PORADNA
Ahojky protože každá stránka kterou naavštěvuji má svou poradnu a malitelé/majitelky radí človíčkám... A protože bych jednou chtěla dělat psicholožku tag bych to chtěla zkusit.. někomu radit.. Ne vždy budu vědět odpověď úpsně přesně!!
připravila: Denisska
Komentáře
Přehled komentářů
ahoj holky,je mi 11 let.jeste sem nemela menstruaci a jak jsem to tak pochopila tak nejdriv ma holka mesicky a pak menstruaci.cetla jsem o tom knihu ale vubec z toho nejsem moudra.Pomoooooc!!!
matka....
(TeTe, 3. 9. 2008 14:11)problemik sa tyka mojej matky..chcem sa lisit od ostatnych mat svoj styl a nie byt ako ostatne holky...ale ona nedokaze pochopit ze sa obliekam do cierneho a ze sa neobliekam podla nej...ja viem mal len 13(zachvilu 14)rokov a co vsetci si pomyslia ze som len hlupe decko co nevie co chce a snazi sa byt EMO(no keby mi dovoli sa obliekat ako chcem ja tak to by to vyzeralo uplne inak)lenze ona hovori ze sa nebudem obliekat ako ti posrani punkaci...lenze ja za to nomozem ze emo je tak komercne a do cierneho sa oblieka kadza baba...no nenavidim komerciu...ale povedzte to matke ked si mysli ze sa obliekam tak len preto lebo je to teraz velmi IN a ze ma to zachvilu prejde a tak :(:(:(...kazdy hovori ze mi chce dobre...no pockat...ako ona vie co je pre mna dobre ??pytala sa ma to niekedy ?nie...tak ?...skoro vobec sa snou takto nerozpravam ze co sa mi paci a tak teda vobec sa spolu nezorpravame...ona mi teraz nechce nic kupovat ziadne veci...a ked tak take ktrore sa mi nepacia...vzy mi hovori ked uvidi nieco v casopise ze preco sa nemozes obliekat takto...ked zbada nejaku holku ktora ma cca 25rokov a je oblecena do najmodernejsich veci mi znova povie preco sa neobliekam ako ona...ja jej vzdy poviem ze nemam 25 rokov a mozno az vtedy sa zacnem tak obliekat...ale hlavna vec ze strasne hovori aby som sa neobliekala ako ostatne baby...a stale aj moje kamosky chodia "farebne" oblecene a stale ma k nim porovnava a ze preco sa nemozem obliekat ako oni a tak...uz mi to lezie na nervy....nech si ich adoptuje alebo co a nech si ich oblieka ako tie poj*ebane barbinky...niekedy(teda presnejsie stale)si hovorim keby som mala inu matku keby sa to dalo nejako vymenit...aa aj to sa este neobliekam tak ako chcem...ona je hroznaaa nenawidiim ju...kaziii mi cely zivot stale sa do mna staraa nemozem nic robit bez nej...ja by som si aj sama kupovala lenze z kade mam zobrat peniaze...ani vreckove mi nedava ani nic...takze sama si peniaze nemam ako zarobit a kupit nieco za vlastne uz vobec....prosim porad...kazdy den kvoli tomu placem uz sa to neda vydrzat...najradsej by som usla z domu niekde daleko od nej...ale chcem byt sama sebou...toto nie som ja ... toto je jej zivot a nie moj :(
farba vlasov
(DaRkneSs, 3. 9. 2008 14:05)ahoj...chcem si prefarbit vlasy na cerveno alebo mozno trocha aj do oranzovej (teraz mam taky spinavy blond )..lenze matka mi to nedovoli...uz som sa snou o tom rozpravala ale nie nechce povolit...ani len tuzidlo ktore vydrzi 1umytie mi nedovoli nic...a teraz ma to uz nahnevalo pretoze mi vsetko zakazuje a nic mi nechce dovolit tak som sa razhodla ze jednoducho a nikoho sa nebudem pytat a prefarbim si vlasy(samozrejme necham to na kadernicku :))...ale dost vaham pretoze ma (skoro)kazdy od toho odhovara...moja matka je schopna aj ostihat mi vlasy aj uplne na krato..no to dufam ze zas nie :D ale tak urcite nebude nadsena a bude zas len hucat a po tom naozaj netuzim :)Pretoze jej velmi zalezi na tom co si pomysli spolocnost atd....aj tak uz nemame mezdi sebou nejaky dobry vztah...ale tak myslim ze mi to stoji za to :)len vaham a potrebujem radu...dakujem
SESTRA
(tereza, 26. 8. 2008 19:12)moje sestra má v šuplíku kam jí nemám čahat cigarety,a já kdybych to řekla tak by mě zabila že se jí hrabu v šuplíku a jinak to chci říct ale bojím se poradtě mi prosím..
neva
(Zoufalka, 1. 3. 2007 21:06)To nevadí, ale už jsem Ellie z FoxyGirl na to upozornila, protože jsem jí už podobný dotaz psala :-)
tak něják..
