První dřevěný kostelík  postavený v letech 1200 – 1205 se připomíná v roce 1346. Farář podléhal arcikněžské stolici v Sebnitz, oblast patřila pod církevní správu biskupství Míšeň, které bylo založeno v roce 968, až do roku 1655, kdy vzniklo biskupství Litoměřické. Kolem roku 1470 ještě tento první kostel existoval a bylo s ním spojeno kostelní léno s vlastním správcem. Bez pochyb to byl kostel dřevěný. V roce 1539 se k šenovské faře přifařuje Vilémov, jenž spadal do té doby pod správu fary v Sebnitz. Nynější šenovský kostel  byl postaven v letech 1585 – 1590 na témže  místě kostela prvního; v této době bylo místo více než sto let protestantské.

   Známí jsou pastorové: 1601 Magister Balthasar Beyer z Pegau v Sasku a v roce 1619 Balthasar Opitz, jenž byl synem pastora Balthasara Opitze, narozeného ve Šluknově a zemřelého 20. 7. 1616 v Rumburku. Poslední pastor byl imatrikulován ve Wittenbergu 24. 8. 1562, předtím byl v roce 1565 ustanoven pastorem v Lipové a v roce 1602 v Rumburku.

V roce 1621  Pastor Balthasar Opitz který zde působil v letech 1620 – 1624 nechal u Andrease Grause v České Kamenici ulít velký zvon, jenž nesl nápis:

                                                               „Anno 1621.

                                                              O! Mensch lass dir niemand so lieb sein,

                                                              Als das Leiden Christi des Herrn dein.

                                                              Betrachte stets sein Leiden und Sterben,

                                                              Ewiglich sollst du nicht verderben.

                                                              Wer auf Gott vertraut hat wohl gebaut,

                                                             Im Himmel und auf Erden.

Český překlad zní přibližně takto:

                                                   „Léta páně 1621.

                                                              O! člověče, nemiluj nikoho tak,

                                                             Jako utrpení Krista, tvého pána.

                                                             Když budeš myslit vždy na jeho utrpení a smrt,

                                                             Budeš mít život věčný.

                                                            Kdo v Boha věří, staví snad dobře,

                                                            V nebi i na zemi.“

    Zvon vážil 12 q a 14 kg, srdce zvonu vážilo 14 kg a 20 lotů.

      V roce 1627 začíná násilná rekatolizace prostřednictvím jezuitů. Pastor, Balthasar Opitz, spojovaný s tímto zvonem, zde působil kolem let 1620-1624. Zda to byl on sám, kdo byl roku 1584 ustanoven do Lipové, nebo jeho syn, se nedá více vyhledat. Pastor Opitz měl kolem roku 1627 s mnoha věřícími druhy Šenov opustit a odstěhovat se do Sebnitz v Sasku. Z této doby pochází ustálené spojení: „Já již z tebe katolíka udělám!“ Za Magistera Stefana Comethy dochází v Šenově v letech 1659 – 1666 k plné rekatolizaci. Ale v období panujícího velkého nedostatku farářů, byl Šenov opět pobočkou lipovského kostela, jak tomu bylo pod již katolickým farářem Johannesem Noakem de Geyfeld (1624-1635) a pod Antonem Schliven (1637-1640). V onen čas přicházel duchovní z Lipové do Šenova ve všední den. Když nastal takový případ, potom zvonily všechny zvony, aby je lidé lépe slyšeli a byli tím upomínáni k návštěvě kostela. To trvalo od roku 1668 do roku 1782, tedy 114 let.

Kostel, zasvěcený svatému Bartoloměji, zůstal tedy až do roku 1782 pobočkou kostela v Lipové, naposled tomu bylo pod děkanem Konradem Juliem Winklerem, narozeném v Plané u Mariánských Lázní a zemřelém 18. 6. 1782 v Lipové.

V roce 1653 je zavedena církevní  matrika v Šenově. Zápisy v ní jsou mezerovité a nedostatečné. Od roku 1782 byly zavedeny také matriky osad Starého Hraběcí, Janovky, Malého Šenova a Leopoldova, jakož i Vilémova a Doliny. Matriky jsou dnes ve Státním archivu v Litoměřicích.

V roce 1668 byla stará fara, „zpustlá a opuštěná“, přenechána za 40 říšských tolarů nebo 60 florinů Martinu Herltovi. Obec dostávala za užívání farní louky až k úvozu roční poplatek 2 floriny. Lipovský farář z toho dostával roční nájemné (pacht) 45 krejcarů. Všechno to bylo potvrzeno biskupem. 

