I. Svatba z donucení (N-R1)
Stál jsem před zrcadlem a upravoval se před mou svatbou. Zadíval jsem se do zrcadla, ze kterého se na mě díval blonďatý muž se smaragdovýma očima a jizvou poblíž levého koutku.
„Tak jak se cítíš?“ uslyšel jsem za sebou hlas svého nejlepšího přítele a strážce.
„Jak by ses cítil ty, kdyby sis musel vzít ženu, kterou jsi ještě nikdy neviděl?“ otočil jsem se na něj, on se na mě jen podíval a pak sklopil pohled na podlahu.
„Tati?“ otevřely se znovu dveře a do nich vběhla moje tříletá dcerka v růžových šatičkách.
„Kimi, děje se něco?“ vzal jsem ji do náruče.
„Já tam nechci být se strejdou Damienem a tetou Ashley sama, bojím se,“ zašeptala a objala mě kolem krku.
„A co kdybys tam byla se mnou a Chrisem?“ vešla k nám i žena mého nejlepšího přítele s jejich synem.
„Teta Alison!“ vykřikla nadšeně a já ji pustil, aby mohla běžet za svým stejně starým kamarádem, se kterým se objala. Alison se na mě usmála a odešla i s oběma dětmi.
„Jaspere, je čas,“ přišel pro mě můj bratr. Jen jsem mlčky přikývl a šel za ním. Zastavili jsme se na chodbě, kde čekala má dcerka s Chrisem, měli jít přede mnou a rozhazovat květy. Kim se strašně těšila, protože žádnou takovou akci ještě nezažila.
„Kimberly, Christiane, je už čas, běžte,“ řekl jim Damien. Kim se na mě podívala a já jen přikývnul. Kim s Chrisem se rozešli a začali okolo sebe rozhazovat okvětní lístky. Chtěl jsem vyjít za nimi, ale můj bratr mě zastavil.
„Nemůžeš se přeměnit na upíra?“ řekl mi. „To musíš být furt člověk?“
„Můžu si dělat, co chci, Damiene,“ vytrhnul jsem se mu. „Jsem člověk, tak se s tím smiř.“
„Jaspere, chceme tě jen chránit,“ přistoupil ke mně.
„Trochu pozdě nemyslíš?“ otočil jsem se a vyšel z chodby do svatební uličky. Došel jsem až na stupínek ke knězi, kde stál i můj přítel Danny, který mi šel za svědka. U něj stála moje dcerka a u svědka mé budoucí ženy Chris, který měl oči vykulené a sledoval všechno. Danny se na svého syna díval s láskou a přitom hladil Kim po jejích blonďatých vláskách.
„Strejdo, cucháš mě,“ řekla mu Kim a ohnala se po jeho ruce, kterou ji hladil. Musel jsem se tiše zasmát, moje dcera byla dokonalá.
Najednou se ozvat svatební pochod, dveře se otevřely a já uviděl Carlisla Cullena, jak k nám vede svou dceru Alici. Dívala se na mě modrýma očima, které byly plné strachu. Poté její pohled zabloudil k mé dceři, která byla má malá kopie akorát v dívčím pohlaví.
Kim se na ni podívala těmi svými smaragdovými kukadly a andělsky se na ni usmála. Má dcera věděla, že tahle dívka bude nyní s námi bydlet, a moc se na ni těšila.
Carlisle došel k nám a předal mi svou dceru. Chytil jsem ji za její drobnou ručku a podíval se jí do očí. Poté se otočil ke knězi, který začal obřad.