(Denisska, 1. 3. 2007 20:25)protože jsem si s twým problémem newěděla rady, zeptala jsem se na jiném blog. Byla jsem si jistá ,že tam ti poradí na 1oo%! Jen doufám ,že ti to něják newa?! :)
tak něják..
(Denisska, 1. 3. 2007 20:25)protože jsem si s twým problémem newěděla rady, zeptala jsem se na jiném blog. Byla jsem si jistá ,že tak ti poradí na 1oo%! Jen doufám ,že ti to něják newa?! :)
Zoufalka
(Denisska, 1. 3. 2007 16:44)
Takže říkáš, že od poslední doby, co jsi mi sem psala, se nezměnilo vůbec nic? No asi tak - nedá se říct, že jsi naprosto normální, protože kdybys byla, tak takový problém nemáš. Ovšem otázkou je, co je příčinou problému. Často se stává, že takoví lidé vlastně nemůžou za nic a je to způsoběno například výchovou. Pokud se na tebe rodiče příliš upli a od malička ti dávali minimum volnosti, máš teď možná právě kvůli tomu problémy najít si v životě vlastní cestičku. Dalším důvodem může být sugesce - máš strach z nového prostředí, jsi zakřiknutá, nekomunikativní a tak jsi se upnula na své rodiče, protože si myslíš, že jen oni tě můžou mít rádi. To ale samozřejmě není pravda a jak říkají tvé kamarádky, jedině se tím připravíš o krásné zážitky, na které pak většina bude jednou s láskou vzpomínat. Neříkám ale, že jsi blázen, protože je možné, že jsi byla vychována tak (nebo se ti něco špatného přihodilo) a bojíš se zkoušet se dál zařazovat do společnosti. Myslím, že tvůj problém není závažné onemocnění, ale prostě strach, že někde nebudeš tak vyjímečná jako ve společnosti svých rodičů.
Mohla bych to přirovnat třeba ke ztrachu z pavouků nebo z výšek. Když někdo chce fóbii překonat, musí chtít SÁM. Když uvnitř sebe budeš klidná a budeš si říkat, že takhle ti to vlastně docela vyhovuje, můžeš navštívit třeba deset psichiatrů a nebude ti to k ničemu. Člověk, který se bojí pavouků se strachu zbaví jedině tak, že sám se jich chce přestat bát, a ne že mu to nakázali rodiče nebo psichiatr. Navíc zbavování se něčeho takového musí být postupné - když uvedu ten příklad s pavouky, tak takový člověk se nejdřív učí hrát si s plastovými atrapami pavouků, dívá se na jejich obrázky, čte o nich v knihách... teprve postupně se dostane k tomu, aby si třeba jen malého a neškodného pavoučka nechal lézt po ruce.
Když tohle všechno sečteš a podtrhneš znamená to, že když budeš jen navštěvovat psychology a psát do poraden, určitě to nestačí. Musíš zatnout zuby a snažit se svůj problém překonat. Takkže jako u pavoučka - nejdříve něco naplánuj s kámoškama, které znáš a víš co od ních můžeš očekávat, stačí stanování nebo přespání u jedné z nich. Snaž se nebýt tolik závislá na rodičích, oni tu vedle tebe nebudou celý tvůj život. Dospíváš a brzy přijde čas, aby sis našla svůj život a třeba založila vlastní rodinu - potom budou zase tvé děti potřebovat tebe. To je koloběh života!
pomoc
(Zoufalka, 26. 2. 2007 19:45)asi od 6 let mám deprese, kdykoliv jsem přes noc bez mamky. Třeba i u kamarádky či babičky. Jsem zoufalá, hlavně na různých dvoudenních a vícedenních školních akcí. Začalo to takhle: Na dovolené s babičkou, když mi bylo 6 let jsme večer seděly v jedné kavárně. Babička se spolu se svými známými pořád bavila a smály se, já jsem zůstala v "koutě". Bylo mi hrozně - jakoby uvnitř jsem se začala celá klepat, strašně se mi začalo stýskat po mamce, měla jsem pocit, že je snad konec světa, nebo že umřu a takové myšlenky. Od té doby jsem každou noc brečela. I teď - když jsem třeba na ¨různých školních soustředěnních třeba i na dva dny vždycky je mi pod psa, stýská se mi... Jsem z toho někdy dokonce tak vynervovaná, že se mi udělá špatně a třeba i zvracícm (to se stalo ale jen jednou). Kamarádky říkají, že si tím zničím mládí, jenže ony to nechápou. Mamka říkala, že to přejde, až budu starší. Myslíte si, že mto přejde? Byla už jsem i u psychyiatra, ale moc to nepomohlo... Jsem normální?
jak se projevuji?
(anonymka, 2. 1. 2009 14:41)