Kostel Sacre Coeru v Praze - historie a výzdoba
Kostel Sacre Coeur v dnešní Holečkově ulici byl postaven v letech 1882-1884 podle projektu beuronského benediktina P. G. Béthuna, jako součást vzdělávacího ústavu pro dívky ze šlechtických rodin. Patřil francouzské kongregaci Dames du Sacre Coeur - paní Nejsvětějšího Srdce Ježíšova, kterou r. 1800 založila v Paříži sv. Madeleine-Sophie Barat.
Madeleine-Sophie (1779-1865) zažila v mládí krutý teror francouzské revoluce. Měla rodného bratra, který byl členem kněžského společenství usilujícího o obnovu Jezuitského řádu. Založení kongregace sester bylo jedním z kroků k této obnově. Sestry zpočátku existovaly pod jiným názvem, protože otevřená úcta k Nejsvětějšímu Srdci Páně byla v porevoluční Francii příliš nápadně katolická. Zanedlouho byla, ale kongregace Dames du Sacré Coeur schválena papežem a rozšířena i mimo Evropu. Od začátku sestry sloužily jako učitelky a vychovatelky v internátních školách pro dívky ze šlechtických rodin. Madeleine-Sophie užívala jednoduchou taktiku: Založila prestižní školu pro dívky z bohatých rodin, tyto rodiny za internátní výchovu svých dcer platily a z takto získaných peněz byly pak vydržovány jiné školy pro chudé dívky. Sv. Madeleine-Sophie umírá r. 1865 v Paříži. V té době měla společnost 3539 sester. Poslední zaznamenaná slova Madeleine-Sophie byla: „Láska k Ježíšově lásce a k spáse duší podle účelu našeho povolání.“ Její snahou bylo dát ženám klíčovou roli při obnově společnosti rozvrácené francouzskou revolucí a osvícenskými herezemi. Moc zapalovat duše pro Ježíšovu lásku přijímala z Ježíšova Srdce. Roku 1893 bylo její tělo exhumováno a ukázalo se, že je neporušené. Roku 1904 bylo řeholním sestrám ve Francii zakázáno učit. Pařížský konvent Dames du Sacre Coeur se proto přemístil do Bruselu a s ním i ostatky Madeleine-Sophie. Roku 1908 byl její hrob kvůli beatifikaci opět otevřen a tělo bylo stále neporušeno. V 90. letech 20. st. byl kostel kongregace Sacre Coeur v Bruselu zrušen a uzavřen. V r. 2009 bylo její tělo přeneseno zpět do Paříže, kde je uloženo v prosklené rakvi, v kapli Nejsvětějšího Srdce kostela Saint-Francois Xavier. Blahořečena byla Piem X. r. 1908 a svatořečena Piem XI. r. 1925. Od 70. let 20. st. se kongregace Sacre Coeur, jako jiné řehole, plně otevřela duchu modernizmu a počet jejích členek se rapidně snížil. I původní znak kongregace sestávající z dvou srdcí hořících plamenem Božské lásky byl zaměněn za moderní logo - křížek v jakémsi obloučku. V „odsvěceném“ pražském kostele Sacre Coeur však nad bočním vchodem (z ulice do boční lodi) stále vidíme vyobrazení původního znaku se srdci Ježíše a Marie.
Při pohledu na pohnuté dějiny řeholní společnosti Dames du Sacre Coeur není nic udivujícího na tom, že když r. 1919 jejich pražský klášter obsadila československá armáda, sestry - které neuměly česky - z Čech odešly. Následně byl areál od kongregace státem odkoupen. Sloužil ministerstvu pošt a telegrafů, pak jako poštovní muzeum aj. V průběhu devadesátých let 20. století byl klášterní areál zrestaurován. Od roku 1998 je v soukromém vlastnictví. V bývalém klášteře jsou dnes kanceláře a kostel je pronajímán jako kulturní sál.
Od r. 2012 se v kostele Sacre Coeur díky dobrodiní vlastníka konají nedělní bohoslužby Pravověrné katolické církve. Ta je někdy kritizována za to, že má bohoslužby v tzv. odsvěceném kostele, v němž se v jiných dnech konávají i čistě světská shromáždění. Pravověrní katolíci však do těchto prostor na nedělní bohoslužby přicházejí právě proto, že se nechtějí účastí na obřadech v kostelích podřízených Vatikánu, podílet na pohanské modloslužbě, jejímž centrem se současný Vatikán stal.
Výzdoba kostela
V interiéru kostela jsou zachovány původní nástěnné malby ve stylu beuronské benediktinské školy. Malby jsou doplněny četnými symboly a latinskými nápisy.
I zdejší areál Sacre Coeur měl svůj znak. Ten je zachován dodnes a můžeme ho vidět např. ve sklech prosklených dveří na chodbách budovy. Ve znaku je heslo: Crux mihi certa salus. - Kříž je mou jistou spásou.
Nad hlavním vchodem vidíme na malbě anděla s mečem. Je to anděl střežící cestu do ráje (Gen 3,24; Joz 5,13n). Ježíšovo a Mariino Srdce je novým pozemským rájem. Nad malbou je nápis: Venite ad me omnes qui laboratis et onerati estis iugum e meum suave et onus meum leve. - Pojďte ke mně všichni, kteří se namáháte a jste unaveni, mé jho je příjemné a jařmo lehké. (Mt 11,28n).
