5.kapitola
Tma byla nevýslovná. Oslepené ,víc než můj zrak, byly zastřené mé smysly. Myslím, že jsem lapala po dechu , mávala kolem sebe a snažila se najít něco, čeho jsem se mohla dotknout, poslouchat nebo cítit, ale nebylo tu nic, co by mě drželo v realitě. Sotva jsem něco vnímala. Vše co jem věděla bylo to, že jsem zahalená temnotou a mé srdce zběsile bušilo.
Jsem mrtvá?
Ne, to si nemyslím. Vzpomněla jsem si, že jsem byla v tunelu pod benediktinským opatstvím, jen pár metrů od mých přátel. Z té temnoty jsem začínala bláznit, a byla jsem ze všeho úplně vyčerpaná. Pak jsem se bála , hodně bála a vzpomínám si, že jsem byla plná strachu. Pak tam nebylo nic, jen tma. Co se to se mnou stalo?? NYX! Moje mysl křičela. Pomoz mi ,Bohyně! Ukaž mi prosím malý kousek světla!
"Naslouchej trochu svojí duši..."
Myslela jsem, že jsem plakala nahlas, když jsem uslyšela sladký, uklidňující hlas Bohyně v mé mysli, ale když její slova odezněla, zbylo tam jen neúprosné ticho a tma. Jak mám kruci naslouchat svojí duši ?? Snažila jsem se uklidnit a naslouchat, ale byla tam jen tichaprázdná duše, černo, prázdno, naprosté ticho...něco co jsem nikdy předtím nezažila. Realita mě zasáhla a má mysl zavrávorala s pochopením.
Udělala jsem si svého průvodce. část mého já už tuto temnotu zažila předtím.neviděla jsem, necítila jsem, nemohla jsem nic dělat ale obracím se do sebe a ptám se části mého já, jestli je schopné mě odsud dostat.
Moje smysly se vrátili pomalu k normálu. Začala jsem slyšet více, než mé vlastní myšlenky.Bylo to bubnování.. Čich se vrátil ke mně, a já jsem poznal, že temné vůně mi připomněla opatství tunelu. Konečně, jsem, cítila jak na zemi mám své nahé záda. Nebyla jsem sáma! Moje záda se přitlačí k zemi, ale já jsem byla pevně v náručí někoho.
Pak promluvil. "Ach, bohyně, ne! Nenechte to být! "
Byl to hlas Kalony moje okamžitá reakce byla křičet a dostat se od něj pryč, ale nebyla jsem normální.Slova která vycházela z mých úst, Jakobych je říkala ,ale nebyla jsem si toho vědoma.
"Šššš, nezoufej. Já jsem s tebou, má lásko. "Dokonce i když křičel obvinění, jeho paže mě pevně drželi, a já jsem uznala tu studenou vášeň a jeho nesmrtelné objetí.
"Zachránila jsem tě," odpověděl můj podivný hlas, jak mé tělo tlačilo více důvěrně proti jeho.
" To je důvod, proč si nerozumíme. "
Mé ruce omotané kolem krku. Mé prsty jej laskaly přes měkkou, hustou srst.
"Chápu. Buď tady se mnou.Bude ti tu dobře. "
"Ano," zamumlal Kalon. "Pohřbi svůj smutek ve mně a poddej se tvé touze."
"Ano, můj
choťi, můj bojovníku ... ano ...." Byl to okamžik, kdy jsem samu sebe ztratila v A-ye . Nemohla jsem říct, kde končila její touha a má duše začínala. Pokud bych ještě měla na výběr, nechtěla bych to. Jen jsem věděla, že jsem, kde jsem. Byla jsem uzavřena v Kalonově náručí. Jeho křídla nás zabalila, byla jsem rozpálená a jeho dotek byl chladný. Jeho rty se setkaly s mými. Zkoumali jsme se vzájemně pomalu, důkladně, s pocitem úžasu a oddanosti. Jak se naše těla začala společně pohybovat,
cítila jsem se plná radosti. A pak, najednou, jsem se začala
rozplývat.