Dne 8. srpna 1681 zloději v noci vypáčili kostel a vyloupili ho.

Dne 12. března 1688 byly Martinem Lißnerem nainstalovány věžní hodiny na kostele.      

Dne 18. března 1695 byly Johanem Adamem Grünerem, úředním písařem z Lipové, jakož také i díky Baltasaru Endlerovi, rychtáři ze Šenova, u varhanního mistra v Děčíně zakoupeny za 80 tolarů varhany. 20. března pro ně učitel Zacharias Herl, jakož i sedláci Paul Miller, Georg Walkman a Zacharias Grohm jeli a 24. března byly první varhany v šenovském kostele sestaveny.

Dne 18. října 1716 Zacharias Paul, obchodník ze Šenova, daroval kostelu nový kalich v ceně 50 florintů, neboť jeho syn Johanes, duchovní, právě zde světil Primiz (první mše nově vysvědceného kněze).

V roce 1772 se do kostela instalují nové varhany od Tobiase Flecka z České Kamenice.

V roce 1723 byl Johannem Michaelem Faranschonem z Chomutova za 41 říšských tolarů vymalován v kostele strop a kruchta (kůr).

V roce 1780 byla až ke zvonům sejmuta kostelní věž. Byla nově postavena a věžní báň byla pozlacena, vše stálo 520 florinů. Šenov konečně opět dostal svého vlastního faráře.

V roce 1782 dostává právě osamostatněná farní obec od dob reformace svého prvního faráře, jímž se stává Josef Hesse z Vlčí Hory, kaplany jsou Georg Heer z Langengrundu a Josef Knoth z Lobendavy.

 V květnu roku 1783 byl na místě staré fary položen základní kámen k nové, stávající faře. Nový farář Josef Hesse, narozený v obci Wolfsberg (Vlčí Hora), byl nejdříve 35 let jako kaplan v Lobendavě, než byl roku 1782 jmenován farářem.

V roce 1792 byly před kostelem položeny zcela nové kamenné schody.

V roce 1806 29. října se na velkém zvonu objevila trhlina o velikosti „půl lokte“. Zvon byl 8. července z kostelní věže stržen a 27. listopadu téhož roku v blízkosti u tak zvané „Ovčí kaple“ - „Schafkapelle“ na vrchnostenské aleji (tak se tehdy říkalo úzké cestě do Lipové) přelit, načež byl 8. prosince 1807 během sněhové vánice opět zavěšen do věže a téhož večera se poprvé znovu rozezněl. 

Zvonař který zvon odléval byl z osady Kopec u Brtníků a jmenoval se Anton Kittel, narozen v Mikulášovicích. Do zvonu byla vepsána jména Johann Endler, soudce, August Bendel, farář. Stalo se přitom však neštěstí. Při odlévání vytekl tekutý kov odlévači na nohu. Hodně se zranil. Když pak zvon vyjmuli z formy, byl moc krásný.

Nápis na ulitém zvonu zanechaný po této operaci zněl:

  „Den Lebendigen Freude zu verkünden,                                                                                                                                              Den Verlust ihrer Geliebten zu beklagen                                                                                                                                               Und sie für und für zur Andacht einzuladen,                                                                                                                                              Ist die Bestimmung meines Seins und meines Klanges“                                                                                                                                         

Český text zní přibližně takto:                                                                                                                                                                    Živím radost  zvěstovat,                                                                                                                                                                            Na ztrátu jejich milovaných žalovat                                                                                                                                                             A je stále k bohoslužbám zvát,                                                                                                                                                                  Je důvodem mého bytí a mého hlasu.“

  Ve farní kronice je zapsáno: „Přelito pod panem farářem Augustem Bendelem a panem rychtářem Johannesem Endlerem. 1807“. Zvon vážil 671 kg, srdce zvonu 28 kg. Výdaje obnášely přibližně 900 zlatých.

V roce 1810 byl kostel nákladem 1400 florinů nově pokryt.

  V tom samém roce odevzdal šenovský kostel na vrchnostenský příkaz kvůli mikulovskému faráři Josefu Wenzelovi, 4 /2 liber (Pfund) stříbrného náčiní k v Litoměřicích zasedající komisi.

  Dne 28. července 1812 byla za velkého sběhu lidí sejmuta k opravě celá báň kostelní věže i s křížem. Práce stály 342 říšských tolarů. O uskutečňování těchto prací se zasloužil farář Heyne a rychtář Josef Lauermann. 27.srpna 1812 byla opět makovice posazena na své místo. Práce na ni byly vykonány v domě obchodníka Philippa Jakoba Menzela v čp.  317. Další obnovy báně kostelní věže proběhly v letech 1835 a 1878.

