CZECHMAN 2017 (půlželezňák)
Pardubice 3.6.2017 (centrum akce u obce Dolany, pískovna Hrádek)
Ráno vyrážím dost včas na to, abych stihnul prezenčku a odevzdání věcí do depa do 10:00, jak je psáno v propozicích (na místě jsem už před devátou). Pozdější příchody by měly být za penalizaci. No, ještě po rozpravě v 11:05 se trousí závodníci k přejímce na uložení věcí do depa, tak si říkám, že hodinka spánku navíc by asi neuškodila… Aha!, teď při sepisování raději koukám do propozic, abych nekecal a chybka na mojí straně – píšou, že prezence do 10:00 a depo do 11:00! Pozdější příchod za žlutou kartu a 30 s penalizace v prvním depu! Hm, takže to mám za to, že já neumět číst pořádně…. No, aspoň byl dostatek času na všechno – projít a nakoupit u stánků, poklidná prezenčka, příprava… a další bonus - záchody bez fronty! .
Při rozpravě se tísníme ve stínu bo slunko už solidně pálí, seznámení s tratí v pohodě, jen nás upozorňují, že je změna na trati cyklistiky, že se v nějaký vesnici opravuje, takže to vymysleli jinudy a že to bude cca o 1,5 km na okruhu delší. Pravidlo o hákování (nehákování) a modrá karta už se moc nerozebírá, to si mohl každej přečíst, ale je nám zdůrazněna novinka – tabule před penalty boxem na běžecký části, kde si musíme hlídat, jestli tam není napsaný naše startovní číslo – v tom případě se tam musí závodník zastavit a odpykat trest! Dřív naběhl rozhodčí hned při prohřešku, udělil kartu a sdělil trest, teď si rozhodčí jenom zapisujou hříšníky do notesu a pak přepisujou na tabuli a už je každýho povinnost si to hlídat! Je to celkem logický, jeden rozhodčí takto stihne ohlídat (postihnout) víc provinilců, což je vlastně fér…
Pak už jdu v poklidu k autu, převlíkám do kombinézy a jdu se na pár minutek rozklusnout (teď se mi hodily druhý běžecký boty). Pak už beru neopren (jsou povoleny, voda kolem 21,5 st) a jdu si zaplavat. Po chvilce už nás vyhání ven, nějak se rovnáme na startovní čáře a je to odtroubeno!
Swim (1,9 km)
Po minulých zkušenostech jdu zase úplně zleva, abych při nádechu mohl sledovat startovní pole a hlídat si kontakt. Super, daří se a už jsme srovnaný a míříme k první žluté, naváděcí bóji. Důležitá oranžová bóje je někde 850 m před náma. Tam se to trochu shlukne, ale bez problémů a další oranžová bóje v nedohlednu… jakmile jí obeplujeme, už vidíme výběh nějakých 400 m před náma. Uf. První část šla lehce a s dosaženým časem max.spokojenost!
Bike 90 km (93 km)
Přeběh do depa, dohledat tašku s věcma na kolo a hlavně uklidit všechno z plavání. Beru rovnou ponožky i tretry a opět přeběh už ke kolu. Na kole mohla zůstat pouze přilba, brýle a event.nacvaknutý tretry… Další kousek běhu s kolem a za čárou konečně nasedáme a svištíme na dva okruhy.
Po prvních pár km (tuším kolem desátého) musím zastavit, protože mám podezření na defekt! V tu chvíli docela zděšení… jede to kolem čtyřicítky a najednou, jako bych přerušovaně prudce zabrzdil, jakoby něco škrtalo o brzdu… jsem si skoro jistej, že se udělala boule na plášti a škrtá o brzdu a každou chvíli vyjde pořádná rána, jak se duše prodere ven a bouchne. Zastavuju, opatrně hledám to místo, protože rána ještě nevyšla… taky nevím, jestli nemám rychle trochu upustit ventilek, ale nikde nic, kolo se otáčí bez problémů. Bylo to v křižovatce a i pořadatelé, co tam hlídají, říkají, nic tam není, sedej a jeď! No fakt nevim, co to bylo, ale ten pocit teda nic moc… Ještě se mi to stane jednou v druhym okruhu, ale už né tolik, tak ani nezastavuju a snažím se na to nemyslet (připomnělo se mi to až při běhu, když se míjíme ještě s kolegáčkama, kteří dokončují cykločást a vidím jednoho borce běžet vedle kola, má to ještě něco přes kilák do depa…. V průběhu se snažím něco sníst a dost piju. Zásoby v poho stíhám doplnit na občerstvovačce – podávají nám bidony a předávka se vždy zdařila, takže OK. Druhej okruh už sluníčko fakt peče, což poznám až večer a druhej den na spálených zádech, a taky začíná o něco víc foukat, což na druhou stranu funguje jako chlazení…. Před depem lehce zvolňuju a přemýšlím, co všechno je potřeba v depu udělat a že už mám 2/3 za sebou!