V předsíni kostela jsou čtyři nápisy: Ecce tabernaculum Dei cum hominibus et habitabit cum eis. - Hle stánek Boží s lidmi a bude přebývat s nimi. (Zj 21,3). Vere non est hic aliud nisi domus Dei et porta coeli. - Copak toto není v pravdě dům Boží a brána nebeská? (Gen 28,17). Elegi eum et sanctificavi locum istut sit nomen meum ibi in sempiternum. - Vyvolím ho a posvětím to místo a bude tam mé jméno na věky. Et permaneant oculi mei et cor meum ibi cunctis diebus. - A budou tam spočívat mé oči a mé srdce po všechny dny. (Par 7,16).
Nad vstupem z předsíně do hlavní lodi jsou čtyři řecká písmena: Do sebe vepsaná X a P (chí, ró) což je monogram jména Christos - Kristus; a vedle něj po stranách Α a Ω (alfa a omega) „počátek a konec“ (viz Zj 1,8 a 21,6).
Když vstoupíme z předsíně do hlavní lodi kostela a ohlédneme se za sebe a nahoru, vidíme barevnou malbu Panny Marie s Ježíškem. Kolem malby je nápis: Beata Mater et intakta Virgo intercede pro nobis ad Dominum. O clemens, o pia, o dulcis, Virgo Maria. - Blažená Matko a nedotčená Panno, zastávej se nás u Pána. Ó milostivá, ó přívětivá, ó přesladká Panno Maria.
Stěny hlavní lodi jsou lemovány iniciálami IHS, do kterých je vepsán kříž, který může být také chápán, jako písmeno T. Jde o monogram Kristova jména. Původně byla takto psána řecká písmena ΙΧΘΥC, která jsou zkratkou řeckých slov: „Jesus Christos Teú Hios Soter - Ježíš Kristus Boží Syn, Spasitel.“ Zároveň řecké slovo „ichtis“ znamená ryba. Proto také (a pro původní povolání apoštola Petra) byl piktogram ryby používán jako znak křesťanů. V latinském prostředí se místo ΙΧΘΥC začalo psát IHS, což může také být chápáno jako zkratka původního hebrejského jména našeho Spasitele JEHOŠUA, které je svatým jménem Božím. (První část jména Jeho-šua je Božím jménem, které bylo zjeveno Mojžíšovi a druhá část znamená Spása, tedy Hospodin-Spása.)
V ornamentech na stěnách kostela se znovu a znovu objevuje číslo pět. To odkazuje na pět ran Kristových, z nichž lidstvu prýští spása. Úcta k pěti ranám Kristovým úzce souvisí s úctou k Božskému Srdci. Král David se na Goliáše vyzbrojil pěti kamínky. Ve starozákonní svatyni bylo denně obětováno pět předkladných chlebů. Dodnes v byzantské liturgii je při proskomedii i při litii užíváno pěti chlebů.
Na opačné straně hlavní lodi nad klenbou do presbytáře je namalováno sedm holubic. Ty znázorňují Plnost Ducha Božího neboli sedm darů Ducha svatého (dar moudrosti, rozumu, rady, síly, poznání, zbožnosti a bázně Boží) dle Iz 11,2. Mezi holubicemi je nápis: De tuobis coroborari per spiritu eius scire supereminente scientiae Christi (Flp 3). - Z tvého spolusílení skrze jeho Ducha poznat nadevše nejlepší známost Kristovu. (por. Flp 3,8).
Na vnitřní straně klenby mezi presbytářem a hlavní lodí jsou namalovány symboly Spasitelova umučení: Veroničina rouška s Kristovou tváří, Pilátova tabulka s nápisem INRI, měšec s třiceti stříbrnými, za které Jidáš prodal Mistra; kohout, který kokrhal při Petrově zapření; důtky, kterými byl Ježíš bičován; trnová koruna, kterou byl potupně korunován; hlavičky třech hřebů, kterými byly probity jeho ruce a nohy, když byl přibit na kříž; celé tři hřeby; a kopí, kterým bylo otevřeno Nejsvětější Srdce Ježíšovo.
Okolo presbytáře jsou Ježíšova slova: Discite a me, quia mitis sum et humilis corde et invenientis requiem animabus vestris (Mt 11,29). - Pojďte ke mně, neboť jsem tichý a pokorný srdcem a naleznete odpočinutí vašim duším.
Když se schází z presbytáře do boční lodi, máme nad hlavou nápis: Miserator Dominus escam dedit timentibus se in memoriam mirabiliam suam. - Milosrdný Pán pokrm dal bojícím se jeho na památku svých divů. (Ž 110 /111/,4-5).
V boční lodi, když se díváme do presbytáře, máme nad hlavou malbu Ježíše Dobrého Pastýře a nápis: Ego sum pastor bonus. Bonus pastor animam suam dat pro ovibus suis. - Já jsem pastýř dobrý. Dobrý pastýř duši svou dává za své ovce. (J 10,11). Anno Domini MDCCCLXXXIV. - Roku Páně 1884.
Celá výzdoba kostela upomíná na tajemství nesmírné Boží lásky ukryté v Ježíšově Srdci. Ornamenty na stěnách kostela jsou červené, zelené, modré. Podobně i okenní vitráže při slunečním svitu hrají takovými barvami, že přítomný má dojem, jako by byl přímo uvnitř Ježíšova Srdce.