   Oltářní obraz líčící utrpení svatého Bartoloměje, jemuž je kostel zasvěcen, namaloval v roce 1820 Heinrich Gotthold Arnoldi z Drážďan (letopočet je zřejmý na okraji obrazu). Nad hlavním obrazem je v kulatém rámu obraz Madony s Ježíškem v náručí. Na  evangelní straně apsidy je umístěna na soklu se stříškou soška sv. Anežky římské. Dále pak na téže straně dřevěná kazatelna s reliéfy sv. evangelistů. Na protilehlé straně pak dřevěný kříž s Kristovým tělem v podživotní velikosti. Kostel má pak dva postranní oltáře opírající se o vítězný oblouk: Nejsvětější srdce Páně a Panna Maria. Pod lodním oknem je ve výši asi 1,5 m umístěna dřevěná prosklená schránka s pozůstatky mučedníka Gratiosa, kterou kostelu věnoval litoměřický biskup Augustin Bartoloměj Hille dne 11. června 1854. Obě lodní okna mají barevné skleněné vitráže.

  V roce 1820 kostelní okrsek Šenova zahrnuje všechny osady obce a Vilémov. S farářem přišli v tom samém roce dva kaplani, Georg Heer z Dlouhého Dvora (Langengrund) a Josef Knoth, syn lobendavského výběrčího.

   Šenovský kněz Augustin Bartoloměj Hille,  je intronizován 7. října 1832 11. biskupem biskupství Litoměřice. 28. srpna 1835 vysvětil svého synovce Dr. theol. Aloise Hilleho v šenovském farním kostele na kněze. V přítomnosti biskupa byla opět posazena 29. srpna 1835 na své místo věžní makovice s křížem, jež byla předtím pokrývačem Franzem Rämischem nově pozlacena.

  Varhany  postavené v roce 1722 Tobiašem Fleckem z České Kamenice a v roce 1827 opraveny a naladěny dosloužily.  Nové varhany instalovali 9. srpna 1844 bratři Fellerové z Königswaldu, okres Děčín. Stály 1181 florintů a 40 krejcarů. Tuto částku shromáždil tehdejší kaplan páter Josef Kindermann.

  V roce 1893 byly stavitelem varhan Johannem Sommerem z Františkových Lázní, okres Cheb, varhany opraveny a sloužily až do roku 1934.

  Relikvie svatého mučedníka Gratiosa, jež do té doby se nacházely v římských katakombách, daroval biskup Hille zdejšímu farnímu kostelu; 11. června 1854 byly převezeny.

Spolek velikonočních jezdců dal v roce 1899 vybudovat pod kostelem široké schodiště.

  Nové kostelní zvony (in der Stimmung Es – g – b) odlila v roce 1903 firma M. & O. Ohlsson v Lübecku.; jejich hmotnost byla 1100 kg, 615 kg a 300 kg. Jejich vysvěcení obstaral 14. června 1903 kanovník Monsignore biskupský okresní vikář Jakob Kasper z Království, jež se narodil 18. 10. 1838 v Lobendavě a zemřel 10. 2. 1914 v Království. Věžní hodiny, dokončené 5. listopadu 1903, byly instalovány firmou Liebig ve Vídni.

  20. února 1917  o masopustním úterý, se večer mezi 17. a 18 hodinou rozezněly tyto zvony naposledy. Den nato byly první a poslední zvon sňaty jako oběť strašlivého lidského zápasu a padly za oběť I. světové válce. Prostřední zvon postihl tento osud v pondělí 27. srpna večer o půl šesté. Zvony o tónech es, g a b, dodala v roce 1903 firma M &  O. Ohlsen v Lübecku.

Nové zvony odlil v roce 1921 Richard Herold z Chomutova; odlití stálo 164 000 Kč. Jejich vysvěcení se konalo 20. listopadu prostřednictvím pražského světícího biskupa Wenzela Antona Frinda (1843 – 1932) z Lipové.  

  V roce 1934 byly instalovány nové varhany bratry Riegerovými z Jägerndorfu a poprvé předvedeny prostřednictvím kostelního koncertu 25. března 1934 ředitelem choru Hermannem Konradem (1905 – 1986).

