se seznamuji s novými lidmi. Jenom na Lucase jsem si zvykala dva roky a na tebe rok. A to jste byli po jednom. Teď jsem se seznámila s třemi, sice si s nimi rozumím, ale … a pak ještě bych se musela seznámit s dalšími čtyřmi a na to se fakt necítím,“ zavrtěla hlavou, „ale chci, Jazzi, abys věděl, že tě tu nechci držet a nechci, abys tu zůstával jenom kvůli mně, chci, aby ses řídil svým srdcem.“
Tahle řeč mě překvapila, viděla jsem na ní, že Jaspera má hodně ráda, ale nechce ho tu držet. Jasper vypadal, že ho tohle ani moc nepřekvapilo.
„Jazzi, my tu zůstaneme, ale jak se rozhodneš ty?“ zeptal se po chvíli Lucas.
Jasperův pohled:
„Dobře,“ přikývl a to už se k nám zas připojil Lucas. Chtěli jsme už jí za děvčaty, když k nám lidskou rychlostí přiběhla Lily.
„Lucasi, Jazzi, můžu s vámi mluvit. Okamžitě, prosím,“ vyhrkla na nás s naléhavostí v hlase, ani nečekala na odpověď a popadla nás oba za ruku a táhla do nejbližšího obchodu, což bylo knihkupectví. Jen jsme zašli a Lucas se hned začal ptát, co se stalo, že nás musela doslova odtáhnout. Lily zatím mlčela, ale pak řekla větu, která mi vyrazila dech.
„Jazzi, Alice chtěla, abychom šli s nimi.“
„Já vím, mluvil jsem o tom s Edwardem,“ odpověděl jsem jí po chvíli.
„Jazzi, já jsem si tu sotva zvykla a nechci se znovu stěhovat a ty víš, jak špatně se seznamuji s novými lidmi. Jenom na Lucase jsem si zvykala dva roky a na tebe rok. A to jste byli po jednom. Teď jsem se seznámila s třemi, sice si s nimi rozumím, ale … a pak ještě bych se musela seznámit s dalšími čtyřmi a na to se fakt necítím, ale chci, Jazzi, abys věděl, že tě tu nechci držet a nechci, abys tu zůstával jenom kvůli mně, chci, aby ses řídil svým srdcem.“
V tomhle měla pravdu, budu se řídit svým srdcem, ale co mi mé srdce říká? Malinkatá část mi říká, abych tu zůstal, a větší, abych šel se svou láskou. Takže, jak se mám rozhodnout? To bude těžká volba a budu muset přinést oběť, ale jak velkou? Mám se vzdát své lásky a dodržet slib, že už mě nikdy neuvidí, a zůstat tu se svou novou rodinu, nebo jít s nimi a vzdát se své nové rodiny?
„Jazzi, my tu zůstaneme, ale jak se rozhodneš ty?“ zeptal se mě po chvíli Lucas.
Alicin pohled:
Se zadrženým dechem jsem čekala na jeho odpověď.
„Lucasi, já pořád nevím, chci se rozhodnout správně, ale potřebuju na to čas, tak mi ho trochu dopřejte, prosím,“ naléhal na něj.
„Jazzi, víš, že já tě do něčeho nechci nutit. Jen jsem chtěl to vědět,“ přikývl Lucas. Byla jsem zklamaná, že jsem se nedozvěděla odpověď, ale chápala jsem ho trochu, mě by se moc také nechtělo opustit rodinu, ale kvůli své lásce bych udělala cokoliv.
Odplížila jsem se rychle pryč a vyhledala Edwarda s Bellou. Našla jsem je u jedné kavárny, Edward zrovna telefonoval s Emmettem.
„Eme, jsme v pořádku, kolikrát ti to mám opakovat?“
„A nemáme za vámi přijet?“ ozvalo se z druhé strany telefonu.
„Ne, nemusíte, jsme v pořádku, jsme teď v Texasu s Jasperem.“
„S Jazzem, jo? A vrátí se nebo ne?“
„Nevím, Emmette, říkali jsme mu to, ale ještě pořád není rozhodnutý, uvidíme.“
„A kdy se vrátíte?“
„Pozítří, už musím končit, měj se a pozdravuj ostatní a vyřiď ji, že jsme všichni v pořádku,“ s těmito slovy zaklapl telefon a strčil ho do kapsy.
Chtěli jsme už jít najít Jaspera a ostatní, když přišel Jazz za námi.
„Kde jsou Lucas a Lily?“ zeptala jsem se.
„Jeli napřed domů. A chtěl jsem se vás zeptat, kdy poletíte domů?“
„Chceme odletět pozítří, proč?“ zeptal se ho Edward.
„Už jsem se rozhodl totiž,“ řekl pomalu. Tohle mě hned vzpružilo. Byla jsem zvědavá na jeho odpověď.
„Pojedu s vámi,“ vysoukal ze sebe pomalu.
Jasperův pohled:
Proč po mně chtějí pořád odpověď hned, to nechápou, že se musím rozhodnout?
„Lucasi, já pořád nevím, chci se rozhodnout správně, ale potřebuju na to čas, tak mi ho trochu dopřejte, prosím,“ naléhal jsem na něj, ale trošku už naštvaněji.
„Jazzi, víš, že já tě do něčeho nechci nutit. Jen jsem chtěl to vědět,“ přikývl Lucas.
Šli jsme se ještě podívat na nějaké knihy a já jsem přemýšlel o své budoucnosti. Mám jít s nimi nebo ne?
O chvilku později jsme se s Lily a Lucasem znovu sešli a já jsem už byl rozhodnutý. Pojedu s nimi, já už to bez Alice nevydržím.
„Lily, Lucasi, já už jsem se rozhodnul. Pojedu s nimi,“ oznámil jsem jim opatrně.
Bylo na nich vidět, že je mé rozhodnutí nepřekvapilo.
„Tak nějak jsme to čekali, samozřejmě to je tvé rozhodnutí a my ti v tom nebudeme nějak bránit,“ řekla Lily. Pousmál jsem se na ní. Vrátil jsem se ještě do toho klenotnictví, kde jsem mluvil s Edwardem a koupil tam to srdíčko a dva řetízky.
Potom jsem se vydal za Edwardem, Bellou a mojí Alicí. Byli u nějaké kavárny a já jsem zrovna zahlédl, jak chtějí už někam vyrazit.
Ale neudělali to, protože si všimli, jak k nim mířím.
„Kde jsou Lucas a Lily?“ zeptala se Alice.
„Jeli napřed domů. A chtěl jsem se vás zeptat, kdy poletíte domů?“
Edward se na mě podíval zvláštním pohledem a odpověděl mi: „Chceme odletět pozítří, proč?“
Podíval jsem se na něj a řekl jsem velice pomalu: „Už jsem se rozhodl totiž.“
Všichni se na mě podívali a s napětím vyčkávali mou odpověď, i když Edward už ji musel dávno znát a Alice možná taky.
„Pojedu s vámi,“ vysoukal jsem ze sebe pomalu.
Alicin a Jasperův pohled:
Takže on vážně jede s námi. Ale není to moc drastické odtrhnout ho od jeho rodiny? Takže jsem se tedy rozhodl, ale není to špatné rozhodnutí, co když je znovu ohrozím?