Diecéze litoměřická
Dioecesis Litomericensis
Litoměřice - diecéze
Katedrála sv. Štěpána
posvěcena: 20. 9.1057
patroni: sv. Zdislava (hlavní partonka od r. 2000), sv. Štěpán Prvomučedník, sv. Felix, sv. Viktorin Ptujský
+ 3. 7.1655 papež Alexandr VII.
český král a císař Ferdinand III.
1947-1990
Znak litoměřické diecéze nebyl ustálen. V roce 1947 navrhl heraldik Břetislav Štorm modrý štít a v něm čtvrcený heroltský kříž uprostřed dělený pokosem a pošikem se střídavými barvami, stříbrná a červená.
V roce 1990 byl znak změněn. Na modrém poli je čtvrcený heroltský kříž střídavých barev stříbrné a červené.
biskupové
1. Maximilián Rudolf svobodný pán (baron) von Schleinitz 1655 – 1675
*1605 Varnsdorf, +13.10.1675 Litoměřice. Vystudoval filosofii a teologii v Collegiu Romanu. 6.5.1630 byl v Praze vysvěcen na kněze. V pražské arcidiecézi se osvědčil jako generální vikář kardinála Harracha. 12.6.1635 zvolen kanovníkem Metropolitní kapituly u sv. Váta v Praze, 24.11.1637 se stal proboštem litoměřické kapituly.
Zasloužil se o založení biskupství v Litoměřicích, ke kterému dal návrhy roku 1637, 1642 a 1647. Pomáhal mu kardinál Harrach, který poslal císaři Ferdinandovi III. supliku o jmenování nového biskupa. Císař vydal 11.12.1647 dekret, kde jmenoval probošta Maxmiliána protoepiscopem (prvobiskup). Ke vzniku biskupství došlo bulou papeže Alexandra VII. z 3.7.1655.
Přijal biskupské svěcení v jezuitském kostele Jména Ježíš v Římě 3.7.1655. Intronizován v Litoměřicích 25.5.1656. Intronizační proslov pronesl v češtině, kterou plynule ovládal slovem i písmem. Dal stavět novou katedrálu na Dómském pahorku a pod každým oltářem kryptu. Založil dva nové kanonikáty. Organizačním rozdělením diecéze a zavedením pravidelných misií se zasloužil o rozkvět náboženského života diecéze. Katedrála byla dostavěna roku 1681.
Psal literární díla z oboru historie a dopisoval si s Bohuslavem Balbínem, malířem Karlem Škrétou a dalšími uměleckými osobnostmi.
Po smrti kardinála Harracha (+1667) se o biskupu Maxmiliánovi uvažovalo na místo arcibiskupa pražského, ale jeho zdravotní stav nebyl dobrý, a od roku 1672 se začal více zhoršovat.
Po své smrti byl biskup pohřben v rozestavěné katedrále do krypty před mariánským oltářem. Ve 21. století byly ostatky přeneseny do krypty před hlavní oltář.
2. Jaroslav Ignác František ze Šternberka 1676 – 1709
*1643, +12.4.1709. Pocházel z holické větve Šternberků. Byl kanovníkem pasovským a v této funkci byl jmenován 22.6.1676 novým biskupem litoměřickým. Zakončil práce na katedrále sv. Štěpána, kterou vysvětil 21.9.1681.
Jeho největší stavbou byla nová biskupská rezidence podle návrhu Julia Broggia v letech 1689–1701. Vybudoval další kostely v Litoměřicích i v celé diecézi, kterou dal vedle sv. Štěpána pod ochranu sv. Felixe a sv. Viktorina Ptujského.
--- Tobiáš Hübner, kapitulní vikář 1709 – 1710
3. Hugo František z Königseggu a Rotenfelsu 1711
*7.5.1660 Vídeň, +6.9.1720. Vysvěcen na biskupa 7.7.1711, intronizován 11.10.1716. Dal zpevnit základy katedrály a založil dva další kanonikáty. V diecézi byl rok, pak přesídlil do Bonnu (BRD).