"Ne!"
Ten výkřik se vydral z mého krku, nikoli z mé duše.. Nechtěla
jsem odejít! Chtěla jsem zůstat s ním. Moje místo bylo s ním! Pak jsem měla zase nad sebou kontrolu, a já cítila, jak se vracím na zem, A-ya vzlykala a její zlomený hlas se odrážel v jednom slově v mé hlavě: NEZAPOMEŇ...
Náhle mě začalo pálit na tváři a já pořádně nasála vánek, který smyl posledni zbytky temntoty z mé mysli, otevřela jsem oči a paprsky svítlily a blikaly.
"Nezapomenu." Můj hlas mi připínal mou mysl.
"Pamatuješ si, kdo jsi nebo mám udeřit znovu?"Řekla Afrodita.
Moje mysl pomalu začla fungovat, ačkoliv jsem se stále snažila vymotat z temnoty. Znovu jsem zamrkala, zavrtěla hlavou a snažila se ji vyčistit.
"NE!" Vzlykla jsem slovo s tolika emocemi, že se Afrodita automaticky ode mě vzdálila.
"Fajn," řekla. "Můžete mi poděkovat později."
Sestra Marie Anděla převzala její místo, zohla se nade mnou a dala mi pryč
vlasy z obličeje, který byl zpocený a zmrzlý. "Zoey, jsi s námi?"
"Ano," řekla jsem a zlomil se mi hlas.
"Zoey, co je?
Co se stalo, že si tak zadýchaná?" zeptala se jeptiška.
"Nemáš v plánu vykašlat plíce, nebo něco, že?" zeptala se Shaunee a dívala se stejně rozrušeně, jako znělo její dvojče. Stevie Rae strčila dvojčata stranou, aby mohla jít blíž ke mně.
"Mluv se mnou, Zoey. Jsi vážně v pořádku?"
"Jsem v pořádku. Nechystám se umřít, nebo něco podobného." Mé myšlenky se mi stále dokola přemítaly, i když jsem
nemohla setřást poslední zbytky zoufalství ze setkání s A-you. Pochopila jsem, že se moji kamarídi báli, že moje tělo začaloodmítat přeměnu. Domutila jsem se myslet na to, že jsem tady a teď , chytla se Stevie Rae za ruku a ta mi pomohla opatrně vstát. Chytla mě pod loktem, když jsem se postavila a málem spadla, jak jsem se snažila udržet balanc.
"Co se ti stalo, Zoey?"Zeptal se
Damien. Měla bych to říct Heathovi? Měla bych se přiznat
svým přátelům, že jsem byla v živé paměti mého bývalého života?. Neměla jsem ani čas se prokousat bludištěm nových emocí v mé paměti,
způsobilo to ve mně rozruch. Jak jim to mám vysvětlit aby zůstali mími přáteli??
"Jen mi to řekni mé dítě,
pravda je vždy méně děsivá,
než domněnka, "řekla sestra Marie Anděla.
Povzdechla jsem si a vyhrkal:
"Ten tunel mě vyděsil!
"
Damien nakonec skončil se zíráním na mě a znervózněl, jakmile se otočil ke vchodu do tunelu. Dvojčata poodešly pár kroků od tunelu víc do sklepa..
"Ne, nic tam není ." Zaváhal jsem. "Alespoň já si to nemyslím. Mimochodem, to není to, co mě vyděsilo. "
"Co jsi od nás čekala, věříš snad, že jsi omdlela, protože jsi se bála tmy?" řekla Afrodita. Všichni zírali na mě. Odkašlala jsem si.
"Hej, vy všichni. Možná je to věc, o které Zoey nechce prostě mluvit" řekla Stevie Rae.
