Jak to všechno začalo?
Jako trochu starší studentka prvního ročníku arteterapie (2012/2013) jsem se rozhodla udělat jakýsi prvotní „nákuk“ do tří mnou vytipovaných zařízení poskytující sociální služby – Stéblo/Borotice, Mela/Sedlčany, Domov pro seniory/Příbram. Denní stacionář Stéblo na mne udělal po všech stránkách největší dojem. Poté, co jsem si prošla veškerou výtvarnou tvorbu klientů a shlédla dva filmy z produkce Stébla - Zločin na poště a Povídání z kraje, začala jsem se vážně zajímat o možnost dobrovolnické práce, během níž bych mohla s klienty pracovat arteterapeuticky.
Docházím tedy do Stébla jednou týdně ve čtvrtek a malujeme ve dvou 90-ti minutových blocích. Pracujeme většinou volně, bez konkrétního zadání. Jen se vždycky snažím připomenout klientům v jakém ročním období se právě nacházíme, co je pro ně typické a jestli by si v daném rámci nechtěli vyzkoušet něco nového. Poslední dobou se též zaměřujeme na dům, rodinu, stromy apod. Klienti se nezpěčují žádným mým instrukcím a vím, že by mi rádi vyhověli, ovšem nějak vždycky začnou a jinak skončí, případně se v půlce přestanou sousředit a pak mají tendenci “sekat” jeden obrázek za druhým. To se pokouším trochu usměrňovat. Jinak můj přístup ke klientům je zcela nedirektivní. Prostřednictvím výtvarné tvorby se snažíme si vzájemně lépe porozumět. Zjistila jsem, že klienti si se mnou chtějí hlavně povídat a přitom jen jakoby mimochodem malovat. Klienti své obrázky většinou nepojmenovávají a zatím si o nich moc nepovídáme. (Práci s klienty Stébla nepovažuji v pravém slova smyslu za arteterapeutickou, nazvala bych ji spíše jako malování s využitím prvků arteterapie.)
S klienty jednám jakoby byli malíři/umělci. Nepočítám snad s tím, že z nich dostanu vysoce umělecká díla (nijak bych se tomu nebránila), spíše chci přispívat k jejich pozitivnímu sebepojetí a to si myslím, že se již částečně podařilo naší první veřejnou výstavou Necháme to plout s vodou, kterou mimochodem čeká v roce 2018 již pátá repríza. (Obrazy jsou zabalené a připravené na výstavu do hlavního vestibulu příbramské nemocnice a to je také důvod, proč je uvidíte všechny na internetu až za nějaký čas. Po poslední výstavě je odrámujeme, chybějící práce nafotíme a doplníme do rubriky Necháme to plout s vodou.) Na tomto místě je možná dobré zmínit, že mimořádně pozitivní ohlasy na výstavu Necháme to plout s vodou vyvolaly velký zájem o malování u klientů (malování ve Stéblu probíhá na dobrovolné bázi), kteří ještě nemalovali.
Aktuálně můžete sledovat naše výtvory ve třech rubrikách - Necháme to plout s vodou, Spolu-Kresby, Spolu-Malby. To spolu znamená, že s klienty pracujeme na obrazech společně 75/25. Jejich kresby tužkou nebo malby vodovkami lehce upravuji v počítači. Jde mi o to, aby obrázek jednak co nejvíce vypovídal o konkrétním klientovi a přitom aby měl i jistou estetickou hodnotu, která bude zpětně na klienta působit. A to jak při prohlížení v počítači, tak v případě že si klient obrázek vytiskne a pověsí na zeď. Také připravuji koláže z prací klientů, vše s cílem produktivního využití výtvarné stereotypie projevující se v tvorbě klientů Stébla.
Magdalena Westman