--- Jan Adam hrabě Vratislav z Mitrovic 1711 – 1715
6. biskup z HK, administrátor Litoměřic.
--- Gottfried (Bohumír) Hoffer, kapitulní vikář 1716 – 1718
--- Jan Adam hrabě Vratislav z Mitrovic 1718 – 1721
6. biskup z HK, opět administrátor Litoměřic.
4. Jan Adam hrabě Vratislav z Mitrovic 1721 – 1733 +
*20.5.1677, +2.6.1733 Medling u Vídně. 6. biskup královéhradecký. 24.9.1721 jmenován za biskupa litoměřického. 3.5.1722 byl intronizován v Litoměřicích. Náboženskému životu v jeho diecézi dalo silný impuls svatořečení bl. Jana Nepomuckého.
Měl dobrý vztah ke kněžím, byl dobročinný k chudým a navštěvoval nemocné. V květnu 1733 byl jmenován pražským arcibiskupem, ale již 2.6.1733 zemřel. Po své smrti byl převezen z Prahy a pohřben v katedrále sv. Štěpána v Litoměřicích.
5. Mořic Adolf Karel vévoda Saský (Sachsen-Zeit) O.Melit. 1733 – 1756
titulární arcibiskup farsalský, *1.12.1702 Moritzburg, +20.6.1759 Hradiště sv. Hyppolita (Znojmo-Hradiště). Pocházel z protestantské rodiny saského kurfiřta Fridricha Jindřicha a jeho manželky Anny Frederiky Filipíny, ke katolické církvi konvertoval 22.3.1716.
V letech 1731-1733 byl 8. biskupem královéhradeckým. Roku 1733 se stal biskupem litoměřickým. V Litoměřicích se nezdržoval. Diecézi vedli generální vikáři Bedřich Reintsch a Jan Václav Regner.
Utekl před sedmiletou válkou do Hradiště u Znojma k proboštovi Řádu křižovníků s červenou hvězdou, kde zemřel. Na jeho rodném zámku Moritzburg se v letech 1972-1973 natáčela československo-německá pohádka Tři oříšky pro Popelku.
--- Antonín Petr hrabě Příchovický svobodný pán (baron) z Příchovic 1756 – 1759
10. bp. z HK, administrátor Litoměřic.
6. Emanuel Arnošt z Valdštejna 1760 – 1789
*17.7.1716 v Praze, +7.12.1789 Litoměřice. Studoval v Římě. Byl kanovníkem u sv. Víta v Praze a 9 let českým kazatelem. V r. 1756 se stal světícím biskupem a generálním vikářem. 20.3.1760 byl intronizován v Litoměřicích.
V biskupské rezidenci založil velkou knihovnu, ve které uložil dva svazky nejstarší rukopisné bible české. Zažil josefínské rušení klášterů.
7. Ferdinand Kindermann ze Schulsteinu 1790 – 1801
*27.11.1740 Království u Šluknova, +25.5.1801 Litoměřice. Studoval v Zahání a v Praze. Kaplan v Kaplicích. V r. 1774 byl povolán do Prahy a pověřen organizováním školství v Čechách. Vybudoval síť triviálních škol (náboženství, počty, čtení a psaní), které dal stavět z kamene. Za zásluhy o školství byl v r. 1777 povýšen do šlechtického stavu von Schulstein (z kamenné školy).
8. Václav Leopold Chlumčanský rytíř z Přestavlk a Chlumčan
1802 – 1815 přeš. do Prahy – 23. arcbp.
*15.11.1750 Hoštice u Strakonic, +14.6.1830. Působil v Klášterci nad Ohří, Skoroticích a v Děčíně. Stal se kanovníkem u sv. Víta v Praze. V roce 1795 byl vysvěcen na světícího biskupa pražského. V Litoměřicích byl 30.6.1802 intronizován za sídelního biskupa. 4.11.1804 obnovil litoměřický seminář. Roku 1805 vysvětil na kněze Bernarda Bolzana a byl přítelem Josefa Jungmanna. 13.5.1815 byl jmenován pražským arcibiskupem.
