Milgramův experiment
Podkrušnohorské gymnázium Most
Milgramův experiment
Jméno: Kateřina Svobodová
Třída: 3. B
Datum zpracování: 18. 5. 2013
OBSAH
Úvod
1 Stanley Milgram
2 Milgramův experiment
2.1 Inspirace a počátky pokusu
2.2 Realizace a průběh pokusu
2.3 Výsledky pokusu
Závěr
Citace
Použité zdroje
Obrazová část
Úvod
Jako téma své seminární práce jsem si vybrala experiment, který provedl Stanley Milgram již v roce 1963. Tehdy, po krutém holocaustu, si lidstvo kladlo otázky, jak se vůbec mohlo stát, že jen několik „vyvolených“ dokázalo tak bezcitně vyvraždit asi 12 milionů nevinných obětí.
Tento experiment jsem si zvolila proto, že se mi zdá velmi zajímavý a rovněž velmi nadčasový, poněvadž jak je známo – historie se stále opakuje, přičemž kdoví, zda by právě poslušnost vůči autoritě opět nesehrála tak významnou roli v možném opakování historie....
Ve své práci na úvod krátce zmíním, kdo vlastně byl Stanley Milgram. Dále se už budu zabývat samotným experimentem. Uvedu základní fakta, přípravu a realizaci experimentu a samozřejmě jeho výsledky.
Na závěr bych chtěla nastínit reakce, které vznikly v důsledku provedení Milgramova experimentu a případnou kritiku tohoto pokusu.
1 Stanley Milgram
Americký psycholog Stanley Milgram žil mezi léty 1933 až 1984. Proslavil se především jako sociální a experimentální psycholog. Mezi jeho nejvýznamnější experimenty patří Milgramův experiment zabývající se poslušností vůči autoritě a také teorie „šesti stupňů odloučení“ (libovolná dvojice obyvatel USA může najít spojení mezi sebou prostřednictvím průměrně šesti osob).
Stanley Milgram zpočátku studoval politologii v New Yorku. Později pak psychologii na Harvardu. Jeho učitelem byl například i další známý americký sociální psycholog, Solomon Asch, který Milgrama značně ovlivnil.
Stanley Milgram získal profesuru na univerzitě v New Yorku, později v Yale. Právě tady se uskutečnila řada jeho experimentů, včetně toho, který měl za úkol prozkoumat vliv poslušnosti vůči autoritě.
2 Milgramův experiment
2.1 Inspirace a počátky pokusu
K prvnímu pokusu byl Stanley Milgram inspirován procesem s nacistickým zločincem Eichmannem, který tvrdil, že hromadného vraždění a dalších zločinů proti lidskosti by se prý nikdy nedopustil, jenomže protože k němu měl příkaz, musel prostě poslechnout. Základní otázkou Milgrama mohla být proto asi tato: „Co všechno jsou lidé schopni udělat, když jim to přikáže autorita?
Experiment byl proveden roku 1963 na Univerzitě v Yale. Milgram své pokusné osoby získal pomocí inzerátu, který umístil v novinách. Účastníkům v něm byla nabídnuta odměna ve výši 4 amerických dolarů. Inzerát uváděl, že se jedná o experiment týkající se učení. Všichni účastníci byli představeni další pokusné osobě, jež ale ve skutečnosti byla smluveným pomocníkem Milgrama. Přihlášení účastníci byli rozlosováni do dvojic „učitel“ a „žák“. Vše bylo záměrně připraveno tak, aby se „učitelem“ stal skutečný respondent.
2.2 Realizace a průběh pokusu
„Učitel“ viděl, jak je jeho „žák“ odveden do vedlejší místnosti. Zde byl připoután ke křeslu a na předloktí mu byly umístěny elektrody. „Učitel“ seděl ve druhé, přepážkou oddělené, části místnosti a byl posazen před generátor elektrických šoků, na kterém bylo 30 tlačítek od 15V do 450V, přičemž 15V bylo označeno jako „lehký šok”, 435V bylo označeno jako „těžká rána” a poslední dvě tlačítka byla pak označena pouze křížky.1
„Učiteli“ bylo řečeno, že při experimentu bude zkoumáno, jaký vliv má bolest na učení. V případě chybných odpovědí „žáka“ mu má „učitel“ udělit elektrický šok. Experimentátor řekl, že šoky budou bolet, ale že nebudou nebezpečné. „Učitel“ se tedy domníval, že bude skutečně dávat elektrošoky, avšak aparatura nebyla pod proudem a navíc jeho „žák“ byl pouze hercem, který měl věrohodně předstírat bolestivé reakce.
Konkrétním úkolem „žáka“ bylo odpovídat doplněním vhodného slova do páru. „Učitel“ dostal papír s dvojicemi substantiv, z nichž přečetl svému „žákovi“ to první a ten na to měl zase odpovědět tím druhým.
Pakliže „žák“ odpovídal správně, pokračovalo se v testování dále. Když se však „žák“ zmýlil, nebo neodpověděl, tak právě v této chvíli měl „učitel“ udělovat elektrické šoky, postupně po 15V až do 450V.