Run (21,1 km)
Zastavení a seskok před čárou, přeběh ke stojanům na kola a následný dohledání další tašky se daří v pohodě. Tretry měním za maratonky a přilbu za kšilt a to je asi tak všechno. Ještě přehodit gumu s číslem směrem dopředu a jdeme na první 10,5 km okruh. První km pěkně ve stínu, což se po zatočení směrem na Dolany rázem mění. Na pražící sluníčko si každej ze stínu lesa táhne kolem sebe roj nějakýho hmyzu, kterej si přeskakuje ze závodníka na závodníka jak se mu zlíbí. Docela otravný, ale na tom slunci taky moc dlouho nevydrží a někam se ztrácí… Druhá otočka směrem na Lázně Bohdaneč je komplet ve stínu včetně občerstvovačky, zato poslední otočka u Ždánic je totál na výhni. Rozpálenej asfalt už docela pálí do chodidel! Občerstvovačky ale super zásobený včetně ledu, takže schlazení a hurá do druhýho/posledního okruhu. Stále ještě dojíždí pár jednotlivců na kolech (mezi nimi i ten běžící s defektem)… aspoň už budou mít v pozdním odpoledni trochu přijatelnější podmínky. My se už blížíme k poslední obrátce, poslední občerstvení minu bo je to už jenom 300 m po louce do cíle. Trochu se ještě zmáčknu, chytnul se mě štafeťák, pak už modrej koberec a cílová brána . Chvíli vydýchat, převzít finisherku a hurá na melouna a jiný dobroty. Tady ke mně přichází kolegáček, s kterým jsme se vídali na kole a začínali běh. Asi to bylo z počátku moc rychlý, protože mi říkal, že to je blbost to jít takhle, tak jsme trochu zpomalili a mě stejně začalo píchat v boku, tak to vypadalo, že půjde dál sám. Pak to trochu přešlo a kousek jsem mu uskočil… Byl to Míra Jurič od Chebu. USK měl obecně slušný zastoupení…
Po krátkym občerstvení se jdu vykoupat a hlavně zchladit do pískovny. Při vyzvednutí věcí z depa se loučíme s Ondrou Matějíčkem a spol., který vyráží domu (šel plavání ve štafetě). Děkuju mu za super podporu a po uklizení věcí do auta ještě „večeře“ od pořadatele, příjemný posezení až se mi nechce se zvedat, ale domu daleko a s vidinou zítřejšího brzkého vstávání, tentokrát na rodin.akci, to neprotahuju a vyrážím…
Celková spokojenost s průběhem i výsledkem – super příprava na plnou porci za 3 týdny .
Porovnávat časy s rokem 2015 se moc nedá, tehdá byl ještě větší hic, nyní zase delší a větrnější bike, i tak se ale rozdíl „vlezl“ do 5 minut.
Komentáře
Přehled komentářů
Čas parádní! Ale to už jsme si u tebe zvykli.
K penalizaci za pozdní depo: Na Klínech jsem si chtěl sundat vestu chvíli před startem a hodit ke kolu, do depa už se samo nesmělo, tak jsem zamířil a mrsknul to tam. To se prej může říkala paní rozhodčí :-) (moje oblíbená, která mi asi před čtyřma rokama dala penalizaci v Ostrově za to, že jsem si rozep helmu dřív než pověsil kolo).
O víkendu v Otrokovicích, ať to klape.
.
(perry, 21. 6. 2017 14:30)