9. Josef František Hurdálek 1815 – 1822 rezignoval
*6.11.1747 Náchod, +27.12.1833 Praha. Jeho otec byl pláteníkem. Matka se starala o domácnost. Nadání k učení poznal u malého Josefa místní kaplan, který ho učil latinsky. Kaplan mu pomohl na studia do Kladska a k jezuitům na Karlově náměstí na Novém Městě pražském. Byl velice a všestranně vzdělaný.
25.5.1771 byl Josef František Hurdálek vysvěcen na jáhna a 21.9.1771 vysvěcen na kněze. Po svěcení byl jmenován bakalářem teologie, mistrem filosofie a svobodných umění. Velký osvícenec a josefinista. Český vlastenec, národní buditel, přítel Josefa Jungmanna.
Studoval ve Vídni, kde získal doktorát teologie a vyučoval na Theresianu (pension pro výchovu šlechticů). Papežský nuncius Garampi mu dal právo studoval zakázané knihy. Po návratu z Vídně se stal ceremonářem a tajemníkem biskupa v Hradci Králové a konzistorním radou. Působil ve farnosti v Novém Městě nad Metují. V rodném Náchodě a v Jilemnici uspořádal náboženské přednášky, kterými přivedl několik stovek věřících zpět do katolické církve. V letech 1785-1790 byl rektorem (ředitel) státního generálního semináře v Praze. Podporoval reformy císaře Josefa II. a tím si získal jeho přízeň. Po smrti císaře Josefa II. (+1790) byl seminář zrušen a rektor Hurdálek byl penzionován. Roku 1794 byl jmenován kanovníkem a děkanem kapituly v Litoměřicích a roku 1802 jmenován generálním a kapitulním vikářem litoměřické diecéze.
17.6.1815 ho císař František II./I. jmenoval litoměřickým biskupem, 18.12.1815 potvrzen papežem, biskupské svěcení přijal 18.2.1816 v pražské katedrále sv. Víta.
Litoměřice byly v té době centrem bolzanismu (volnomyšlenkářství, reformní a filosofické). Vůdčí osobností byl profesor teologie Michael Josef Fessl (1788-1863), který byl obviněn z bolzanismu, z hereze (nesprávné učení), svádění mládeže a zločinnosti. Biskup Hurdálek se ho zastával a sám veřejně propagoval bolzanismus. V roce 1820 diecézní kněží obvinili biskupa u císaře Františka II./I. i u papeže Pia VII. z šíření bludů a karbonářství (liberalizmus a uhlířství /směr zednářství). 10.1.1821 poslal císař František biskupovi "vlastnoručně psaný" dopis a obvinil ho z malověrnosti a josefinismu. 24.2.1822 byl Hurdálek donucen odstoupit z úřadu biskupa litoměřického.
Rezignoval 24.10.1822 a 14.10.1823 se odstěhoval do Prahy. Pod pseudonymem Keládruh (Hurdálek) dožil v ústraní v domě č. 285 na rohu ulice Odborů a Karlova náměstí v Praze.
Napsal několik knih o mravnosti. Svou činností byl známý mezi vzdělanci ve Francii, Německu i v Rakouské monarchii.
Za několik let se císař František dozvěděl, že biskup byl donucen k rezignaci "jeho dopisem", který ve skutečnosti napsal dvorní kaplan Jakub Frint. Biskupovi se císař omluvil. Biskup Hurdálek si císařského zadostiučinění velice vážil.
Biskup byl pohřben na malostranském hřbitově, odkud bylo jeho tělo roku 1890 převezeno do rodného Náchoda.
10. Vincent Eduard Milde 1823 – 1832 přešel do Vídně jako arcibiskup
*11.5.1777 Brno. +14.3.1853 Vídeň. Velký josefinista a osvícenec, málo vzdělaný v teologii, vyžadoval dozor nad církví. Působil ve Vídni na filozofické fakultě a napsal známou učebnici obecné pedagogiky.
Biskupské svěcení přijal 13.7.1823. Jeho starostí byl seminář a správa diecéze. Osobně poděkoval svému předchůdci biskupu Hurdálkovi za skvělý stav diecéze.