Podívala jsem se na svoji nejlepší kámošku a uvědomila si, že nemůžu říct nic o tom, co se mi právě stalo, a že nebudu asi schopna se jí podívat do tváře , až ji řeknu co po ní potřebuju.
"Máš pravdu." Řekla jsem Stevie Rae. "Nechci o tom mluvit, ale kluci si zaslouží slyšet pravdu." Nechala jsem svůj pohled na zbytku naší skupiny. "Ten tunel mě vyděsil tak moc, protože jsem tam potkala svou duši." Odkašlala jsem si a pokračovala: "Prožila jsem si své vzpomínky s Kalonou zachycené v zemi."
"Chceš říct, že tam uvnitř tebe je něco z A-yi ? zeptal se tiše Damien.
Přikývla jsem.
"Já jsem já, ale jsem také stále její součástí."
"Zajímavé ..." vydechl dlouze Damien. "No, co to k čertu vůbec teď znamená pro tebe a Kalonu?" zepatal se Afrodita.
"Já nevím! Já nevím! já nevím!" vyhrkla jsem. Stres a skutečný bohynin zmatek v tom, co se dnes stalo se drželo pořád uvnitř mě. "Neznám ty zatracené odpovědi. Všechny je mám v paměti, ale nemám vůbec čas je nějak zpracovat. Nechcete jít kluci pryč a nechat mě s mým nepořádkem uvnitř mé hlavy samotnou?"
Každý kdo tu byl jen zamumlal "ok", a pak jsem se ztratila ve své mysli. Ignorujíc zírání mých přátel, a nezodpovězené otázky, které se týkaly Kalony, byly téměř vidět ve vzduchu kolem mě. Obrátila jsem se na Stevie Rae. "Vysvětli mi, jak přesně jsi udělala ten tunel?"
Poznala jsem podle otazníku v jejích modrých očích, že měla strach z mého tónu. Nezněla jsem úplně jako "Blázen" Jen jsem omdlela a potřebovala jsem změnit téma, protože je mi trepaně, že jsem reinkarnovaná holka. "Chtěla jsem ,aby to znělo velekněžsky."
"No, to nebylo opravdu tak velekněžský." Řekla Stevie Rae . Vypadala nervózně a nespokojeně , jak se snažila.
Je příliš těžké být nonšalantní, když ona cítila přesný opak. "Hele, jsi si jistá, že jsi v pořádku? Neměli bychom jít už odsud.Jít někam jinam je velice dobrý nápad."
"Jsem v pořádku. Právě teď chci slyšet o tunelu. "Setkala jsem se s jejím pohledem"Tak mi řekni, jak jsi to udělala." Cítila jsem ,jak ostatní mláďata, stejně jako sestra Marie Anděla,
nás zvědavě pozorovala , ale pořád jsem koukala na Stevie Rae. "Ok, dobře víš, že zakázány tunely jsou prakticky všude v centru budovy, ne?"
"Jo, vzpomínám si."
"Dobře, tak jsem zjistila, že víc jak polovina se
protíná s
vchodem do tunelu. " Přikývla jsem znovu
a netrpělivě. "No, bylo to zanesené nečistotami, ale když jsem oklepala spoustu prachu z toho
malého otvoru vlevo uprostřed,Zaujalo mě ,že tam byl pravdě podobně další
tunel z druhé srany. Tak jsem tlačila, mou myslí a mýma rukama. A země odpověděla. "
"Odpověděla ti? Třásla se , nebo tak něco? "zeptala jsem se.
"Spíš
se to pohybovalo.Jako jsem to chtěla
v mé hlavě"Odmlčela se. "Je to docela těžké vysvětlit. Byl to starý, rozpadající se uzavřený tunel,
já ho našla
a otevřela nový do opravdu, ale opravdu starého tunelu."
"A tento starý tunel byl vyroben z hlíny, se základem z betonu, jako jsou tunely pod
centrem, že jo?" řekl Damien.
