Druhý dech
Někoho předvánoční veselí udržuje v radosti, jiného vrhá do pocitu zoufalství či bezmoci, a to je, nepochybně, daleko horší varianta.
Tak třeba já. Vánoční atmosféra na mě přišla už někdy v září (chtěla bych teď vidět výrazy vašich tváří), ale ta pravá náladička u mě udeřila teprve před několika dny, přičemž mě hned však málem opustila, neboť jsem dost silně narazila na nechuť ze strany druhé, což byla tak trošku smůla a tak trošku moje vlastní blbost zároveň. Pár chvil jsem se, nevím ani proč, plácala v tomhle bahně a byla jsem v tom, takříkajíc, dočista po uši, až jsem si prostě řekla "dost". A světe div se, účinek to mělo stejný asi jako "abrakadabra", čímž chci říci, kterak kouzlo skutečně zabralo a já jsem plná očekávání, zdalipak mi přijde dopis z Bradavic.
Pak se mi stala další zvláštní věc. Totiž, nevím, jestli to znáte, možná ano (pochopíte mě), možná ne (budu za blbce), jenže já jsem si jakoby povídala se svým vlastním tělem, které si po dlouhé době stěžovalo, že již nemůže. Víte, taková ta blikající kontrolka, jež značí něco ve smyslu "brzdi" a podobně. A třeba dneska svítila tmavě červeně, v hlavě mi bodavě zvonilo a tělo křičelo "zastav". Dobře. Koneckonců, proč ne?
Následně se mi opravdu ulevilo. Bolest odezněla, z ramenou mi spadla ta obrovská tíha a mně se chtělo smát - pro nic - jen tak.
A takto jsem popadla druhý dech. Netuším, jestli mi vydrží zásoby dopředu, každopádně jsem se pro jistotu dobila ještě písní a dlouhé okamžiky jsem se opíjela krásnými slovy (není nad ně) a pohledem skrz zamlžené okno kamsi do tmy.
A vy, kdybyste se náhodou ocitli ve stavu "bez dechu", snažně vás prosím, nenechte na sebe zbytečně působit nechuť druhých, páč to za to nestojí a kouzla vždy pomoci nemusí, a proto se radši zastavte, nečekejte na tu blikající kontrolku, zhluboka se nadechněte a klidně se nechte pohltit čistým vzduchem.
Jen nechte (s)plynout...