Po devíti letech byl r. 1832 povolán na arcibiskupský stolec ve Vídni a podle testamentu bylo jeho srdce uloženo v litoměřické katedrále.
11. Augustin Bartoloměj Hille 1832 – 1865
*2.12.1786 ve Velkém Šenově u Šluknova. +26.4.1865. Působil ve Šluknově, od r. 1820 byl rektorem litoměřického kněžského semináře. Na biskupa vysvěcen 16. září 1832. Založil Mariánskou nemocnici v Litoměřicích v r. 1845, v roce 1850 chlapecký seminář nejdříve v Horní Polici, později v Bohosudově, ústav pro hluchoněmé v r. 1859, uvedl do Litoměřic a do více míst řeholní sestry. V r. 1843 začal s kněžskými exerciciemi a v r. 1855 s pravidelnými pastorálními konferencemi. Zemřel v pověsti svatosti.
12. Augustin Pavel Wahala 1866 – 1877
*23.1.1802 v Palačově, farnost Starý Jičín. +10.9.1877. Na kněze vysvěcen 22.9.1827, působil v Mohelnici. Biskupské svěcení přijal 8.4.1866 v Olomouci, intronizován 15.4.1866. V jeho době proběhl 1. vatikánský koncil, po kterém se vytvořila starokatolická církev zvl. ve Varnsdorfu.
13. Antonín Ludvík Frind 1877 – 1881
*9.10.1823 v Lipové u Šluknova. +18.10.1881. Působil ve Varnsdorfu, Litoměřicích, Chebu, byl kanovník u sv. Víta v Praze. Kapitulní vikář. Biskupské svěcení přijal 8. června a intronizován byl 22. června 1879. Byl vynikající církevní historik, zvl. autor 4 svazkových církevních dějin Čech. Vyvolal akci pro postavení věže u katedrály ke 200letému výročí jejího posvěcení.
14. Emanuel Jan Křtitel Schöbel 1882 – 1909
*12.2.1824 v Radvanicích, farnost Verneřovice. +28.11.1909. Člen křížovnického řádu s červenou hvězdou, od 23.1.1879 velmistr. Biskupské svěcení přijal 6.8.1882 v Praze. V mladších letech byl literárně činný v oboru katechetiky, jako biskup napsal aktuální pastýřské listy zvl. o sociální otázce.
15. Josef Gross 1910 – 1931 +
*10.10.1866 v Přimdě. +20.1.1931. Působil v Sokolově. Na biskupa vysvěcen 22.5.1910 v Praze. Byl vynikající rétor a hudebník. Měl velkou úctu k Srdci Ježíšovu a Eucharistii. Jeho duchovní projevy zvl. k řeholnicím vyšly tiskem až posmrtně. Provedl také důkladnou opravu katedrály.
- Antonín Čech, generální vikář a 1. světící (pomocný) biskup od roku 1923. *1860, +1929.
--- Adolf Šebický 1931 - 1939
kapitulní vikář, admininistrátor
16. Antonín Alois Weber 1931 – 1947 zřekl se úřadu
titulární arcibiskup, *24.10.1877 Vlčí Hora, farnost Brtníky. +12.9.1948 Litoměřice. Působil v Teplicích-Šanově a v Ústí nad Labem. Biskupské svěcení přijal 22.11.1931 v Praze, intronizován 6.12.1931. Jeho heslem bylo: „Milosrdenství, pravda, spravedlnost a mír". Stal se biskupem před těžkou dobou 2. světové války. Držel si odstup od strany henleinovců SdP. Byl otcem i českých diecézanů. V českých farnost mluvil česky a rád mezi Čechy uděloval svátosti. Dal postavit kostely v 9 farnostech.
V roce 1938 zabrali Němci seminář i biskupství "pro potřeby Říše". Biskupovi nechali pouze malý byt. Přestaly platit dohody mezi ČSR a Vatikánem a neplatil ani německý konkordát, protože biskupství se ocitlo mimo území ČSR a nespadalo ještě do německé Říše. Kněží v Sudetech neměli nárok na finanční příspěvek. Diecéze byla rozdělena na dvě části.
