Nejstarší dějiny.

   Kolem  roku 1100 bylo naše město zřejmě založeno, neslo tyto názvy: Schönau, Schone, Schonaw, Schönaw. Oblast náležela k biskupství a markrabství Míšeň, když v roce 1158 s Budyšínem přešla pod českou správu. Dle listiny ze 7. května 1241 s mapou, jež prokazuje do dnešních dob nezměněné hranice zemské a obecní.
   Podle listiny z roku 1346 kdy je v Schönau zmíněn dřevěný kostel v matrikách míšeňského biskupství. Tehdy zde bylo na pozemkových parcelách čísel 1, 6, 7, 16 pozdějšího Leopoldova tvrz s hradbami a vodním příkopem. Při tvrzi byl poplužní dvůr s velkým ovčínem. Panské sídlo leželo na pozemku domu čp. 133.
   V listině z 27. července 1404 je jmenován jako man Hynka Berky z Dubé Wilrich von Dobrisch „sezením na Šenově“. Dne 6. června 1427 je Wilrich von Dobrisch uveden jako ručitel svého pána. Jeho následovníkem na Šenově se stává Hornolužičan Althannos von Gusk. Při husitském tažení Schönau a okolí v roce 1430 byla tvrz s opevněním a dvorem úplně rozbořena. Zdivo z tvrze bylo užito při stavbě lipovského zámku (jedná se o starý zámek ze kterého se později  stal pivovar, psal se rok 1500). Od této doby zůstala tvrz v rozvalinách a již nikdy nebyla obnovena, zatímco obnovené opevnění vytrvalo až do roku 1768, když bylo ponecháno svému osudu.
   6. května 1449 prodává Heinke von Gusk svůj podíl ve vesnici Šenově saskému vévodovi Friedrichovi, jenž 20. května jej dává v léno Johannu z Knoblauchu na Varnsdorfu „s opevněním a dvorem ve vsi Šenově “. Dne 25. ledna 1449 propůjčuje saský vévoda „Jenicovi Knoblochovi a jeho choti Margaretě polovinu vsi, z toho čtvrtinu pod kostelem a druhou čtvrtinu pod Partyzánem, polovinu všech vod církevního léna, lidí z místa zvaného Wieden a také k tomu náležející mlýn“. Dne 30. března 1449 propůjčuje saský vévoda choti Sigmunda Knoblocha Eufemii k obživě polovinu vsi Šenova s dvorem, šesti kopami ročního důchodu, opevnění a polovinu církevního léna. Dne 6. dubna 1472 dostává Sigmund z Lottitz na Schirgiswalde od saských vévodů v léno lipovské opevnění a polovinu vsi Šenova. Dne 14. června 1473 dostává v léno Hansen Doring na Tolštejně od saských vévodů Ernesta a Albrechta opevnění a dvůr v Šenově a polovinu vsi a polovinou církevního léna, „jak mu jej byli prodali bratři Knoblochovi Christoph, Tamme, Haug, Merten a Blasius, avšak jeho hospodyni třetinu těchto statků k obživě“. 
   5. května 1475 udělují sasští vévodové „rytíři a truksasovi (viz*) Heinrichu ze Schönfelsu a Friedrichovi ze Schönfelsu … celkový výnos ze vsí Lipová a Šenov s opevněním. Roku 1566 přechází Šenov na Hanse von Schleinitz, jenž zakládá panství Lipová (Hainspach), a od těchto dob náleží Šenov až do roku 1866 k tomuto panskému sídlu.
   Z těchto známých údajů týkajících se nejstarších dějin Šenova vyplývá, že vesnice se svým opevněním měla občas dva držitele. Uvedená data a jmenovaní majitelé byli prokázáni prostřednictvím listin nacházejících se v držení Saského hlavního státního archivu v Drážďanech.

* "truksas" značí jídlonoš; stolník (vysoký dvorský hodnostář, který měl dozor nad kuchyní a hospodářstvím).

Významné změny 

   Císařským rozhodnutím ze dne 4. října 1907 se obec Šenov povyšuje na město. Listina o povýšení města, podepsána císařem Františkem Josefem I., vyhotovená 17. září 1908 popisuje takto městský erb: Štít příčně dělený červeným břevnem v sazeným do stříbra. Břevnem prochází stříbrný meandr. V horní zlatém poli štítu vyrůstá z dělícího břevna ozubené černé kolo. V dolním modrém poli štítu se nachází pět křížících se, tři ku dvěma, listů jetele. Štít, na jehož hlavním okraji spočívá stříbřitě zbarvená koruna s pěti viditelnými zuby cimbuří, je orámován přirozenými dubovými ratolestmi nesoucími plody. Po roce 1945 byly dubové ratolesti nahrazeny lipovými. Změnu provedl místní dlouholetý knihovník a kronikář pan Eduard Malý.

   Výnosem císařského a královského ministerstva vnitra z 3. června 1914 se přejmenovává město Šenov na Velký Šenov v Čechách. 

   Staré Hraběcí je známé od roku 1715. Janovka se připomíná poprvé v roce 1750. Malý Šenov v roce 1715 a osada Leopoldka je známá od roku 1720. Malý Šenov a Leopoldka byly spojeny v jednu obec roku 1847. Staré Hraběcí a Janovka se spojily 23.února 1851. 

   Obec Knížecí (Fürstenwalde) byla až do roku 1949 samostatnou obcí s vlastním Gemeindeamt (městský úřad), po válce s vlastním místním národním výborem. Teprve po vysídlení sudetoněmeckého obyvatelstva byla v roce 1950 začleněna pod město Velký Šenov.