  Věžní makovice s křížem byla v roce 1935 snesena k opravě pod vedením stavitele Josefa Ebermanna a tesařského mistra Hermanna Fröhlicha. Listiny nacházející se v makovici byly opsány městským vrchním inspektorem Rudolfem Schützem. V makovici se nacházely vzorky šenovské průmyslové výroby. Autor této knihy sám přidal do makovice krabici o velikosti 12 cm x 10 cm x 3 cm obsahující vzorky knoflíků vyráběných velkošenovskou továrnou pod názvem „Adler – Knopf – Fabrik Carl Stein (Adlerova továrna na výrobu knoflíků Carl Stein)“.

 Dne 7.3.1942  byly opět sneseny kostelní zvony; od té doby farní obec oněměla. Umíráček Wandlungsgloecklein ve věžním hrotu přežil obě války; zvonek z Křížového vrchu byl přenesen do kostelní věže.

(pozn.:  více ve složce  kostelní zvony   www.velkysenov.estranky.cz/fotoalbum/cirkevni/kostelni-zvony/)

     Faráři ve Velkém Šenově

Josef Hesse  (1782 – 1790)                                                                                                               

Anton Fürle (od 25. 11. 1790 do roku 1792)                                                                 

Anton Schön (od 29. 8. 1792 do roku 1803)                                                                         

Augustin Bendel (od 25. 8. 1803 do roku 1811)                                                                    

Josef Heyne (pod 3. 8. 1811 do roku 1829)                                                                            

Franz Leipelt (do roku 1851)                                                                                   

Anton Hieke (do roku 1865)                                                                                                       

David Hentschel (od 1. 10. 1865 do roku 1903) personální arciděkan                          

Franz Heger (od 1. 8. 1906, zemřel 9. 9. 1917 v Teplicích – Šanově)                              

personální děkan Josef Walter (od 1. 1. 1918 do 10. 3. 1940, kdy umírá)

posledním městským farářem německé řeči je Josef Mühlbauer (od 29. 11. 1940 do roku 1946).

Laurenz Jäckl, jenž se narodil 22. 3. 1882 v Jablonci nad Nisou a zemřel 3. 10. 1968 v Aschaffenburgu, působil od roku 1906 až do nástupu do penze 1. 5. 1939 v obci jako učitel náboženství a školní katecheta. Po penzionování přesídlil ze svého domu čp. 166 v dolním Šenově do Gruenwaldu v okrese Jablonec.

  Příjmy zdejšího faráře tenkrát byly:

  Desátky (Decem) od sedláků kostelního okrsku cca. 134 florinů, peníze pro kaplana (Kaplandgeld) od zahradníků a domkářů (Häusler) 48 fl. a. polní a luční poplatek (Acker- und Wiesenzinse) 50 florinů. Hrabě dával (ex gratia) bez závazku ročně pět sáhů (Klaster) dřeva (patnáct sáhů bylo stanoveno jako věno); potom ještě čtyři piva. „O to se musel farář ročně prosbou ucházet, jakož také o přídavek osmi sudů. K tomu se hrabě Franz Wenzel ze Salmu milostivě vyjádřil, že šenovský kostelní okrsek bude oddělen od lipovského, kam má patřit (a tempore Reformations) příležitostně, podle potřeb jako pobočka. Kromě toho dal fundus Religionis 54 fl. jako náhradu za zrušené odměny za křtící církevní úkon a Colleda, které vymohl již uvedený pan vikář Werffel.“ Podle osobní dohody posílal šenovský farář lipovskému ročně mnoho klášterního dřeva; tato služba existuje ve zmenšeném množství ještě dnes. Domkáři měli kromě toho ke kostelu plnit zvláštní povinnost, jak je uvedeno v kupní smlouvě z 18. února roku 1776: Franz Marschner, kupující, je povinen: „Zvláště je být zavázán, kdykoliv bude u zdejšího kostela stavěno, být v každé době svýma rukama ku pomoci, také k zametání a čištění tak často, jak bude nutno a bude na něm požadováno, a také je povinen ročně jeden groš kostelní Erb-Zinss zaplatit.

Kaplani od r. 1782

Goerg Heer, Josef Knoth, Walltribus  Eifler, Ord. Cap., Josef Henne, Felix Franz Grul., Karl Schöpfer, Adalbert Petters, Johann Kumpf, Josef Bergmann, Johann Dittrich, Anton Calligary, Josef Kromer, Gottfried Dinnebier, Franz Marschner, Theobard Golumbat Ord. Cap., Josef Kindermann, Daniel Pokorny Ord. Cap., Franz Kofer, Wilhelm Ullrich, Ambrož Hille, David Hentschel, Jakob Knechtel, Johann Pleschke, Jakob Kasper, Ignaz Seidlich, Ed. Klemt, Ignaz Donath, Andreas Ubl,

Ex=Cisterc.: Anton Frind, Augustin Jakob.