Za 2. světové války byla diecéze rozdělena na českou a německou část. V obou částech diecéze byl jmenován generální vikář. Po skončení války v roce 1945 chtěli členové československých Rudých gard biskupa Antonína vystěhovat. Byl napadán za své němectví i když se během války zastával Čechů. Československá vláda ho zbavila úřadu a biskup rezignoval. Papež Pius XII. přijal rezignaci 27.1.1947 a jmenoval biskupa Antonína titulárním arcibiskupem samoským.
Jeho nástupce a nový sídelní biskup Štěpán Trochta ho nechal bydlet na biskupství, kde biskup Antonín zemřel na mozkovou mrtvici. Pohřební obřady vedl pražský arcibiskup Josef Beran a litoměřický biskup Štěpán Trochta.
--- František Wagner 1939 - 1946
generální vikář německé části litoměřické diecéze.
--- Josef Kuška 1939 - 1947
generální vikář české části litoměřické diecéze v Kováni u Mladé Boleslavi.
*24.2.1873 Zdice, +25.1.1953 Liberec. V roce 1895 byl vysvěcen na kněze, jako kaplan působil ve Vejprtech, v Praze a v Kladně. V roce 1909 se stal farářem v Kováni. Byl členem Československé strany lidové. Jmenován čestným kanovníkem kapituly u sv. Štěpána v Litoměřicích. Z Kováně, kde byl farářem, řídil jako generální vikář českou část litoměřické diecéze. Po válce byl jmenován papežským prelátem a arciděkanem. V roce 1946 se stal administrátorem v Mladé Boleslavi. Zemřel na následky mučení StB v Liberci.
--- Josef Beran 1947
arcibiskup pražský, apoštolský administrátor Litoměřic 17. 2. – 23.11.1947
17. Štěpán Maria Trochta 23.11. 1947 – 1952 vzdal se stolce
*26.3.1905 Francova Lhota u Vsetína, +6.4.1974 Litoměřice. Nejstarší ze 3 dětí. V jeho 8 letech mu zemřel otec. Studoval na gymnáziu v Kroměříži. V r. 1923 se dozvěděl o salesiánech a odjel do Turína. Stal se členem řádu salesiánů (SDB) a studia dokončil v Salesiánském ústavu v Turíně, kde vystudoval teologii a filosofii. Z obou oborů získal doktorát 20.6.1932.
Vysvěcen na kněze 3.7.1932 v Turíně. Vrátil se do vlasti a působil ve Fryštáku u Zlína jako profesor filosofie, pedagogiky a náboženství. V r. 1937 začal budovat Salesiánský ústav v Praze – Kobylisích. Byl jmenován jako ústřední duchovní rádce Junáka 1939–1974 (1947–1950, 1968–1970).
Působil v Kobylisích, které sousedily s Libní, kde se stal 27.5.1942 atentát na Heydricha. 28.5.1942 (den po atentátu) uvězněn nacistickým gestapem v Terezíně a v Dachau. Označen RU = návrat nežádoucí. V Mauthausenu byl postřelen a dozorce se domníval, že je mrtev. Byl naložen na vůz s mrtvými, odkud se mu podařilo uprchnout na ošetřovnu.
23.5.1945 se vrátil z koncentračního tábora a v r. 1946 byl vyznamenán Válečným křížem. 27.9.1947 byl jmenován za biskupa v Litoměřicích a 16.11.1947 vysvěcen na biskupa v pražské katedrále. Po válce byl nejmladším biskupem v ČSR. Salesiáni mu uspořádali na Hradčanském náměstí koncert a skauti ho doprovodili v průvodu na Václavské náměstí, kde položili květiny k poctě umučených studentů. Za biskupské heslo si zvolil: Práce, oběť, láska.
