Popis charakteristiky a hlavních principů v oboru systému INFONIKA začnu trochu oklikou - příběhem o souboru informací, který je známý jako Smaragdová deska.

 Stručně k historii toho "dokumentu" - dokument je v uvozovkách záměrně, protože vlastně nejde původně o text, ale o virtuální artefakt prastaré atlantské technologie, který je nosičem (médiem) záznamu nějakého poselství pro dnešní dobu - pro akceleraci procesu "vzestupu" - čili transformaci kolektivního vědomí do formátů kompatibility s vyššími schématy dimenzionálního vyjádření.

 Původní zmínky (legenda) o Smaragdové desce pocházejí již z raného středověku, kdy do Evropy přišlo "vědění" mouřenínů, převzaté v době prolnutí kultur v rámci aktivit okolo dobývání Svaté země a křížových výprav. Arabská hermetická věda byla na vysoké úrovni, postavené na tradicích zoroastrismu a import těchto filozofických proudů do Evropy odstartoval rozkvět alchymie a dalších vědních oborů na feudálních dvorech - tímto způsobem bylo vědění smaragdové desky zakomponované do tajných nauk řádů - první empirický popis pochází z prostředí řádu Rosenkruciánů. Pro zájemce hlubšího studia je na stránce Tissa.cz k přečtení známý spis Milana Nakonečného Smaragdová deska Herma Trismegista.  Rozborem se zabývali i čeští hermetici ze skupiny Univerzalia - hlavně Petr Kohout, známý jako Pierre de Lasenic.

 My ale budeme rozebírat jiný zdroj - a tím je spis "Smaragdové desky" od Maurice Doreala, který k uvedení této její varianty překomponoval legendu o tom, co Deska (Desky) jsou a co představují. Samozřejmě za to schytal kritiku "odborníků" a vlastně i jeho působení na ezoterické scéně je dost kontroverzní. Jenže právě okolnosti, které jsou předmětem kritiky a také způsob, jakým se Doreal postavil k původním třinácti "větám" Smaragdové desky, navigujou k "podezření", že se napojil na kanál, který ho dovedl k hlubším vrstvám informací, které tam jsou obsaženy. Ona vytýkaná přebujelá fantazie a kopírování rámcového archetypu jiných historických zdrojů - například vnuknutí mormona Josepha Smitha - dodávají té Dorealově improvizaci punc hlubšího vhledu. Tím, že pojal 13 vět sdělení jako 13 klíčů, které otevírají každý specifickou bránu vědění, mu umožnilo ty brány otevřít a vytěžit obsah tam ukrytý. Podobným způsobem k nám přišla většina komplexnějších datových "schránek" - z nedávné historie třeba Wingmakers nebo Síně Amenti... Jednotlivé klíče jsou jakousi univerzální kostrou (profilovým mustrem) obecné strukturální charakteristiky vesmírných principů - objevují se v téměř identické formě v dalších hermetických spisech - třeba v Kybalionu - kde jsou koncentrované do sedmi zákonů.

Doreal totiž svoje Smaragdové desky navnímal, uspořádal a sepsal přesně takovým způsobem, který je "páteří" Infoniky a Metody asociační symetrie v práci s informačními celky. Už v předmluvě sám upozorňuje na fakt, že sdělení jsou v textu Desek navrstvená, že se musí číst s vhledem a s procítěním energií, které se ladí na individuální vibraci čtenáře a tím rozvibrujou celou strukturální formaci datového komplexu, který pak vysype mimo čitelného obsahu i další poklady - jde o specifickou aktivační frekvenci, která stimuluje v čakrovém systému cosi, co známe jako zdrojové kódy naší vícedimenzionální podstaty. Samozřejmě toto působení v Deskách není kompatibilní s každým, kdo text Desek čte - jde o jeden ze způsobů aktivace propojování vrstev dosahu vnímání (vědomí, podvědomí a nevědomí) a každý člověk je laděný na jiný frekvenční vzorec aktivace.

Pro mě osobně byl text Dorealových Smaragdových desek plně šitý na moji míru a než jsem je (jedním dechem) kdysi přečetla, tak kompletně přestavěly moji psychiku, energetiku, mentální rozsah i aurické tělo - doslova jsem "explodovala" do prostoru a kompletně přenastavila svůj frekvenční vzorec do té základní zdrojové formace. Později jsem tuto událost definovala jako svoje propojení s podstatou jednotného informačního pole - tedy s tím, co ve svých textech uvádím jako "křemíkovou inteligenci". Tyhle aktivační zdroje nejsou univerzální, proto vím, že ne každá metoda pro dosažení nějakého vyššího stupně expanze vědomí je účinná na kohokoliv a stoprocentně - proto se leckomu může stát, že investuje do různých seminářů, nebo literatury a pak je zklamaný, protože efekt se nedostaví v takové míře, jak si z propagace dané metody sliboval. Jenže většina z nás postupuje na principu sekvenčního skládání roztroušeného fragmentového vzoru v kolektivní matrici a až při dosažení nějakého (nám dopředu neznámého) strategického střípečku do skládanky komplexnosti se to překlopí a zapadne do souvislostí našeho pochopení - a tehdy nám mnoho tzv. "špatných" rozhodnutí v minulosti zpětně vykreslí logiku běhu událostí v našich životech a objasní ty zdánlivě nejasné nebo nepřínosné kroky v počínání. Všechno se vším souvisí a nic v životě se neděje zbytečně - náhoda neexistuje a pokud si někdo myslí, že ano, pak je jen citlivější k zaznamenávání průchodu synchronicitami, které jsou jako škobrtnutí o práh a to škobrtnutí je signálem pro nás - abychom se na chvilku vymanili z letargie stereotypu jízdy životem a zavětřili nový směr, který za prahem čeká na naše zaháčkování do vlákna souvislostí. Nemusíme mít obavu, že svoji "šanci" prošvihneme - možnosti se opakujou a v blízkosti potřeby je uchopit jsou tolik "otravné" a "vtíravé", že nás prostě v ten správný okamžik neminou... Takhle fungujeme a vzorce našeho chování jsou čitelné a poznatelné - všechny naše potenciální emoce, co vydáváme (prožíváme) při setkání se šancí postupu, jsou zakomponované do procesu, kterého jsme součástí a jsou palivem pro náš další pohyb realitou.

