Něco o mně
Již několik let navštěvuji Thajsko a v poslední době to nejsou pobyty běžného turisty, který si chce užít dovolenou někde u moře, ale cesty za účelem dalšího návratu ke své thajské rodině. Když jsem poznal, jaké to je mít thajskou dívku za svoji přítelkyni, postupem času jsem dospěl k přesvědčení, že právě život s ní má pro mne stejný význam, jako pro kteréhokoliv muže u nás, tedy v Čechách, který založí svoji rodinu a stará se o ni tak, aby vše fungovalo, jak má. Totéž se mi podařilo, ale na druhém konci světa. Vracím se tedy dvakrát do roka sem, do ESANU - chudé oblasti severovýchodního Thajska, kde největším městem je Udon Thani a okolo kterého se rozkládá obrovské množství městeček a vesnic s dřevěnými, ale i zděnými domky, prašnými cestami červenozemě, mezi rýžovými políčky a dalekými rovinami, táhnoucími se až k břehům řeky Mekongu. Společně tedy žijeme v domečku na vesnici uprostřed rýžových polí a staráme se o naši jedinou dceru Rose, která sice není moje vlastní, ale přijal jsem ji jako svoji. Rose má 18 let a začala chodit na universitu nedaleko Udon Thani, kde studuje na učitelku střední školy. Moje manželka se stará o zahrádku a prodává květinové výzdoby během nábožensky významných dní tzv. Buddha Day. A já samozřejmě pracuji také, ale 10000 km směrem na severozápad, tady v České republice, abych vydělal peníze nejen pro sebe a svoji maminku, se kterou tady bydlím, ale též hlavně pro chod rodinky v Thajsku. Myslím, že jsem jediným cizincem, který má v Thajsku rodinu, o kterou se snaží postarat a živí se rukama. Tím chci říci, že jako většina z nás ráno vstávám a jdu pracovat do dílny jedné pražské firmy, která vyrábí elektrické nářadí pro všechny ty, kdo provádějí výstavbu sítí plastových rozvodů vody a plynu. To, co se spočátku zdálo býti velice snadné, tedy utáhnou existenci jak zde v Čechách tak i v Thajsku, se postupně stává finančně velice náročné. Je to hlavně proto, že dcera studuje a že je nutné investovat nemalé částky do university a do všeho, co se studiem souvisí. Když jsem ale vstoupil do tohoto způsobu života a dal jsem se na tuto cestu, nechci to vzdát. Proto jsem také vytvořil tyto webové stránky, abych se podělil o svůj kousek života s ostatními, a doufám, že se najde pár těch, kteří budou ochotni naší rodince pomoci.