Stevie Rae se usmála a přikývla, její blond vlasy jí vlály kolem ramen. "Jo! A místo na odkaz do
centra, bylo poukázáno přímo na centrum města. "
"To jsi šla celou cestu až sem?" Snažila jsem se v mé mysli zhruba odhadnout, kolik kilometrů to bylo, ale nějak mi to nešlo. Samozřejmě, já jsem matematický antitalent.
"Ne. Co se stalo bylo, že jakmile jsem zjistila, že tunel je ze země, šla jsem prozkoumávat co je v něm.. Myslela jsem, že to bylo divné a docela se to zdálo
v pohodě,na to že sme to šli od centra města. "
"Co jsi to říkala?" Damien ji přerušil. "Jak jsi to mohla i odhadnout? Kdes vzala ty čísla?"
" Pro mě je to hračka! Vždycky najdu sever, víš, směr mého živlu země. Kdysi jsem zjistia, že můžu najít cokoliv. "
" Hmm. "řekl Damien.
" Pokračuj, "řekla jsem. "Tak co?"
"Potom venku přestalo pršet, což bylo jen dobře.Předtím , než jsi mi řekla o setkání s vámi tady u sestry,tak jsem to šla prozkoumat . Když jsi mi řekla, že možná budu muset přesunout mláďata sem, nemohla jsem přestat přemýšlet o tom tunelu v zemi. Vzpomněla jsem si, že vedl
stejným směrem, jako zrovna padal déšť. Tak jsem šla tam. Myslel jsem na to, kde bych chtěla být , a jak jsem si přála v tom tunelu bejt. Pak jsem zase tlačila, stejně , jako jsem si to představovala, prostě posunout zem, a pak najednou Ta-dá! A jsme tady." Podívala se na mě a zeširoka se usmála.
Do ticha, které provázelo vysvětlení Stevie Rae,zněl
hlas sestry Marie Anděly naprosto normálně a rozumně, což mě mátlo ještě víc, než předtím.
"Pozoruhodné, nemyslíš? Stevie Rae, sice moc nesouhlasím s tím, spoléhat na tvůj dar, ale přesto mám jeho moc v úctě."
"Děkuji vám, sestro! myslím, že jste dost děsivá, jako myslím na jeptišku."
"Jak vidíš tam dole?" Zeptala jsem se.
"No, já s tím opravdu nemám problém, vidět ve tmě, ale ostatní mláďata nejsou tak dobrá jako já, tak jsem přinesla lucerny s tunelu z depa." Stevie Rae ukázala na několik olejových luceren, kterých jsem si předtím nevšimla, když jsem vešla do temného sklepa.
"Přesto to byla dlouhá cesta," řekla Shaunee.
"Vážně. Byla tmavá a strašidelná," řekla Erin.
"Země mi vážně nepříjde příšernápro červené mláďata." pokrčila rameny. "Jak jsem řekla, nebyl to žádný velký problém. Vlastně to bylo super snadné."
" A tobě se podařilo zachránít všechna mláďata..? "
Damien řekl pevným hlasem: "JO"
"Cože všechny?" Zeptala jsem se.
"Jako myslíš, že nejsou všichni? To nedává žádný smysl, Zoey
"řekla. "Dovedla jsem všechny červený mláďata a taky Erika s Heathem."
Žaludek se mi sevřel. Stevie Rae mi zase lže. A já nevěděla, co s tím dělat.
"Myslím, že Zoey je zmatená, protože je vyčerpaná, což není divu, po tom všem , co dnes večer zažila." Sestra Marie Anděla mi položila ruku na ramena.
Její dotek byl stejně uklidňující, jako její hlas."My všichni jsme unavení," dodala.
Usmála se na Stevie Rae, dvojčata, Afroditu a Damiena. "Svítání je ještě daleko. Pojďme se posadit."
Kývla jsem a nechala Sestru marii Andělu, vyvést nás ze sklepa nahoru po schodišti, po kterém jsme nedávno stoupali. Místo toho jsme
ale pokračováli
do chodby kláštera.