Zpočátku se „žák“ pletl málo, ovšem jakmile stále stoupala intenzita „šoků”, tím přibýval i počet chyb. „Učitel“ dobře slyšel, jak jeho „žák“ při 75V začíná naříkat, při 120V křičet, že ho to bolí, při 150V již nechtěl pokračovat, při 180V sténal něco ve smyslu: „Nemohu tu bolest vydržet!“, při 270V byly výkřiky stále zoufalejší a zoufalejší. Při 300V „žák“ zavolal, že už nebude odpovídat, jenže experimentátor „učiteli“ řekl, že mlčení se považuje za špatnou odpověď. Od 330V „učitelé” slyšeli jen ticho. V místnosti s „učitelem“ byl vedoucí pokusu, který jej povzbuzoval větami typu: „Prosím, pokračujte!“, „Experiment vyžaduje, abyste pokračoval!“, „Je nezbytné, abyste pokračoval!“ a nakonec „Nemáte jinou volbu, musíte pokračovat!“, a tak mnoho „učitelů“ dokonce prohlašovalo, že jejich „žák“ si za své utrpení může sám, neboť se sám do pokusu přihlásil a navíc svůj úkol neplnil správně, protože na zadání odpovídal špatně.
2.3 Výsledky pokusu
Všichni účastníci pokusu pokračovali až do hranice 300V! 63 % z nich dokonce došlo až ke konci 450V stupnice, leč se většina „učitelů“ několikrát v průběhu testování obávala, že by „žák“ snad mohl i zemřít. Experiment byl později opakován v několika variantách, a to i v dalších zemích. V Německu se při stejném pokusu našlo dokonce 85 % poslušných „učitelů“.
Závěr
Po provedení pokusu začal Stanley Milgram čelit kritice. Ta byla směřována hlavně proti tomu, že Milgramův pokus byl silně neetický. Jednak byly pokusné osoby údajně podvedeny, neboť tito dobrovolníci nebyli plně seznámeni s podmínkami a průběhem experimentu, navíc jim bylo prakticky znemožněno kdykoli experiment ukončit. Během celého pokusu byly pokusné osoby rovněž vystaveni silnému stresu, který mohl mít za následek zdravotní problémy, ba i vliv na sebeúctu každého jednotlivce.
Ačkoliv se Milgram okamžitě snažil jednat a vysvětlit svůj experiment s tím, že se jednalo o hru a nikomu nebylo ublíženo, ostrým reakcím se zkrátka nevyhnul.
Po uplynutí jednoho roku od pokusu byl účastníkům poslán dotazník týkající se vyjádření postoje vůči účasti v provedeném výzkumu. Většina osob odpověděla, že jsou rádi, že se experimentu zúčastnili a že měl i jistý osobní přínos.
Svou seminární práci jsem zakončila reakcemi na Milgramův experiment, jenž byl mým tématem. S volbou tématu jsem velmi spokojená, poněvadž jsem se dozvěděla nejen něco ze života amerického psychologa Stanleyho Milgrama, ale měla jsem i možnost poznat podstatu experimentu a seznámit se s jeho poměrně šokujícími výsledky, protože číslo 63, které značí v procentech ty, kteří byli schopni dojít až k hranici 450V, je, dle mého názoru, opravdu velmi vysoké. Co z toho vyplývá? Že poslušnost vůči autoritě stále hraje velmi podstatnou roli v rozhodování lidí, což, jak doufám, už nikdy v budoucnosti nebude využito k tomu, aby jen několik „vyvolených“ jedinců páchalo zvěrstva.
Citace
1 SLATEROVÁ, Lauren. Pandořina skříňka - Nejvýznamnější psychologické experimenty dvacátého století. 1. vydání Praha: Dokořán a Argo, 2008. ISBN 978-80-7363-090-4 (Dokořán) ISBN 978-80-7203-985-2 (Argo), s. 51
Použité zdroje
SLATEROVÁ, Lauren. Pandořina skříňka - Nejvýznamnější psychologické experimenty dvacátého století. 1. vydání Praha: Dokořán a Argo, 2008. ISBN 978-80-7363-090-4 (Dokořán) ISBN 978-80-7203-985-2 (Argo)
Wikipedia.cz: www.wikipedia.cz [online]. 25. 5. 2013 [cit. 2013-05-25]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Milgram%C5%AFv_experiment#V.C3.BDsledky
Wikipedia.cz: www.wikipedia.cz [online]. 25. 5. 2013 [cit. 2013-05-25]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Stanley_Milgram
Psychologie.cz: www.psychologie.cz [online]. 25. 5. 2013 [cit. 2013-05-25]. Dostupné z: http://psychologie.cz/milgramuv-brutalni-experiment/
Ideje.cz: www.ideje.cz [online]. 25. 5. 2013 [cit. 2013-05-25]. Dostupné z: http://www.ideje.cz/cz/clanky/pet-ohromujicich-psychologickych-experimentu
Obrazová část
Komentáře
Přehled komentářů
http://www.kzamysleni.cz/poslusnost-vuci-autorite-proc-lidi-zabijeji-na-rozkaz/
Milgramův pokus
(Karel Chrastina, 10. 6. 2013 20:09)Autorka se dobře zhostila úkolu pochopit, převyprávět a vysvětlit smysl Milgramova experimentu, který měl za úkol posoudit míru poslušnosti vůči autoritě. Podle mého mínění splnila úkol na požadované úrovni beze zbytku jak po stránce obsahové, tak formální. Zaměřil jsem se i na literární kvality práce a je zřejmé, že studentka nemá potíže v oblasati stylistiky a vyjadřuje se věcně a přirozeně. Pokud chce lépe pochopit problematiku s tím souvisící, doporučuji seznámit se s Leryho interpersonální typologií, případně prostudovat publikaci Stanislava Grofa - Psychologické kořeny lidského násilí.
podrobnější zpracování
(Anonym, 10. 7. 2014 11:34)