15.6.1949 vydal s ostatními biskupy pastýřský list „Hlas biskupů a ordinářů věřícím v hodinu velké zkoušky“, zatčen komunisty. Nejdříve byl internován na biskupství (ve vazbě 1949–1951). Byl nucen ke spolupráci s StB, aby nemusel spolupracovat s StB podal 23.4.1952 rezignaci. Po třech letech byl oficiálně zatčen a uvězněn v komunistickém vězení 16.1.1953–9.5.1960 (Ruzyně, Valdice, Leopoldov, Pankrác). Označen NO = nepřátelská osoba. Pracoval jako dělník v letech 1960 – 1962, byl umývačem klozetů a přidavačem u zedníků. Internován 1962–1968 v charitním domě Radvanov u Mladé Vožice, kde byl s arcibiskupem Beranem, biskupem Hlouchem a Skoupým.
--- Eduard Oliva 1952 – 1968 do 31. 8.
ThDr. h.c. a PhMr. Kapitulní vikář, v době tuhého komunismu se stal administrátorem diecéze 1.5.1952 (oficiálně od 17.1.1953) – 31.8.1968. Tajně spolupracoval se sídelním biskupem Štěpánem Trochtou.
Štěpán Maria kardinál Trochta, SBD, 1968 – 1974 +
Po politickém uvolnění v „Pražském jaru“ se vrátil 1.9.1968 jako sídelní biskup (za kterého byl věřícími i kněžími stále považován i po své rezignaci). 263. papež ct. Pavel VI. ho jmenoval kardinálem 28.4.1969 „in pectore“. Jeho jmenování bylo zveřejněno 2.2.1973. V době normalizace nesměl sloužit bohoslužby jinde než v katedrále sv. Štěpána.
Komunistický krajský tajemník pro věci církevní Karel Dlabal docházel namol opilý na biskupství a biskupa urážel. Po jedné takové „návštěvě“ 5.4.1974 na biskupství v Litoměřicích, která trvala 6 hodin, se biskupu Trochtovi přitížilo a byl převezen do nemocnice, kde mu byla udělena svátost nemocných. Druhý den 6.4.1974 zemřel. Byla sobota před Květnou nedělí (začátek Svatého týdne).
Jeho pohřeb byl určen na velikonoční úterý 16.4. a kontrolován StB (komunistickou bezpečností). Na farách, na kostelích, ani na biskupství nesměly být černé prapory. Kněží i věřící měli zákaz příjezdu do Litoměřic a nesměly být slouženy zádušní mše za zemřelého biskupa. Přesto se jeho pohřbu zúčastnilo 3000 lidí. O jeho smrti se naše veřejnost dozvěděla ze zahraničního rozhlasu. Několik cizích biskupů se muselo vrátit od hranic republiky. Biskupové, kteří měli dovoleno se zúčastnit pohřbu v katedrále, museli sedět v lavicích.
Pohřební mši sv. sloužil jen sám pražský administrátor biskup František Tomášek. U hrobu přes zákaz StB promluvil krakovský arcibiskup Karel Josef kardinál Wojtyla (265. papež sv. Jan Pavel II. 1978–2005), který kardinála Trochtu nazval mučedníkem. Po obřadech prohlásil, že teprve na tomto pohřbu zažil komunismus. Církevní tajemník Dlabal nebyl nikdy potrestán. 28.10.1992 kardinálu Trochtovi prezident Václav Havel udělil „In memoriam“ řád T.G.Masaryka (ČSFR) 3. třídy.
----- Josef Hendrich, kapitulní vikář 1974 – 1989
*21.8.1922 Rochov, +9.7.1994. Aktivní člen kněžského politického sdružení Pacem in terris (mír na Zemi), řízeného KSČ.
18. Josef Koukl 1989 – 2003 odstoupil
* 8.11.1926 Brno, +22.5.2010. Vystudoval TF UK 1945–1950. Vysvěcen na kněze 23.4.1950. Krátce působil v Sokolově a musel nastoupit k PTP (pomocné technické prapory), kde byl do roku 1953. Od 1.3.1954 působil jako tzv. pomocný kněz u sv. Víta v Praze. Od srpna byl administrátorem ve Stodůlkách a od 15.10.1958 v Kladrubech u Stříbra. Od 17.11.1970 působil jako spirituál v litoměřickém semináři. V březnu 1974 byl v Praze promován na doktora teologie a od září 1974 začal učit v Litoměřicích morální teologii na fakultě již jako profesor a stal se kanovníkem kapituly u Všech svatých v Praze na Hradě. Po dohodě vlády ČSSR a Svatým Stolcem byl jmenován 26.7.1989. V katedrále sv. Štěpána v Litoměřicích ho 27.8.1989 kardinál Tomášek vysvětil na biskupa a intronizoval (nastolil) na biskupskou katedru. V roce 1995 požádal o změnu patrocinia diecéze s hlavní patronkou sv. Zdislavou.
