Historie Waldidylle Lilienteich

Již na mapě Království  českého z let 1764-1767 je v místech, kde mnohem později vzniklo kdysi nádherné místo s názvem Waldidylle Lilienteich (Lesní idyla liliový rybník), vyznačen ve velkém lesním porostu rybník. V té době toto místo patřilo k panství Lipová rodu Salm-Reifferscheidtů. Zalesněnému kopci se říkalo Kahle Busch (Plešatý keř), snad protože skalnatý vrch kopce byl holý, bez porostu.

O 80 let později vlastnil pozemky dle Stabilního katastru z roku 1843 Josef Sallmann z roubenky čp. 148 (tato roubenka byla stržena po roce 1921 před stavbou dnešního domu).  Vrch kopce také změnil název, říkalo se mu Kellerberg (Sklepní kopec).

V roce 1902 se uvádějí jako majitelé pozemků Josef Theissig, Heinrich Viertler a Josef Ferdinand Kindermann.

Kolem roku 1907 byla na Lilienteichu postavena Waldhaus (lesní dům), byla to dřevěná chata. Bohužel už se nedozvíme nic o její velikosti ani kdo ji postavil. Byli to zřejmě členové Horského spolku Schönau. Horský spolek Nixdorf pořádá dne 12.7.1908 turistický pochod Lilienteich – Botzenschenke – Grafenwalde. Zdroj: Reichenberger Zeitung Sonntag 22. 3. 1908.

  V dubnu 1913 kupuje rozsáhlé pozemky od výše jmenovaných Josef Strobach. Od toho času dojde na Lilieteichu k velkým změnám. Je postavena první chata na betonových základech s občerstvením. Kolem ní byla také vytvořena skalka, lavice se stoly a velkou proměnou projde i vlastní rybníček. Kolem vodní plochy bylo postaveno dřevěné ohrazení a byl vytvořen ostrůvek. Dále byl zbudován druhý, menší rybníček (dnes již zarostlý). Také je určen název tohoto výletního místa – Waldidylle Lilienteich.

Bohužel i toto krásné místo mělo své smutné dny.

V druhém rybníčku, který byl na druhé straně cesty a hráze, dne 29.7. 1918 ukončila svůj mladý život 23letá slečna Berta Richterová, dcera Antona Richtera z Nixdorfu čp. 398, která pracovala v Leopoldce čp.65 v továrničce p. Opitze.
K této nešťastné události byla zhotovena boží muka, viz. obrázek. Tato boží muka při každé větší opravě byla umísťována blíže k Černému rybníku. Kolem roku 1980 se boží muka již nacházela téměř u hráze rybníka. Později byla odstraněna.

 Další nešťastná událost nedaleko Lilieteichu byla loupežná vražda sedláka Frinda ze Severního, která byla popsána 27.5.1920 v novinách Reichenberger Zeitung.

 Ani tyto dvě smutné události však nezabránily dalšímu turistickému rozmachu. Továrník Josef Strobach nechal v roce 1924 postavit na Lilienteichu lesní restauraci, dřevěnou chatu se sklepením. 

   Zdroj: Soa Děčín

 Tato letní restaurace byla velmi oblíbena a hojně navštěvována. Točilo se zde lipovské 8° pivo, které sem pracně dovážel pan Richter z hostince u Černého rybníku. V roce 1937 prošla chata menší úpravou, byl postaven komín, byly osazena na terase okna, aby mohla být využívána po celý rok. Restaurace měla své nádobí, šálky, půllitry, skleničky, talířky označené logem Lilieteich. Kuriozitou bylo vlastní platidlo, které mělo hodnotu vždy jednoho půllitru piva. 

                 Liliový rybník byl velmi navštěvovaným místem po celé roční období. U restaurace se konaly koncerty, kterých se účastnili hudebníci i z Rumburka. Pořádaly se tu různé slavnosti města a spolků. Venkovní osvětlení, ale také po celé přístupové cestě byly nainstalovány takzvané karbidové lampy. V zimě tu sportovci i nadšenci závodili na lyžích. Také tu stál kuželník, kde si hosté mohli zahrát kuželky. Dráha je patrná dodnes. Na Lilieteich vedly lesní cesty z Leopoldky, Velkého Šenova, Starého Hraběcí, Mikulášovic a Salmova.

