Továrna na stuhy Schorisch ve Velkém Šenově

Paní Filomene Swoboda, rozená Schorisch, s vděčnou vzpomínkou.

Továrna na stuhy Schorisch patřila vedle Hille & Hampel, J. Frind a August-Liebisch-Söhne pravděpodobně k první generaci šenovských továren na stuhy. Firemní znak hrdě zdobí letopočet 1803 a příslušná literatura tento rok uvádí i jako datum založení společnosti. Publikace z roku 1878 však uvádí jako rok založení společnosti rok 1830.
Historii této velké továrny přiblížíme v tomto článku. Užitečná nám byla krátká historie společnosti, kterou v roce 1935 sestavili Anna Schorisch a Fritz Wunsche, poslední majitelé. Další informace pochází z církevních matrik a internetu.

Historie výroby stuh a pásek sahá až k Florianu Schorischovi (1770-1846). Pocházel z rodiny dlouhodobě usazené v Šenově. Jeho předkové byli většinou cestovatelé nebo tesaři. Původní rodinné sídlo bylo čp. 258 (staré 178). Floriánův děd Hans Schorisch získal dům čp. 269 až v roce 1728. Florian Schorisch je v matrikách uváděn jako šňůrář od roku 1798, což značí jistě počátek pozdější rozsáhlejší tkalcovské dílny. V té době je třeba předpokládat, že ve vlastním domě byl pravděpodobně jeden nebo dva tkalcovské stavy, které obsluhovala sama rodina. Nejprve se zpracovávaly pouze místní lněné příze, které se spřádaly ručně. Kolem roku 1830 převzal podnik syn Franz Josef Schorisch (1798-1869). V letech 1834 až 1848 byl v církevních záznamech uváděn jako tkadlec stuh v Šenově čp. 177. V tomto domě se v roce 1837 narodil pozdější továrník Augustin Schorisch. V letech 1862 až 1868 byl Josef Schorisch výrobcem stuh a majitelem domu čp. 269 a v roce 1869, když zemřel, byl výrobcem stuh.

Od roku 1848 se výrobky vyráběly z bavlněných přízí a z lněných přízí se stále vyráběly jen speciální předměty. Prodej tkaných stuh probíhal v rámci celého Rakousko-Uherska. Velké trhy v Praze, Plzni a Brně byly navštěvovány koňskými povozy. Teprve se zavedením železnice v roce 1868 a v důsledku válek 1866 a 1870/71 dostalo tkaní stuh nové a lepší základy. V letech 1870-1880 začala mechanizace stuhových tkalcovských stavů, do té doby se vše zpracovávalo pouze ručně. Firma Schorisch v té době zaměstnávala asi 20 pracovníků.

Po smrti Franze Josefa Schorische převzal firmu v roce 1869 jeho syn Augustin Schorisch (1837-1911). To byl začátek průmyslové fáze výroby stuh pro společnost Schorisch. Konečně v roce 1888 byla u domu čp. 269 postavena nová tovární budova s kotlem, kovárnou a parním a dokončovacím strojem (obr. 1). Bylo zde místo pro 30 pásových stavů a potřebné další stroje. Do začátku první světové války zaměstnávala společnost 150 dělníků a dalších 40 tkalců stuh jako domácí dělníky v Lipové, Lobendavě a Severním. Franz Josef Schorisch, starší bratr Augustina, byl také výrobcem stuh. Svoji malou firmu měl v Leopoldce čp. 23 a je doložen jako výrobce řemenů v letech 1870 až 1878. Poté se však jeho stopa ztrácí.

Seznam sortimentu pro společnost Schorisch je k dispozici od roku 1878: Lněné a bavlněné pásky, pásky a podvazky, pásky Batis a „každá položka v oddělení pásek“. Firma měla pobočku i v Praze.

V roce 1886, po vynikajícím obchodním školení, nastoupil do podniku nejstarší syn Augusta Schorische, Josef Schorisch (1863-1911). Od roku 1898 byl společníkem.

Kolem roku 1890 firma Schorisch získala majetek předchozího statku čp. 266 "Liebisch". Rodina Liebischů pak postavila nové hospodářské budovy severně od polní cesty na místě, kde stály minimálně do roku 1968. Na místě zbořeného dvorního stavení čp. 266 vyrostl v roce 1895 obytný a hospodářský dům čp. 401 a o čtyři roky později k němu byla připojena další tovární budova (obr. 2).

V roce 1892 byl v městě Barmen zřízen první stav na žakárové stuhy a z této továrny byl ve firmě Schorisch zaměstnán i mistr. K rozšíření firmy došlo v roce 1898 a také v roce 1905, kdy byla postavena strojovna, kotelna a velká kovárna. Téměř každý rok docházelo k dalším rozšířením. V roce 1911 však Josef Schorisch a jeho otec Augustin Schorisch nečekaně zemřeli. Novým majitelem se stal mladší bratr Johann Georg Schorisch (1877-1929).

Na konci 19. století došlo podle místních novin ke stávce ve firmě Schorisch. Důvodem byly pravděpodobně „poplatek za světlo a stav“, které měli platit dělníci. V roce 1899 se 60 stávkujícím dělníkům podařilo zrušit poplatek za světlo, ale poplatek za stav se zřejmě musel nadále platit nebo byl zadržen ze mzdy.

V téže době si rodina Schorischů vybudovala druhou hospodářskou činnost. Nejpozději v roce 1895 Augustin Schorisch (1868-1928), druhý nejstarší syn výrobce stuh Augustin Schorisch, vlastnil stavení čp. 181 a obhospodařoval poměrně velký majetek o celkové výměře 30 hektarů. Posledním hospodářem byl tehdy jeho syn Wilhelm Schorisch.

První světová válka přinesla velké změny a vážný útlum výroby. Zásobovací potíže a nedostatek pracovních sil (více než polovina dělníků byla odvedena) vedly ve válečných letech 1914-1918 k zastavení výroby. Bez ohledu na to lze v těchto letech dohledat i další stavební akce. Po skončení války přispěly k dalšímu poklesu četné úpisy válečných dluhopisů. Přepracováním, dnes bychom řekli recyklací, od válečných uniforem až po věci denní potřeby bylo možné určité překlenutí, takže nakonec v továrně našlo práci 250 lidí, a právě tolik domácích dělníků.

Po smrti Johanna Georga Schorische v roce 1929 řídila podnik vdova Anna Schorisch s podporou svého synovce Fritze Wunsche. V roce 1935 firma zaměstnávala 150 lidí. V roce 1924 byla založena společná firma s výrobcem Staude z Varnsdorfu: Staude & Co. KG. Povolení společnosti Staude zřídit v závodě Schorisch „závod na tovární výrobu tkaniček“ bylo uděleno dne 27. května 1925. Nakonec byla v roce 1937 postavena velká dílna v Šenově čp. 547.

Odsunem německého obyvatelstva v roce 1945 však výroba stuh v těchto objektech neskončila. Dnes zde má svou pobočku STAP Vilémov.

Dr. Andreas Hille, M. Turyna  

 první dílna čp. 269 postavena v roce 1888 

 Na místě zbořeného dvorního stavení čp. 266 vyrostl v roce 1895 obytný a hospodářský dům čp. 401.

 továrník Johann Georg Schorisch (1877-1929)