Z důvodu vysokého věku 77 let odstoupil 22.12.2003 a do jmenování nového biskupa 24.12.2003 se stal administrátorem biskupství a pomocným biskupem litoměřickým.
Pohřben do biskupské hrobky na litoměřickém hřbitově. V úterý 6.7.2010 bylo zjištěno vyloupení jeho rakve v hrobce na městském hřbitově. Zloději ukradli zlatý biskupský prsten a pozlacený pektorál (náprsní kříž), který mu daroval papež sv. Jan Pavel II.
19. Pavel Posád 2004 – 2008 odvolán z úřadu
* 28.6.1953 Budkov, okr. Třebíč. 26.6.1977 byl v Brně vysvěcen olomouckým biskupem Josefem Vranou na kněze. V roce 1989 byl ustanoven duchovním správcem v Třešti. Po pádu komunistické totality se stal farářem u sv. Tomáše v Brně. Po třech letech byl jmenován spirituálem olomouckého Arcibiskupského kněžského semináře. Diecézním biskupem v Litoměřicích jej jmenoval papež sv. Jan Pavel II. na Štědrý den 24.12.2003. Vysvěcen na biskupa 28.2.2004 v katedrále sv. Štěpána.
13.3.2004 psychicky neunesl úřad, který převzal emeritní biskup Josef Koukl. Sídelní biskup Pavel Posád se po léčení v říjnu vrátil do úřadu, do 5.11.2004 vykonával bohoslužebné úkony a diecézi řídil apoštolský administrátor Josef Koukl. 6.11.2004-22.11.2008 vedl diecézi královéhradecký biskup Dominik Duka.
266.papež Benedikt XVI. s okamžitou platností jmenoval biskupa Posáda 26.1.2008 titulárním biskupem ve Ptuji (Slovinsko) a pomocným biskupem v Českých Budějovicích, kam nastoupil 8.3.2008. Biskup Posád byl mezi věřícími velice oblíben a nelíbilo se jim biskupovo přeložení do Českých Budějovic.
----- diecéze neobsazena, řízena administrátory 2004 – 2008
--- Josef Koukl 2004
emeritní biskup litoměřický. 13.3. – 5.11.2004 apoštolský administrátor diecéze.
--- Dominik Jaroslav Duka OP. 2004 – 2008
královéhradecký biskup, 6.11.2004 – 22.11.2008 apoštolský administrátor litoměřické diecéze.
20. Jan Baxant 2008 – 2024
*8.10.1948 Karlovy Vary. Vysvěcen na kněze 23.6.1973 biskupem Františkem Tomáškem. Kaplanem a farářem v Kolíně, v Praze Holešovicích a v Týnském chrámu na Starém Městě pražském. V letech 1993–1997 byl rektorem Arcibiskupského semináře v Praze. 2003–2008 českobudějovický generální vikář. 266.papež Benedikt XVI. ho jmenoval na synodě biskupů ve Vatikánu 4.10.2008 za litoměřického biskupa. Vysvěcen v katedrále sv. Štěpána 22.11.2008. Hlavním světitelem byl pražský arcibiskup Miloslav kardinál Vlk. Rezigaci biskupa Baxanta přijal papež František 22.12.2023.
21. Stanislav Přibyl CSsR 2024 –
*16.11.1971 Praha. ThLic., Ing. Th.D. Redemptorista. 23.12.2023, v den státního smutku za oběti střelby (21.12.2023) na FF UK byl jmenován novým biskupem litoměřickým. Vysvěcen na biskupa a uveden do úřadu 2.3.2024.