 Dne 11.8. 1935 v neděli ráno pořádal Pěvecký spolek „Liederkranz“ z Velkého Šenova v Čechách v lesní idyle „Lilienteich“ ranní zpěvy s výběrem nejkrásnějších německých lidových písní. Zdroj: Reichenberger Zeitung
K chlazení piva byla postavena pod menším rybníkem šopa na uskladnění ledu o rozměrech 2 krát 2 m. Stěny byly zhotoveny z půlkulánů a vysypány škvárou. U cesty byl postaven kamenný sklípek, kde byly skladovány sodovky (ten tu stojí dodnes).

Provozovatelé:

Od otevření v roce 1927 až do roku 1931 zde pivo točil Hermann Richter, majitel hostince u Černého rybníka čp. 46.
V roce 1932 Michael Achtner majitel restaurace Rychta na náměstí čp. 1. V roce 1933 zemřel.
Od roku 1933 až do roku 1938 měl restauraci pronajatou Franz Zimmerhackel. 
V roce 1939 měl v pronájmu Raimund Petters.
Do roku 1945 měla restauraci pronajatou paní Pettersová. V témže roce byl provoz ukončen.

 V druhé polovině 20. století se život na Lilienteichu úplně obrátil. Už to nebylo vyhledávané místo k odpočinku, restaurace se uzavřela a chata začala sloužit různým účelům, jen ne k čemu byla postavena truhlářem Franzem Töppelem *15.8.1900 z Knížecího čp.2. Kolem roku 1985 byla vyměněna střešní krytina. Po roce 2000 začala celková devastace obou chat, která definitivně ukončila existenci Lesní idyly Lilienteich.
Dnes po více jak sto letech tu zbyl jen rybníček a smutné oči pamětníků.

Kdo byl Josef Strobach  

 Strobach Josef, majitel továrny, syn Franze Strobacha, od roku 1885 praccval v otcovské firmě, 22. srpna 1899 byl zapsán jako společník kamenotiskárny firmy Franz Strobach & syn, roku 1919 se uvádí jako jediný majitel firmy. V roce 1917 připojil ke své firmě továrnu na výrobu lepenky v Salmthalu, okres Karlovy Vary, v roce 1926 k ní připojil rumburskou firmu Reichel & Ritschel, jež dostala nové jméno „Heliochroma“, 11. ledna 1940 vytvářil se svým synem Josefem, diplomovaným inženýrem strojírenství, otevřenou obchodní společnost. Tento vysoce vyvinutý podnik se od roku 1946 nazývá „Severografie“. Byl členem městské rady, kde od 24. června 1917 vykonával funkci místního školního inspektora, za zásluhy o rozvoj města a zřízení měšťanské školy, kdy vystupoval v úloze řídícího stavby, byl mu 24. listopadu udělen titul čestného občana města Velký Šenov. Narodil se 22. listopadu 1870 v Leopoldově čp. 12 a zemřel 8. ledna 1947 V Bernburgu nad Sálou.

Proč uprostřed lesa dostala restaurace Waldidyle popisné číslo 10.
Kdy přesně chata začala užívat  číslo popisné 10 není známo. Zapsáno bylo při vkladu do Katastrální knihy až v roce 1937. Domek s popisným číslem 10 v Katastrálním území Velký Šenov byl majetkem fa Liebisch a Söhne do roku 1922. Stál přes potok v těsné blízkosti tovární budovy čp. 127 v Brtnické silnici. 

  V matriční knize se píše, že v roce 1903 se v domě rodí děti rodičům Weberovým. V roce 1904 je v domě svatba. Dále je matriční zápis, že 11.5.1912 zde umírá Terezie Kindermannová. Poté se v domě čp. 10 neudála žádná další matriční událost. V letech 1913 až 1921 se s domem něco stalo, jelikož ve sčítání z r. 1921 je veden jako staveniště a majitelem byl Rudolf Hossner (podnikající právě ve firmě Liebisch). V letech 1922 až 1923  byl dům zřejmě stržen a popisné číslo 10 bylo odebráno protože již nebylo v evidenci popisných čísel. Od toho roku není na mapách dům zakreslen. Čp. 10 bylo zřejmě v roce 1924 určeno pro Waldidylle  Lilienteich kdy byly vyhotoveny plány. Letní restaurace byla otevřena v roce 1927. V roce 1937 byla provedena úprava oken aby mohla být otevřena celoročně. V témže roce byla chata zkolaudována.