Jeptiška otevřela kterých jsem si předtím nevšimla, když jsem spěchala za Damienem. Kratší schodiště vede do hlavního sklepního , velkého prostoru postaveného taky z cementu. Byla tam všechna mláďata, poskládaná podél dvou stěn naproti sobě, vzali si přikrývky a začali se zabydlovat. Zbytek červených mláďat si vzalo suché podložky, kovové židle, které mě dycky strašně studily na zadku, a šli sledovat velkoplošnou televizi. Hodně z nich zívalo, což znamenalo, že bude brzy svítat, ale zdálose , že jsou víc uchváceni tím, co bylo v televizi.Podívala jsem se na obrazovku a hned se mi ve tváři objevil velký úsměv.
"The Sound of Music? Díváte se na The Sound of Music?" zasmála jsem se.
Sestra Marie Anděla zvedla jedno obočí a podívaal se na mě. "Je to jedno z našich oblíbených DVD. myslel ajsem, že by se mláďata taky rádi podívaly."
"je to klasika." řekl Damien.
"Kdysi jsem si myslela, že nacistické dítě je roztomilé." řekla Shaunee.
"Myslíš ty krysy z Von Trapps," řekal Erin.
"Takže teď když se změnily, už nejsou tak roztomilé." Shaunee pokračovala a obě dvojčata popadla skládací židle a připojili se k ostatním mláďatům, kteří seděly u televize.
"Ale každý má rád Julii Andrews," řekla Stevie Rae.
"Sedni si a nekaž partu,zatraceně ," řekla Kramisha ze svého místa v přední části u televize. Ohlédla se přes rameno a dala sestře Marii Anděle unavený úsměv.
"Omlouvám se za "zatraceně " sestro, ale jsou to děti."
"Dobře, jdu blít. Vážně." řekla Afrodita. "Promiňte mi to, ale už opouštím ten váš sbor a jdu najít Daria a můj pokoj." Zvedla obočí a začala se otáčet směrem ze sklepa.
"Afrodito," zavolala sestra Marie Anděla. Když se Afrodita odmlčela a podívala se na ni, jeptiška pokračovala. "Myslím, že Darius je stále se Starkem. Řeknu ti, že když s ním bude přes noc, nic se mu nestane. Jdi najít svůj pokoj, je ve čtvrtém patře. Budeš mít společný se Zoey a ne válečníkem."
"Uh..," řekla jsem bez dechu.
Afrodita protočila oči. "Proč mě to nepřekvapuje?" zamumlal si pro sebe a pokračovala dál ze sklepa pryč.
"Omlouvám se, Zoey." řekla Stevie Rae poté, co obrátila oči v sloup, jak Afrodtia odešla. "chtěla bych mít znovu stebou pokoj, ale myslím, že bych měla zůstat tady. Když jsem v podzemí, cítím se lépe i když je venku slunce, navíc musím se džet blízko červených mláďat."
"To je v pohodě," řekal jsem až příliš rychle. Takže teď nechci být ani sama se svou nejlepší kámoškou?
"Všichni už jsou nahoře?" zeptal se Damien. Viděl ajsem ho pobíhat kolem, a bylo mi jasné, že hledá Jacka. Nadruhé straně, měl abych se podívat po některým z mých milenců. Vlastně, po jejich hloupém, testosteronové hádce venku, jsem si myslela, že by lépe znělo mí kluci. A pak tu byl Kalona a paměť. Kéž by nikdy neexistoval.
"Jo, všichni ostatní jsou nahoře v jídelně, nebo už v posteli. Hej, Země volá Zoey! Dej si pohov. Jepitšky mají pozoruhodně velký výber Doritos, a dokonce by se našl ai nějaká ta Cola plná kofeinu a cukru," řekl Heath, když udělal poslední tři kroky do suterénu.