Bohatství v chýši
Bohatství v chýši
Za dávných časů, kdy nebyly ani dálnice, ani auta, která by po nich jezdila, kdy si lidé vyprávěli příběhy místo sezení u televize či u internetu, a kdy kolem země nelétaly satelity, díky kterým by si mohli volat mobily, se stala prapodivná událost.
V jedné chudé podhorské vesničce na pobřeží tyrkysového moře žili spolu s láskou mladík a dívka. Mladík vyjížděl každý den se svou loďkou daleko na moře, aby přivezl domů obživu, neb zemědělství se v této neúrodné zemi nedařilo. Dívka se přes den věnovala učení a léčení dětí z okolí. Sbírala bylinky a připravovala z nich lektvary na nejrůznější nemoci či úrazy. Jednou se vypravila do hor pro zvláštní kvítí, které kvete jen jeden den v roce a má zvláště hojivé účinky. Celý den hledala to kvítí mezi skalami, ale ne a ne jej najít. Už sluníčko začalo zalézat za protější horu, když v tom v křoví za sebou uslyšela podivné šelestění. Ohlédla se a ztuhla. Z křoví vylézala medvědice s medvídětem a nevypadla, že by si s ní chtěla povídat. Dívka vzala nohy na ramena, ale to medvědici jen popohnalo, aby toho cizího tvora vyhnala z jejího teritoria. Dívka utíkala, co jí nohy stačily, přeskakovala přes kameny, zuby nehty se vydrápala na nejbližší skálu, ale medvědice jí byla stále v patách. Už už byly ostré medvědí drápy na dosah, když v tom se žena chytla jednoho kamene, který se s ní ulomil a svezla se s ním do roklinky na druhou stranu skály. Medvědice neměla nejmenší chuť následovat klouzačku s nejistým dopadem, a tak se vrátila ke svému mláděti.
Denní ptáci dozpívávali svou dnešní písničku, rostliny zavíraly své květy a sluneční paprsky se definitivně rozloučily s místní krajinou. V roklince pod skálou se lehce pohnul větřík a nad nehybným tělem dívky začaly probleskovat jiskřičky, které se pomalu měnily ve stříbřitě modrou ženskou postavu.
Tiše si prohlížela ležící dívku než na ni promluvila. „Pro jednodenní kvítí jsi sem přišla, abys nemocné děti léčila, ač sama žádné nemáš.. Ale těmi tvými bylinkami se vše vyléčit nedá, a ty to dobře víš. Pomohu vám, pošlu ti dítě, napůl mého a napůl tvého rodu. Bude uzdravovat nemocné svou láskou, ale nikdy nebude zcela tvé. Nikomu neříkej své tajemství neb mnohé špatné skutky se stanou. A tady máš ode mne pár jednodenních kvítků a vložila je dívce do košíčku.“ Letmý záblesk světla prořízl tmu.
Byla již noc, když se mladík snažil na své bárce vrátit domů. Štěstí mu dnes nepřálo, a tak se zdržel déle na moři. Moře se ale začalo nebezpečně bouřit. Zvedaly se mohutné vlny a silný vítr jej zanášel špatným směrem. Nakonec byl rád, že přistál na břehu, ač daleko od svého domova. Rozhodl se přenocovat na pobřeží a ráno se vydat zpátky domů. Třeba bude mít i zítra více štěstí..
Ptáci již létali vysoko v oblacích, když se dívka pomalu probouzela z podivného snu. Utrpěla sice množství odřenin, ale nic vážného se jí nestalo. Vzpomněla si, že se jí nepodařilo najít vzácné kvítí, když vtom zahlédla plný košík. Nevěřila svým očím. Že by to přeci jen nebyl sen? Vstala, oprášila se a vydala se na cestu domů. To musí svému milému vyprávět. Ale smí mu to vůbec říci? Vždyť ta paní.. Ne, byl to sen, květiny zřejmě nasbírala, ale při pádu se jí vzpomínky zamotaly.
Když přišla domů, bylo tam pusto a prázdno. Její milý se ještě od moře nevrátil, protože jídlo stálo na stole netknuté. Nebylo to sice poprvé, co se mladík nevrátil od moře téhož dne. Dnes byla ale tak netrpělivá, že každá hodina jí připadala jako věčnost. Ošetřila si rány, s chutí se pustila do jídla a strašlivě se těšila, až bude příhodu vyprávět milému.
Vrátil se navečer s pěkným úlovkem ryb. Objali se a začali si vyprávět...
Se zvětšujícím se bříškem narůstal v ženě také pochybnost. Začínala se trápit tím, že možná vyzradila tajemství, které nemělo být nikdy vyřčeno. Uklidňovala se sice tím, že její milý přeci není prostořeký a že jej zapřísáhla, aby její příběh s medvědicí nikomu nevyprávěl. Stále v ní ale hlodalo, co kdyby..?
Jednoho dne probudil ženu hluk. Když vyhlédla z okna, uviděla sousedy, jak holemi tlučou do jejich dveří a nadávají. „Očarovala jsi nás i naše děti a teď jsme všichni nemocní! Můžeš za to ty, co jsi ve spolčení s jakýmisi zlými duchy hor! Ale my ti to vrátíme i s úroky.“
V tom ji muž rychle popadl za ruku, vystrčil ji ven zadními vrátky domu a táhnul ji starou nepoužívanou uličkou pryč z vesnice. Když byli dostatečně daleko, přiznal se muž, že se mu před pár dny při víně rozvázal jazyk a řekl svým kamarádům, o podivném snu, který jeho žena měla. Hned dalšího dne se ve vesnici objevil mor.
„Od teď jsme vyhnanci všude mezi lidmi“, pronesla žena. „Nemáme víc než holé životy. Láska nás snad ochrání před vším, co nás čeká.“
Putovali dlouho. Na cestách se dozvěděli o bájném městě Bettestellem, jehož obyvatelé byli milí a vstřícní vůči všem lidem na cestách. Putujícím nikdy neodmítli nocleh ani večeři v jejich domě. A protože žena cítila, že děťátko již brzy bude chtít na svět, vydali se do tohoto místa, aby děťátko přišlo na svět v útulném domě a ne někde na prašné cestě. Žel dítko se rozhodlo podívat se na svět dříve, než stihli dojít k prvnímu domu Bettenstellemu. Na okraji města stál malý přístřešek pro kravku a oslíka. Tam ještě stihli dojít.
Když synek přišel na svět, veliká zlatá záře se rozprostřela nad chýší. To Bohyně z hor rozhodla se dát všem vědět, že nový lidský věk nastává. Věk lásky a naděje. Jako první se přišli podívat na tu zvláštnost pastýři. Když spatřili rodinu ozářenou chvějícím se světlem, poklekli a v němém úžasu pozorovali tu krásu. Jedni přinesli ovčí kožičky, jiní mléko, vodu a chléb. Další běželi do města s novinou, kterou právě viděli. Až do dalekých krajin donesla se zvěst o zrození božského dítka. Ze třech zemí vypravili se mocní a moudří králové, aby pozdravili to dítě nebes. Chudí i bohatí přinášeli dary tomu, v kterém viděli naději na lepší zítřky. Každý, kdo spatřil chýšku s rodinou, pocítil zlatavě hřejivé teplo a uvědomil si, že největší poklad světa nosí ve svém srdci.
Pohádka je věnována Kristýně a Honzovi k svatbě :-)
Komentáře
Přehled komentářů
A já si už už říkal že někdo vymyslel povedenou pohádku a on to biblický příběh zrození Krista narušovány na rybáře a jeho ženy:)
Hehe
(Tom, 10. 2. 2021 23:10)