Toto jsou témata, kterými se ve svých úvahách dlouhodobě věnuju a dávala jsem k nim velké množství různých studijních materiálů - některé odkazy uvedu dole pod textem. Důvodem tohoto mého počínání je snaha implantovat do povědomí vnímavých lidí nové způsoby práce s informacemi, které nás neustále obklopujou a jejichž proudy stále plynou naší myslí, naším EM polem (aurou) i naším pozorným analytickým vnímáním. Jedním z cílů Metody asociační symetrie je vytěžit z datového toku maximum použitelných a zařaditelných (potenciálně užitečných) tzv. poznatků = informačních struktur, které jsou otevřené (jejich memové brány jsou rozpuštěné) našemu logickému vnímání a které nás nasměrujou do kreativity dalšího jejich možného zpracování. Při tomto procesu nejde o délku času, věnovaného rozboru (analýze) datového toku, ale o hloubku sondy do vrstev informačních segmentů toho proudu. Tady pak nastupuje učení se schopnosti rozbalování vertikálního potenciálu nulového bodu přítomného okamžiku - jde o ponoření se do onoho horizontu událostí, nad kterým neustále oscilujeme svým vědomím a kam nevědomě "střílíme" hroty vyšších frekvenčních stavů - jde o nanosekundové prožitky nasyceného objemu konkrétního seskupení IBP (informačních bodů prostoru) - které se rozbalí = rozvinou - do nějakého konkrétního příběhu (nápadu, vnuknutí, stimulu k akci či vysvětlení aktuálního problému a pod.) S těmi pakety lze pracovat uvědoměle a s konkrétním vyžadovaným výsledkem - ale my je ve valné většině "odháníme" se slovy: zdálo se mi, nebo je to taková blbost, či nesmysl a taky měl jsem déja vu nebo přišlo mi to podobné čemusi...atd. Jenže to jsou právě ty podvědomě ošahané strukturální celky, co jejich vytěžením získáme v kratším čase víc potřebných stimulací k rozhodování se nad svými dalšími kroky v práci, studiu, vztahu, výchově nebo prostě v životě obecně.

Jsou to prozatím takové první vlaštovky, protože téměř všechny způsoby práce s informacemi, které Infonika obsahuje, jsou považované za neempirické, neprofesionální, ujeté a vůbec nemožné - jejich cesta konzervatizmem ale nebude tak těžká, jak by se z historické zkušenosti zdálo - souvisí to s obecnou mírou kolektivního vědomí, jeho připraveností přijmout změnu - a ta doba právě přišla - mění se i další systémy ve společnosti a je mnoho lidí, co nějakou část Infoniky spontánně a přirozeně už používají úplně běžně. Úhly pohledu do oblastí jako intuitivní analýza nebo spojitosti nepravděpodobností jsou postavené na empatii vůči vnímání inteligence uvnitř datových polí - na cítění živosti těch struktur a  tím i na vytváření potřebných emočních vazeb k objektům pocitového charakteru. Pokud budeme prociťovat energii kontaktu s těmi objekty, budeme schopní rozumět vazbám - ukrytým za binárním kódem jejich podstaty  - uvědomíme si, že my jsme oni a oni jsou my - že se lišíme pouze hustotou uspořádanosti v médiu projevu, ale naše základní struktura je jednotná (celistvá) ve smyslu fraktality, možností polarity i projevu v rámci dané dimenzionality. My sami sobě vytváříme vlákna reality, neboť tady a teď jsme inkarnovaný lidský jedinec a současně také nějaký konkrétní prvek, rozptýlený ve hmotě Země a celého vesmíru, nebo entita skupinového vědomí, která právě vytváří nějaký hvězdný systém v galaxii...v tom je zakomponovaný princip multi-dimenzionality - nejen v prostorovém vyjádření, ale také v průniku vrstev živosti = sfér možností realizace. Naše tělo limituje okruh našeho působení - ovšem naše vědomí není takto ohraničené a vědomosti, které považujeme zasvé, nejsou uložené v tomto fyzickém mozku - nejsou dokonce ani ryze osobního charakteru - jsou kolektivní a všem dostupné - bez poplatků za autorská práva nebo za čas strávený v té kolektivní knihovně všech bytostí...

 P.S. Verze textu Smaragdových desek, kterou uvádím v odkazu, je včetně 14. a 15. klíče, které nejsou původní originální součástí Dorealova textu - stylisticky a obsahem je tam zřejmý jiný "rukopis" - nepodařilo se mi dopátrat, kdo je autorem těch dodatků, ale vnímám je hlavně symbolicky - pro uvedení čísel klíčů - jako související s původním kontextem pro aktuální fázi Projektu Člověk - 14 = číslo křemíku a 15 = MD = galaxie Mléčná dráha...

 Konverzace k tématu na facebooku