„Vážení snoubenci, svědkové a hosti,“ odříkával kněz svou řeč, „sešli jsme se tu dnes, abychom spojili osudy Jaspera Volturiho a Alice Cullenové v jeden. Proto se táži vás, Jaspere Volturi, berete si zde přítomnou Alici Cullenovou, budete ji ctít a milovat ve zdraví i nemoci, v bohatství i chudobě, v dobrém i zlém dokud vás smrt nerozdělí?“
Podíval jsem se na svou nevěstu, která mi také pohlédla do očí, a řekl pevně: „Ano, beru.“
„A táži se vás, Mary Alice Cullenová, berete si Jaspera Whitlocka Volturiho, budete ho ctít a milovat ve zdraví i nemoci, v bohatství i chudobě, v dobrém i zlém dokud vás smrt nerozdělí?“ zeptal se kněz i mé nevěsty, ona se mi stále dívala do očí a tiše a nejistě řekla: „Ano, beru.“
„Tak si tedy na důkaz vašeho sňatku vyměňte prsteny,“ pobídl nás kněz. Ke mně přišla má dcerka a podávala mi na podtácku prsten pro Alici. Vzal jsem si prsten od ní a pohladil ji po tváři. Moje malá dcerka se na mě kouzelně usmála a podívala se na Chrise, který podával prsten Alici.
Zvedl jsem Alicinu ruku, kterou jsem držel ve své, a nandal ji na prsteníček prsten. Poté jsem zvednul levou ruku a nechal ji, aby mi nandala můj.
„A nyní můžete políbit nevěstu,“ řekl nám kněz, podíval jsem se na Alici s otázkou v očích, jen nepatrně přikývla. Vzal jsem její obličej do dlaní a jemně a krátce ji políbil.
„Vážení, představuji vám manžele Volturiovi,“ ukončil kněz obřad.
„A to nejtěžší je za námi,“ zašeptal jsem si pro sebe, ale Alice to zřejmě slyšela a zasmála se tiše. Začali se k nám pomalu trousit hosté, aby nám pogratulovali.
Kim ke mně okamžitě přiběhla a natáhla ke mně ruce. Vzal jsem ji do náruče a políbil na čelo. Objala mě kolem krku a přitulila se ke mně.
Gratulace na můj vkus trvaly až moc dlouho, pak přišel na řadu můj první tanec s Alicí. Byla to skvělá partnerka, přirozeně se nechala mnou vést. Chvíli jsme spolu tančili, než jsem toho měl dost.
„Nepůjdeme se na chvíli posadit?“ zeptal jsem se jí tiše, ona jen mlčky přikývla. Začal jsem se proplétat mezi hosty směrem k mé dceři, která seděla u Alison na klíně a ládovala se zmrzlinou.
„Tati, teta Alison mi sehnala strašně dobrou zmrzlinu,“ seskočila od Alison a vyskočila mi na klín.
„To vidím,“ zasmál jsem se a utřel ji upatlanou pusinku.
„Nepředstavíš nás?“ zeptala se mě tiše Alice.
„Jistě, omlouvám se,“ přikývnul jsem. „Alice, toto je moje nejmladší dcera Kimberly. Kim, tohle je Alice.“
„Moje nová teta?“ zeptala se Kim a prohlížela si Alici svými smaragdovými kukadly.
„Už to tak vypadá, maličká,“ usmála se Alice. „A jak jsi to myslel, nejmladší dcera?“
„Mám ještě dvě děti,“ odpověděl jsem jí a napil se vína, které nám přinesl číšník.
„A ty jsou kde?“ ptala se Alice.
„Na parketu,“ ukázal jsem na své dvě starší děti. „Tamhle je Thomas a tam Elizabeth. Jsou už dospělí, měl jsem je ještě v lidském životě.“
„Vždyť jsi člověk,“ namítla Alice.
„Jsem Nedotknutelný,“ opravil jsem ji a napil se vína. Najednou má dcerka znovu ožila, seskočila mi z klína a rozeběhla se k ženě, která mě vychovala. Mé pokrevní babičce, ale pro mne to bude vždy matka.
„Babi,“ vykřikla nadšeně a vběhla jí do připravené náruče. Mamka se na ni usmála a objala ji. Vedle ní se objevil táta a objal je obě.